Ahoj, podobné téma už tu bylo, ale zamklo se (poněkud se to tam zvrhlo...) ale přece jen si myslím že by něco podobného mělo existovat. Ne všechny tchýně jsou semetriky a ne všechny maminky jsou úžasné - a já jsem důkazem. Mám tchýni která je absolutně v pohodě, do ničeho se nemontuje, názor sice řekne ale nevnucuje, když jí řekneme že to tak neuděláme a proč, tak nanejvýš řekne "no jak myslíte" - ale nikterak jízlivě. už se i stalo že jsme jí pak přiznali že jsme to tak měli udělat jak říkala (příklad mě teď nenapadne) - a ona se jen usmála a řekla něco ve smyslu "no jo, no, zkušenosti jsou nepřenosný."
Proti tomu moje vlastní maminka? Už přece dítě vychovala, tak má patent na rozum. Vynáší rady bez toho aniž by o ně byla žádána, a běda běda když to neuděláme přesně podle ní. Že ty rady jsou milionkrát překonané? A to řekl KDO? Ona to přece s námi myslí nejlíp, navíc na to má vzdělání (úča z MŠ) tak je mou povinností ji bezezbytku poslechnout. Když jí řeknu "mami, mně bude dvaatřicet, nech mě nést zodpovědnost za své děti samotnou, tys už mámou byla a tuhle šanci jsi využila po svém" tak tím vyvolám reakci jak blázen, že ona pořád matkou je a bla bla bla.
Dospělo to tak daleko, že v lednu jsem s ní tři týdny nemluvila a to absolutně. Pak se to tak nějak obnovilo, ale už si sakra hlídám aby to opět nesklouzlo mimo nějak přijatelné hranice. Nikdy nebylo mým cílem jí absolutně odstřihnout od vnoučat, vždy mi šlo jen o to aby mě začala brát jako rovnocenného partnera ("ale s tím se smiř že tě tak nikdy brát nemůžu, pořád budeš moje malá holčička....") a to už si sakra hlídám. Jediný co se mi nepodařilo zvládnout je to, že mi na malýho šišlá, a není síla jí vysvětlit že šišlat na dítě který se učí mluvit je až nebezpečný - jak se má naučit správně mluvit když šlyší šišlimišli.... Navíc malej jí ani nerozumí, což je vtipný.... "Jožulko poď še nabumbinkať," pravila babička a malej se podíval na mě jako co že to po něm chce? a až když jsem mu to přeložila - běž se napít, Pepčo, tak šel
Máte to někdo taky takhle nastavený, nebo jsem sama takovej exot?
Ano, žiminta je velmi častá připomínka, když vidí že malý spinká při okně na škvíru.. Taky jsem nedůsledná, protože ho necpu na nočník od půl roku, nedostatečně ho rozvíjím (nenutím ho opakovat jak papouška, "stačí mi" že slovům zatím rozumí a je schopen splnit co mu řeknu - zavři šuplík, podej mi tohle....) atd. Ale už jsem se naučila se tím spíš jen pobavit....
no ty kokos toto je dost drsne, myslim si ze by som natom bola podobne kebyze zijeme v jednom meste, nebodaj s nimi!
vcera ho muz krmil, veceru, a mala som video zapnute nech vidi, ale nic nevidela, lebo bol schovany za sedackou a furt sa pytala to este papa???? jezis to tak vela???!!! hadam mu staci nie? potom zacuje ako sa maly na daco jedoval, a zadrela: chudacik asi uz ma dost, ze johnnynko uz stacilo ze? ze?
konec
muz sice nevie vzdy presne co hovori i ked mu slovencina dost ide, staci ze pocuje jej ton hlasu a ide ho porazit, hovori mi nech vypnem zvuk
Rimmel hm hezký.... to my ji máme blíž místně (busem s jedním přestupem 40 min) ale spíš to není výhoda.
