Tchýně se přetvařuje a nejedná se mnou na rovinu
Zdravím všechny dámy, které mi mohou poradit v mé rodinné situaci.
Manželovi rodiče bydlí 20 km od nás. Jezdíme za nimi 1-2 krát do měsíce. Můj problém spočívá v tom, že každou takovou návštěvu musím pak dva dny rozdýchávat 🙂 Problémem je, jak už to tak bývá, tchýně. Z důvodu toho jak se chová a jedná, k ní začínám chovat silnou antipatii. Tchýně se totiž neustále přetvařuje a nejedná se mnou narovinu, a proto vůbec nevím, jak s ní mám komunikovat. Například se na něco zeptá, já ji normálně odpovím, ona se zatváří, odejde a pak za zády manželovi řekne, že se jí to dotklo. Příklad: Zeptá se: "Co máme koupit miminku?" Já: "S manželem jsme si udělali seznam věcí, tak pak se dohodneme, co kdo koupí." Tchýně řekne, že ok, odchází a manžel mi doma říká: "Mamku to naštvalo, že jsi jí vlastně dala najevo, že nemají nic mimo seznam kupovat a oni si taky chtějí užít vnouče, takže s brekem odešla si zakouřit." Já nestačím zírat... Proč mi nic neřekne? Nemám šanci to pak vysvětlit. Nebo teď čerstvě, byli jsme u nich, manžel slavil narozeniny, měl přijít švagr, ale psal, že zvrací a má průjem. Později si to rozmyslel a že tedy dojde. Já na to říkám: "Jestli přijde, tak my budeme muset odejít, střevní chřipku ve svém stavu nechci riskovat." Ona na to, že dobře, že mu napíše, ať teda přijde později. Pro mě věc uzavřena. Kolem 17h se zvedáme, že odejdeme a manžel mi v autě říká, že mamka mu v kuchyni naštvaně říkala, že jsme měli na bráchu počkat, že mu chtěl popřát a my takhle odejdeme. Já opět zírám. Proč mi to neřekne ona sama do očí v momentě kdy je to aktuální? Našly bychom určitě řešení, jako třeba že pokud na tom trvá, tak já počkám v autě, bráchové si popřejí a pak až odjedeme. Ale jak se mám v ní s takovou vyznat, když se vlastně neustále přetvařuje? Já nejsem zvyklá s lidmi nejednat na rovinu a vždy říkám svůj názor, případně se ohradím, pokud se mi něco nelíbí... Takových situací je víc, kdy se ex post dozvídám co a proč se jí nelíbilo, ale přede mnou je v pohodě, případně se pouze zatváří kysele - závisí to na míře její špatné nálady. S manželem jsem se o tom bavila několikrát, ale jako syn je mezi dvěma mlýnskými kameny, takže chápu, že si to nechce ani na jedné straně rozhádat. Radí mi, že mamka prostě taková je, že ji takovou musíme brát a já to nemám řešit. Bohužel jsem momentálně ve fázi, kdy to ještě neřešit nedokážu a spíš se děsím, co bude, až přijde to zmíněné vnouče. Děkuji za rady, postřehy a vlastní zkušenost.
Držím palce a přeji hodně pevné nervy s mimčem to pak bude mnohem těžší s ní komunikovat :( Nikdy nevíš co udělá za tvými zády :(
Jako na jednu stranu - když není schopná ti to říct narovinu a ihned, aby se to dalo ihned řešit, tak co chce... Bych se na ňu vy.... Taky strašně nesnáším, když mi někdo něco řekne "až po" 😠 to už se pak hůř řeší, když ta situace je už pryč! A kolikrát je to škoda, protože většinou se dá vymyslet nějaké řešení. Rozhodně je lepší se o tom bavit hned než to pak říkat někomu jinýmu zazády. To je od ní pěkně zákeřný 😠
@bunny123 určitým způsobem s emusím tchýně "zasta"...já jsme také vychovaná tak, že nechci vyvolávat spory a konflikty a i když vím, že bych měla v tu danou chvíli říct svůj názor a bylo by to nejjednodušší nějak mi to nejde a bojím se, že to řeknu hnusně nebo nepříjemně...a pak mi teprve vrtá v hlavě...takže souhlasím s
@mellytka o popovídání si, ale bude to chtít asi čas.
