V životě už mě nic nečeká
Zdravim. Bylo by to na dlouhe povidani, ale trochu to zkratim. Jako malá jsem to měla těžké- rodiče se rozešli ještě, než jsem začala mluvit. Máma na mě byla dost přísná. A když jsem něco provedla - dostala jsem hodně nařezáno, že jsem měla po těle dlouho potom rudé fleky a otisky rukou. Dodnes si pamatuji jak jsem si půjčila její hřeben a zapomněla ho vrátit na místo. Asi ve 4 ráno mě probudil křik a pak mě začala za trest dusit polštářem. Občas to bylo zlé a pak se chovala jakoby nic. Mého bratra měla radši.. mě dávala za vinu to co se stalo mezi ní a tátou.. často jsem poslouchala, že jsem jako on. Také nadávky jako svině a hajzl jsem slychala často. Pak jsem si našla přítele u kterého jsem často spala a utíkala z domova. Vybrala mi těžkou střední, kterou jsem nezvladala a chtěla na učiliště. Nebylo mi to dovoleno. Nakonec maturitu mám protože jsem se začala hodně snažit. Ten papír je mi, ale k ničemu. Chtěla bych se vyucit ve strojirenskem oboru. Ale nemohu. Celý život mi bylo predhazovano jak už se nemůže dočkat až dostuduji a nebude mít výdaje. Našla jsem si práci ve fabrice. a ve vedlejším městě zkrácenou formu studia na 1 rok. Přemýšlela jsem, že bych rok pracovala a příští září se zapsala a vyucila se. Jelikož prace mi nevadi. Jenže s maturitou nemam narok na příplatky a premie. Jako přítel,který je vyucen. Kdybych měla ten ,,papír " s vyucakem. Hned budu mit víc peněz a lepší pozici ve fabrice (větší moznost stroju ktere bych mohla obsluhovat) . Ale přítel me živit nemůže a brigady se dají sehnat pouze přes leto. Takze neni moznost si přivydělat. Všichni v práci nechápou proč nejdu studovat dal. Jenže ja nemuzu. Příští měsíc mam prvni vyplatu a tim konci veškeré podporovani matky. Jsem z toho smutna ☹ teď už me v životě nic neceka. Sice mam přítele (jsme spolu 3 roky) ale laska uz vyprchala.. někdy si rikam jestli nejsme spolu jen diky tomu, ze me chránil (a platil mi dost jidla) ... včera se mi zdálo o tom jak říkám matce, ze byxh chtela zkusit tu nastavbu a ona me za ro zbije ☹ ten sen byl tak živý...
@lulusila888 A jestli tolik toužíte po studiu, tak přeci můžete studovat dálkově při práci.
@lulusila888 Budte ráda, že vás matka dokopala k maturitě, bez ni byste na tom byla ještě hůř. Pořád je lepší doplnit si jednodušší vzdělání než těžší.. Pravděpodobně jste byla zvykla,ze vám matka diktuje život, proto jste nyní uplne ztracena, ale je na čase si uvědomit, že zodpovědnost máte jen sama za sebe a je to VÁŠ život. Jste dospela, tak se o sebe starejte. Nikde není dáno, že nemůžete studovat při zaměstnání nebo ze neseženete jinou práci, kde by vám maturita pomohla. Jste v práci teprve měsíc!
Jak to,ze neceka...budes se vdavat, zarizujete s pritelem byt, planujete miminko...to je prece pohoda? Praci si najdes, s maturitou lepsi nez s vl. Studovat se da i dalkove. Tak at to klapne.
V okoli mam nekolik lidi, kteri meli zle detstvi a vsichni se od rodicu odstehovali jeste jako studujici a nezletili. Sice to bylo tezke, ale zvladli to a postavili se na vlastni nohy. Proto se divim, kdyz to tak reknu, ze po tom vsem jsi stale zavisla na matce? A ze te nic neceka? Ted mas prave moznost zaridit si zivot po svem. Mas maturitu a to neni malo, sice nepises v jakem oboru, ale treba bys byla schopna najit si i lepsi praci za lepsi penize. Byt tebou, hledam si co nejdrive bydleni a zacnu si budovat svuj zivot. Pokud budes chtit studovat, studuj pri praci. Dostan se z toho uvazovani, ze jsi decko, o ktere se ma starat mama a zacni se starat sama. Chapu, ze se asi citis ukrivdena tim, zes nemela hezke detstvi a tolik moznosti, ale ty moznosti mas ted a je jen na tobe, jestli je vyuzijes nebo zustanes necinna a budes se litovat.