Ale už si odvykla vyžadovat každodenní "raporty" jak to žlato špinkajo, papajo, kakajo... Telefonem s ní mluvím tak 2x týdně, a i to bohatě stačí, a tak jednou za 10 dní přijde a popravdě, pak mám dost ale jak říkám, už jsem se tomu naučila smát. Byla tu minulou sobotu, a prohlásila perlu "nebude ten kluk obědvat?" když jsem jí řekla zatím ne, nevypadá že by měl hlad, tak to korunovala "ale teď je doba kdy by se jíst mělo..." No nevím, spíš se ho snažím naučit aby jedl kdy má hlad. Navíc on umí dát najevo dej mi jíst, stoupne si k lednici nebo mikrovlnce a natáhne pacičku. Pro nechápavé to doplní ještě slůvkem "ci" Ale už jsem se smířila s tím, že jsem nedůsledná, nerozvíjím ho a biju ho (jednou viděla jak dostal přes ručičku, poté co jsem mu dvakrát řekla ať to nedělá, že jinak bude baci). Jo a taky je chudáček hubenej, v 18 měsících má 13 kg, podvyživeňátko maličké Sociálku na mě
ale myslim si ze je to aj tym ze su obe ine a maju aj ine vych.metody.
svokra sa s maly pusinkuje, objima, hra sa......neriesi prakticke veci, tie su na rodicoch.
mama, ked sme boli na vianoce doma, nepusinkuje-lebo ze zle bakterie, neobjima moc, iba drzi na rukach a daco mu ukazuje rozprava mu, proste neni taka ako to povedat..dotykova, laskyplna...proste ina nez svokra.
mama stale len by sa starala do tych prakt.veci ako keby tie boli dolezitejsie pri roli babky ...
a pritom viem ze ho lubi, o tom nemam pochyb iba tu lasku vyjadruje inak nez svokra..vyjadruje ju pomocov obav, strachu o neho, starania sa., a ked tak nad tym rozmyslam , aj mi jej pride luto..
no s tym jedlom u nas zase naopak. mama ze ahh on je hladny kedy bude papat??(ked sme boli na sr) a ja kuknem na hodinky(maly papa kazdy den presne v tu istu hodinu +-30min koli metabolizmu) a hovorim az o hodinu tak na mna kukala divno
Ahoj holky,
hlásím se do klubu
já sice tchýni nemám, ale maminka vše v dostatčné výši vynahradí. U nás to ale není jenom o prckovi, nějak mě nemůže vystát většinu mýho života. Pravdou je, že to dosáhlo vrcholu přesně 2,5 týdne po porodu. Otěhotněla jsem po ivf, naši zprávu uvítali (z jejich okolí ještě jediný nebyli babi s dědou), ale tím to skončilo. O výbavu se nezajímali, bylo jim jedno, co kupujem, atd. ale když asi týden před porodem můj táta prohlásil, že to vypadá, že první co malýmu koupí bude plechovka sunaru, tak jsem ho málem kopla. No a po porodu najednou máma zjistila, že nemám dostačující kočár (prcek je listopadovej, neměla jsem korbu - nechtěla jsem jí) a tak mi jeden den bez ohlášení přijela domů a za sebou táhla nějakou korbu, co si půjčila. Prý to bude bezpečnější. Už neřešila, že to na kočár nesedí, atd.... Po mém odmítnutí jsem tu měla dvouhodinovou hysterickou scénu o tom, jak jsem sebestředná, egocentrická krá..a (doslova), jak si myslela, že pochopím, co to je milovat (až budu mít dítě). No, lezla mi tu po kolenou, řvala a nadávala. Strašný. Pak to bylo a je vlastně jenom o tom, že ... mlíko mu dáváš moc studený/teplý, málo/hodně ho nosíš, je špatně, že je ve svý postýlce (od příchodu z nemocnice), je špatně, že mu vaříš a nekupuju skleničky.......Srovnalo se to trochu po tom, co jsme jim začali prcka ve 20ti měsících na pár hodin o víkendu pujčovat. Naši bydlí celých dlouhých 12 km od nás, nejezdí sem, malýho vidí jen, když jim ho přivezem. Naposledy u nás byli na jeho narozeniny v listopadu, neobtěžovali se ani přijet podívat, co dostal k vánocům. a vrcholem je můj telefonní hovor s mámou včera večer.
