Tri mesiace po svadbe, nie som však šťastná
S priateľom sme sa zoznamili na tábore... predtym sme sa poznali rok... a po roku a par mesiacoch sa nam narodil chlapcek... problemy, starosti, dlhy a nekonecne zatajovanie z jeho strany... som vycerpana a neviem ako dalej... na jednej strane chcem udrzat rodinu, aby mali mal i ocka i maminku, ale na druhej strane manzel vidi len rodicov, kamaratov... nikam nechodime za cele tri roky co sme spolu sme neboli poriadne na ziadnom vylete... s prckom uz vobec... Pred tromi mesiacmi sme sa rozdholi ze nech sa nas vztah trochu pohne dopredu a preto sme sa vzali, uz pred pol rokom som mala kriticke obdobie, ze to ukoncim a na svadbu sa vyprd...m no jeho sladke slova ma ukecali a k svadbe nakoniec prislo... no vztah akosi stale stagnuje, unavujeme ma ze byvame stale u rodicov a tri roky byt stale len u niekoho ma uz nebavi, no nic ine nam nezostava, na najom by aj bolo, ale musime platit jeho dlhy z mladosti... zacinam mat aj pocit a aj lutovat, ze som sa s nim nerozisla vtedy ked som sa o jeho dlhoch dozvedela... ale dala som sa na boj a stale bojujem.... U nasich - teda mojich rodicoch to bolo v pohode, lenze on tam byt nechcel a teda sme sli k jeho rodicom, no tu je to este horsie, neviem ci iba z mojho pohladu, ale jeho mama je stale len ako papucak, s nikym sa nebavi... obcas mam aj pocit, ze si mysli, uz chodte ste tu dlho.... ozaj ma to nebavi no musim este vydrzat tak pol roka... okrem toho na maleho stale len raubir, dacan, certisko od nikoho tu som na neho nepocula este pekne slovo... hlavne ze vnucky su zlaticka, pritom maju jedineho vnuka a nevedia mu povedat nic pekneho, ked to poviem manzelovi, tak my povie ze si to len ja namyslam, ze to nie je pravda, ako keby nevidel, ci nechcel vidiet.... ma niekto podobnu skusenost?... potrebujem povzbudenie a nie klasicke komentare, ktore ma budu osocovat, urazat, pripadne inak podcenovat... to my tu staci uz u tchyne.. i ked to zatial este nepovedala, kedze somnou pomaly nekomunikuje....
@katkacim Ahojky, můj názor je, že ještě nemáte tak závažné problémy, že by se nedaly řešit a úspěšně vyřešit. Jen je potřeba si to všechno vyříkat. Kdybyste neměli dítě, asi bych ti napsala, vykašli se na to, rozveď se a žij život jaký tě uspokojuje. Kvůli dítěti si myslím že to za to stojí zabojovat, pracovat na vztahu, najít jiné bydlení. Můj expřítel taky tajně dělal dluhy, když jsem se to dozvěděla, tak mě to velmi zklamalo, když dál porušoval naší dohodu, že další dluhy dělat nebude, tak jsem od něj odešla a nelituju.. Takže tě na jednu stranu chápu, vím jaké to je. Ale děti jsme neměli, to bych se asi rozhodla jinak. Dej tomu ještě šanci, vlastně vážné problémy mezi vámi dvěma ve vztahu asi nejsou (nebo o nich nepíšeš), problém je spíš v chování okolí a ve věcech které se táhnou z minulosti. Ale to se nechá odpustit, pokud se to již nebude opakovat.
Hmmm. Vydrž a snaž se rozpovídat manžela. Nic než komunikace to nespraví. Něco podobného měla kamarádka a taky dokud nezačli více spolu mluvit tak se nic nezměnilo.
Přeju ať se ti to brzy změní ke tvé spokojenosti. Drž se 🙂 malý si zaslouží šťastnou a spokojenou maminku 😀
bude to chtít promluvit si vážně s manželem. Kdy, co a jak bude do budoucna. Pokud se jedná o splácení ještě 6 měsíců, co bude pak. Jak vyřešíte bydlení, jak to bude nadále s financema. Pokud si něco budete pronajímat, je pomalu čas se začít rozhlížet. Taky bych mu řekla, co se ti konkrétně na současné situaci nelíbí, včetně chování prarodičů k malému. Takhle malé dítě nemůže být dacan, je to ještě prtě. Veřím tomu, že tohle přežívání musí být šílený. Pokud jsi na mateřský, tak můžeš jezdit častěji k vašim. Rozejít se můžete vždycky, ale bylo by dobrý se pokusit to dát nějak dokupy a třeba až budete bydlet podle vašeho, že to bude dobrý. Zatím to ber tak, že vám vlastně tím bydlením u nich pomáhají se dostat přes ty dluhy. A buď silná