Upadám do deprese?
Ahoj, ani nevím pořádně jak začít. Život se semniu moc nemazlil, nejprve jsem byla psychicky strašená a týrána svou matkou (3 roky, když jsem se v noci počůrqla, čapla mé za flígr a hodila o patro výš k babi, že TOHLE ona dělat nebude a at si mě převleče a nechá u sebe - od jejího strašení jsem se chronicky počurávala a budila, nemohla jsem v nici být sama. v 6ti letech drsný rozvod, hádky, pak řekla, že tuhle si ona nebere a nechce mě, pak se vždy tak jednou za rok ozvala, volala mi a psychicky deptala, totálně jsem byla vždy tak dva dny rozhozená, mimo. Přímo po rozvodu jsem málem umřela, protože moje tělo nedokázalo strávit žádné jídlo… Nicméně jsem zůstala s otcem a babičkou a 2generačním domě, otec si brzy našel novou přítelkyni, ale ta se bála, že mě má víc rád než ji, tak mi dělala různé naschvály, viz schovala klíče (našla jsem je pak u ni ve skříni) několikrát, protože věděla, že budu bita. Pozdní příchod, bita. Dostávala jsem od táty i kabelem, modřiny jsem měla na nohou a občas i rukou, jak jsem se schovávala, strašně to boblelo, ale já měla dost přísnou výchovu, nemohla jsem skoro. nikam. chodit, peníze z mých brigád později komtroloval táta a nemohla jsem si skoro nic koupit, ale vše šetřit byl jen škola, učení a tréningy (to vše mi vybrali oni), navíc jsem chodila na gympl, kde bylo hrozně bohatých dětí a mé neznačkové oblečení mi dávali řádně „sežrat“. No, šikanovali mě, ale tenkrát se s tím nedalo nic dělat, neb rodiče těch dětí byli sponzoři a já se bála na to tlačit. Doma jsem se naučila vše, se vším jsem musela pomáhat a vše uklízet, pač nevlastní mamku to nebavilo. Táta s ambiziózní babičkou mi našli i VŠ, která mi nešla, ale podle jejich slov budu bez titulu jen pípat v Tescu. V té době jsem poznala svého nynějšího partnera, až s ním jsem se naučila dělat to, co chci já. Skončila jsem s VŠ a doma semnou nikdo 3 měsíce nepromluvil. Naopak jsem dostala přes hubu tak, že se mi rozbily brýle. Mlátil mě táta i babi, ale já stále cítím, že je mám ráda, i když jsem v naší rodině taková černá ovce. Jenže cítím, že partner je to jediné co mám, když je problém… Někdy mám stavy, kdy hrozně moc pláču, klepu se a nejde to zastavit. V poslední době na sobě pozoruji sníženou chut neco delat, nenávidím se, tak moc, připadám si k ničemu, mam chut jen ležet v posteli, max si k tomu vzít víno a pít. Mám problémy mluvit na lidi, bojím se, stále jsem v hrozném napětí. V 17 (blbá ano vím) jsem se před našima schovala ve sklepě a snědla tam hodně paralenů, nevím kolik, vím jen, že jsem byla jak opilá a zvracela Jenže tyhle myšlenky se vrací a já se jich hrozně bojím. Ted bych měla jít poklidit ale nemůžu, prostě se nezvednu z postele. A ještě dostanu vynadáno od rodičů, že jsem jim nepřijela v neděli pomoci. To už vím teď. Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji, mně se zas alespoň malinko ulevilo.
@nici121 ahoj, kdybys chtela muzem si pisnout do zpravy... Taky mam za sebou rusne chvilky, nsco malo mam na blogu, zbytek poskytuji jen soukrome pres zpravu
A jinak tyto stavy mam za sebou take, od depresi pres pokusy o sebevrazdu, po pad na dno, psychiatrii az vysvyhnuti a postupne ziskavani sebeduvery. Vim jak se citis. Jsou to strasne stavy. Ale bojuj, az prijdes po nejake dobe do stavu kde jsem ted ja, uvidis, ze to hezke teprve prijde, tohle musis prekousnout. Pak ti klidne napisu kdyz budes chtit.
