Trable s matkou
Chci se dovědět, jestli má někdo podobné trable s matkou jako já..a že se tady vypíšu..Jen v úvodu, abych to neroztahovala. S máti nemám dobrý vztah už od puberty. Po čtyřicítce se z ní stal hrozně nerzovní člověk. Chodila domů podrážděná, neustále bylo doma dusno, všichni měli respekt z toho, až přijde domů. Mě vypěstovala naprosto dokonale nízké sebevědomí tím, jak mi přoád říkala, že nic neumím, že dcera od té a od té dělá to a to a já ještě neumím to a to. Vše, co jsem dělala bylo prostě špatně. Kárání bylo časté, pochvaly téměř neexistovaly (max při maturitním vysvědčení za samé jedničky). Celý svůj život se mi snaží diktovat, co mám dělat. A to ve všem. Když k nám domů přijde na navštevu, nechodí se ptát, jak se máme, ale chodí kontrolovat jak mám uklizeno. Neustále na mě vyvíjí tlak, že si musím dodělat školu, i když prstě vím, že po střední už nikam pokračovat nechci. Neustále na mě klade nějaké nároky, co mám jak dělat se s vým dítětem. Musíš ho obléct tak, musíš mu udelat to, to pro něj není vhodné,,nikdy mi neřekla, že se o malého pěkně starám, nikdy, vše je špatně..prostě všechno. Na moje dítě se dívá jak na postiženého, že v roce a půl neumí chodit na nočník a neustále na mě z této strany vyvíjí tlak. Když byl Michálek ještě malinkej, tak si ho vzala jednou ven a zapomněla jsem mu dát dudlík, od té doby mám na talíři, že jsem nezodpovědná a když si ho jednou za kvartál chcou vzít někam ven, tak mi diktuje, c mu mám vzít a co ne, jak ho mám oblíct právě z hlediska, že jsem nezodpovědná..Jednou se máti stavila, když jsem neměla zrovna úplně naklizeno a pak mi napsala SMSKu, že žijeme jak cigáni a že lituje Michálka, že musí v takovém prostředí vyrůstat. Ona má pořád pocit, že mě musí vychovávat a že mi musí diktovat, jak se o dítě mám starat...Nebudu komentovat to, že po ní v životě nemužu nic chtít, o cokoliv ji poprosím, to je pro ni přítěží, pro mě udělat, vyhvět mi v nečem, neexistuje,,vše, kdy něco potřebujeme máme od tchánovců....Mají na to názor, že když jsme si chtěli bydlet spolu a začít si rodinu, že se s tím musíme vypořádat sami..OK, ale každý občas snad potřebuje něčí ruku, nebo snad chci tak moc?? Mluvím fakt o prkotinách, například jsem sázela bylinky a ptala jsem se jí, jestli jí nezbyla nějaká hlína, když sela ona...prý má málo, at si koupím svoji,,je to takový ne příliš zajímavý příklad, ale nevěděla jsem, co z toho použít,,jednou jsme byli úplně bez penez, neměli pomalu ani na rohlíky, bylo to fakt strašný, protože jsem nedostala vyplatu a poprosila jsem máti od 1000 Kč,,přepokládala jsem, že mi do další vyplaty počká, že ji to budu moct vrátit později, ae ona to chtěla přesně za týden, že sami mají málo...Moje máti je i hrozně zákeřná, mluví strašně zle o lidech, každého pomlouvá, nikdo pro ni není dost dobrý, všichni jsou vypatlaní a podpůměrní idioti...nehledě na to, že se za mě vždycky styděla..když jsem se přihlásila do soutěže Prostřeno, vůbec mě nepodpořila, nadala mi, že ztrapním celou rodinu, když udělám nedejbože nejaký přešpap, pomlouvá mě po celé rodině,,,je to směs mých myšlenek a asi se v tom textu blbě orientuje, ale já to ze sebe musela vypsat,,jsem z toho fakt už na palici,,,mám doma nejůžasnější chlapy, ale vždycky, když mám nějaký problém s ní, položí mě to :(
Já to měla s mamkou dost podobně, dokud jsem doma bydlela. Já byla ze všeho akorát na nervy, ale ona taky. Bylo to v době, kdy ze sebou nebyla spokojená a dost se to odráželo na našem vztahu. Já byla vždycky ta špatná. V podstatě to skončilo až v době, kdy jsem se jí nebála říct dost a sbalila se a odešla bydlet ke svému nynějšímu manželovi. Ona už je taky jinde, stará se hezky o malou, s tátou si ji berou i na víkend. ALE i přes to všechno když přijde k nám na návštěvu tak někdy prohlásí - no, já teda uklizenýmu bytu říkám jinak ( podotýkám, že každej jinej kdo k nám přijde, tak je paf z toho, jak mám naklizeno) a nebo - no, měla bys ze sebou začit něco dělat, máš fakt velkej zadek. 😀 takže ti rozumím jak se cítíš. Ačkoliv jsem to s ní neměla až tak moc hrozný, tak jsem se dost často cítila jak největší póvl. Jsem ráda že už to dokážu hodit za hlavu, ale ty bys ji měla trochu otevřít oči. Třeba ji poslat k šípku? 😀
Mam podobny prototyp mamy, ale v lehci verzi..Pomohlo omezit kontakt na minimum a predevsim - naprosto s nicim se ji nesverovat. Ani s dobrym (stejnak mi vzdy radost kazila ze se jeste muze neco zvrtnout nebo ze to neni zas tak velkej uspech) ani se spatnym (vety typu ja ti to rikala nebo a co jsi cekala nemam za potrebi).