Podle mne je mnohem větší problém než tchýně...přístup tvého manžela...pokud ti šel ukřivděně říc , že maminka plakala místo , aby stál za vašim názorem a zastal se tě hned před ní : "vždyť ti řekla jasně, že si můžete vybrat ze seznamu co chcete a koupit to".....a třeba jen dodat, že nějakou maličkost můžou koupit podle sebe a v druhém případě KOR!!!! měl okamžitě říct, že jsi snad těhotná a je jasný, že střevní chřipku nechceš mít a že je to bezohlednost, aby tam bratr chodil!!!!
Takže já bych fakt spíš viděla problém v tom, že podle jeho reakce se přiklonil k mamince a tebe se nezastal....a místo, aby řekl hned něco jí, tak si šel tlumočit ukřivděnost tobě.
@bunny123 Chápu, že Tě to mrzí, ale nepřijde mi na tom nic hrozného. Někdo opravdu nechce vyvolávat konflikty. Pokud Ti to vadí, řekni přímo jí, ať Ti věci říká na rovinu nebo to řekni přes manžela..... Na druhou stranu, mě by možná jako babičku taky mrzelo, že budu odbyta nějakým seznamem, který bude pro všechny. Chce to trochu citlivosti i vůči jí.
@terinda Manzel me uz take tim dozral a ted naposledy jsem mu rekla, aby mi to netlumocil, ze na to nejsem zvedava, kdyz nejsem u toho a nemuzu se branit, ze me to jen zbytecne rozrusuje. Uvidime, ale stejne tusim, ze pri nejake hadce to bude vytahovat ve stylu "a tehdy jsi tohleto a tamhleto", a kdyz toho bude najednou vic, nerozdycham to uz vubec 🙂
@jancip Tchyne narovinu nic resit nikdy nebude. Vyjadrila se ze "Pretvarka je dobra vec, kazdy se ji ma naucit do zivota." To jsou opravdu jeji slova. Ja jsem ji samozrejme nechtela odbyt seznamem, jen jsem to asi rekla moc vecne, coz je zase muj styl komunikace, a proto s tchyni narazim...
Jeste chci rict, ze si samozrejme uvedomuji, ze existuji mnohem horsi tchyne nez je ta moje. Ja jen resim tu komunikaci. Nejsem telepat a mentalista, nedokazu odhadnout, co ji vadi a co ne, kdyz mi to nesdeli. Pak me hrozne mrzi, kdyz se dozvidam, jak moc jsem nebyla pochopena a "ze ji to nastvalo". Tohle asi ma jedine reseni, ze to prestanu resit 🙂 A nebo kazdou jeji otazku presmeruji na sveho tiskoveho mluvciho - manzela - a budu z obliga 😀
@bunny123 No a tak co za ní jít a říct jí: tuhle mi manžel řekl, že vám vadilo tohle. Proč to teda říkáte jemu a neřeknete to narovinu mně. Pak zbytečně vznikají třecí plochy a nedorozumění. Taky jsem to takhle měla. Manžel mi chodil hlásit, co jsem kdy jak řekla, a jak to jeho rodiče urazilo ( přitom bych si je nedovolila nějak urážet nebo tak a na pusu jsem si hodně dávala pozor, abych jim vše řekla jak v rukavičkách, když jsou takoví přecitlivělí)...a když s tím došel opakovaně, tak už jsem si udělala pořádek. Jeslti něco chtějí, ať to řeknou rovnou mě. Protože mě se tímto ,,žalováním,, dotkl manžel, takže jsem byla naštvaná na něj i na tchány a začarovaný kruh byl na světě.
