Uvědomila jsem si, že se chovám jako pravá macecha

Ahojky, možná bych se nejdřív snažila dát kluky nějakým způsobem dohromady. Když si začnou rozumět oni dva, tak postupem času třeba zjistíš, že ho (nevlastního) máš přeci jen ráda a začnete fungovat jako rodina. Ale chtělo by to trochu snahy i z tvé strany 😉 . Ono pro to dítě je to možná horší než pro tebe. Možná oba jen žárlí a proto jsou k sobě takový. Chce to čas, prostor a hrozně moc snahy a taky respekt!! 😉
...toť můj názor, držím palce, ať se to brzy srovná

Tak chlap má 2 holky z manželství,spolu máme synka....
ale raději se tady rozepisovat nebudu,přece jen,nevím,kdo to čte 😒
Jen--je to těžké,asi jako u tebe,starší nemusím vůbec,malá v poho.....bojuju s tím sama se sebou a v sobě a někdy si říkám,že bych do toho už nikdy nešla....

ahojte, taky jsem vyvdala dceru, osmiletou. spolecne mame rocniho chlapecka a co k tomu rict..taky bojuju sama se sebou.... mala je naockovana od sve matky, navic je dost rozmazlena, v podstate pokazde kdyz s nama ma byt je nejaky problem, neco se ji nelibi atd.. , navic muj manzel ji porad omlouva, ze je mala a ze se casem zmeni. a na vetu meho manzela - prece jsi vedela ze mam dceru, kdyz sis me brala- jsem uz alergicka 😝

Asi je to vsude stejny, jak tak posloucham a znam z vlastni zkusenosti... Nekdy je to v haji od zacatku, nekdy to jeste tak nejak klape, ale jak prijde dalsi a spolecne dite, je vetsinou vymalovano... 😉
Vetu " Vzdyt jsi vedela, ze mam deti!" taky nesnasim, samozrejme, ze to zenska vi, stejne jako vi, ze maji temer vsichni muzi matku a taky to nezarucuje, ze se s tchyni snesou a nikdo jim pak chytre nerika, kdyz jsou z ni na prasky: "Vzdyt jsi prece vedela, ze ma matku a s tim jsi do toho sla..."

Ja taky nemela rada dceru prvniho manzela. Bylo mi 20, manzelovi 33 a jeho dceri 10. Proste jsem zarlila, byla mlada, chtela muze jen pro sebe. A jeste k tomu on spolecne dite oddaloval. Nejspis ani nechtel, tak jsme se rozvedli. Byvalka s nim dite mohla mit a ja ne? Asi to byl duvod, proc jsem jeho dceru nesnesla. A ona se pritom moc snazila se mnou skamaradit. Kolikrat jsem si vycitala, ze jsem k ni nespravedliva, vzdyt ona za nic nemuze. Ale proste jsem se nemohla donutit ji mit rada. Jinak si neumim predstavit, ze by u nas zila! Chodila jen na kazdy druhy vikend a pozdeji se schazela s manzelem pres tyden, kdyz mel volno (delal smeny). Myslim, ze je velky rozdil, jestli dite u vas zije, vy mu perete, varite, starate se o nej v nemoci a vlastne ho vychovavate nebo kdyz ditko chodi jen obcas na vikend.
Zase na druhou stranu by mi vadilo, kdybych se s nynejsim muzem rozesla a jeho nova partnerka by odmitala nasi dceru.Mrzelo by me to, ze mala nemuze chodit k tatinkovi, aniz by byly nejake sceny jeho nove partnerky.
Donutit se milovat manzelovo dite nejde, asi to chce se naucit navzajem respektovat a jakztakz spolu vychazet.

no, ja se musim priznat, ze na ni taky trochu zarlim. taky se nemuzu donutit ji mit rada. ach jo, je to slozite. nekdy je to lepsi, nekdy horsi... 😒

Tak já ji nemám trvale doma,ale vždycky se moc těším,až přijede 😵 je to naše princezna-já mám jen kluky a hlavně ten menší ju má moc rád....i když doufám,že se jednou dočkám vlastní holčičky...no a když ne,mám aspoň tuhle a můžu si ji každý druhý víkend půjčovat 😀
Zatím nevidím problém ani v tom,kdyby s námi měla bydlet....nějaké problémy by jistě nastaly,ale snad by se to zvládlo...ale k tomu nejspíš nedojde...