Ted jsme v kontaktu velmi malo, tak 2x za mesic, popovidame si pres telefon o nedulezitych vecech a je nam fajn a jsme uz 2 roky bez hadek a spatne nalady 🙂
@barborapolakova asi se to nebude číst hezky ale stojí ti to vůbec za to mít takového člověka ve svém životě? ☹ jak píšeš s ničím ti nepomůže a ještě tě shazuje a uráží před tvým dítětem... seber veškerou sílu co máš a až u vás příště zazvoní tak otevři a na plnou hubu řekni "dokud se ke mně nebudeš chovat líp, dokud mě nepřestaneš sekýrovat tak tě u nás nechci vidět" a v klidu zavři dveře (nebo ji pozvi normálně dál a ve chvíli kdy spustí ji vyprovoď se stejnými slovy ze dveří)... bude to chtít hodně velký kou*e 😅 ale věř mi (zažila jsem něco podobnýho) ten svobodný nádech co pak pocítíš za to stát bude... 😉 hlavně se musíš HODNĚ obrnit, vydržet to a i když to nebude zajednou, nejspíš to bude chvíli trvat tak nesmíš polevit.. a pořád si dokola říkej že to děláš pro své dítě.. tím že už máš svoji rodinu, že i přes takové dětství sis ji dovedla založit jde vidět že někde uvnitř jsi silný člověk ale tvůj syn třeba jednou tak silný být nemusí a mohlo by se to na něm časem podepsat.. ☹ říkat si že na tvoje dítě třeba taková nebude je nesmysl.. bude!!! trochu vím o čem mluvím 😖 mě moje máti taky celý život víceméně shazovala... loni byla s moji tehdy 16-ti resp. skoro 17-ti letou dcerou o prázdninách na zájezdu v Paříži a předposlední den mi dcera volala, brečela do telefonu a byla zralá na psychologa... v porovnání s tvojí matkou není ta moje asi až tak hrozná ale její návštěvy i tak omezuju na co nejmíň a kdykoliv sem přijde tak jsem odhodlaná ji při první nevhodné narážce, slově apod. vykopnout ze dveří... a ještě si to užiju 😝 😀
@budouci_maminka nápodobně 😉
já minule tu svojí sprdla když mi na cosi řekla "a nebylo by lepší..." NE, NEBYLO!!! 😠 😀 😀 myslím že ve svém věku si už spoustu věcí dovedu vybrat a rozhodnout sama, tak jsem jí to dala jasně najevo... 😎 hned zmlkla a jen mrkala 😀
@budoucí_maminka zdá se, že to máš opravdu podobně,.,,já jsem máti téměř taky vytěsnila, kontakt minimální, neříkám jí vůbec nic, jen všeobecné věci netýkající se mě...a vcelku to funguje, to máš pravdu,,jen si ona pak stěžuje, že jí nic neřeknu :D ale lepší stížnosti, než nadávky...Vše se prakticky zlepšilo i od doby, co jsem si na ni jendou otevřela pusu, ale dneska jsem právě udělala zase jeden přešlap (vžycky udělám nějakou blbost za její přítomnost) a pak mi to dá patřičně sežrat a mě se vráti všechny staré křivdy jako bumerang z podvědomí na povrch
mamince musíš dát hodně jasně najevo, že ses osamostatnila, jsi též matkou, zodpovědnou za svou rodinu, malého, stojící na svých nohou..
je to těžké, ale ty se musíš naučit spoléhat jen na sebe, případně partnera - s hlínou do květináčů, s podporou při Prostřenu, s každodenností bez toho, že by tě máma pochválila, nebo nepochválila...každopádně jak tu píšou všichni, nesvěřovat /=bude pak chtít řešit, radit/, každopádně i kdyby jste neměli dát co do pusy nepůjčovat si - radši od kámošky /protože je to pro ni zas ukazatel, jak to bez jejího zásahu nejde a když vám dá peníze, cítí právo dávat i rady, míchat se do všeho../
@barborapolakova Nooo, nemáme my stejné matky??? Rozepíšu ti tady můj příběh, myslím, že jsou naše ,,mámy" podobné... A já si to vyřešila po svém a možná bych ti doporučila udělat to samé... Je to dlouhé tak se omlouvám, snad se tím prokoušeš...
Když mi bylo asi 14-15, tak se naši rozvedli - na žádost moji matky, které jaksi nevonělo, že taťkovi došly peníze a zadlužil se, aby rodina měla všechno... Taťka s náma ještě rok bydlel, když byli rozvedeni a to bylo peklo na zemi... Pokaždé, co mě taťka pozdravil nebo se se mnou o čemkoliv bavil, ona se dívala na nás oba vražedně a byla hooodně nepříjemná... Potom se se mnou tatka prostě přestal bavit, ptž viděl, že mám pak peklo... Ten pocit, jak přijdeš domů a vlastní táta tě ani nepozdraví a pomalu tě ignoruje... Bylo mi hrozně, dneska už jsme si to vysvětlili a přesto, že to mohl řešit jinak, ho chápu... Když se taťka odstěhoval, tak začalo další peklo... Matka změnila práci, začala pracovat na živnost, a vzhledem k tomu, že neměla auto, chodila domů až večer. Segra se zdekovala v 17ti z bytu a žila si ,,blaze" s přítelem, chodila si na brigády, nic nemusela řešit a ani vlastně neví, co tam probíhalo - z toho taky plyne, že se dnes nestýkám ani s ní - k tomu se dostanu...
Chápu, že pro ženskou je rozvod asi náročný a nová práce taky, ale vzhledem k tomu, že jsem zůstala doma jen já, tak si prostě začala ten svůj hněv a zlost vybíjet na mě... Řvala, vztekala se, když jsem si nahlas pustila hudbu (ptž mě to pomáhá se odreagovat a uvolnit), tak mi naběhla do pokoje, praštila mě do ruky a začla řvát... Upřímně? Já ji pleskla taky, protože se nenechám mlátit za to že ona má komplexy. Na to jsem dostala ještě pár liskanců a měla modřiny na rukách... Na druhý den jsem šla k babičce, kde byl i můj taťka (stavoval se tam na kafe, někdy mu babi dala oběd a on ji vyřizoval třeba paušály, lékarny, nákupy apod... - podotýkám že to byla maminka moji matky, tedy jeho tchýně). Oba se divili, z čeho mám modřiny tak jsem se na ně jen koukla a pochopili, kroutili hlavama.... Nevím, jestli moji matce došlo, že si tohle prostě líbit nenechám, ptž pak už se tohle nestalo, že by na mě sáhla, ale řvala dál...
