Ublížil mi omylem? Je to už přes čáru nebo hysterčím?
Ahojte,
s manželem jsme spolu deset let, máme tři malé děti. Měla jsem pocit, že nám to spolu docela klape, aspoň v poslední době, před pár lety jsem taky zvažovala rozchod, ale kvůli jiným věcem. Manžel mi hodně pomáhá s dětmi i s domácností, má jen minimum času pro sebe... pořád si říkám, že si nemám na co stěžovat. Jenže... se začínám manžela bát. Nevím, co si o tom všem myslet. Už mi párkrát bez varování, z ničeho nic, ublížil. Když jsme spolu chodili, vymknul mi zápěstí - ale omlouvala jsem ho, že nechtěl. Pak ještě sem tam něco takového bylo, ale už si to moc nepamatuju. No, a před týdnem mi vyvrátil zápěstí na ruce. Pořád si říkám, že nerad... já si šla lehnout dřív než on. Když přišel do ložnice, natahovala jsem k němu ruku (při usínání se držíme za ruce), ale on mě místo toho, aby mě vzal za ruku, po té ruce silně praštil - tak blbě, až mě probudila prudká bolest a pořádné křupnutí, zápěstí mi úplně převrátil. Už týden nosím ruku staženou obvazem, protože mě to zápěstí docela bolí. U doktora jsem nebyla... nedovedu si představit, jak bych to vysvětlovala. Několikrát jsem manželovi říkala, že oceňuju, jak se o nás stará a co doma dělá, ale aby se ke mně choval hezčí. Nu, a dnes odpoledne jsem dělala buchtu, vařila polévku - a manžel stěhoval skříňku dětem do pokojíčku. Běžela jsem mu pomoct, skříňku jsem s ním přenášela i s tou bolavou rukou - a když už byla v pokojíčku, tak jsme ji položili na zem - a manžel mi dlaní začal bouchat do čela a pak mu nějak sjel prst a zapíchl mi ho přímo do oka... bolestí se mi podlomila kolena a pěknou chvíli jsem se nezmohla na nic jiného než na pláč. Manžel se tomu zasmál, že on mi nic neudělal a že mi jen chtěl zaklepat na čelo... jenže já už fakt nevím, jestli jsem hysterka nebo jestli už je jeho chování fakt přes čáru. Začínám se bát, kam až to může zajít... já nevím, holky, co myslíte - je jeho chování normální nebo plaším já?
V žádné z těchto situací v posledním týdnu jsme nebyli pohádaní, naštvaní, extrémně vyčerpaní, neodehrálo se nic, co by to vysvětlovalo... a já opravdu nevím, jestli dělám z komára velblouda nebo jestli úplně pitomě manžela pořád omlouvám a radši bych si měla sbalit kufry ☹.
Jako, že tě zničehonic praští? To to jako přejdeš? Já bych tedy hned reagovala. Proč? Jak si dovoluješ?
V extrému dokážu pochopit, že když se někdo v hádce dostane do afektu, tak druhému dá facku. Ale toto je divné. Nedovedu si představit, že by mě muž začal najednou mlátit po hlavě nebo mi praštil.
@noname4 No uf, nahání mi to hrůzu, a to to jen čtu. Připadá mi, jako by manžel "cvokatěl", měl nějakou formu nutkavého chování, chvilkové zkraty, kdy neví, co dělá. Určitě by bylo fajn si o tom promluvit, zeptat se, proč to dělá + s ním případně někam zajít (psycholog/psychiatr). Normální mi to opravdu nepřipadá. Drž se!
