Trápení. Stojí tenhle člověk za to pokračovat v manželství?
Holky ahoj,
Potřebují se vypovídat jak žít v manželství kde jsem plus mínus spokojená s manželem , ale manželova rodina mi ničí psychiku. Nebudu detailně popisovat, ale jsou to prostě velký pokrytci, které vědí všechno nejlíp, neznají hranice a vůbec mě nerespektují. Když jsem pouze já, manžel a děti je všechno v pořádku. Manžel však má potřebu mi je neustále tahat do života zvát je k nám, plánovat s němá dovolenou, tlačit na mě abych tolerovala jejich chování. Občas mám pocit že nežije pro nás, ale pro ně.Tolik let to spolu řešíme, ale nemá to smysl, vždy to skončí hadkou . Já už jsem tak unavená z toho, mám chuť sbalit svoje děti a odejít na dobro , ale je to skvělý otec a nemohla bych žít s tím že se musíme střídat o děti. Furt dávám potřebu jeho rodiny před to svojí. Stojí vůbec tenhle člověk za to pokračovat v manželství ?
Když manžel nevidí jak tě to ničí, asi bych taky uvažovala o odchodu. Došli jste někdy v rozhovoru až k možnosti, že by jste šli kvůli tomu od sebe? Jestli si vůbec uvědomuje, že to má na tebe až takový dopad.
Chce to rozhodně se postavit manželovi a dojít k nějakým přijatelným kompromisům ohledně četnosti návštěv a akcí. Pokud dovolenou s nimi, tak jen krátkou (prodloužený víkend jednou za rok) a pak další a delší dovolenou jen vy sami. Například. Návštěvy u nich pouze on s dětmi, ty tam nemusíš. Zvát k vám... omezit to, co nejvíc. Opravdu si o tom vážně promluvte. V klidu. Pokud to neklapne, tak bych asi klidně vzala děti a místo k tchýni (nebo když by měla přijet k vám) s nima jela někam úplně jinam. Třeba to pak pochopí...
@michaela666 ano už jsme to probírali několikrát, už jsem mu vysvětlila že zvažuji odchod kvůli tomu. Krásný příklad budeme si brát hypotéku aby jsme opravili barák ve kterým vyrůstal jeho otec, to je sen mého tchána, ale že jsem chtěla svůj vlastní menší domek manžela nezajímá, hlavní je že bude jeho rodiče spokojený. Mně má stačit to že žijeme v pronajatém baráku. Přijde mu to jako dobrý kompromis. Nejhorší je, že on jim dá peníze a oni si to udělají podle sebe, my do toho nemáme co mluvit jenom to zaplatíme. Ale toho mnohem víc, vždy si to mám nechat líbit ať je klid jelikož pro manžela je důležitý dojem spokojené rodiny, zda tomu tak opravdu je nezáleží.
Tak to s hypotékou je snad už dost za hranou, ledaže by si vzal hypotéku jen na sebe a vy byste si ošetřili SJM, nebo byste získali adekvátní podíl na jejich domě. Jinak to přeci nedává vůbec smysl, aby ses ty jako třetí strana zapletla do nějaké hypotéky cizího baráku. Pokud to má manžel postavené takto, tak je to ryze sobecké a na tebe se moc ohled nebere. Ale předpokládám, že takto to měl už od začátku vašeho vztahu?
Musíš v sobě najít sílu říci ne. Jiné řešení neni
A co tak mu rict, že za takovych podminek mu hypoteku nepodepises?
@westie ano už od začátku náš vztah funguje na bázi že jeho rodina ví co je nejlepší pro nás, absolutně mě neposlouchá když mu říkám jak mi je. Buď za to podle něj můžou hormony nebo jsem moc emoční člověk a nevím co od života chci. Mrzí mě jeho chování dokud se přizpůsobím jeho tlaků a hraju podle toho jak chce on a jeho rodina je klid, ale jakmile si dovolím chtít od života něco jiného než si představovali je problém. Svého dosáhnu vždy hadkou a nato já už nemám psychiku. Je mi z toho smutno, z jedné strany je to fajn chlap a skvělý otec, ale nejsem tip ženský co chce celý svůj život obětovat manželovi rodičů a názory jeho sestry.
V tom případě, bych s tou hypotékou nechtěla být jakkoli spojována. Je dost smutné, že si neuvědomil, která rodina by měla stát na prvním místě - tedy manželka a děti.
Jediná rada je najít v sobě dost síly a odvahy, kdy se mu postavíš a budeš trvat na určitých změnách. Pokud nechce najít nějaký kompromis, tak bych opravdu uvážila rozvod. Děti může vídat normálně dál, podle toho jak si nastavíte.
Ty máš jenom jeden život. Určitě ho nemusíš podřizovat ostatním a jenom přežívat, aby ses zavděčila někomu jinému.