Moje segra je starší, flegmoš, který měl věčně za zadkem maminku... Neplatila si paušály, chodila věčně utrácet peníze s kamarádkama po kavárničkách a nemluvím o tom, že školu flákala, ptž tam měla známosti a maturu má vlastně taky z milosti (proč, říkat nebudu, je to smutný příběh)... Jednoho dne ji začaly k matce domů chodit exekuce, které samozřejmě maminka zaplatila za ní... Máti jenom pořád nadávala, jak je neschopná, že za ní už nic platit nebude a že ji to vrátí o poslední koruny... Hahaha... Stejně zase šla a zase zacálovala...
Já měla alimenty, ze kterých jsem neviděla ani korunu, nedostávala jsem kapesné a věci se mi kupovaly až jsem je opravdu nutně potřebovala... A to nemluvím o tom, že tatka soudně platil nějaké zpětně a ty ani nevím, kde skončily... Došlo to tak, že jsem se v 17ti sbalila a šla bydlet k příteli... Asi za rok jsme se spolu zase začly bavit a nějak se to zametlo všechno pod koberec... S přítelem jsem se nakonec rozešla, takže jsem se vrátila zpátky k ní - ještě jsem studovala a byla bez práce...
Když mi krachl i další vztah, ptž jsem zjistila že chlap pořád miluje svoji bývalou, tak jsem šla k ní opět s tím, že ona mi to sama nabídla, to už jsem pracovala, tak jsem se jí ptala, kolik chce na nájem. Sama mi řekla, že ji mám dát 2tis. a jídlo si budeme platit každá sama, že ona stejnak chodí domů až večer... Fajn, takhle to bylo vklidu asi 3 měsíce, já jsem si nakoupila pro sebe a párkrát jsem uvařila i pro ni večeři, ptž vím, že ona v práci skoro nic nepojí, tak at se nají aspon večer... Místo díky, jsi hodná jsem se dočkala sprdung jestli jsem normální, proč ji to vařím, že bude tlustá, že hubne... No tak jsem ji vařit přestala... Po těch 3 měsících mi začla dávat dostatečně najevo, že ji tam strašně překážím... Chápala jsem to, že byla prostě už zvyklá na svoje soukromí, tak když můj pozdější přítel (který je dodnes a máme spolu syna) přijel na víkendy do města, tak jsem čas co nejvíce trávila s ním u jeho rodičů, aby ji neobtěžovala... Doma jsem fakt byla minimálně, přítel párkrát přespal... Jinak jsem byla věčně v práci, kde se dělaly 12ti hodinovky...
Došlo na to, že jsme se ani pak už nezdravily a jednoho víkendu mi přítel řekl, at spím u nich, tak jsem říkala že dobře, ale že se doma osprchuju a vemu nějaké věci... Přišla jsem domů, osprchovala jsem se, pobrala věci a zjebala mě, že to se prý chodím domů jen koupat? Tak jsem ji vysvětlila, že ji tam nechci překážet když jí to tak vadí a navíc ji platím to, co po mě chce... To nebudu mluvit ani o tom, že jsem si tam vlastně platila za jeden pokoj, ze kterého mi ona dělala ještě skladiště... Cpala mi tam sušák s prádlem, starou tv velkou jak kráva a já ji prostě řekla, že si za ten pokoj platím, tak at si to strčí do své ložnice... Prostě madam povýšená... Strhla se hádka a za ty roky, co jsem se musela dívat na to, jak moje starší sestřička má od matinky všeho plnou prdel, že se jí pořád zastává, kdykoliv potřebovala, tak jí cokoliv zacálovala, u ní vysedávala denně na kafíčku, zatímco za mnou, když jsem bydlela mimo přišla za celý rok snad 3x a to jsem ji musela ještě prosit... to bylo samé: Já mám moc práce, já nemám čas,apod... Když jsem ji jednou požádala, aby mi odvezla nákup, ptž jsme měli auto v servisu tak hodila totálně protáhlý ksicht jak ji strašně obtěžuju a okrádám o čas... Celou dobu od rozvodu po tuhle poslední hádku jsem jenom slyšela jak jsem vyjebaná, jak si mám zajít ke cvokaři, že sestřička to a tamto, výčitky že jsem zase byla se svým fotrem, že jsem vykřapaná (ona totiž nedokáže pochopit, že člověk se vyvíjí a má taky vlastní názory)... Po tomhle jsem toho prostě už měla dost, ruply mi nervy za celých těch asi 8 let a prostě jsem ji řekla, že je piča a že se ní opravdu bavit už o ničem nehodlám.... Ona z toho samozřejmě udělala kovbojku, jak sem ji nenadala do všeho možného, jaký jsem spratek nevděčný, jak jííí mám být vděčná za to, že mám vysokou školu (podotýkám, že potom, co jsem ji dodělala, jsem se dočkala jenom hloupých poznámek ve stylu" Si jako myslíš, že máš vysokou tak co??.. A to nejsem povýšenecký člověk, jen mám prostě na některé věci jiný názor a nenechám si nasr... na hlavu). ALe na promocích, jooooo to byla hrdá, ta se táááák nesla jak byla pyšná že má vysokoškolsky vzdělanou dceru, i na fb se chlubila.... ale pak prostě toto.... Můj chlap se mě tehdy zastal - mluvil s ní naprosto slušně a neřekl ji jediné sprosté slovo - ona ho samozřejmě všem vykreslila,jak ji pomalu nenadával, jak je nevychovaný, že co si to dovoluje ji poučovat apod.... No měla jsem nervy... Sbalila jsem si všechny svoje věci a odstěhovala jsem se k příteli, který bydlel 50km od nás...