@lulusila888 Chápu tvou depku, nicméně těď tě čeká úplně VŠECHNO, pokud se rozhodneš vyjít z té role podřízené oběti. Je to běh na hodně dlouhou trať a je to těžké, ale jde to. Vzala bych první výplatu (lépe dvě), osobní věci a šla na druhý konec republiky. Najdi si zatím práci a skonči tohle živoření, nebo v tom zůstaneš. Přítele ráda nemáš a on tě má jako chráněnku, ne jako partnerku. Nejsem vědma, ale u takových vztahů to bývá nadmíru často tak, že jak se pak žena trochu osamostatní a postaví na nohy, do role tyrana se postaví partner...
Máš život před sebou, nemáš děti, můžeš VŠECHNO a VŠECHNO tě čeká 🙂. Začít musíš ale sama a nejlépe HNED 🙂.
Jo a edit: pořídit si teď děti se současným přítelem a v dosahu vlivu matky rovná se sebevražně a utvrzení toho osudu celoživotní oběti. Pak už bys to měla o moc těžší. Hodně štěstí na cestě k sobě samé a vlastní hodnotě 🙂.
@lulusila888 Ahoj, možná ti to bude znít drsně, ale už jsi dospělá, tak se neohlížej na to, jaké jsi měla dětství a jaká je tvoje matka - každý má nějakého kostlivce, ale je jen na tobě, do jaké míry se budeš celý život babrat v tom, co bylo v tvém životě na prd nebo si řekneš , že se chceš mít líp a začneš pro to něco dělat sama. Nevím, v jak velkém městě bydlíš- každopádně větší fabriky většinou umožňují zaměstnancům možnost interních školení typu - obsluha CNC strojů, řidičák na VZV , svářečský kurz atd... nevím, co by tě zajímalo, ale zeptala bych se mistra. Co se týká brigády u školy - jde najít celkem v pohodě, když si sedneš za kasu v nejbližším supermarketu, práci a peníze na jídlo mít budeš a když tam nastoupíš s tím, že u toho studuješ a potřebuješ upravit směny, většinou vyhoví.To stejné bych zkusila i v té fabrice, kde jsi teď. Pokud to s přítelem stojí za prd, najdi si nějaký podnájem - i třeba spolubydlení a netahej ho za nos. Dobře si ale rozmysli, jestli je to to, co chceš, ono po 3 letech už to není to šimrání v bříšku, ale o pevném vztahu, pocitu bezpečí, hlubokého přátelství, pocitu, že tu pro tebe ten druhý je, že je to pro tebe ten pevný bod v životě. Ale samozřejmě musí být láska a přitažlivost. Tvá matka už je mimo - nic ti nemůže, jsi dospělá, nežiješ s ní, neživí tě... a už nejsi dítě... je jen na tobě, jestli se s ní budeš stýkat, necháš si od ní zasahovat do života a ovlivňovat se. Ten pocit křivdy v tobě asi zůstane, možná by nebylo špatné potkat se s psychologem a zkusit na sobě pracovat ještě takto. Držím palce, určitě to zvládneš 😉
Já to vidím trošku jinak (podle sebe). Jelikož jste neměla normální maminku, nezažila jste takovou tu bezpodmínečnou lásku, bude pro vás těžké dospět. Pokud člověk nemá dětství, je pak těžké přejít do dospělosti a přijmout zodpovědnost. Strašně vám doporučuju návštěvu psychologa, mě vysekal z bloků po 35 letech. Určitě bude těžké začít obdivovat a chránit sama sebe, ale právě, protože to nikdo jiný neudělá, musíte sama. Klidně napište do IP. Mám úplně stejnou babičku, která mě vychovala. Taky jen kritika, ponižování.
Ono: "jsi dospělá" neplatí, pokud člověk neprožil dětství, nemá tu hranici a nedospěje ani do smrti. Člověk, který v dětství trpěl musel být dospělý už jako malý a pak se ta hranice stírá. Takové řeči: je ti 30, mámu nepotřebuješ jsou úplně k ničemu, protože kdo ji nikdy neměl by ji potřeboval zrovna, a to když sám má děti platí dvojnásob. Máma děti vede, drží- a když jsou zralé, vypustí. Ale máma, která nefunguje, nechá je zmítat od dětství do smrti bez ukázání lásky a směru.
Prijde mi ze matce vycitas i tu maturitu,za kterou bud rada.nemusis preci v zivote delat jen ve fabrice ale kdyz budes mit vyssi vzdelani dostanes i na lepsi pozici a budes mit vice penez.