to by si dovolil jednou a našel by kufry za dveřma a zámek by byl vyměněnej...dej si pozor, aby se to nestupnovalo, ono jako že ti vymkne zápěstí ? a příště ti zlomí ruku a taky omylem ?.....bych asi zdrhla
Já takhle na dálku neumím posoudit, jestli to je nebo není "na kufry", ale normální mi to nepřipadá. Jestli je manžel "jen" tak trochu hulvát a chová se občas jako slon v porcelánu (nebo jako primitiv), je podle mě "převýchova" možná - ale měla jsi s tím začít už dávno...Záleží na tom, jestli ti ublíží z nějaké neohrabanosti, nemístného škádlení a pošťuchování, nebo jestli v tom je agrese - třeba nedokáže ovládnout vztek, je v tom negativní emoce, rozčilení, podrážděnost...Pokud si na tobě vylévá vztek a vyčerpání, je to zmrdeček,který nedokáže pracovat se svými emocemi, promiň za ten pregnantní výraz...a opravdu by to mohlo přerůst ve velký průšvih... pokud už se tak neděje. Jestli ti tvoje intuice napovídá, že to v pořádku není, nejspíš to tak bude, sama víš nejlépe, jak to u vás je a jaké pohnutky tvého muže k jeho hulvátským projevům vedou...Po tom vymknutém zápěstí, by měl šoupat nohama a házet po tobě omluvnými pohledy od rána do večera a ne tě znovu pošťuchovat a tlouct, byť by to bral jenom jako takovou "legraci". Mimochodem, každé škádlení a pošťuchování je legrační jen do té doby, dokud to tak chápou obě strany, to se učí už malé děti ve školce. S manželem si rázně promluv - řekni mu důrazně, že se ti tohle chování prostě nelíbí a ať to nezkouší nijak ironizovat nebo zlehčovat...Prostě se ti to nelíbí, je ti to nepřijemný = nebude to dělat a hotovo dvacet, žádné diskuse...
@missa111 ☹
Vůbec jsem nestihla nijak zareagovat. Před týdnem se manžel hned tvářil, že už spí... a dnes mě to pekelně bolelo, nezmohla jsem se na nic. A teď se manžel tváří, že se nic nestalo a já jsem špatná, protože jsem se urazila - prostě se mu vyhýbám. Oko mě bolí jako čert... a on si mě dobírá, že to mám akorát z toho, že jsem si rozbrečela řasenku... vůbec nevím, jak se k tomu postavit. Snažila jsem se mu to vysvětlit celý týden, když byla příležitost - že je hezké, jak se o nás stará, ale ať se ke mně chová líp... a dopadlo to takhle. Nemám to s kým probrat, kamarádky mám mimo město, rodinu zatěžovat nechci... rodiče by mě stejně nepodpořili... a já už opravdu nemám náhled, jestli se takhle chlapi běžně chovají nebo jestli je tohle hodně přes čáru.
Tvl...jako omylem muzes nekoho stouchnout nebo spatne zmacknout zapesti, ale ne nekolikrat po sobe...navic pokud to uz udelas, tak se tomu preci nebudes smat, kdyz vidis, ze ten druhy trpi bolesti....rozhodne bych to neignorovalaa razne s muzem resila nez bude pozde a stane se nejaka tragedie
Uf. Úplně me zamrazilo. Mam pocit, ze zatim zkousi kam az ho pustis a jak je " videt, teda cist" tak toho sneses hodne. To ja uz bych ho mlatila tou nejvetsi panvickou po hlave. Tohle si nemuze dovolovat ani z legrace. Mam dojem, ze jsi adeptka na domaci nasili a byt tebou, tak to na nej rovnou vybalim, ze takhle to dal nepujde. Pomoc je jedna vec. Ale ucta, laska, a tolerance k partnerovi musi byt celou dobu manzelstvi. Nejde, ze se 10 let napriklad choval super, a ty si ted s prominutim nachas lamat ruce a vydlubavat oci. Ja jsem hodne tolerantni, aleuj chlap vi, ze pokud by na mě vstahl ruku, ze by to on sam nerozchodil.... to bych vzala silu z pella klidne. Nastesti je muj manzel zlaticko. Ale tobe radim, zacni "sbirat" odvahu a dukazy. At jsi chranena a mas sanci odejit i s detma, ikdyby kludne do krizoveho centra, nebo azylaku. Prala bych si, abych se pletla a tvuj clanek jsem spatne pochopila, nebo semnou hraly hormony.... kazdopadne na sebe a deti davej pozor.
@noname4
No já bych mu asi ještě jednou jasně řekla, ať se nad sebou zamyslí, že toto tedy NE! A asi se zařídila podle pravidla 3x a dost. Jako opravdu to není to normální. Já jsem s manželem 14 let a nikdy! mi nic takového neudělal. Teď tedy omylem při sáňkování zranil naše dítě, ale to bylo opravdu nehoda.
