Tchyně očkuje muže výchovnými radami. Utnout to hned, nebo ještě počkat?
Čau ženy,
dnes jsme měli doma výměnu názorů. Muž přijel po dvou dnech u svých rodičů naočkovaný a pomalu ve dveřích už spustil - že má malá (teď čerstvě dva roky) pořád dudlík a že je to špatně, během hodiny ji za to několikrát huboval, proč prý jí je neseberu, že to dělám úplně blbě...atd. V poslední době se do toho tchánovci začali nějak montovat, když tam jsme na návštěvě, pořád malé ten dudlík berou a že je fuj. Snažila jsem se mu vysvětlit, že já tohle dělám jinak, dudlík je ortodontistický, malá je inteligentní, na všechno si přijde, jen má vše svůj čas, dělá s ním spíš blbinky a potřebuje ho jen na usnutí. Bla, bla. Pak zase začal, že už by měla spát sama ve své postýlce a taková moudra. Spí ke mně přitulená, navíc ještě kojím...
Ve mně se to teď pere, tchyně se mě před pár dny ptala, jestli bychom se někdy mohly potkat, že by malou viděla častěji a já teď dumám, jestli jí něco říct, nebo to prostě přejít. Normálně se do výchovy nějak zásadně nemontuje, tak nevím, co to teď mělo být, ale doma kvůli tomu máme dusno...
Co myslíte, utnout to hned, nebo počkat, jestli se to bude opakovat?!
Ja bych ji to rekla hned
Já si myslím, že tohle je k řešení s manželem, ne s tchýní.
Se omlouvám, nevím, jak se to mohlo stát, ale zrovna v tomhle případě bych byla na straně tychně 😂, dudlík je fakt hovadina... Ale jinak samozřejmě kafrání do výchovy moc nemusím, s mámou jsem se mockrát zhádala, tchyni mockrát taky poslala do tmy a jindy jsem si myslela svoje...
@monaluza V pohodě, každý to máme jinak...já nakonec dudlík dala ve chvíli, kdy si malá začala cucat palečky...taky jsem původně nechtěla, konzultovala jsem s laktační...a říkala jsem si, že raději se později zbavovat dudlíku, než palců 😉
Přesně, také bych byla raději, kdyby si malá vzala dudlík, ale od mimina jede palec, dudlík ani boha.. a nevím, jak to odnaučit...
Teda mě by i štvalo, že jí ho berou a říkají fuj. To bych jim řekla, ať to nedělají.
Tchýně nemá žádný zlozvyk? Jak by se tvářila kdybys jí z ruky vzala cigaretu/ kávu/ sladké/... a řekla fuj.
Dudlík není ideální, ale nebude ho mít věčně.
Tchyně měla také prupovídky, když viděla dceru, jak si ve dvou letech hraje s dudlíky a střídá je v puse. Tak jsem jí sdělila, že na dudlíky v puse ještě nikdo neumřel na rozdíl od diabetika požírajícího cukr na kila a že pokud tedy má potřebu někoho vychovávat, tak aby začala u sebe. Od té doby si nedovolila říct ani popel. Stejně tak když má manžel občas pocit, že by bylo fajn vrátit se k naprosto primitivním způsobům výchovy, tak mu připomenu, jaké úspěchy to sklízelo u nás a jak to pošramotilo naše vnímání rodičů a on se zase zklidní...
Jinak dcera se dudlíků zbavila ve dvou letech a necelých 3 měsících naprosto sama, bez stresu...
Tohle řeš s manželem. Fakt miluju tyhle chlapi co někde něco zaslechnou a hned je to svaté 🤬
Já Teda nevím ale pokud se tohle stalo poprvé tak bych to neřešila a třeba bych se zamyslela nad tím jestli by si taky radši ten dudlík odstranit nechtěla a jestli by manžel neocenil spát s tebou sám v posteli. Ale pokud ty citiz že je vše v pohodě tak to prostě neřeš
Dudlík bych nechala pouze na spaní = tzn. tchyně ho vůbec neuvidí a pokud ano, můžeš ji nabídnout něco jako ať si dceru vezme na týden a odnauci ji zrovna od kojení v noci. To ji velmi rychle přejde. 😀 Stejně tak na spaní v postýlce bych manželovi i tchyni vmetla, jestli chtějí celé noci poslouchat řvaní, tak ať, ty ne, tak prostě spíte spolu. Vždyť na tom vůbec nesejde, jestli utneš dudlík a kojení ve 2 nebo ve 3. Asi těžko budeš kojit do první třídy, že? 🙄Tady ty rady miluju. Dítě musí dělat všechno hned, na povel a nejlíp. A oni pro to hlavně ani nehnou prstem.