Ani ti nebudu psát, jak náročné bylo od tama dojíždět do práce... Naštěstí má hodné rodiče, kteří mi v tu dobu hodně pomohli, dali mi bez řečí klíče od domu a že tam mám zůstat a být jako doma... Za tohle jsem fakt byla vděčná a to co měla udělat moje matka, udělali vlastně ,,cizí lidi"... Takže jsem na střídačku byla u přítele a u nich. Asi 2 dny po té hádce jsem u přítele seděla a vzhledem k tomu, že mám debilní povahu, ptž lidí, co si něco zasloužili právem se ještě zastávám a je mi jich líto, tak jsem si říkala, že jsem to možná přepískla, když jsem ji řekla že je pi.. Já nevím, ale asi znamení, ptž hned nato mi zvonil telefon a volala mi paní z magistrátu že mi moje drahá matinka zrušila trvalé bydliště, takž v tu chvíli jsem ho měla na magistrátu města - prostě jako bezďák... A ještě je moje matinka tak dospělá, že řekla té paní, aby si se mnou dojednala schůzku. Ona nebyla schopná mi sama zavolat, tak jsem té paní řekla, že at se nezlobí, ale pokud moje matinka něco po mě chce, tak aby mi to laskavě zavolala sama.... V tu chvíli jsem si prostě řekla, že se jí za nic omlouvat nebudu, že nemám za co.... Na úřadu se tvářila jako nejvíc ublížená chudinka... To bylo fakt k smíchu!!! Když odcházela ani jsem ji nepozdravila a paní se na mě koukla a řekla něco ve smyslu, že ten vztah je asi opravdu špatný co? Tak jsem ji řekla, že se nemám o čem bavit s někým, kdo si udělá 2 děti a jedno je pro něj bůh a druhé ačkoliv se snaží něčeho dosáhnout tak je povl... To mi připomíná, že při té hádce jsem se jí ptala proč si dělala dvě děti, když jim nedokáže dát oběma stejně? Odpověď: Zeptej se svého fotra.... No, co na to říct, že jo, pro mě odpověď jasná...
Neozvala se mi asi půl roku (ani aby mi napsala že mi přišla pozvánka na kontrolu na cytologii, která mi u mého dr vyšla špatně - takže můj zdravotní stav je jí taky u prde...). Pak mi zavolala a sdělila že tam mám nějaké věci, jestli si pro ně přijdu - stěhovala si tam totiž nového šamstra s jeho dcerou, tak jsem ji řekla že nic podstatného tam nemám tak at si to vyhodí...
Pak mi napsala asi když jsem byla ve 4 měsící těhotenství: Jak je to s tím tvým těhotenstvím???.... Tak jsem ji důrazně napsala, aby se nestarala o mě, ale o svou starší dcerunku...
Když jsem porodila krásného syna (což se taky neobešlo bez komplikací) tak jsem ji párkrát potkala v práci (dělá v obchodech) a když bylo malému asi 8,5 měsíců tak mi napsala zprávu: Nejvyšší čas nám představit syna nemyslíš?? V tu chvíli jsem myslela, že ji fakt zabiju... Strhla se lavina dalších smsek, kde jsem ji narovinu napsala proč s ní nechci mít nic společného a že nemám důvod svého syna představovat tak sobeckému, egoistickému a arogantnímu člověku, který jen s lidma umí manipulovat a ubližovat jim.... Ta na mě spustila ty svoje trapné argumenty omýlané pořád dokola, že já jsem lhářka, že je pořád jen pomlouvám a hlavně prej že když je neseznámím s malým, že ubližuju sama sobě... Hahahaha. Za1. nemám potřebu se s nima bavit a stýkat 2. říkám jen to co se opravdu událo a nic si nedomýšlím, jako ona, abych byla za tu chudinku ublíženou 3. ubližuju sama sobě? Ona si asi pořád myslí, že ji potřebuju k životu - nepotřebuju!!! A sobě bych ublížila, kdybych se s ní začla stýkat...
Po celou dobu co spolu nemluvíme tak si popřidávala do přátel na fb moje bývalé, na které neměla slušného slova po dobu vztahu a teď si hraje na jejich velikánskou kamarádku!!! Jak si psala ty sama - všichni jsou pro ni idioti, neandrtálci, prostě vymazané hlavy a ona je ta nekrásnější, nejchytřejší, nejdokonalejší, každému vidí do hlavy a ví co si každý myslí....
Se segrou se nebavím proto, že jsme si spolu psaly a ona nedokázala pochopit, proč mám takový názor na naši máti... Jak jsem psala na začátku, ona se zdekovala a o ničem neví, ani si to neumí představit, co já jsem si prožívala, to ale nepochopí nikdo, kdo je celý život upřednostňován... Nakonec mi napsala, at zapomenu na ní i na její děti, tak ji pouze plním její přání... Navíc si dovolila poučovat a urážet rodinu mého přítele a to pardon, ale ať jsou jací jsou, tak ty dvě jim nesahají ani na paty, ptž u jeho rodiny je zvykem, když se někdo dostane do problému, je vyslechnout a pomoct jim a hlavně ta rodina je skvělá v tom, že vždycky drží při sobě...
Takže na závěr, moje matka se mě naponižovala a nasnižovala sebevědomí už natolik že už to prostě nedovolím....
Všichni jsou pro ni feťáci, vyjeb.....ci, hotentoti apod... je to odporný manipulátor, který dostává lidi tam, kde je mít chce, ale mě prostě už ne...
Měla dost času na to, aby si i ona přiznala, že někde udělala chybu, ale bohužel ona je natolik hrdá a pyšná a dokonalá, že ona v ničem chyby nedělá
Chová se ke mě tak arogantně a povýšenecky a moje dítě hlavně bere jako majetek a tohle já ve svém životě nechci...
Na to aby mi sem chodila a pak mě všude pomlouvala že jsem měla na zemi drobek nebo dítko pokypané triko když jedl - ne děkuji...
A celkově - prostě ji už nevěřím a po posledním rozhovoru s ní ztratila i ten zbytek respektu a jakési úcty k ní jako k ,,matce"
Bude to znít hnusně, ale ten člověk už prostě do mého života nepatří a nikdy si ho už do života nevpustím a už se opravdu naubližovala a napomlouvala dost...
A perlička na závěr - ještě mi řekla, že si nemám hrát na šťastnou, že jsem o štěstí přišla, když jsem se rozešla s bývalým - prej kvůli mé hysterii - hahaha. Tak jsem ji na to naspala že se ji omlouvám, ale že nebudu zakládat rodinu s chlapem, co věčně chlastá, s chlapem co věčně hulí a jsou pro něj přednější kamarádi a už vůbec ne s chlapem, pro kterého jsem byla jenom náplast a který je pořád zamilovaný do bývalky... že dávám raději přednost chlapovi, který nehulí, nechlastá, pracuje a řádně se stará o své děti...
