V 15 letech nechci k otci. Mám právo odjet k matce?
Dobrý den, nám otázku je mi 15 a mám rozvedené rodiče.
K tatovy jezdim jednou za 14 dni, prázdniny tam jsem 3 týdny ale po dvou týdnech jsem se rozhodla ze bych chtěla jet domu protože jsem zbytek prázdnin proč a s matkou a doma jsem jen týden. Když jsem se ho zeptala zda bych mohla jet dřív tak mi to zakázal. Či si o tom myslíte mám právo jet domu nebo tím musím zůstat. Dekuju za odpovědi.
No, obvykle se toto řeší předem. To jste nevěděli dřív, že 3 týdny jsou příliš? Máš to 3 týdny v kuse? Moje děti taky jsou 3 týdny u táty,ale v červenci týden a v srpnu dva.
Zkus se vžít do situace rodičů. Kdyby k tobě přijela kamarádka, bylo to naplánováno, těšila ses, vidíš jí málo..a ona by se najednou rozhodla,že chce domů. Nebylo by ti to líto? Nebrala bys to jako zradu? Nemrzelo by tě to? Máma asi taky nepočítá s tím,že se vrátíš dřív, třeba měla taky něco v plánu.
Nejde jen o práva dětí. V tom smyslu,že se bude skákat podle jejich aktuálních pohnutek. Máš právo vídat se co nejvíce s oběma rodiči. Oni mají právo vědět předem kdy se o tebe kdo bude starat.
@andelka Tak ono to je nejspíše přesně tak, jak to je v rozsudku od soudu udělaném možná i před mnoha lety. Jen možná před těmi mnoha lety nebyla kupa jiných aktivit.
A je otázkou, jaké má dítě vztahy s kterým rodičem.
@ajagang Blbý je, že v tuto chvíli to máš nějak napsané v rozsudku od soudu a v tuto chvíli kdyby se to vzalo vlastně do důsledku, tak je třeba se řídit úplně přesně tím, co tam je napsané. Je ale možná dobré se zamyslet, proč se ti u táty nelíbí a s tátou to probrat, co by se dalo dělat jinak.
A potom další - je ti 15, tzn. v tuto chvíli už soud musí brát v úvahu i poměrně hodně tvá přání. Tzn. pokud chceš nějakou změnu do budoucna, můžeš se zkusit domluvit s rodiči a případně si zažádat o změnu u soudu.
Jinak teda s 15 letymi puberťáky je to mazec skoro vždycky. Ať mají úplnou rodinu nebo ne. Samá práva, potřeby, vlastní zájmy, požadavky..Je to vývojové. Pro rodiče na budku,ale musí se to přežít.
@merope no tak asi je spíš řešení si tu zábavu ( i když spoustě puberťákum i vyhovuje pár dní nic nedělat, koukat na filmy, sjíždět sociální sítě, válet se..) najít a ne se hned dekovat domů. Všechno stojí peníze. Takový " animační prázdninový program" je dost náročný. Těžko na tak dlouho v kuse něco vymýšlet pořád. Moje děcka jsou u táty 2 týdny v kuse,ale jeden týden z toho je dává na příměstský tábor. Ale taky naposledy, už jsou velcí. Tak doufám,že příští rok nebudou vymýšlet a drzkovat že chcou domů. Ani u mě nemají ale program na každý den,a když se nudí,tak si musí pomoct i sami.
Když to vezmu podle sebe, tak v 15 jsem abych nebyla ani u jednoho doma raději chodila na brigády 🙂) Nevím, jaký program a jaké jsou vztahy s rodiči, kde je víc kamarádů, vím z vlastní zkušenosti, že po rozvodu se naši nějak snažili plánovat prázdniny podle rozsudku, ale my kolem těch 15 do toho vždy snažily užít si i prázdniny po svém..
Právo nevím, ale zaráží mě na tom několik věcí.
Táta to zakázal - zní mi to, že neřekl důvod a prostě zakázal. To pak čeká, že k němu bude chtít dcera tim víc jezdit, nebo je mu to jedno, nebo mu to nedochází? (právo to zakázat asi má, ale praktické výhody do budoucna ten zákaz moc mít nebude 🙂 )
To, že se tady matky puberťáků do tazatelky obuly aniž dobře znají situaci by mě asi překvapovat nemělo. Ať se pak nediví, že je to s těmi puberťáky tak těžké 😁 (a ono jako je, co si budem. Ale i pubertaci to kolikrát mají těžké s rodiči, kteří s nimi jednají jako s malými dětmi což už je dost mimo. Ted to nemyslím na nikoho konkrétně).
A ještě mě k tomu napadá otázka co na to matka, jestli o tom věděla a jaký na to měla názor (nebo by měla, kdyby to otec dovolil).