Ja sama jsem mela hodne tezke detstvi.Nebudu popisovat co a jak.Ale nejvic mi pomohlo utect z toho a udelat si zivot podle sveho.Nebylo to lehke.jednou jsem byla nahore a pak dole.Na vse jsem si vydelala sama.ted mi je 28 -mam uzasneho partnera,syna a druhe miminko v brisku ... To je to nejvetsi stesti. Nato co bylo v minulosti se neohlizim,jen snad se snazim byt lepsim clovekem a zivotni hodnoty mam jinde.Ty mas cely zivot pred sebou. Jednou budes mit svoji rodinu a to je ten duvod pro co zit a proc tu byt🙂
@andreahan "Ono: "jsi dospělá" neplatí, pokud člověk neprožil dětství, nemá tu hranici a nedospěje ani do smrti." Nesuhlasim. Prave naopak. Dieta musi dospiet skor, musi sa samo rozhodovat a byt zodpovedne za svoje ciny.
Holky, asi hodně záleží na povaze dítěte, ale moje osobní zkušenost i zkušenost z blízkého okolí mi potvrzuje spíš to, co píše @slimacikmia - tam , kde je dysfunkční rodina proběhne většinou - v zájmu přežití - velmi rychlé osamostatnění.
Někdy je dítě navíc naopak uměle postaveno do role rodiče, který se stará a cítí se za své vlastní rodiče zodpovědné. Role jsou přehozeny.
Naopak mám kamarádku, která je takřka z ideálního rodinného prostředí a měla velký problém přetnout pupeční šňůru, najít si práci, odejít z domu....opustit to bezpečí a příjemnou náruč rodičů...
Myslím, že v životě tě toho čeká ještě spousta!! Můžeš si vybírat, co budeš dělat. Můžeš studovat (když máš maturitu, můžeš si podat přihlášku na jakýkoliv obor, klidně dálkově), odjet do zahraničí (kde můžeš pracovat a u toho studovat), nebo se přestěhovat do jinýho města, sama a začít úplně znovu. Vím, s rodinou je to vždycky těžký. Mám pocit, že snad každý si neseme určité stigma z rodiny, někdo to má víc těžký, někdo míň. Ale, na tobě záleží, jak to bude dál...nemusíš žít ve vztazích, které tě nenaplňují (máma, přítel)...jde to, ale chce to odvahu. Někdy je nejtěžší najít odvahu na to věci změnit...Držím pěsti, to dáš!!!
Jednou ti rekne tvoje dite "moje zlaticko, miluju te" a posles mati i s minulosti do perdele
Nepoddávej se depce, ta čas od času dolehne na každého. Teď vidíš vše černě, ale ono bude zas líp. Zvaž reálně svoje možnosti, ohledně studia, práce, bydlení..Brigády i přes rok jsou možné, už jsi zkoušela hledat? Co bydlení? Nějaké spolubydlení bys utáhla, když máš práci. A to je skvělé, že ji máš, kolik lidí nemá ani to!
Podporu rodiny čekat nemůžeš :( někdo jiný než ty sama ti nepomůže.
Možná když si vyřešíš záležitosti kolem práce, studia, bydlení, co dál se sebou.. tak ti to dá i nový impuls k budování vztahu s přítelem nebo se ukáže, že s ním dál cesta nevede.
Taky myslim, ze to chce podporu nejakeho psychologa a pak udelat jakykoli samostatny krucek, na ktery budes pysna, to Ti zvedne sebevedomi. A to potrebujes ze vseho nejvic. Neohlizej se na nic, jsi v situaci, kdy kazdym rozhodnutim muzes jedine ziskat. Moc Te to posili. Je to vyzva. Vsichni silni lide padali a dnes jsou silni jen proto, ze vstali. A znamkou sily je i pozadat nekoho o pomoc. Taky klidne pisni do IP, kdybys chtela. Hlavne si porad opakuj: Ja se nevzdam! I kdyz nevidis zrovna nic pozitivniho, taky jsem to zazila, nevzdej to! Ja Ti moc drzim pesti!!!!! A chapu Te. Ne, ze bych si umela predstavit, jak presne se citis, ale chapu, ze to tak nekdy v zivote muze byt, ze se tak dobry clovek muze citit. Neni to znamka slabosti. Slabost je utakat pred problemy a vzdavat to. Rozhodni se, ze budes silna! Ted! 😉
A ze Te v zivote nic neceka, nebude pravda, pokud se nevzdas. Ceka Te spoustu veci, jake budou, zalezi ted uz jen na Tobe 😉
@lulusila888 Kolik Vám je, že po tom všem ještě žijete s mámou a evidentně se cítíte stále jako dítě, které je jí podřízeno. Jestli Vás má podle všeho v životě ještě čekat něco pěkného, tak zcela určitě bez ní. Já bych na Vašem místě zahájila kroky k osamostatnění se.