Minulý týden jsme se bavili, že bychom chtěli na sobotu pozvat známé k nám domů a udělat si příjemný večer, vezmete si malého na noc? Ano, a proč ho nepřivezeš už po obědě v pátek, stejně jsem doma. Tak jsme si na dnešek domluvili kino, bowling, večeři, zítra já úklid, mm vařit. A maminka jen tak mezi řečí oznámila, že v sobotu jdou chlastat k sousedům (kam se chodí každý týden) a že prostě hlídat nebudou a máme ho přivézt až na 6 a my máme od 1830 kino (asi to teda nestihnem). Vím, že je to asi divný, ale naši měli malého na 3 dny po vánocích (sami si o to řekli a bylo to poprvé, kdy u nich ve více jak dvou letech malý spal) a od té doby ani na pár hodin. Já jsem už strašně unavená, potřebuju občas vypnout, ale nemůžu, nemá mi kdo hlídat (když opominu mm, který ale taky chce oraz). Opravdu toho chci tak moc? A proč mám pocit, že jsem hrozná máma, když chci na víkend udat dítě babi s dědou, který on naprosto zbožňuje,ale z jejich strany ten zájem prostě není? a mě to strašně vadí. Vadí mi, že pro ně není prioritou tak, jako pro mě, že nejsou pro svoje první a jediný vnouče trošku slevit ze svého společenského života a dopřát ho po více jak dvou letech mě a manželovi. No, radši končím, od včera jsem tak nasr...á, vidím rudě
rozhodně je nás takových víc (myslím s mámou, která stojí za to)
a to neřeším kecy typu: v jeho věku jsi jedla svíčkovou (když mu bylo asi 7 měsíců), nočník......
gabinaf no to je hruza..fakt hrozne daco ale vies, s nimi nic nenarobis..pochybujem ze sa zmenia
co tak nejakakamoska kebyze ti ho pride hlidat? alebo niekoho zaplatit nejaku pestunku?
ale chapem ze chces koli malemu aby boli ini, ze on si to zasluzi, hlavne ked ich tak zboznuje..je to fakt smutne a druhu babicku a dedka nemate?
Druhou babi dědu nemáme, mm je o dost starší, tak už tu nejsou a stejně žili v Austrálii (odstěhovali se tam na důchod)
máme to trochu komplikovaný tím, že nebydlíme ve městě, ale na malý vsi, sice kousek do města, ale už je to na auto, tak máme problém vlastně se vším.
Já si říkám, že oni jsou vlastně jeho jediná nejbližší rodina, chci, aby je znal, ale taky jsem docela blokovací a po včerejšku mám chuť jim ho tam už příště nevozit a počkat, kdy si zavolaj (ale to bych se možná taky nedočkala)
a neni to tak ze oni neradi volaju prave koli vztahu TY-ONI a ze ked uz maleho maju tak sa im to paci? su k nemu mili a tak? mozno ozaj budes musiet svoje pocity dat nabok koli malemu.....
já jsem s nima ten vztah pokoušela vyřešit, na to mi bylo řečeno, že jsem psychicky nemocná a mám se jít léčit. Vztahy se zlepšily od léta, tohle je slabej odvar toho, co to bývalo. právě proto, že malej je tam evidentně spokojenej, nechce odtud, tak proto v sobě koušu to nasr...í a vozím ho tam.
Ale dneska když mu řeknu, že pojedeme za babi, tak mi na to malej řekne: babi nece já - tím myslí - babi mě nechce. Když by nechtěl jet, tak mi řekne: já neci. Já mu nic neříkám, jen když je připravenej a natěšenej, že ho tam vezu a jsme skoro ve dveřích a babi zavolá, ať nejezdíme, že jdou ven (většinou do hospody), tak mu říkám, že je babi v práci. ale myslím si, že ví, že prostě nemají čas, že už je dost velkej a chytrej, aby vědět, že v sobotu odpoledne se nepracuje
ta obdivujem! naozaj! ja i ked neviem ci je to spravne by som sa na nich vysrala ale co povedat malemu ze ano?