Myslíš, že ti tvoje matka za tyhle nervy stojí? Vypust ze života každého, kdo tě ponižuje a snižuje ti sebevědomí a hlavně si přivlastnuje tvé děti - ty jsou jen tvoje... Promluv si s mamkou a řekni co tě štve nebo ti fakt garantuju, že bud skončíš jako troska, kterou jsem byla i jednu dobu já, které řídí život maminka nebo začneš žít vlastní život bez lidí, kteří ti ho manipulují, ale budeš šťastná!!! Jo, asi první půlrok jsem si uvědomovala, že mi ta matka a segra v životě chybí, ale pak jsem si řekla dost a než mít takovou rodinu, tak raději žádnou...
A navíc, já mám vlastní rodinu a jsem štastná tak, jak to je!!! 🙂
@tomici ten závěr super!!! matka, potažmo rodiče jsou rodina která nám byla "přidělena" zatímco dítě (to hlavně!!!) a manžel/přítel je rodina kterou jsme si samy vybraly a ta by vždycky a za všech okolností měla být na prvním místě..
sice by měla existovat jakože nějaká úcta k rodičům 🙄 😝 přece jen nás přivedli na světě, (dejme tomu) nás i "vychovali", nakrmili, oblíkli atd.. ale je to ten typ úcty kterou si ty rodiče musí umět zasloužit, ta není přirozená a pokuď to tak nefunguje tak (jako v tvém případě) ani mně by nedělalo víceméně žádný problém tuhletu sebranku kopnout do pr*ele...
přečetla jsem celý tvůj příběh a obdivuju tě jak jsi to zvládla a přeji ti moc štěstí (i třeba na to abys už nikdy v životě nepotkala takové, s prominutím, lůzy) 😉
@peroli Děkuju, bylo to pro mě dost náročné období, hlavně jsem neměla partnery, kteří by se o to zajímali, takže jsem to dusila v sobě 😒 Nakonec jsem poznala člověka, který je v oboru vzdělaný a hodně mi ta osoba pomohla uvědomit si, že mám taky jako člověk nějakou hodnotu. A pak taky můj nynější přítel, který mě sice dokáže vytočit, ale je jediný kdo mě chápe a kdo umí obejmout a utěšit a potěšit 🙂
Máš pravdu, i tu úctu si musí člověk zasloužit, jenže moje matka ji bere jako samozřejmost... Když jsem ji psala, že nebudu seznamovat své děti s někým, kdo se neumí chovat k vlastním, odepsala mi, že já se prý k ní taky neumím chovat... Já se snažila, ale bohužel, byť je to žena, která mě porodila (a asi toho zřejmě lituje), tak tu úctu si prostě nezaslouží - tu jsem rozdala lidem, kteří mi pomohli a stáli při mě - hlavně tedy rodičům přítele... 🙂
Docela mě ale mrzí, že se moje segra nechala takhle zmanipulovat a že z docela fajn holky (která sice nebyla nejslušnější a dneska se řadí mezi typické ,,slepice" co drbou) se stala v jednu chvíli kopie její matky...
Nechápu, kde se stala chyba nikdy jsem nekouřila, nepila, vždycky jsem se učila, ale prostě jsem odpad... Ono to sice mrzí, ale už je mi to jedno...
Nejnepříjemnější je to, že moje matka mě pomluvila všude možně a vzhledem k tomu, že se umí krásně přetvařovat a dostat lidi tam,kde je chce mít, tak když potkám nějaké známe, mám pocit, že se na mě dívají skrz prsty... Ani dokonce s rodinou se nějak nestýkám, ptž první co je, tak bere telefon, obvolává celou rodinu, jaký nejsem hajz a podobně... Takhle to totiž dělala i se segrou, když ji s něčím naštvala... Jo a ještě mi napsala, že moje děti mi to prý jednou vrátí... 😀 Chtěla jsem ji odepsat, jesti si nemyslí, že ji teď něco vrací jedno z jejích dětí (ona se totiž ke své matce taky nechovala zrovna slušně a pomlouvala ji všude a špinila..)
Jen lituju, že jsem se přestala stýkat s babičkou, kterou ona pomluvila a já hloupá ji to uvěřila... Dneska babička už nežije a mrzí mě, že ji nemůžu představit svého syna...
Doufám, že boží mlýny melou... Nic zlého ji nepřeju, ale jí se to vrátí samo...
@tomici tvůj příběh je teda dechberoucí a smutný..ale naše matky si jsou velmi pdoobné, i když mají každá úplně odlišný život...jejich povahy se dají hodně připodobnovat...děkuji, zakročila jsem jednou už mírně, po druhé zakročím razantněji 🙂
@tomici že se k ní neumíš chovat? 😅 úplně slyším svoji matku.. 😝 milionkrát jsem se jí snažila vysvětlit (pokaždý v hádce) že to jaká k ní jsem (byla) si udělala sama (já se určitě nenarodila s tím že na ní jednou budu řvát nebo že ji pokopu a skoro zlomím jeden prst když mě zase jednou ve svým amoku hlava nehlava mlátila vší silou kusem dřeva/vařečkou a já schoulená v rohu postele si chránila hlavu a jediný způsob jak jsem se v těch začínajících -nácti dovedla bránit bylo prostě kopat a pokušet se její rány takhle odrazit) ale ona to prostě nechápe a stejně jako tobě i mně je to už úplně šumák... 😎 teď už s ní sice relativně vycházím, už mě totiž nemá v hrsti a nemůže mě vykopnout z domu nebo tím aspoň vyhrožovat ale to že mi skoro celý dětství říkala haj*le sviň*kej nebo svi*ě praš*vá ji prostě NIKDY nezapomenu...