Taky jsem udělala vše pro záchranu manželství, a stejně to nestačilo. Odchodem od muže se mi nesmírně ulevilo. Teď po roce jsem šťastný člověk, před tím jsem jen přežívala /důvody trochu jiné , ale trochu podobné - sobeckost muže, neochota nebo neschonost hovořit o problémech a řešit je spolu...). Pro děti to velká změna byla, ale bydlíme blízko sebe a ani o jednoho rodiče nepřišli. Děti potřebují oba rodiče, ale spokojené a srovnané se sebou. A - jak už psaly holky - máš jen jeden život, tak ho žij naplno. Nepřežívej!!! Samozřejmě rozvod není ideální řešení, ale je to jedna z možností - dobře to promysli, ale nezapomínej na své potřeby. Kdybys potřebovala podpořit, napiš..
Ty jo, do té hypotéky bych vážně nešla, pokud o tom pochybuješ a nevyhovuje ti to.
Jinak - tchýně byla už po pár letech manželství se svým mužem velmi nešťastná (jiné důvody). Zvažovala, že odejde, ale nakonec se rozhodla, že kvůli dětem ne. Později, když byly děti dospělé, tak její muž vážně onemocněl a ji připadalo nefér ho opustit v takovou chvíli (nakonec to manželství trvalo ještě x let než zemřel). Dneska je jí 56let a poslední dva roky je konečně šťastně zamilovaná. Ale lituje, že čekala tak dlouho. A víš co? Manžel měl sice kompletní rodinu, ale odnesl si z ní spoustu špatných návyků (žádné ponětí o tom, jak se k sobě manželé mají chovat, žádné návyky že chlap se věnuje rodině atd atd) a spoustu komplexů. Upřímně on i já si myslíme, že by bývalo mnohem lepší, kdyby se jeho rodiče tenkrát rozvedli.
Takže neříkám ti, co máš dělat, ale jen jsem chtěla poukázat na to, že to že budou mít děti oba rodiče také není všechno, a pokud seš hodně nešťastná, nemělo by to být to jediné, co tě tam bude držet 😉
tak to je jak kdyby si mi vykradla příběh ze šuplíku...úplně to samé...jsme spolu už 20 let a rozvádět se nebudeme, mě to sice stálo hodně nervů, ale nakonec mu nezbylo než tolerovat, že já jeho rodinu prostě neuznávám a nechci o nich vědět a mě zase tolerovat, že své rodiče respektuje a miluje....je to težký, je to život, pokud ho miluješ, tak váš vztah braň....ale jak říkám nenech se zničit a určitě nepřistupuj na tak debilní nápady viz. ta hypotéka...klidně napiš...můj manžel míval taky takové jalové nápady ....jak říkám, ale trvalo dlouho se prokousat ke kompromisu
Mno... Jediná cesta je, aby si to uvědomil on, co je v sázce. Měla jsem našlápnuto na něco podobného. Už při první zmínce o společné dovolené jsem ale reagovala, že ne a že absolutně ne a ne ne ne a ne... Byla jsem totálně razantně fakt mega moc proti. Naštěstí jsem na férovku do očí řekla i tchánovi, že s nima na dovolenou nejedeme, že jedeme jinam. To, že jsem si to pak ze strany manžela trošku vyžrala, to je jasné. Ten rok byl pro nás hrozně těžký. Nevyžádané návštěvy několikrát do týdne, kdy se nenahlásili a prostě přišli. Každý den v určitou dobu jsem trnula, přijdou nebo nepřijdou a když nepřišli, večer jsem si oddychla. Ale bylo to pro mě hrozně stresující. Jenže jednou přišli fakt hodně nevhod i když jim manžel říkal, že ten den fakt ne... Zrovna jsme se vrátili od známých... To byla ta pomyslná kapka, kdy pohár přetekl. I před tím jsem říkala, manželovi, že mi to vadí, ale nějak neslyšel. Ale ten den jsem se psychicky zhroutila a bylo vyřčeno naprosto vše. Měla jsem už z nich totální ponorku a nemohla jsem je ani cítit. Bylo to hodně špatné. Manžel utnul jejich návštěvy. Chodil za nimi jen on a syn. Já měla totální ponorku. Časem se to zlepšilo a já zase zvládla k nim chodit na návštěvy. Ale můžu říci, že před dětmi vše bylo fajn, po tom, co se narodil syn, jsem měla pocit, že můj život nepatří mě, ale prarodičům... Teď zase můžu dýchat a je to k nezaplacení. Ale to hlavní udělal manžel, pochopil, že už to je vážně zlé a udělal hranice.
Ty jsi ochotná podepsat a podílet se na splácení takové hypotéky?! Ani omylem.
Teď čtu to o tom domě, no to snad nemyslíš vážně. Kdyby to byl aspoň Váš dům, tak budiž, ale rekonstrukce pronajatého? To bych se tedy hádala a ani náhodou do toho nešla. Vy do toho dáte peníze a pak bude dědit švagrová... To je na hlavu.