přesně tak a mě pak láme srdce, když mi brečí, že chce za babi a já mu nejsem schopná říct: ona na tebe nemá čas. Občas si říkám, že by asi opravdu bylo lepší, kdyby je neznal, pak by mu to nemohli udělat
asi tak
takto sa stale sklamavat..radsej ho tam nikdy nevozit uz a maly si raz zvykne a mozno aj zabudne, vzdy lepsie nez v tomto pokracovat
a to neříkám, oni ho mají rádi, moc, je to vidět, když s ním jsou, jen na něj prostě nemají čas jako by si neuvědomovali, že je malej jen jednou, my druhý dítě mít nebudem, a až oni budou mít čas a chuť, tak jemu už se třeba nebude k nim chtít, protože bude mít jiný zájmy
chápu, že oba chodí do práce a chtějí si taky odpočinout, ale myslím, že jednou za čas si vzít prcka na pár hodin by jim jen prospělo
Jo, Rimmel, jezdíme domů kolem jejich baráku, asi nezapomene
a co tak im zavoalt a povedat ze maly sa za nimi pyta ze place ze nemate cas....??
to nefunguje, vezmou si ho na ucho a vysvětlí mu, že přijede jindy takový období bylo, malej už jim ani nechce volat. Bylo období, kdy jsme museli volat téměr denně, když jsme jeli okolo, tak ukazoval rukou a říkal: babi tam, já ci, teď už to moc nedělá
... no to jsou případy Fakt smutné
Jediné, co mě štve u mé mamky, je to, že při každém telefonickém kontaktu /je 350 km daleko/, mi na závěr nezapomene připomenout, ať dávám na holky pozor.... No nevím, asi nejsem dost zodpovědná, holky nechávám běžně bez dozoru nebo co... Když jsem jí včera říkala, že si holky hodinu a půl hrály samy v pokojíčku, ale tak, že jsem se tam přes bordel pak nemohla dovnitř dostat, tak se vyděsila, jak je můžu nechat si tak dlouho hrát samotné v pokojíčku... Nestačí, že chodím kolem a nakukuju.. prý "bych si tam měla k ním sednout a třeba si číst".... no mazec, oběd se uvaří sám, vyžehlí se taky samo, hlavně že budu mít holky furt na očích
Je prostě přehnaně starostlivá, což jsem už poznala i já s bráchou na vlastní kůži... nikam jsme nesměli, aby se nám nic nestalo, neumíme plavat, lyžovat, nic .... Dávat pozor určitě ano, ale nepřehánět to Nejhorší ale je, že poslední dobou zjišťuju, že začínám být jako ona.... říkám manžovi, ať dává na holky pozor, když někam jdou Máte vidět ty jeho ksichtíky......
jj, Silvik, já v sobě taky vidím hodně z mámy a občas mě to děsí
jen doufám, že budu lepší máma
no neviem teda gabi asi neni rady a co tak tam proste vpalit bez ohasenia?
silvik
baby ale hlavne ze si to uvedomujeme a mozeme s tym bojovat!
to už jsme taky několikrát udělali máma nas...á, táta radost, že vidí prcka ale máma se pak rychle srovnala. Oni jsou rádi, že ho vidí, že tam je, jen jaksi než tam je, tak ho nechtěj. Pak dorazí, nadšeně zavolá"ahoj babi, ahoj dědí" a oni se roztečou náš malej je na hranici hyperaktivity, ale vyrovnává to tím, že je až moc hodný dítě a já si myslím, že kámen úrazu je v tom, že je prostě serve
Gabi uf uf uf... Pěkný... Tak to maminka vždycky nasadí ustaranej výraz jako jak vidí jak bych si potřebovala odpočinout jako sůl, a jestli jí ho nenechám na víkend (poprvé to na mě zkoušela malýmu byly asi tři měsíce, nemohla jsem kojit takže je od malička na flaštičce) a že by si ho brala každej víkend v pátek a vracela ho v neděli. Že by tím deklasovala Honzu do role serpenízka a malýho by prakticky neznal, protože chodí z práce ve čtyři a malej dlouho chodil spát už v šest, až poslední dobou se to zlomilo a chodí mezi 19.30 - 20, to jí bylo jedno. Ona by byla úžasná babička. A já přesně vidím jak by to vypadalo. Už v půl roce by ho ládovala krupičnou kaší a svíčkovou (přesně, já to taky jedla a žiju), drezúrovala by ho s nočníkem 2x do hodiny, nutila by ho papouškovat "a řekni tohle a jak dělá kravička a řekni tamto", musel by bejt nabalenej jak pumpa aby mu nebyla žimišta a šišla by na něj. Nějaký instrukce ode mě by z vejšky ignorovala, protože ona má přece patent na rozum, už dítě vychovala.
