V pasti. Co dál?

Ahoj, normalne nepisu osobni veci nikde takhle otevrene, ale nemam nikoho s kym bych si o tom mohla promluvit. Jestli to bude znit jako nejaky crazy story z Bravicka a podobnych kravin tak se omlouvam, ale pro me je to fakt veliky problem.
Je mi 30 let a mam pritele(31) uz 12 let a bydlime spolu pres 8 let uz. Ostehovali jsme se do vlastniho jeste kdyz jsem byla na skole. Od te doby jsem mela par mensich praci ale jen na chvili. Nedarilo se moc a diky hodne spatnym vecem co se mi staly za mlada (znasilneni, pedofilni pritel matky a podobne) tak jsem zacala se cizich lidi bat a ublizovat si. Pritel me z toho castecne dostal, byl mily a pozorny. Aby mi pomohl tak i brzske stehovani, jelikoz ma vlastni rodina nebyla nejlepsi misto. Kazdopadne bylo to skoro dokonale. Byl muj prvni v sexu i dalsich vecech. Muj problem s lidmi se ale zhorsil jednu chvili. Pritel mi s tim pomahal ale skoncil v nemocnici na jipce na mesic. Chodila jsem za nim denne a nejak se s tim horko tezko vyrovnavala. V te dobe mi jeden znamy pres internet hodne pomohl s tim vsim. Zacali jsme se hodne bavit a byl mi oporou. Pritel se po nemoci vratil domu a starala jsem se o nej a vse. Kazdopadne kvuli praskum zrejme prestal mit chut na sex a hlavne mu sotva stal kolikrat. Mela jsem z toho deprese a kamarad mi pomohl. Prece jen jsem nemohla o tom mluvit s pritelem, ktery se peo to citil sam mizerne. Byla jsem tu pro nej ale on pro me ne. Nakonec po roce a neco psani s kamaradem jsme se uz dobre znali a ja zjistila, ze se do nej zamilovala, ale zaroven jsem mela rada pritele. Pritel zacinal byt z problemu ohledne sexu a nucene zdrave diete podrazdeny a tak se asi neni tolik co divit. Ale doufala jsem ve zlepseni. Kazdopadne jsem se mu s tim priznala, ze miluju oba dva. Nakonec jsem s kamaradem prerusila veskery kontakt s zustala s pritelem. Mezi mno a kamaradem nebylo nikdy nic. Jen vedel, ze ho miluju, ale jeho odpoved byla vzdy, ze mi nebude nicit vztah dlouhy 9 let. Kazdopadne pritel to stejne bral a stale bere stejne, jakobych se s nim vyspala a kdo vi co. Pri tom jsme se nikdy osobne nevideli s kamaradem. Kazdopadne pritel zacal byt hodne majetnicky a zacal se dozadovat neustaleho starani se o nej. Protoze ja bych se mela kat a vse napravit. Problem je, ze i po vysazeni prasku kdyz se mu vratila chut, tak mu casto behem sexu zvadne. Ale prijdu si ze za to muzu sama. Kdyz ho delam rukou, usty tak neni problem a stoji jak kamen ale kolikrat kdyz chci vic tak mu zvadne skoro hned nebo behem. Je to ubijejici. Navic je uz skoro nonstop bud v depresi nebo zuri a vybiji si to casto na me. Taky ja jsem ta neschopna doma. Diky korone jsem ztratila praci, jsem porad jen doma a mezi lidi se bojim jit a mam problem i volat cizim. Presto mam pocit, ze mu to vyhovuje. Ma me pro sebe, jistou a tak. Mam se dobre, ale vztah neklape vubec. Delam co muzu, ale jen me to ubiji a vycerpava. Parkrat jsem s nim mluvila o problemech, ale je to jen moje chyba a nezajima ho to. Jenze nemam praci, vysku jsem nezvladla.dodelat takze ani kvalifikaci a jen z predstavy jit nekde na pohovor s nekym mam desnou depresi a potrebu si neco udelat jen abych to zvladala. Odbornikum nikdy neverim a stejne je to nezajima. A nejhori je, ze stale. Na kamarada skoro denne myslim nebo jse myslela. Cele dalsi tri roky. Behem. Toho jsem si na netu udelala par pratel a zase vsechny brzy ztratila. Nekdy kvuli zarlivosti pritele nekdy proste tak. Kazdopadne s jinym kamaradem ze spolecne hry co jsme hrali s pritelem se bavim dlouho o vsem moznem. Delam mu vrbu, kdyz ma problemy. Ale vetsinou se o me ani moc nezajima jinak. Presto jsem se pristihla, ze na nej porad myslim a vadi mi, kdyz dele se neozve. Zacinam myslet, ze jsem se zase asi zamilovala. Tentokrat to nemam v umyslu rict nikomu z nich ani delat cokoliv. Jen se snazit to ignorovat, ale boli me to uvnitr akorat. Znam ho skoro 2 roky. Uvazuju odriznout se zase, ale pak zase nebudu mit nikoho nez pritele. Nevite jak dat vztah doporadku a prestat se zamilovavat blaznive do vsech co jsou ke me pratelsti? Takhle to nejde dal, jenze ani nejsem schopna odejit od pritele uz. I kdyz me casto psychicky tyra a dohani na dno, stale ho taky miluju a hodne a nemam stejne ani prostredky a moznost jak se osamostatnit. Dele zkousim bojovat s tim, zacit chodit mezi lidi a tak, moci zacit zase pracovat, ale nedari se mi to. Kdyz na sebe moc tlacim tak akorat si preji spise zemrit, protoze se tezko hledaji duvody pokracovat. Jenze uz nevim dal. Priteli jsem byla vzdy verna. Stejne kdo by dnes stal o takovou trosku jako jsem ted. Divim se, ze si me vubec pritel drzi. Pribrala jsem, zacali mi padat a belat vlasy o jizvach ani nemluve.
Vazne bych ocenila radu co delat dal, protoze ja sama jsem uz v koncich a nekdy se zacinam bat sama sebe, ze na me zarve nebo se neco stane a ja v zachvatu paniky a psychicke bolesti to prezenu. Doma se casto citim jako spise otrok a ve vezeni, ale mam se jinak dobre. Lepe nez hodne lidi takze bych si nemela ani na co stezovat a byt spokojena. Jen se mi to nedari a jsem akorat porad v depresi a uzkosti.
Omlouvam se za sloh