Lepsi dudlik nez palec, dcera dudlik nechtela a cucala si radsi palce, v noci jeste kolikrat cuca ted v 10…jsme to resily i s psycholozkou…syn se oddudlikoval sam nekdy okolo 2 let, kdyz si na chate dudlik zavrel do cd prehravace a dudlik nebyl (po trech dnech kdyz uz jsme ho nasly si po nem ani nevzdech)
Na rovinu bych manželovi řekla, ze te názor jeho matky v tomto případě nezajímá,at si mysli co chce, uděláš si to podle svého.
Manžel se zaručeně naštve když řeknu něco jako: a že ti to najednou vadí, protože maminka řekla že?
Vždycky se urazí jak malá holka 🙂
Zrovna včera mi sestra tchýně popisovala jak kdysi své několikatýdenní dceři máčela a vařila ovesné vločky, pak mixovala a cukrovala a to jí dávala, protože prý měla pořád hlad a ptala se mě, zda už je naše malá v chodítku. Jen jsem se zasmála a řekla jsem jí, že by dnes nepochodila s takovýma metodama.
Z toho, co píšeš, se dá s tchýní mluvit. Sejděte se a zkus jí nadhodit, že když něco poradí svému synovi, tak ten je pak hnusnej a předává to doma blbě a poprosit ji, ať to teda nedělá. ... Ale jinak bych si opravdu důkladně promluvila s manželem o způsobu komunikace. Možná jsou některé jeho rady dobré - ostatně i on je rodič, i on se má podílet na výchově, ale rozhodně ne způsobem "děláš to úplně blbě matko, má se to dělat takle."
@uzivatelkapetra To je vtipný. Mě se tchyně (jinak normální, mám ji moc ráda) taky semtam zeptá na nějakou takovou perlu. Třeba proč nesladím dítěti kaši. (Proč bych měla 🤷♀️) A kolikrát kouká, že co považovala za životní moudro, jí jednou větou vyvrátím. Nedělám si iluze, že budeme jiní. Ale je potřeba brát druhé a respektem. Ne jim zničeho nic začít organizovat život. 🙄
Jestli mohu, napíšu dva poznatky. Ať už to jsou vlastní rodiče či tchánovci, nemají kecat do výchovy. Pokud se mi něco nelíbí, klidně se ohradím - i na tchánovce. A k dudlíku - To, že je ortodontický neznamená, že jí dělají dobře. Dudlík by jsi měla do 2 let dát pryč - hlavně kvůli zoubkům. Chápu, že cucání je špatné, ale dudlík taky není úplně ok. A nevím, zda jsi to jen špatně nenapsala, ale pokud má dudlík celý den k dispozici, tak to chce okleštit jen na spánek - i do budoucna a odnaučení. Nemyslím to zle, ale opravdu by to chtělo dudlík mít pryč. Jinak spaní je jen a jen na vás. Náš bambulka bude mít 20 měsíců a už ho budeme muset pomalu přesunout z postýlky do postele - nemá už moc místa. Na jednu stranu mě to mrzí, ale nebude se tam alespoň bouchat. A proto jsme i koupili postel na rozložení, abychom mohli být popřípadě s ním.
Na druhou stranu, musím se zastat chlapa, určitě to nemyslel zle, je mezi mlýnskými kameny-matka, manželka, a sám si jako nový tatínek třeba neví rady a tápe. Takže bych na něj nebyla zlá a nechovala se jako fúrie. A dudlajze zrušila, ve dvou letech je to už moc.
Nastav si hranice včas, mluvím ze své zkušenosti a opravdu to pomohlo. Promluvila bych s ní i manželem.
A s dudlíkem udělej dle sebe, moje ho měla do 3 na spaní. Tady je zas chytrých rad, přitom ses na to neptala 😅
Asi bych taky víc řešila manžela. Důvod dudliku bych mu vysvětlila. Spaní bych s ním zkusila probrat. Třeba aby zkusil uspávat on. Některé děti jsou nasackovany u rodičů fakt dlouho a může to začít narušovat vás vztah s manželem. Tchýni bych možna řekla, proč je lepší dudlík než palec, ale dál to asi ignorovala.
Řešila bych manžela . Nám do ničeho moc tchýně nekecá ( syn kojeny do 2,5let - pak se odstavil a zbalil rovnou peřinu k sourozencům do pokoje 😁) . Ale manžel má syna z prvního manželství a jiná výchova . Takže taky měl často blbé kecy . Já si stála za svým a teď už je klid 😁
Utni manžela, tchýni řekni,že výchova je vaše věc, respektivě tvoje, protože s dcerou jsi pořád. Já měla na podnose stále,že mám děti dávat do chodítka,mám jim dávat sladké věci typu Pribináček atd, knedlíky v době zavádění přikrmů.to jsem se ohradila,že takto ne a pokud to někdo dětem dá za zády,tak nim přestaneme jezdit.byl klid.