všechno to jsou věci který jsou už dáááávno za mnou, už mě to vůbec netrápí ale když mi třeba píše k narozeninám a zakončí to slovy "přeje maminka" tak se mi opravdu zvedá kufr 😝
a přeji ti aby ti to tvoje děti opravdu jednou vrátili - aby ti vrátili tu lásku kterou jim dáš, to objetí kterým jim poskytneš když budou smutné a ty krásný slova který jim jednou budeš říkat 😵 jasně, určitě je budeš často sprdávat 😀 ale to k tomu prostě taky patří, jen se to nesmí přehánět - já třeba děti nikdy netrestala za to že vylili vodu (to utřu ne? a jedeme dál), dokonce nedostali sprda ani za to když počmárali zeď (samozřejmě dostali tytyty a malé plesknutí přes ručičku ale to bylo tak všechno - zato my s manželem horko těžko zadržovali smích 😀 ) a to bych tak mohla pokračovat dál... prostě s dětmi se občas musí počítat i s nějakýma škodama, pořád to jsou jen věci, hlavně když oni budou šťastní 😵 o tom ten život je, ne? 😵 😵
@barborapolakova no mám to podobné celý život a už jsem si asi zvykla 😀, moje maminka je tedy těžce nemocná od mých asi 15 let, což ji hrozně změnilo a tak ji beru hodně s rezervou, ale mám to i u otce, všechno je podle nich špatně, chválili jedině tak samé jedničky u vysvědčení a přesně jak píšeš, hlavně si dodělej tu vysokou, hlavně dělej toto, nedělej tamto, kolem malé 1000 připomínek a doma mi akorát tak kritizují nepořádek, mamka přijde na návštěvu a 1. co jí zajímá, jestli mám umytý sporák (fakt podstatná věc...), no každopádně taťka v tomto není jiný, nic jim není dost dobré, můj muž jim není dost dobrý, dcera neumí pořádně mluvit a já bych s tím měla akutně něco dělat...prostě mají na všechno radu hlavně v každém případě by všechno dělali jinak a lépe, jediné s čím nemám problém jsou finance, to vím, že bych se na ně kdykoli mohla obrátit a také nás vždy finančně podporovali, když jsme se s manželem stěhovali, zaplatili nám kauci na byt, hodně pomohli do začátku, spíše mám pocit, že mne pořád berou jako nesamostatnou a nezodpovědnou a mají pocit, že by mne měli stále vychovávat nebo nevím co...musím říci, že se to časem zlepšuje, jen po nich nesmím nic chtít, např. aby si vzali malou na noc, to jsem zatím chtěla jednou a kolik měli připomínek, že je nezodpovědné nechat někde dítě, když je tak malá (3 roky a nechala jsem ji u nich!! to je u babičky a dědy...) že se s manželem nemáme nárok bavit dokud děti nejsou dospělé nebo nechápu, co mají za názor, sami jsou příšerně nespolečenští, nikam nezajdou, jak je rok dlouhý, ani do kina, na ples, prostě nikam a já když mám děti, tak bych měla tím tuplem sedět doma na zadku...já to prostě ignoruji, radu nemám, nechávám je vykecat a dělám si své, stejně oni mají vždycky pravdu, ačkoli o tématu zrovna ví naprosté ho..., hádat se nemá smysl, akorát zbytečná ztráta energie, beru to tak, že už tam nebydlím 4 roky a už předtím jsem bývala více u přítele (teď už manžela) než doma, takže je mám na háku a chodíme tam na návštěvu jednou za měsíc na oběd a jinak občas berou malou ze školky, aby ji viděli, když mám odpolední, chce to trpělivost, řešení neznám, pokud to nemá být rozhádat se a pak už se nevidět vůbec...
@maki73 tak to máme snad na chlup stejnou mamku...až na ty finance, to by mi nopůjčila ani za zlatý prase. Je hrozně lakomá ve všem..ale popravde řečeno už jsme s bráchou hodně dlouho řešili, že máme takový pocit, že je taky nemocná, ale právě v tom to je, ona si přijde úplně zdravá, takže ji k doktorovi nedostaneme..když bys chtěla, budu ráda, když mi napíšeš, co mamka má za nemoc, ale když nenapíšeš, samozřejmě pochopím, že to chceš držet v tajnosti )
@barborapolakova Moje matka se chová jak parazit. Odstěhovala jsem se od ní, když jsem šla na VŠ. Pak jsem se přistěhovala za manželem. Ona do 2 let za náma do stejnýho městečka, ale jinýho bytu. Ségře se narodila dcera, rozvedla se. O neteř se matka stará od miminka, kolikrát jí ségra měla pouze na víkendy, a to byla nejdřív na mateřský a rodičáku, pak dlouhodobě nezaměstnaná. Shodou okolností taky bydlí nedaleko. Matku jsme podporovali finančně, protože nezvládala nájem z důchodu. S mužem jsme začli plánovat stavbu domu. Nějak se stalo, že jsme se dohodli, že jí postavíme oddělenou garsonku, bude nám přispívat dohodnutou částku, pokud budu chtít, bude hlídat, a já bych chodila na chvíli do práce. Dům jsme postavili, mezi tím se mi narodil syn. Matka se nastěhovala a od tý doby jí nic nezajímá, nehne tu prstem, žije v prasečinci, plesnivěj jí tam už nový dveře, který máme od listopadu. Dítě mi nepohlídá, za to neteř má imrvére. Syn brečí, chce za ní, ona absolutní nezájem. Jednu dobu na nás chodila řvát, že na nás zavolá policajty a sociálku, že ho chcem zabít a mlátíme mu hlavou o beton (učil se stát a chodit, občas spadnul). Neplatí nám dohodnutou částku, na žádost, ať se odstěhuje, absolutně nereaguje. Dlouho jsem se kvůli tomu trápila, chodila k psycholožce, ale už je to za mnou. Víceméně je to pro mě už cizí žena, pravděpodobně je paranoik, či už jí začíná demence. Je toho mnohem víc, co se tu stalo, ale tím bych to tu zahltila. Za svou chybu-důvěřivost v rodiče-trpce platím a dokud bude samostatná, platit budu.
@kajalka to je teda taky hrozný, boha jeho :( jsi šikovná, že jsi se už přesto dokázala přenést,,
@barborapolakova Nejhorší na tom je, že strašně toužím se jí svěřit, co mě trápí, chtěla bych jí říct, co všechno syn už umí, chtěla bych se s ní radovat z jeho pokroků. Ale nejde to. Nemám v podstatě žádnýho z rodičů, ač oba žijí a jsou víceméně zdraví a silní. Mužovi rodiče taky stojí za prdlačky.. A hrozný je, že syn chce za ní, klepe jí na dveře a ona mu neotevře. Zároveň pak vidí přes fr.okna, jak jde s neteří, či je s ní u nás na písku. A já nemám, jak mu to vysvětlit.
A ještě perlička - v jeho roce na mě řvala, že je zanedbanej a nic neumí a když jsem jí řekla, že ho půl roku prakticky neviděla, tak ona na to, že ho stejně brzo zabiju, že si k němu nebude utvářet vztah..