Nedokazu si predstavit jaks to dosud davala. Vyhledej hned lekarskou pomoc. Jsou ruzna krizova centra,kde se ti budou venovat hned(po predchozich prichozich) Riaps, cki-centrum krizove intervence v praze, neco je i v dalsich mestech. Popros kohokoli partnera nebo kamaradku at te tam kdyžtak doprovodí nebo pokud to zvládneš tak tam dojdi sama. Potřebuješ psychologickou a asi i psychiatrickou pomoc. Me to trvalo mnoho let než jsem na to přišla a poslední půlrok uz byla fakt krize. Uz jsem si i hledala psychloga,ale nez jsem se k nemu dostala zkoncila jsem v krizovem centru. Vse se zaclo hned resit a nastal obrat. Dochazim na terapie a vsechno se lepší. Klidně mi napiš do zprávy.
Bohuzel jinak nez odriznout osobu ktera te tyra, byt ji mas rada to nepujde. Vim o cem mluvim. Ja zaplatila tezkou dan a to ze nemam matku, vyskrtla me ze zivota, ale mela jsem na vyber, bud u ni zustanu a skoncim nekde ve stoce ci pod drnem a bude doma hrozne zle a dusno a nebo odejdu a i kdyz to nejakou dpbu budenstrasne trzke, je to moznost zacit znovu a dustojneji prp obe strany. Jak rikam vyzrala jsem si hodne a ja tech "nepratel" v te dobe co me potapeli mela opravdu hodne. Ale nejhorsi nepritel je myslenka zoufalstvi, ze nechces zit a nemas zadny smysl. Tak to ale neni. Musis najit samu sebe, drima v tobe, ale budes muset utnout dosavadni zivot a zacit novy zacatek. V mem pripade to byl neplanovany a nahly odchod z domu. Nerikam ze jsem stastna, to ne, protoze proste mi chybi, ale mam to hlavni, mam zpet dustojnost, ktera byla poslapana v te sade nadavek do ku..., devek atd.
panebože.... to je dost šílený...
nevim teda kolik ti je a jaký jsou možnosti, ale zdrhla bych jak namydlenej blesk, pokud by to jen trochu šlo.
a hlavně terapeut!!! dost možná i psychiatr. ale jako fofrem. s takovouhle náloží se dokáže poprat opravdu jen málokdo, ba spíš nikdo. věřim, že jednou tohle všecko otočíš a zúročíš dobrem.
myslim, že bys snadno sehnala i bezplatnou odbornou pomoc. to, co popisuješ, je i násilí. psychický a fyzický. existujou různý intervenční centra a další instituce, který pomáhaj obětem domácího násilí, maj přehled v legislativě, ale hlavně zprostředkovávaj často terapeutickou pomoc. doufám, že přítel tě má opravdu rád a chová se nepopsatelně úžasně a nenašel si jen snadnou oběť pro svoje více či méně skrytý tyranie. pokud mu absolutně věříš a víš, že tě miluje, řeš to i s ním. ale odbornej zásah u tebe bude beztak nutnej, pakliže tvůj přítel není terapeut🙂))
@nici121 ahoj, Tvá slova mě hodně zasáhly. Jsi úžasná, že jsi při tom všem zvládla vystudovat vs, nechápu a moc Tě za to obdivuju. S podporou psychologa, kamarádek a přítele bych omezila kontakty s rodinou na nutné minimum, i když to bude strašně těžký a asi se na Tebe snese další vlna obviňování, zášti atd. Ale připadá mi, podle toho, jak dlouho to vse trvá, že oni se nezmění a vždycky si najdou zaminku, proc Te ponizit. Asi ten krok bude na Tobě, jinak se nic nezmění a zničí Tě. Je to Tvůj život, nenech si ho zhorknout a kopej za sebe a za svoji lásku. Držím moc pěsti, aby se vše brzo obrátilo k lepšímu a posílám hodně síly. T.
Vyhledej pomoc psychologa, na tohle jsme tady krátké. Uteč od nich, zachraň se, měj se ráda...
@nici121 dočetla a už teď vím že to není úplně všechno co si chtěla, nebo bys potřebovala napsat.
V prvé řadě je třeba si uvědomit že sama to nezvladneš, potřebuješ odbornou pomoc. S psychologem bych neotalela, není se ta co stydět, podepsali se na tobě druzí a s tím souvisí další věc, musíš odejít od tyranů... pokud zustaneš zničí tě, oni se nezmění....