Tak přesně tohle mám doma taky :o( :o( Nejhorší je, že VELICE DOCASNE bydlíme u nich na chatě, takže tu jsou každý týden na víkend... Sice se snažíme zdrhat, ale snadné to není... Ale je to úplně to samé - já něco řeknu, tchýně natáhne držku a pak slyším jak potichu mužovi říká něco nepříliš pěkného... Nebo si to rovnou mumlá pod vousy. Naštěstí muž stojí na mojí straně a tchýně ho taky štve, ale nic pěknýho to stejně není :o( U mně pomáhalo ihned jak se to stalo nalítnout na tchýni a "nenechat si nic líbit" - ona ale byla dost kousavá a protivná, tak to bylo snadnější, ale myslím, že by se nic nestalo, kdyby se stala podobná věc, tak bys za tchýní došla se slovy "muž mi říkal, že jste si stěžovala na... tak pojdte a teď hned to vyřešíme"... Sice nepříjemná situace, ale myslím že když nic jinýho, mohlo by se dosáhnout toho, že by aspoň věci říkala narovinu...
@bunny123 já jsme se jí nechtěla zastávat nijak moc🙂...moc dobře tě chápu...jen znám sebe a vím, že přestože se snažím dodržovat tvůj systém říct hned vše narovinu...pořád mi to nejde jak bych chtěla.....-)
Je dobře, že to řešíš teď...až bude malé na světě bude těch třecích ploch mnohem víc a babička se bude chtít angažovat a vnouče je přece taky její....🙂🙂...takže si myslí, že když najdeš v sobě odvahu a najdeš správný okamžik si s tchýní promlouvit a dát do toho nějaké lichocení a pochopení a řekneš jí narovinu, že bys chtěla, aby ti řekla když má jiný názor....že ti jde o to, abyste se domluvili a vše vdy vyřešili .....že by to bylo pro všechny to nejlepší.
Tak komunikace přes manžel není bohužel podle mne to nej(také jsem si myslela je to jejich syn= od nich to lépe vezme...on je zná, ví jak na ně...)...protože za 1. je chlap a některé niance nepochopí🙂
2. většina z nich si nechce vztah s rodiči nijak komplikovat a většinou jsou pánové naučení mamince neodporovat (když vynechám to, že ona je vychovala mají její geny = takže často i podobný názor)...takže to pak podle mné zkušenosti může způsobit víc nedorozumění a desinformací než by bylo třeba🙂.
tohle jsem mela pred 4 lety taky.........tchyne si neco usmyslela a zacala to resit pres manzela, misto, aby mi to rekla........... a chlap mi pres ni vyrizoval vzkazy.......... tak jsem mu vyridila vzkaz, ze jestli maminka neco chce, muze mi to rict do oci nebo zvednout telefon, ze zprostredkovany vzkazy neberu..............
jinak s vybavickou........ nic moc od nich nedostavame, takze to neresim, ale vcera mi dvakrat zopakovala, ze chtela koupit perinky, ktery koupila moje mama......... tak jsem ji rekla, ze jestli neco chce koupit, tak stojim o tohle........ ukazala jsem ji link........a dostala kacky, je to sice blby, ale proste budes muset s ni jednat primo, zadny vytacky, chces nechces......... a hlavne ukazat manzelovi , ze jsi rekla svuj nazor........... primo pred ni.......pak ona nebude moc vykrucovat, ze ono a ono..........