My teda nemáme manželovi děti ve svojí péči avšak když se s námi ten mladší nevidí,..respektivě semnou je to pak taky mazec 😒 😠

Astrane: U tebe je to trosku o necem jinem, ty uz taky mas deti z predesleho vztahu, tak to vidis jinak, jste na tom oba stejne. Kdyz ale holka jde do vztahu svobodna, bezdetna a muz uz ty deti ma, tak se to zkousava hur.

Ja mela nevlastni deti dve, dohromady jsme pak meli jeste jedno spolecne. Ted jsem v opacne pozici, moje dcerka zase jezdi za manzelem a jeho novou pritelkyni (taky mlada, svobodna holka a opravdu ji tri nevl. deti nezavidim) a ja mam partnera s malym synem a mam ho moc rada a vubec v nicem to neskripe, naopak jsem rada, kdyz je jeho syn s nama, deti si hrajou a je to temer znacka ideal.

ahojky,
já to mám z toho druhého pohledu... Naši se rozvedli, já šla do prahy a šla jsem s tátou, protože jsem měla školu v Praze... Takže bych nemusela dojíždět... Zprvu jsem s macechou naprosto vycházela, dokonce jsme i spolu po škole chodily na kafe... Od začátku byla ale taková, že mě vždy chtěla měnit a vychovávat... Máme to v rodině opravdu složité, protože rodina od táty moji biologickou matku naprosto nenávidí... A všichni mi vyčítají, že jsem stejná jako ona a nemají mě tak v lásce... Já ze začátku macechu měla opravdu ráda a bylo to super, táta byl šťastný a všichni okolo taky... Jenže, postupem času prostě pomalu a jistě se to začalo vše bortit, ona na mě viděla stále víc chyb, stále jsem vše dělala špatně... No bylo mi vyčteno opravdu skoro vše... Já abych neublížila mému otci aby nebyl smutný, tak jsem si nikdy až tak moc pusu neotevřela... Vždy mě obviní, že lžu, že jsem falešná, že hned při každé hádce brečím atd... Jsem z toho opravdu špatná, nikdy jsem nechtěla tátu trápit jenže ona je taková, že každý problém řeší opravdu do zblbnutí... Já teď nedávno jsem se s ní docela dost pohádala, opět kvůli naprosté blbosti, a myslím, že to je ta poslední kapka... jak pro ni tak pro mě... Jedno plus to má, jsem už dospělá a stěhuji se pryč... ale nikdy jsem nechtěla takto vše zakončit... ale opravdu to jinak nejde... jsem už tak nešťastná, že přemýšlím, jstli s tím nemám jít k nějakému doktorovi nebo tak.... Opravdu bych si přála aby byl už klid... a aby to bylo jako dřív... ale cítím, že mě prostě nemá ráda a dělá problémy tak aby táta si myslel, že jsem opravdový zmetek... Nikdy se mě nikdo nezastal a vždy byli všichni při ní... Jen můj táta ale ten chudák, za to dostal ještě od ní, že se mě zastává....

ahoj, i já jsem zažila, že mě neměl rád přítel mé mamky. Já ho ráda měla, bylo mi 6 let. Z té doby si nesu trauma a pracně se toho zbavuji..

@konik98 - musí to být pro tebe velké trauma..i život s vlastními rodiči a jejich očekáváními je složitý a když pak tam vstupují macechy a otčíni, je to o to složitější, protože oni velmi zřídka dokážou cítit k nevlastnímu dítěti skutečnou bezpodmínečnou lásku, kterou ono potřebuje..tedy většiou nedokáží tolerovat chování, které není v souladu s jejich představou a svádějí to na špatnou výchovu z druhé strany, geny atd...což dtíě musí nestkuečně zraňovat....tak to dítě je pak jako rozpolcené, snaží se vyhovět a nebo naopak se nesnaží vyhovět a testuje je..Asi bych vyhledala psychoterapeuta, aby jsi se mohla osvobodit z toho zajetí, jestli naplňuješ nebo nenaplňuješ jejich představy a mohla jsi najít vlastní hodnotu a rovnováhu...že nemusíš nikomu nic dokazovat, jejich realita a vnímání je jen a jen jejich