@kajalka ty ale to je strašný! Toto je úplně jiná situace, než u nás, ale zato šílenější, vy ji zabydlíte a ona na vás takhle..z tohoto je mi teda velký smutno,,a ta poslední věta, to je snad na tom to nejhorší :( Je mi to líto, opravdu
@barborapolakova Děkuju, ale líto ti to být nemusí, už je to za mnou. Chci tím říct, že nejdůležitější je vypořádat se s tím vnitřně, rodiče nezměníme, ale my tu šanci máme.
@kajalka A proč si matku neveme tvoje sestra k sobě? Já být v tvé situaci, tak ty policajty zavolám na ni... Dům je psaný předpokládám na vás a ne na ni, tak máte právo ji vystěhovat... ALe jako mazec, proto říkám, že s rodiči ani tchánovci bych nikdy v jednom domě žít nechtěla.. 😀 Držím moc palce a hlavně pevné nervy, ale syna je mi chudáka líto, tohle si nezaslouží ☹
Ahojky, moje máma je asi dvojče mámy od @maki73. V dětství byla fajn, nebo jsem si to alespoň myslela. Jedničky byly brány jako samozřejmost a pořád jsem se jen učila a nervovala, že dostanu špatnou známku (dvojku). Ale alespoň jsme spolu neměly žádné závažné spory. Ve svých osmnácti jsem konečně nějak "dospěla" a uvědomila si, že máma nemá vždycky pravdu, učení nemusí být jedinou náplní volného času a na kluky nemám dost času do čtyřiceti. Od té doby mám peklo na zemi. Máma se mě snažila opožděně "vychovávat"a musela jsem pořád poslouchat, jaká jsem zkažená, špatná, blbá, neschopná, tohle nesmím a tamto musím..... Nic špatného jsem nedělala, netahala se s žádnou pochybnou partou, nekouřila, nechlastala a dále jsem měla samé jedničky, ale už jsem prostě byla "černou ovcí". Hned po skončení vysoké školy jsem začala pracovat a stěhovala se pryč a naše vztahy se tím celkem vyčistili.
Další vlna hádek přišla, když jsem se ve svých 30ti letech měla vdávat. Nešlo o to, ŽE se vdávám nebo KOHO si beru, ale o banality typu barva bot nebo začátek focení. Ať jsem řekla cokoli a naplánovala to jakkoli, vše bylo špatně a musela jsem poslouchat řev, kázání a promluvy do duše, jak se za mě stydí a jak to musí být podle ní. Jako by se mi na poslední chvíli zoufale snažila ukázat, že jsem stále jen dítě a musím poslouchat. Místo těšení se jsem se akorát klepala hrůzou, co bude zase špatně. Hned po svatbě jsem otěhotněla. Ze začátku se zdálo, že bude vše fajn a konečně jsme k sobě našly nějakou cestu. Nicméně s rostoucím břichem rostla i její kritika. Zase bylo všechno špatně. Během těhotenství jsme koupili nový byt (dlužno dodat, že nám moji rodiče finančně velmi pomohli). Nicméně jsem pak denně musela poslouchat telefonáty, že tohle tam mít nesmíme a tamto musíme, jsme úplně blbí, když to chceme mít takhle, a okamžitě to musím zařídit takhle..... Do poslední chvíle jsem ani nevěděla, kde budu po návratu z porodnice bydlet, měla jsem šílený stres i bez přičinění mé matky, a její řev mě dorazil.
O tom, jaké to bylo po porodu, už nemám sílu psát. Ale kdo by si chtěl počíst, může tady: https://www.modrykonik.cz/forum/porod/jake-byly-vase-prvni-dny-tydny-po-navratu-z-porodnice/
Připadalo mi, jako by se mi máma snažila vrátit vše, co se mnou zažila jako s miminkem. Když jsem byla z něčeho nešťastná, něco nezvládala nebo se mi něco nedařilo, přímo chrochtala blahem. Např. jsem si stěžovala, že jsem v noci s malým vůbec nespala a její odpověď: "Vidíš, teď už se nikdy nevyspíš. Jupíííí!" a začala tleskat ručičkama jako malé děcko. Když jsem byla z něčeho šťastná, něco se mi povedlo nebo jsme prostě jen strávili hezký den, z nějakého důvodu to bylo "špatně" a dostala jsem kázání, jak jsem nezodpovědná a jak bych to měla dělat jinak. Došlo to tak daleko, že jsem začala mít výčitky svědomí, kdykoli jsem byla šťastná a cítila radost. A postupem času jsem radost ze života úplně ztratila.
@tomici Moje sestra je stejná jak matka, ty dvě by se zabily. Když matce řeknu, ať se teda odstěhuje k sestře, tak na mě ryčí, ať jí nevyhrožuju 😅 Blbý je, že si všechno v hlavě překroutí k svýmu obrazu oběti, takže nás teď s mužem vidí jako manipulátory, co jí pomalu zazdili do kobky, aby nám platila hypotéku. Haha, fakt. Platí sotva za spotřeby. A že kvůli její části máme dům skoro o 3/4 milionu dražší, to už nevidí.
Chápu, že vyjít s tvou matkou může být těžké, ale myslím, že si za to už dneska z vele části můžeš i sama. Víš, jaká je, měla jsi spoustu příležitostí to poznat, ale navzdory tomu jsi se stále neosamostatnila. Chápu, že tě mrzí, ze se na matku nemůžeš v ničem spolehnout, ale musíš se prostě spolehnout sama na sebe. To, s těmi bylinkami mi nepřijde tak hrozné - zeptala ses, ona ti odpověděla, že nemá, že si máš koupit svou. V své podstatě na tom nevidím nic hrozného. Co se týká peněz, měla by ses sama snažit, abyste se do takové situace nedostali, zvlášť, když máte malé dítě. Pokud chcete žít samostatně, bz vlivu matky, musíte se prostě spolehnout sami na sebe ne problémy řešit s ní. Upřímně nevidím nic špatného na tom, že ti ty peníze půjčila a pomohla ti a že je chtěla zpátky, kdy potřebovala.
Podle mě je největší problém v tom, že pořád nevidis samu sebe a svou rodinu jako samostatnou jednotku.