bohuzel jak s malym ditetem...........pravidla pravidla pravidla..........a kdyz se ti neco nelibi na plnou pusu to rict........ funguje........drzim pesti 🙂))
@bunny123 A že by se třeba manžel rovnou své maminky zeptal, proč to říká jemu a ne Tobě? A taky se divím, že se Tě nezastane - i když třeba u toho rozhovoru není, tak Tě snad zná a může jí říct, žes to určitě nemyslela špatně a že si to zbytečně vztáhla na sebe. Mně kdyby něco takového muž řekl, tak by mi to bylo líto, ale pak bych na něj určitě dostala strašný vztek, že to neřešil s mámou, nezastal se mě a ještě mi tohle vykládá
@pisisvori jakože nechceš vyvolávat spory, tak to pak řešíš s někým jiným za zády toho, s kým máš problém? K tomu jsi byla vychována??
jo a můžu říct, že i přesto, že nesnáším konflikty a nedorozumění, se mi mé jednání velmi vyplatilo. Teď i tchýně ví, že mi může říct cokoli ( i co se týká např. výchovy a chce mi ,,poradit,,). Taky už má respekt a normálně vše spolu proberem, dost to osvěží a provětrá rodinné vztahy.
@suzanna123 moc nechápu proč reješ, kdo chce pochopí...asi nejsem superžena🙂. Jde spíš o to, že oni mluví jiným stylem a mě moc nedojde, že mezi úsěvy bylo rejpání a pak to ve mě vaří až později (příklad, kdy tchýně komentuje to, že ona nikdy nedržela diety...když jsme po porvním porodu chtěla zhubnou a já jí prostě neumím ze slušnosti v páli, že se teda divím, když na 158cm měla 64kg 🙂) A věci jako, že dceři nic nekoupí, ale k tomu co ji na chatu přivezeme my se chovají jako by to bylo jejich a půjčují to další dětem návštěv a podobně.....to jsou trošku už jiné věci než přímé dotazy a přímá konfrontace a já jsem prostě dřív měla pocit, že by to s nima měl probrat manžel jako jejich syn než já...nebo je tam třeba při tom ta návštěva a nemyslím si, že je vhodné dělat dusno...
@pisisvori ale to je přece úplně něco jiného. Snažit se nevyvolávat konflikty a radši to spolknout, nebo to řešit (!) přes jejího syna je něco jiného, než co je popsáno v úvodním příspěvku. Fakt si nemyslím, že zmiňovaná tchyně se takhle snaží něco řešit. Ten můj příspěvek k Tobě byl myšlen jako údiv, ne jako rejpání , i když chápu, že to spíš vyznělo jako to rejpání. A naprosto chápu a souhlasím s tím, že u některých problémů je lepší nechat chlapa, ať to s rodiči vyřeší sám (stejně jako si spíš něco já vyříkám se svými rodiči, než aby se s nimi dohadoval můj muž). Ale ne tak, že tchýně netuší, že je někde problém a já pak doma udělám plačtivou scénu, jak je na mě zlá
@suzanna123 a kdybych měla odpovědět ještě lépe...ano jsem vychovaná k tomu být milá a slušná a na lidi jako manželovi rodiče, vysocí nadřízení, učitelé ...si vždy dopředu rozmyslet než zbytečně vyvolám spor nebo někoho urazím...Řekla bych , když to přeženu , že opak je sobec a drzoun...vychází to jak z povahy každého tak i z výchovy.
Navíc já sama nikoho jen tak neurážím, do nikoho nereju..snažím se vždy brát ohled na druhé a říc věci tak jak si je myslím...., takže mi chvíli trvá než mi dojde, že mám tu čest s manipulátorem, rejpalem a drzounem a že musí přidat na asertivitě a ubrat na své slušnosti 🙂.