@missa111 Mně to nikdy dřív nedělal, že by mi dlaní bouchal na čelo... a vůbec nechápu, proč to udělal teď... vůbec nic se mezi námi nestalo. Kdybych měla kam, tak naložím děti a odjedu - jenže děti musí ráno do školky, já do práce, ke komu se na noc vtěrnout se třemi dětmi taky nemám. Manžel se jinak jako hulvát nechová. Jen jeho maminka má takové divné chování, tchána do smrti sem tam "z legrace" bouchla, shodila... měl smrt na jazyku a ona toho nenechala. Dokonce jsem s ní na nějakou dobu kvůli tomu přerušila kontakt. Teď už si dává víc pozor. Ale manžel tohle až tak nedělal... jenže teď se ani netváří, že to přehnal, že je mu to líto... a pro mne je to hrozné, nechci to přejít, že se nic neděje. V dětství mě doma tloukli jako nezralé žito, taky to začalo občasnou fackou "za drzost" a pak jsem chodila do školy pořádně zbídačená... a představa, že bych to teď měla doma... jenže manžel se momentálně vůbec netváří, že něco provedl. Ještě posílá děti za mnou, ať netrucuju a jdu něco dělat... a já fakt nevím, co s tím teď. Kdybych mu navrhla psychologa, tak se mi vysměje. Mmch, objednací lhůta do manželské poradny je u nás momentálně tři měsíce ☹
Ono otazkou je, jestli mu to bylo lito a byl "spatny" z toho co se stalo a treba se ti omluvil, nebo se vsemu jen zasmal a ani se neolmuvil a nenapadlo ho uvedomit si ze neco proved. Pokud je to to druhe, tak to neni zrovna dobre znameni. Ano muze byt trochu vetsi slon, muze se to stat, ze partner zpusobi nechtic poraneni, ale nemelo by to byt pravidlo a hlavne nemel by to brat jako v pohode a o vic se nestarat...
@noname4 Já jsem v tomhle hodně nekompromisní. Jednou mi ex dal ránu - kopanec do břicha. Řekla jsem mu, že jestli to udělá ještě jednou, už mě nikdy neuvidí. Za rok to udělal znovu a už mě opravdu neviděl. Nejsem na takové jednání zvyklá. Ale u tebe mám trochu strach. Už jen proto, že máš za sebou krušné dětství a ptáš se, zda je to normální způsob jednání. Bojím se, abys nezapadla do toho režimu, že to normální je. Máš k tomu nakročeno... Vím, že se mi to tady od kompu tlachá, ale vždycky je kam jít. Jestli v tomhle státě něco funguje, tak je to sociální péče o mámy v p*ůseru.
@noname4
No tak dejme tomu, že tvuj můž je trochu "blbec" a přijde mu to jako pošťuchování/škádlení. Ale tobě to tak nepřijdě. To prostě musí respektovat. Prostě mu to ještě řekni. Tohle mi dělat nesmíš, mě to nepřijdě legrační, opravdu mě to boleleo. Přemýšlej o tom. A už nikdy to nedělej.
To s tchýní je teda taky něco...
@noname4 Holka, působíš na mě jako učebnicový příklad týrané ženy (netvrdím, že jsi týraná, nevím to). Holka, která vyrostla v rodině, kde se pro facku nešlo daleko, a proto občasné projevy násilí vnímá jako normu. Je hodná, obětavá, submisivní. Na takové holky mají chlapi jako je ten tvůj doslova radar. Není v jeho rodině nějaká dědičná zátěž? Protože chování tchyně tedy taky nebylo úplně projevem duševně zdravého a vyrovnaného člověka...I on si holt odnesl určitý vzorec chování a jednání ze své rodiny, a proto to vnímá jako normu...To se ale těžko přetěžko mění...Přála bych ti, aby se to vyřešilo, aniž by se musela rozpadat rodina, ale nevím...bez pomoci odborníků to nedáte. Do té manželské poradny se objednej, jednej, nenechávej to vyhnít...
tohle není normální.Budeš to s ním muset řešit.Jestli nepřestane, radši odejít, i kvůli dětem.
Sbal deti a utec!!!! Ja jsem presne tohle zazila po 13ti letech kdyz jsme se rozvadeli. Pokazde se jen smal, at mu neco dokazu. Mela jsem z nej takovou hruzu, ze ani do sprchy jsem nesla kdyz byl doma, protoze vyhrozoval ze mi hodi fen...
Reseni je vzdycky... rodice, kamaradi, podnajem... cokoliv.. ale v tomhle nebud...