Je potřeba komunikovat, komunikovat, komunikovat. A respektovat, respektovat, respektovat. A to jak že strany děti, tak že strany rodičů. A obzvlášť v té pubertě.
@andelka ten příměr s tou kamarádkou, je to blbý, ale když mi kamarádka na poslední chvíli zrušila schůzku po 2 měsících co jsme se neviděly, musela jsem se s tím jako dospělý člověk srovnat. Přece nebudu někoho nutit aby se mnou trávil čas, to by pak se mnou tím víc nechtěla být a ne jen když je zrovna unavená. V tomhle by měli být dospělí ti rodiče a přijmout to, maximálně dítěti vysvětlit svoji situaci. Protože to je taky asi jediná možnost přijatelná pro všechny strany. (Když vzpomínám na dobu, když já jsem byla v pubertě, někdy mi zpětně přijde, že jsme tam občas byli puberťáci tři - já a moji rodiče 😁😁😁). Dítě se ale může taky zachovat už v tom věku dospěle (komunikovat a respektovat rodiče i své vlastní potřeby) a doufat, že dospěle se zachovají i rodiče a budou komunikovat dobře a věcně a také s respektem.
@andelka a taky možná kdyby vymýšleli a držkovali že chcou domů, nebyla by náhodou správná odpověď "miláčku, to jsem moc ráda že chceš být se mnou a vážím si toho, ale mám i svůj program na ktery se těším a užij si raději tátu, mě máš pořád, já se na tebe budu těšit pak za ty dva týdny" nebo cokoli na ten způsob? Vždyť děti (jakéhokoli věku) nejsou stroje a mají taky nějaké svoje potřeby. Stejně jako jejich rodiče 🙂
@jerrabina samozřejmě bych jim přesně tohle řekla. Ale určitě ne " Vám se u táty nelíbí, nudite se..no jasně, zruším všechny plány a už pro vás jedu." Komunikace je základ. A taky vnímat potřeby svoje i ostatních. A taky se snažit dodržet domluvené. Puberta je náročná pro všechny. Mladé i rodiče.
@jerrabina díky za ten názor. Taky mě překvapuje, jak se všichni obuli (nebo spis vsechny obuly 🙂 do tazatelky, z pozice "jsi v pubertě, přestaň si vymyslet", aniž by věděly víc... ono i ta bezmoc autorky neni asi nic moc příjemného...
Tak nějak. 🙂
Ted ještě koukám, že to stejné se řešilo i minulý rok. To by chtělo nějak rozseknout, domluvit i do budoucna, ať tu příští rok není dotaz "je mi 16 a chci být u otce 2 týdny a ne 3 týdny". Ale všechno je to o komunikaci - a nejlépe o komunikaci dostatečně předem.
Člověk časem musí to dítě pustit, a ledacos se změní. Frekvence vídání, ježdění k druhému rodiči ( u nás navíc intr a přítel, brigáda..a najednou má člověk mládežníka na telefonu a je rád že ví že žije, studuje a je zdravý). Ale musí se o tom mluvit a dohodnout se, a ne až o prázdninách. Pro rodiče je to taky velká změna, trvá,než si člověk zvykne a srovná se s tím.
Ja teda nevim,ale kdykoli dite chce jet ke me zpet,jede. Notabene kdyz mu je 15 a vim,ze mu vlastne stavi “byt jen doma” . To ze jsme se rozvedli je nas problem a ne jeho,on pravidla bohuzel nenastavoval:(
Podobné diskuze
- Prázdniny. Má právo si mě otec vzít na více jak 3 týdny, když nechci?16
- Otec nechce přiznat otcovství. Jak to řešit?131
- Máma nesouhlasí s oborem střední školy a nutí mě na jinou, a to já ale nechci...10
- Odchod otce dítěte. Má otec právo na dítě?54
- Na jak dlouho můžu odjet s dítětem přes nesouhlas otce?11
Ahoj, prvně, k tátovi - koncovka "ovi", učivo 4. ročníku ZŠ, to už bys v 15 mohla umět. Před spojkami "že, protože" se píše čárka, mezi větami se píší také čárky. Ono je to bez těch čárek podstatně hůř srozumitelné, mají svůj smysl.
Myslím, že na prázdniny jste se měli domluvit dopředu. Tví rodiče si nějak přizpůsobili svůj program a nemusí jim sedět, že ty to chceš teď za pochodu měnit. Určitě máš právo na svůj názor, ale měnit to takhle v průběhu, to by se třeba mě osobně asi moc nelíbilo. Mám podobně staré děti jako ty a na všem se domlouváme dopředu, pokud chtějí něco měnit za pochodu, musí to být opět na vzájemné domluvě všech stran (např. chce jet neplánovaně k babičce - dobře, ale jen pokud tam nic jiného nemáme a babičce se to hodí, zeptáme se jí dopředu).