Nejlíp uděláš, když si to zkusíš s tchýní probrat-že když jí něco vadí, má to říct hned. A manželovi bych řekla, že mi to nemá říkat, když to není schopná řešit v tu chvíli, tak že po funuse už tě to nezajímá. A možná bych mu vytkla, že se mě nezastane. Blbá situace. Já dost pochybuju, že se tchýně změní, tak ti aspoň budu držet palce, aby tě respektoval manžel a neříkal ti to. On když taky bude vědět, že to už nemá komu předat, tak si to s mámou třeba vyříká sám. 😉
@suzanna123 jasně🙂. Nevím jak to lépe vyjádřit...prostě mě napadlo, že si třeba myslí, že by snachu urazila, kdyby jí to řekla přímo a že jí určitým způsobem rozumím...protože prostě ať to bere člověk jak chce tak je snacha cizí člověk a člověk nějak podvědomě reaguje jinak než kdyby mluvil se synem...prostě podle mne je lepší nebrat to moc osobně a neurážet se, ale snažit se pochopit a pak se jí bude i lépe komunikovat a vysvětlit tchýni co jí vadí a jak by si to představovala.
Je to hrozně složité téma a já v psaném projevu asi neumím správně vyjádřit jak to myslím🙂. Většinou totiž nejde o to, že by chtěla být tchýně zlá, ale ta rodina a lidé v ní mají jiný způsob komunikace, jiný názor na některé věci a pak vzniká napětí a nedorozumění zbytečně....a někdy právě to, že to nevpálím hned, ale řeknu až pak manželovi naopak zabráním konfliktu, protože on mi vysvětlí, že u nich to a to fungovalo tak a tak a mě tím umožní pochopit a nebrat si to osobně a také pak si to lépe vyjasnit, když je potřeba 🙂...
tak k tomuto tématu bych napsala jen jedno - i my jednou budeme tchýně. Mám někdy pocit (a to i u sebe), že pokud by na nějakou situaci reagovala mamka stejně jako tchýně, tak ten náš (můj) pohled bude odlišný. Proč, protože to naše mamka, tak to vezmeme jinak než od tchýně? Moje tchýně má své mouchy, stejně jako moje máma, mám je obě ráda, jsou to starostlivé maminky a babičky a na žabomyší války nehraju......
@ia. souhlasím, ale kdyby za mnou moje máma přišla, že ji můj muž odbyl nějakým seznamem, bla bla (nebo něco podobného), tak jí rovnou řeknu, ať neblbne, že to určitě nijak zle nemyslel a maximálně bych Michalovi řekla, ať se pokusí být v komunikaci s mojí mámou empatičtější (a mámě ať není zbytečně přecitlivělá 🙂 )
Nevím, jak jste spolu s manželem dlouho a jak dlouho se s tchýní znáte. Je nesnadné s dospělými, v podstatě cizími lidmi navázat v nějaké krátké době vztah postavený na respektu a vzájemné důvěře, to trvá roky. Myslím si, že primárně je chyba u manžela. Před svojí matkou by měl být vždy na Tvojí straně, o to víc, pokud jsi těhotná a tedy doslova v jiném stavu, i psychicky. 🙂 Může si o tom myslet co chce, ale Ty jsi teď jeho rodina a měl by stát při Tobě. Pokud dá matce opakovaně jasně najevo, že ví, kam patří a že držíte spolu, uvidíš, že se její přístup k Tobě změní. Až budete spolu sami tak Ti může klidně říct, cos mohla udělat nebo říct jinak, přece jen on zná svou matku celý život a mohl by Ti cestu k ní zjednodušit. Já sama jsem vdaná podruhé a první vztah ztroskotal z velké části právě na tom, že maminka to myslela vždy dobře a já byla ta motyka hloupá, co to nechápe.
A ještě jsem kdysi dostala dobrou radu. Pokud mám proti sobě soupeře, se kterým budu muset vycházet už napořád, funguje takzvaně utlouct dobrem. U mě to teď zabralo a moje tchyně, i když má svoje mouchy, stejně jako já, je mi blízká a přes občasné napnelismy nám to fakt funguje. 🙂
@suzanna123 to určitě. ale proto, že jsme ženské...a oni jsou chlapi 😉 jim to prostě nedocvakne...
@bunny123 - proč ti to manžel vůbec tlumočí? On nemá rozum a mozek?