@flamarion U tchýně jsem to omlouvala, že vypadá jako dospělý ADHD, prostřední syn je taky ADHD, tak jsem o projevech v dospělosti dost načetla a na tchýni takové impulzivní chování sedí... ale manžel ADHD fakt není... je jedináček, asi se úplně neumí chovat k lidem... nicméně obecně je opravdu normální. Jen teď tápu v tom, jestli je to fakt divné a co s ním teď... když on se tváří, že se nic nestalo... nechci mít za týden zlomenou ruku nebo kdo ví co...
A navíc nesmi mit pocit, ze nemas kam jit. Ze nemas zname a ze by ti nikdo nepomohl. Musis sebrat vsechno sebevedomi a ukazat mu, ze pokud by se to opakovalo, klidne odejdete. Zvladlo to tolik zenskych odejit od chlapu. Zvladla bys to taky. Prinejhorsim ti socialka bude muset pomoct. A hlavne, deti to berou jako normalni a vychovate z nich nasilniky vuci svym partnerum, pokud to nechas byt. Promin za uprimnost, asi neni jednoduche to cist po me.... ale chtela bych ti otevrit oci, jako ostatní holky.
😢
@noname4 Dělala jsem kdysi krizovou intervenci na lince důvěry. A musím říci, že celkem dost ženských tam vyprávělo, jak jim to začalo. Po letech celkem bezproblémového soužití. Pokládaly si často úplně stejné otázky, uvažovaly podobně jako ty. Jsem trochu "profesně deformovaná", i když už se dávno živím něčím jiným, ale opravdu doporučuju, abys byla velmi, ale fakt velmi obezřetná a pečlivě si hlídala, jak se chová. Klidně si to zapisuj, včetně jeho reakcí a následného chování. Dej si třeba měsíc až dva na rozmyšlenou, kdy budeš jen pozorovat a zapisovat si. A pak to vyhodnoť a rozhodni se.
@noname4 tohle tedy neni normalni. Jdi k doktoru, rekni co a jak se ti stalo, neboj, oni maji se zranenimi od exotu zkusenosti. I co pises o tchyni, to je hrozny, delat tohle i chlapovi na umreni... Vypada to spis jako nejaka psychicka porucha. Obavam se, ze se ti manzel vysmeje nejen za poradnu, ale za to, ze te vubec trapi jeho chovani.
Jsi ukazkovy pripad zacinajiciho domaciho nasili.. Fyzickeho zatim "jen" jakoze nevinne, ale psychicky uz to s tebou dobre clouma, a to si i sama uvedomujes.
Takze ti doporucim, az se zase "neco omylem" stane, jdi k lekari, s chlapem si poradne promluv jako dominantni zena ne jako submisivni mamina, ktera chlapovi vse odkejve, jasne mu rekni, ze takhle teda ne a hodne popremyslej o nejakem unikovem bydleni, kdyby bylo nejhur.
A ver, ze se to zacne stupnovat...
Moje matka chlapa taky omlouvala, ze omylem, ze nechtel, vzdyt se o nas hezky stara, pak jsem ji parkrat videla s modrinou a se slzama, pak jednou ji chytil pod krkem primackl na lednici a tvrdil mi, ze si jen hrajou, ze zkousi jak je maninka tezka - v 9 letech jsem na nej vzala vidlicku, kdyz jsem tuto videla.
Mysli na sebe a i na sve deti, radim ti dobre, res dokud je to v pocatcich - bude hur.
Tohle normalni dospely chlap nedela, ani ze srandy
🌷
@magicaetezzz taky mám ten pocit, že pokud to nebude řešit, dopadne to, jak píšeš.
Moje segra s tím začala chodit k obvodakovi, kde si na to nechala napsat lékařský zprávy a vyfotit si to od něj. Měla bys to začít taky dělat, abys mela pak pojištěny, ze sis to nevymyslela a neudělali z tebe blázna. Normální chování to není, nenech si vnutit, ze je. Drž se ❤
@noname4 Normální to určitě není. Rozhodně nehysterčíš. Může to být jeho styl komunikace - pošťuchování, u kterého neovládá intenzitu, může to ale být i nějaký jeho větší problém, který ventiluje násilím na tobě, čili může se to stupňovat. Osobně bych mu dala jasně najevo, že se k tobě takto nesmí za žádných okolností chovat. A pokud to nebude respektovat, bude ti ubližovat a nebude mít zájem na nápravě, tak bych si zbalila čemodan a šla.