Každopádně my také bydlíme v bytě, který je tchánů (ale jen z půlky) a platíme nájem. Když jsme se sem stěhovali, tak taky představa tchánů byla, že na naše náklady necháme udělat plastové okna, uděláme plovoučku, vyměníme světla a dveře, uděláme menší rekonstrukci koupelny a kuchyně. Takže s tím jsem absolutně nesouhlasila a neudělali jsme z toho nic. Máme to jako prozatímní bydlení a finance půjdou na náš domek a ne do bytu, ze kterého nebudeme mít ani korunu.
Jojo, znám, muž taky tahá své rodiče do naši rodiny (nebo i spíš oni jsou samozvací) nedávno jsem tady psala, že je chtěl k nám v budoucnu nastěhovat, i přes můj nesouhlas, to se z mé strany nezmění. Ale teda vzít si společnou hypotéku na opravu jejich baráku, to je fakt síla. To rozhnodně nedělejte nebo když, tak jen Váš manžel a určitě upravte poměry společného majetku...manžel je u nich dost zaháčkovaný, že? ☹ Už jste mu zkusila říct, ať se tedy nastěhuje zpátky ke svým rodičům? Ten můj by prý neměl klid a do všeho by mu mluvili 😀
Je to asi krutý ale jestli je to takhle od začátku, proč sis s takovým člověkem porizovala děti? Podle mě je to mamanek, který se nedokáže odtrhnout od rodičů, my třeba taky trávíme hodně času s mými rodiči (bydlíme v jednom domě, jezdíme na společné dovolené) ale oběma nám to vyhovuje, manžel treba tohle se svymi rodiči nikdy nepoznal tak je rád, ale kdyby mi řekl, že mu to vadí tak bych se taky snažila to omezit v rámci moznosti...
Berete si hypotéku na barák, kerej neni váš? 🤔
@nick1234 protože je manžel dobrý otec. Naším dětem nic nechybí. O děti nejde, jde o jeho vztah s rodiči. Když neřešíme jeho rodinu, nemám důvod na manžela být naštvaná, nebo litovat toho že jsem si ho vzala. O víkendu jsme se na načem domluvili tak uvidím. Je to složité v tom, že mám hodného, pracoviteho manžela, který se věnuje rodině , pak přijede tchán začne mu podstrkovat co všechno by měl manžel ve svém životě udělat a bum ten můj už poslouchá na slovo 🙄. Tchyně ta věčně samé úsměvy a když je s manželem sama začne si domýšlet o mé osobě, to stejný švagrova sice jsem měla děti dřív než ona ale jakmile přijede začne poučovat co bych měla dělat a co ne. Tchyně jí samozřejmě podporuje protože její dcera která je jednou rozvedená ví nejlíp co moje mateřství a děti potřebují. Manžel chce abych mlčela a nic neřešila, jelikož bych dělala v rodině zle. Je to bohužel složité. Vzít dětem tátu, které se jim opravdu hodně věnuje prostě nejde. Jsem už připravená na to, že pokud tohle nepřestane půjdu do přímé konfrontaci.
Tak nemlc a řekni, co si myslíš, třeba se pohnou ledy.
Tohle je jak dežaví já mám to samé ale úplně do detailů stejné doma 😂 promiň úplně vím jak to myslíš my se zadlužili aby jsme udělali obrovský být tchánovců ale oni manželovi slíbili půlku baráku 😂 no když jsme se zadlužili ,udělali byt tak přišli že to půjde vše rovným dílem takže na třetiny protože má další dva sourozence 😂 a on co udělal dobře mami dobře tato 😂 oba jeho rodiče jsou pokrytci a co ke nejvíc vytáčí že každému lezou do prdele jen aby vypadali dobře a manžel je jedno a to samé konečná tohle já jsem takový lidí jako jsou jeho rodiče nikdy nezažila co to je za zlý a chamtivý lidi využívají vlastní dítě a on to nevidí vlídný slovo pro něj nemají jen z něj dělají podrž koště přines pomoc nic víc a on sklopí hlavu a jde no masakr
Sama píšeš, že je to dobrý otec a střídat si děti nechceš. To chápu, taky si to neumím představit a vím, že udělám případně pro záchranu manželství cokoliv bude možné, jen aby si děti nemusely tím procházet. No a pak ti zbývají dvě možnosti: buď se smíříš s tím, jaký je tvůj manžel a jaká je jeho rodina a přijmeš to - což může být strašně těžká cesta pro tebe, ale určitě se to dá zvládnout, abys i ty byla šťastná (nevím, tedy, co jeho rodina přesně dělá, takže moje odpověď platí pro NEextrémní případy🙂). A druhá možnost je, že zkusíš "otevřít oči" manželovi, což ale on musí částečně chtít. To předpokládá, že je ochotný na sobě pracovat a ideálně s nějakým odborníkem - rady o tom, jak se máme chovat jinak, se lépe snášejí od cizího než od partnera.
Ale klíčové asi je, abyste si dokázali vy dva v klidu říct, jak chcete žít, jaké máte jako rodina hodnoty, bez toho nějaká změna jen tak nepůjde.