@tomici Dala jsem si tu práci a přečetla celý tvůj příspěvek a mám z něho značně rozporuplné pocity. Nepopírám, že tvá matka bude osoba opravdu velmi zvláštní a nevyrovnana, ale z celého příspěvku nemám pocit, že ty sama ses chovala dobře. Ne kvůli ní, ale kvůli sobě. V několika pasážích jsem si říkala, že si tak akorát můžete s matkou podat ruce.
Nemíním tě nějak kritizovat nebo soudit, ale beru to že svého pohledu, kdy mám zkušenosti s podobným člověkem jako tvou matkou, a jsem ráda, že jsem se nikdy nechovala tak, jako ty, že jsem si dokázala udrzet svou úroveň, neklesnout na její.
@kacca11 A v čem třeba myslíš, že jsem se nechovala dobře? Kde si můžeme podat ruce? Trochu nechápu, v čem jsem klesla na její úroveň? Proto, že nemám zájem se s ní vídat a proto, že jsem ji ze svého života vypustila? Zkus být trochu konkrétnější prosím, budu ráda za tvé postřehy 🙂
@tomici s tim, ze se s ni nestykas nemam nejmensi problem. Ale to, zes na ni vztahla ruku, to, zes ji nadavala, to jsi se chovala uplne stejne jako ona. A neni to o sebeobrane, protoze to sebeobrana neni, neni to o tom, ze si treba zacala, je to ciste jen o tobe a o tom, jak ty sama resis konflikty.
Pisu podle sebe, ja jsem rada, ze jsem se takhhle nikdy k nikomu nechovala.
@kacca11 No, ubezpečuju tě o tom, že nejsem násilnický typ a ruku na nikoho běžně nevztahuju ani nemám ve zvyku vulgárně nadávat 🙂
Když se ti několik měsíců vrací matka z práce s tím, že tě ani nepozdraví a hned na tebe řve za to že vůbec dýcháš a jednoho dne ti doslova vletí do pokoje a vrhne se na tebe doslova jak šelma na kořist... Tu zlost a agresi bys musela vidět, jak z ní přímo sršela... Šlo poznat, že ona se do toho pokoje za mnou šla opravdu ,,vybít"... Kdybych byla jako ona, nemyslíš, že bych se tam s ní přímo mlátila? Já ji jen jednou pleskla po ruce, abych ji dala najevo, že sice jsem její dcera, ale tohle si líbit nenechám a tohle si ke mě dovolovat nesmí. Ona v mlácení pokračovala směle dál... Velký rozdíl mezi ní a mnou.
Ta jediná nadávka co padla, padla jak jsem už psala, po rupnutí nervů za 8 let, co bylo dáváno najevo, jak jsem nadbytečná, jaká jsem nula apod..., takže věř, že být na mém místě většina lidí, co znám, nebyli by u jedné nadávky a lítaly by i facky 🙂 To je přesně to - nadávala... To by vypadalo tak, že bych po ni začla řvát a nadávala ji v kuse nějakých 5 minut, tady padla jen jedna nadávka a dodnes si za tím stojím a přesvědčují se o tom dnes i lidi sami a sami od sebe mi říkají, že jsem měla pravdu, že ona opravdu je... podotýkám, že jsou to vychovaní, slušní lidé, kteří by to jen tak nevyslovili...
Nevím, ale z mého pohledu jsem se zastala sama sebe a udržela si zbytek důstojnosti, který mi nestačila za ty roky vzít. Takže já jsem ráda, že jsem tehdy v tom pokoji jen nestála a nenechala se mlátit, jen aby si ona ulevila, k tomu snad děti ,,sloužit" rodičům nemají ne? 🙂 A zároveň jsem ráda, že jsem si důstojnost udržela, když jsem ji řekla jen to pouhé jedno jediné sprosté slovo, nikoliv jsem se za ty roky deptání do ní nepustila. 🙂
Těžko ignorovat člověka, který je nehorázně arogantní a při jeho slovním průjmu uráží lidi, na kterých ti záleží a které máš ráda a kteří pro tebe v životě udělali víc, jako ona. Dneska už bych si s ní ani hubu ani ruce opravdu nešpinila. Dneska už vím, že už mi za to nestojí a hlavně - mě už nemůže urazit, už jsem jinde než tehdy 🙂 🙂 Ale děkuju za upřímný názor 🙂
@tomici jak jsem psala, mam zkusenosti s takovou osobou a jsem rada, ze jsem se nikdy nechovala jako ona. Tim nerikam, ze jsem si nechala vsechno libit, ale nebranila jsem se v jejim stylu. Nechci se tu o tom vypisovat, snad jen, ze je to srovnatelne a ze mam dost odlisny zpusob reseni konfliktu a to i po dlouhodobem natlaku.
@kacca11 Chápu, každý máme svoje, ono v tom záleží i na povaze člověka a tehdy jsem nebyla tak silná, abych to řešila jinak, ale rozhodně toho svého rozhodnutí nelituju... Jen si neumím představit, jak jinak řešit v 15ti letech mlácení agresivní matky v danou chvíli. Já to beru tak, že jsem se ,,zachránila" před dalším takovým jejím atakem, radši nedomýšlím, co by se dělo, kdybych se nebránila. Ale už to ani vědět nechci, je to za mnou a teď jsem šťastná a spokojená a hlavně obklopena lidmi, kteří mě šťastnou dělají a já snad je 🙂 A pro mě z toho plyne ponaučení, že já se takhle k dětem chovat nikdy nebudu a kdybych nááááááhodou začala mít někdy moresy mojí máti, má chlap moje požehnání mě proplesknout, abych se vzpamatovala 😀 😀 😀
To je moc smutný a určitě to dost bolí, zvlášť, když je to vlastní matka.
Ale ona se nezmění a ty se s tím musíš nějak popasovat a vytěsnit ty její řeči z hlavy pryč. Příp. se ostřeji ozvat (ať nekecá do výchovy tvého dítěte), omezit s ní styk, nepřipouštět si ty její jedovatosti. A hlavně mít poučení, že ty taková máma pro své dítě nebudeš.
Snaž se obklopovat pozitivně laděnými lidmi a užívej si dětství svého syna.
Drž se...