Já Teda zase nechápu proč by měla utnout manžela?He to i jeho dítě ,tak má do toho co mluvit ne? Třeba jen řekl něco, co už dávno chtěl říct
Srovnejte si s manželem způsob komunikace. Pro rozdílné názory je to super a dá se to naučit - my s mužem se nejvíc hádali na začátku vztahu (já už měla dítě, takže to byl od začátku náročný vztah) ale to jsme byli ještě zamilovaní, tak nás to udrželo spolu. A pak jsme na tom zamakali, často vědomě, a je to teď mnohem lepší. I tak máme občas mezery, ale v případě opačného názoru už se nepožereme. Místo toho si vysvětlíme proč to chceme a proč nám na tom tak záleží a snazime se najít nějaké buď ideální řešení, nebo aspoň kompromis.
Jestli tchyně chce o tom mluvit, je to super a šla bych do toho. Úplně stejným způsobem. Předem bych se sama zamyslela proč je to pro mě důležité a co to tomu dítěti dává, jak by to bylo do budoucna, jak to ovlivní jak dítě vnímá rodiče atd. Klidně si to i pro sebe sepsat. A s tím pak za tchyní jít. Možná to nebude úplně příjemný rozhovor, ale určitě přínosný a pro dobro dítěte byhc do toho rozhodně šla.
Ostatně tchyně je babička a na dítěti ji záleží, taky na dítě nějak působí atd. Má právo říct svůj názor. V případě rozporů by měli mít hlavní slovo ve výchově rodiče, ale i prarodiče mají nějaké své životní zkušenosti a ne vždy špatné. Já se vždycky nad rodičovskými radami zamyslím (a to i v případě, že mi to cpali tak blbě, že jsem se s nimi o tom pohádala) a snažím se jim vždycky vysvětlit svůj úhel pohledu. Někdy to pomůže, někdy ne. Ale u nás jsou obě babičky mezci tvrdohlaví v některých věcech a mluvit o tom vůbec nechtějí. Jestli tchyně mluvit chce, je to super a minimálně bych to zkusila. Je možné, že chce jen vést monolog a když by moje argumenty nebrala vůbec v potaz, už by to bylo jedním uchem tam a druhým ven, ale i tak by se aspon člověk dozvěděl s čím může počítat. A třeba chce fakt upřímně sjednotit výchovu, aby v tom dítě nemělo guláš. Třeba neví, že si jinak cucá palec nebo neví, že palec je horší, ony ani tchyně většinou nemají vesteckou kouli 😁
Prostě moje rada zní co nejvíc se všemi o tom mluvit a s co největším respektem k názoru a životní zkušenosti druhého a co nejméně se v tom nechat vtáhnout vlastními emocemi (když se to stane a kvůli tomu se rozhovor vyhroti, omluvit se za kriceni nebo jakékoli jiné nepříjemné způsoby komunikace s tím, že je to pro Tebe opravdu důležité, protože jsi máma a chceš pro své dítě to nejlepší. To pocbopi každý soudný člověk, když uvidí, že být hnusná nechceš. A pak třeba v klidu to zkusit znovu.)
Komunikace je občas minove pole, ale je to jediný rozumný způsob, jak vyřešit problémy ve vztazích.
@bara88 protože priznejme si to,chlap není s dítětem 24h/7 dní v týdnu. U nás s chlapem panuje shoda v mnoha věcech,ale když jsem třeba začala dětem dávat capáčky a po té Barefoot místo klasických bot,tak jsem taky poslouchala co to je za výmysl,no a co se týká oblékání obouvání dětí, je to moje starost,tak jsem mu to vysvětlila a od té doby je klid. Nebo kdo myslíš,že chodí s dětmi nakupovat boty, oblečení?...proč by měl do toho zasahovat,když to běžně neřeší? Srovnal se s tím,po vysvětlení a přečtení článků je klid. Já chodím s dětmi k doktorům,tak rozhoduji i o jejich očkování na chřipku,kterou schválila i synova doktorka na nefrologii kvůli chybějící ledvině.U spousty věcí jsem ochotná vést diskuzi,ale jdou věci které rozhoduji sama
@veronikav31 no tvl.takže chlap,jen za to že není s dítětem tak dlouho jako matka, protože chodu do práce a vydělává prachy ,tak nemůže mluvit do výchovy dítěte?Pak se nediv že ti na celou výchovu sere. My třeba vybírat boty chodíme i oba. Někdy ha sama a někdy chlap sám
@bara88 mě chlap na výchovu nese.re. a výchova se netýká jen nákupu bot a oblečení,ale i školky,školy, akcí na nich a to vše absolvuje s námi, bere si kvůli tomu volno z práce,aby u toho mohl být s dětmi.a já boty objednávám na netu, děti řeknou jaké a velikost vybírám já(jen změřím nohy, nic víc), 10 minut práce než hodina lítání po obchodě kvůli botám, vše v klidu z domova 😉😀 a boty sedí,netřeba objednávat a zkoušet jich několik,značku vím.Barefoot je v tomto super. A krom toho mám skvělého chlapa a tátu, oba si bral na fotbal nebo za tchánem na zahradu,abych mohla udělat doma co potřebuji.
Neres tchyni, utni manzela.