To neumí mámě říct - fajn, brácha má střevní chřipku, snad nechceš, aby moje těhotná žena něco chytila a odneslo to miminko...
Totéž u prvního zmiňovaného případu - ne, maminko, pochopila jsi to špatně, samozřejmě, že můžete koupit i věci mimo seznam a udělat radost sobě i miminku, bunny to spíš myslela tak, kdybyste chtěli koupit některé praktické věci, tak abychom se domluvili a nesešlo se některých věcí děset, zatímco jiné by chyběly.
Maminka s hošánkem asi dobře mává, k tobě velké sympatie asi nechová, ale manžel by mohl v klidu a pohodě říct, co si myslí.
A tchýni příště řekni, ať se tě neptá, když se jí každá odpověď dotkne, a ať raději konzultuje ty a ty věci se svým synem. 🙂
Zažila jsem podobnou švagrovou, dokázala přetočit i úplně nevinnou větu tak, že jsem ze všeho vyšla jako největší svině...hledala háček i za tím, že jsem jí pochválila nové záclony.../už z toho vydedukovala, že ty staré byly hrozné a hnusné - že jsem to řekla.../
Tak jsem se s ní na čas odmítla scházet, řekla jsem, že když jí tak vadím, tak se nehodlám vnucovat...
Po asi deseti letech se bavíme, občas se navštěvujeme, švagrová mi v řadě věcí dala za pravdu, sice si do náruče nepadáme, ale dokážeme se respektovat. 😉
Souhlasím s
@elvira
@suzanna123
Manžel mi tady přijde trochu jako malé ustrašené děcko, které se bojí říct svůj názor, i když vlastně o nic zásadního nejde.K rodičům se chovejme s úctou a respektem, ale jsme snad dospělí lidé a měli bychom se naučit otevřeně a bez vyvolávání konfliktů říct svůj názor.Někdy je prostě nezbytné umět říct své stanovisko a stát si za ním i bez ohledu na to, že oponentem je vlastní máma 😉 .
Ne, já nechci na manžela nadávat, on je jinak miliónovej 🙂 Ale holt chce být se všemi zadobře a hlavně sám ví, jaká matka je a nechce to zbytečně zhoršovat. A taky je to ajťák :D Já si i díky vašim příspěvkům, za které moc děkuji, uvědomila, že se musím nad některé věci povznést a neřešit je. Tchýně nemůže být nikdy perfektní, stejně jako ani já nebudu nikdy perfektní. Ona jako tchýně/babička má právo nebýt perfektní, není to jistě jednoduchá role. Možná v tom je zakopaný pes, že mám přílišná očekávání. Takový "nesprávný management očekávání". No a pak jsem zbytečně zklamaná, naštvaná, nepochopená a ponorka je na světě. Musím taky na sobě pracovat...
Četla jsem jen úvodní příspěvek, ale přijde mi, že tchýně jen nechce vyvolávat konflikty. Třeba jste na její naturel moc rázná a přímá, a nechce nic říkat, aby se tedy nerozházely vztahy v rodině. Já bych si s ní o tom promluvila. Nepřijde mi jako zlá, nebo špatná, ale jen o dost jiná než vy a pokud se nechce pouštět do "konfliktů" je asi skutečně na vás abyste přišla s nabídkou promluvit si 😉
Osobne ti velmi fandim, ze jednas na rovinu. Pani Svokra je naopak clovek prazvlastnej povahy, kedy sa evidentne obava prejavit svoj nazpr a prenasa vsetok stres na syna. Ten, sa chudak, medzi dvoma kamenmi (BTW velmi nefer zo strany matky) snazi (musi) interpretovat spravu partnerke. Osobne by som sa pokusila svokru si naklonit niecim a potom ju komfrontovat, s tym, ze ju mas rada a radsej s nou chces mat otvoreny vztah. Ze ti zalezi na jej nazoroch a chces najst kompromis. 🙂 drzim palce a pevne nervy 🙂