Držím ti všechny palce co mám ať se z toho vyhrabeš, he mi líto čím sis musela projit, ale tady to úplně nevyřešíš.... možná se ti krátkodobé uleví, ale na dlouhodobou pohodu to není.... opravdu, jestli se máš aspoň trošku ráda, bež a poraď se s odborníkem
Psycholog a psychiatr, to ležet, nic nejde, je deprese
Dokud neodejdes od nich, tak psycholog ani psychiatr fakt NEMA smysl. Ty ihned vyhledej po odchodu, protoze prijde pak druha vlna deprese a sesypani se z vycitek ze jsi utekla a ze zmeny a podobne a taky z jejich vycitek a vyderacskych bludu. Ja se tak lizala z toho rok. A ikdyby nakrasne ses snazila reknou ti, ze musis zmenit svuj zivot a idealne idejit od puvodce tvych psychickych stavu. Jinak budes zobat prasky v hybernovanym stavu a budes okoli vnimat z uzavrenyho skleniku. Proste musis, pokud chces fakt zacit zit a ne jen prezivat.
Měla jsi utéct už dávno, obrátit se na dětskou linku bezpečí, v decaku nebo v náhradní péči by ses měla líp.
Ještě není pozdě, jdi za psychologem, poradí na jakou institucí se obrátit, pomůžou ti s bydlením, vyřízením sociálních dávek, najdeš si práci...
Uteč, dej se dohromady, najdi si správného chlapa, a měj děti, a nikdy nedopusť, aby zažily to co Ty...
A rozhodně si nevycitej ze jsi nevděčná, oni se k tobě nechovali zdaleka tak jak měli
@nici121 odejdi...odejdi ode všech co Ti ubližují a týrají tě..a je týrání myslím psychické i tělesné, ty máš obojí ☹ ...mám to takhle s matkou...nenech si svůj život brát...najdeš si novou rodinu, ikdyž nebude pokrevní, věř mi na tom nezáleží...a prosím vyhledej lékařskou pomoc...budeš v pořádku :-* jsi silná...zvedni se z postele, seber poslední síly a pohni s tím...a vůbec se netrap, že se na Tebe někdo bude zlobit, za to , že jsi něco neudělala..to není Tvůj problém...
Držím ti palce 🍀 ať se od nich odpoutas. Odejdi. A začni nový život. NIKDO, NIKDO nemá právo se k tobě takhle chovat!! Drž se a bojuj. Odpoutej se ode dna a bojuj. Moc mě mrzí, že je někdo schopen takhle ublížit vlastnímu dítěti 😪
@biedronka10 Právě psychiatr, ale hlavně dobrý psychoterapeut jí může pomoci se od rodičů distancovat a oddělit! Vím o čem mluvím... @nici121 S depresí jsem se léčila nedávno a dle příznaků to tak vypadá, za sebe doporučuji urychleně vyhledat pomoc.
@urtica ale rekne ji vzdy to samy, a to ze proste musi zmenit zivot, jinak se z toho nevylize. Kdyz neudela ten krok, bude porad hasit nasledky, ale nevyresi to pricinu, aby se vratila zpet do zivota, to zase vim o cem ja mluvim. Ja tech terapeutu vystridala hodne a stejne jsem byla porad tam kde jsem byla. A ze takove tezke prdely jsem mela za sebou dva.
@biedronka10 predely*
@biedronka10 Mně pomohla právě terapeutka k tomu, abych udělala ten řez..bez ní bych to nedokázala. Ale chce to najít dobrého, předtím jsem jich také obešla x...
@biedronka10 A jak ty terapie probíhaly, co si dávaly za cíl?
@urtica Ano, přesně tomu rozumím - ale při AD 3. a 4. generace se stejně počítá s dlouhodobějším pravidelným užíváním, protože se organizmus (synapse a transmitery s receptory) přizpůsobují "nové situaci" - a tím se ještě na čas většinou situace ještě zhorší - proto se v prvních týdnech k nim používají ještě větší sr..ky. Takže principielně, pokud bych chtěl užívat AD jen krátkodobě (několik málo týdnů), možná by stačily jen ty doplňkové s...ky.
@nici121 ahojky,už je to trošku starší příspěvek. To co píšeš je úměrné a strašně kruté. Jsi moc silná,že jsi to všechno zvládla a žiješ teď vlastní život. To,co popisuješ, je podle mě PTSD, prostě posttraumatická stresová porucha - ale nejsem odborník. Pokud ti mohu poradit tak to,abys vyhledala pomoc terapeuta, všechno mu řekla a pak spolu budete pracovat na tom,aby se tvá duše uzdravila. Dá se sehnat i terapeut na pojišťovnu. Nicméně nekoukala bych na peníze,ale na to,aby ti seděl a věřila jsi mu. Bude to na dlouho,ale uzdravíš svou duši. Jen chtít.
@nici121 Je mi te lito😭😭😭mela sem neco podobneho...ale jen s tatou...