Navíc, my jsme s H. zajedno v tom, že sám na noc z domova až ve chvíli kdy sám bude chtít. Něco jinýho je když s ním bude jeden z nás, ale rozhodně ne "odložit" ho takhle. No a to ona těžce kouše. Ale má smůlu. Je to naše dítě a my si ho povedeme jak my uznáme za vhodný.
Taky nemůže skousnout, že když potřebuju hlídání, tak mám dvě super holčiny který bydlí kousek od nás a s malým si vyloženě rozuměj, mají se moc rádi. "a já bych taaaak ráda hlídala, a vy obtěžujete cizí lidi." Co dodat. Snad jen to že Káťa i Bára respektujou co jim řekneme a i malej je s nima jinak v pohodě než s babištou.
Jo, Pepi, taky jsme od narození na flašce, malému byly 4 týdny, když mi navrhla víkend u nich, abych si odpočinula. Poprvé u nich spal teď po vánocích. Taky si myslím, že není dobře dávat moc brzo pryč. Ale každý to má jinak
já na hlídání opravdu nemám nikoho. A to ještě cca 20 hodin týdně pracuju. I si myslím, že to moje stěžování pramení z toho, že jsem unavená
Gabi jojo, a já teď ještě těhotná... to byly taky kecy, že jsem měla zůstat u jednoho (jako ona a teta že) a že to nebudu zvládat.... No nic. Jdu si dát sprchu, umýt hlavu, malej spí a mě čeká žehlení, večer bych na to sílu neměla....
já od žehlení odbíhám ty přece nejsi dost dospělá, aby jsi věděla, že to zvládneš, ne?
Ty kecy typu: v Davídkovo věku už jsi měla bráchu, taky jsme to museli zvládnout, nebyli auta, výtahy, atd.... chce se mi zvracet
Rimmel, tak, když už to chci manžovi zase připomenout, tak si vzpomenu na máti a poznámku raději spolknu
Ale jinak je jako babička suprová, lituju toho, že jsme daleko, holky by u ní mohly být furt, kolikrát říká, že si tam už Barunku na prázdniny nechá... Manželovi rodiče holky na hlídání ještě neměli... když nepočítám situaci, že jsem třeba u nich, holky uspíme a pak zmizíme na zábavu... to si k ním tchýňka lehne......... Že by u nich byli třeba přes víkend, to ne.... Taky tak nějak chybí zájem...... Ale to je do jiné diskuze
Gab.. a když se nedejbože něco stane, tak hodně přemýšlím nad tím, jestli to mamce vůbec řeknu, vždycky z toho skoro kolabuje a mě čeká nová přednáška na téma - Proč jsem je dost nehlídala, co jsem měla a neměla udělat, aby se to nestalo
ja mam to iste, nastastie zijeme doost daleko od nej, komunikacia iba cez skype ale by si sa cudovala co sa aj po telefone da davat rady o ktore nestojis a ake komentare furt ma! napr preco maly nema ponozky??! neni mu zima??a podobne hovadiny..a boli ste dnes vonku????!! ako keby som s nim nechodila denne no ale sak neva. uz iba reagujem ze nie nebola, cely den trcal doma a strasne sa nudil, hej mama, je mu zima, strasne mrzne....a potom je ticho
ona hovori ze to je ale ine, svokra ma syna a je to matka mojho muza, preto sa nestara.....
ale to je samozrejme total blbost, len si nevie priznat ze svokra nema taky "problem" ako ona
svokra nas navstevuje ovela castejsie, i ked nie dostatocne, lebo tiez ziju daleko no fakt je zlata, vobec do nicoho sa nemontuje a mame super vztah.