Toxický vztah s matkou. Co dělat?

Co dát vašemu vztahu pauzu a nekomunikovat spolu. My něco podobného zažili s manzelovou mámou. Furt ho hlídala hledala na něm chyby volala si i s psychiatrickou neustále ho posílala do léčebny, hodnotila jeho život podle toho jak ho třeba viděla i jen 5 minut. Tehdy jsem se za něj postavila sní zhadala se sní že mě i z návštěvy u nich vyhodila a pak jsme půl roku spolu nemeli žádný kontakt a po půl roce se ozvala že se omlouvá my se omluvili za nějaké ty věci co jsme si řekli při hádce a tak nějak spolu fungujeme nějak extra se nevydané ale když se vidíme tak spolu normálně komunikujeme a už se nám nevrta v životě. Určitě doporučuji jestli bydlíš u ní doma tak se odstehuj a dejte si pauzu

Aby toxický člověk neměl na tebe vliv, je potřeba se od něj zcela separovat. Bydlíte spolu? Pokud budete bydlet spolu nebo pokud budeš na ní u určitým způsobem závisla(finance, hlídání), bude mít na tebe vliv. Takže zcela se oddělit a žít svůj život

Chce to hodně síly, buď se jí postavit nebo omezit kontakt. Moje mamka je něco podobného, ale není to až takový extrém, jak popisuješ ty. U ní je to ale dáno zejména dlouhodobým problémem s alkoholem, v okamžiku, kdy se napije, tak má tendenci vidět v každém svého nepřítele a hledá chyby a problémy tam, kde nejsou, za každou cenu chce vyvolat konflikt. O řešení tohoto problému nemůže být řeč, protože jakékoliv zahájení konverzace na toto téma je rozbuškou. Dřív jsem to řešila dost, ale potom, co se mi narodily děti a sama jsem začala řešit nějaké zdravotní problémy, u kterých se zjistilo, že jsou psychosomatického původu, tak jsem si řekla, že si život otrávit nenechám. Bydlíme od sebe 100 km, dřív jsme tam jezdili skoro každý víkend, měla jsem pocit, že ji tím potěšíme, že nebude mít důvod pít, že přijde na jiné myšlenky, prostě jsem měla neustále pocit, že ji musím pomoct nějak jinak, když si nechce přiznat svůj problém. Nepomohlo to, spíš naopak. Takže jezdíme domů tak jednou za měsíc (navštívíme i rodinu sestry, manželovu rodinu) s tím, že ona je u nás vítáná kdykoliv, ale jí se k nám jezdit nechce, na to je moc pohodlná. Když tam jsme a začne mít nějaké blbé řeči, tak to pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Hlavě, když začne mít hloupé poznámky ohledně mého manžela nebo jeho rodiny, to mě štve asi nejvíc, le snažím se to přejít, nereagovat. Někdy to mrzí, ale uvědomila jsem si, že ji nezměním, ona bude vždy zabýčený býk, který má jako jediný pravdu, ona vše dělá nejlíp, ostatní jsou blbečkové atd atd. Někdo se možná zeptá, proč ten kontakt neomezíme úplně. Ale to nechci, ona když si zrovna nic nedá, tak je úplně v pohodě, je s ní sranda, vyhraje si s vnoučaty a ty ji mají rády, takže k nějakému razantnímu kroku se nechystám. Přeji ti hodně sil, abys našla řešení situace, které ti bude vyhovovat a které pomůže!

Ve 30 už máš snad vlastní rozum a nemusíš se nikomu zpovídat .To jak si zařídíš život je jen na tobě. Takže vlastní bydlení, práce, klidně chlap a 10 dětí. Jenom chtít. Takovou matku bych poslala někam.

Ja to mela v horsim levelu, nebp vlastne mam. Jen uz spolu nekomunikujem 8 let, uz jsem ji nevidela. Vnoucata nezna, nikdy je nevidela a uz ted je nenavidi. Kdo nechce, nezmeni se.

To nejlepší, co můžeš udělat, je odstřihnout ji že života. Čím dřív, tím líp pro tebe. Lidi se nemění, nečekej, že to bude lepší.

Ukoncit to. Ja svuj toxicky vztah s matkou ukoncila az ve 26 letech, kdy mi udelala nepeknou scenu po svatbe, je to skoro 2 roky a jsem za ten krok vdecnejsi a vdecnejsi, i kdyz zacatek nebyl snadny. Naopak se mi ted vic dari bez jejiho vlivu zpracovavat postupne vse, co se do te doby v mem zivote s ni delo, a jak moc ten vztah byl toxicky - coz jsem si az do te doby neuvedomovala.

Lidi se nemění. Toxický vztah s otcem jsem ukončila teď na Vánoce ve svých 26ti letech.
Okamžitě mi zmizel atopický ekzém a měla jsem psychosomaticky i ledvinové kameny a s nimi spojené koliky.
Najednou jak když utne. Na uro jsem čistá a ekzém prostě zmizel.

@flowerkacrochet super. Mě také zmizel ekzém, když jsem ukončila toxický vztah s určitými osobami

Osamostatnit se

U nás hodně fungovala silná snaha o kontrolu ze strany rodičů ještě pár let zpátky. Pomohlo vymezit se - jednak jsme se odstěhovali cca 100 km daleko, jednak jsem ukončovala komunikaci, kdykoliv jsem se začala cítit manipulována a tlačena do něčeho, co nechci - a rodičům jsem to i takto sdělila. Že je ráda uvidím, ale že pokud bude komunikace vypadat takto, odcházím/pokládám telefon. No, táta se mnou měsíc nemluvil, ale nakonec začal hledat jiné cesty jak se mnou jednat. Nutno dodat, že v té době jsem docházela na psychoterapii a podnět mi dala terapeutka. Od té doby je situace výrazně lepší, ale je pravda, že na návštěvu jezdíme vždy jen na odpoledne, myslím, že kdybych zůstala víc dní, sklouzne to zas do starých kolejí.