Tchýně dcerku nenechá vydechnout, určuje jí aktivity

@florane jestliže vám hodně pomáhají, je to prostě na houby....a co víc, pokud nemáš zastání u manžela....
každopádně já ti rozumím...chceš aby si hrála, ale ne násilím....že oni budou určovat nebo ji mít na sobě když ona chce na zem....přijde mi to na hlavu....zkusila bych s nimi promluvit, klidne až ta situace nastane - dedečku, nechte ji, at delá co chce sama....když u vás brečí, nebojte, to je chvilka, ona zase přijde....takhle a klidne zopakvat nebon rovnou vzít a dát ji na zem....nekompromisne, když delá že neslyší.....

a upřímně jaké povinné návštěvy jednou týdně??? To je co za výmysl?? Kdo to nastavil?? Pokud to nevyhovuje Tobě jako mámě, tak nic. Tím nemyslím omezit kontakty, ale určitě bych neuznavam pravidelné nedelní obědy apod...protože pak chcete jet na víkend?? Nikam nemužete, protože v nedeli nebo sobotu musíte povinně k rodičům.....udržovala bych návštěvy jednou ve středu, podruhé čtvrtek, pak třeba nedele....ale určitě bych si nezasekala víkendy pravidelností, protože pak jednou nepřijedete a budou naštvaní....

a doporučuji si nastavit pravidla hned...jak se jednou něco zajede, těžko se to mění....a je náročné i tak to ustat.....

tak se drž. a určitě bych na ně nebyla zlá, aby to nevyznělo blbě, ale slušná, ukázala bych jim, že je mám ráda, ale neudu skákat jak oni pískají....jsi dospělá, do výchovy ti nemá mluvit nikdo a ani organizovat čas...v závěru nedelá to tvoje původní rodina, proč by to měla dělat manželova??!!

@shine2015 Souhlasim. Zakladem problemu je to, ze manzel v tom vyrostl a povazuje to za normalni. Ty si zase neses neco jineho ze sve rodiny. Ja si v urcity okamzik uvedomila, ze nasi me tak neomezovali ani v 15, jak me tchyne terorizuje ve 30. Nedavno mi svagrova (50) rikala, ze svoji mati ( moje tchyne) vola nekolikrat denne ( uz jsem v praci, zrovna varim atd.) a prijde ji to normalni, me teda vubec ne.

promiň , ale nevnímám to jako problém. Tchán-tchyně vam pomáhají jak píšes a vnučku miluji,nedělají ti problémy ani hádky ... co by zato některé z nás daly...
V každém případe ti přeji hodně štěstí 🍀

No to je taky tchýně k pohledání... Radu nemám, pokud nechceš zlo v rodině... Spíš bych řekla, že dcera si to za pár měsíců bude řešit sama a tchýni pošle do háje - pokud bude mít s tebou pohodu a s tchýní komandování :o)

mě nezaráží, že ji chce vidět 1x týdně, milující babička přece smí a může své vnoučátko vidět i víc - ale je to o domluvě, pěkně jí říct, že dcerka potřebuje svůj prostor pro volnou hru, pro aktivity, které si sama vybere, naznačování jak vidíš nikam nevedlo..
a že jsi alergická přesně chápu, u nás jen se děti ťukli - už bylo: pojde sem chudáčku, miláčku, pofoukáme..a taky trvalo, než to tchyně pochopila, že netřeba dělat z komára velblouda, že se dítě po pádu chce pochovat u mámy a ne u ní /vždy říkala, dej mi ji, já ji utěším - musela jsem říct ne, ona chce teď mámu../

Ano, taky to znám, vše vychází z toho, že oni uspokojují svoji potřebu kontaktu s dítětem a potřeba dítěte je jim ukradená. Vnímají jen jedním směrem, jen to, co chtějí oni, nevnímají, co chce dítě. U nás od miminka jedna návštěva vždy na malou nečekaně zatleskala, luskala prsty, prostě cokoli, aby toho chudáka novorozence na sebe upoutali. Lekla jsem se já i mimino, nechápala jsem , proč to dělají. Nesnášela jsem to. Nebo na ní furt volali. Přišli 4 lidi - třeba tchánovci a švagrovci a neustále jí někdo upoutával na sebe. No mazec. Malá z toho byla zmatená, já unavená z toho, naznačovat, že jí mají nechat "dýchat".

U nás je takový tchán... zrovna včera jsem z něj zase kvetla... např. malá má takovou tu berušku na tyči, kterou před sebou tlačí a on jí schválně strkal nohu do cesty, aby nabourala a pak "bědoval". Já se snažím dcerku naučit, že nemá ostatním schválně ubližovat a pokud se něco stane, tak se omluvit, pohladit... Ta z toho byla úplně zmatená! Takže nakonec jsem jí vysvětlila, že holt musí jezdit na opačnou stranu, když dědeček neposlouchá a plete se jí tam...
Stejně tak některá slova - pipinka je pro dědečka ptáček, my jí máme v pleně... hamba je u nás ostuda, když se počůrá (trénujeme už bez pleny) a u dědečka, když se svleče - posledně jsem jí převlíkala u švagra a ona chudák zase nevěděla, co udělala špatně, když nebyla počůraná a děda na ní pořád volal, že je hambářka :(
Naštěstí se nevídáme tak často... Návštěvy každý týden bych asi nezvládala... Unavená je malá, ale i já!!!

Byla tchýně taková i před narozením vnučky? Myslím, že někteří lidé jsou prostě takoví a vůbec jim nedojde, že druhé svým chováním vyčerpávají. Já měla jednu dobu takovouto kolegyni, hned jsem si na ni po tvém příspevku vzpomněla, vybavila se mi před očima- neustálé mluvení, afektivní chování. Dlouho jsem se připravovala na to, že ji taktně a klidně řeknu, že se na něco potřebuji soustředit. Urazila se a málem mě seřvala. Takovým z cesty, ale ty to tak udělat nemůžeš, je to rodina, navíc tvůj manžel toto chování od ní bere jako normální, tak přes něj řešit to taky nebude snadné, ale je to asi jediná možnost. Zkus mu to v klidu vysvětlit, že je pak malá unavená, ať tchýni trochu usměrní. S tou kolegyní jsem dělala rok a bylo to na palici, kdyby to trvalo dýl skončím u Chocholouška. Hodně štěstí .

Já to mám u tchána taky. Má 4 vnučky a 1 vnuka - našeho syna. Dědice jména!!! ☹ Když náhodou přijedeme a malý nemá skvělou náladu, tak mi třeba 8x za návštěvu řekne, že je kluk zlobivý. Nejdřív mu všechno pujčuje - baterky, světýlka, ovladače, a pak když kluk něco rozbije, tak mi zas několikrát říká, že by měl dostávat na zadek. Ale moje připomínka "dědo, nedávejte mu to, on to rozbije" , je několikrát přeslechnutá. Když řeknu, ať mu nerozbaluje nějaké kokino, že to malý nejí, tak mu to stejně rozbalí a pak vyčítá, že proč je kluk vybíravý....a furt něco. Vidíme se tak jednou za 14 dnů, zatím mlčím, ale už pomalu upozorňuju manžela, že to dlouho nevydržím....Ale jak tu někdo psal. Oni si to děti časem vyřeší sami. Už se dostáváme do fáze, kdy dojedeme k dědovi a kluk radši zaleze za strejdou do pokoje a hraje si s ním. Nebo za dědou vůbec nejde....

Určitě je nejjednodušší cesta si o tom v klidu promluvit. Říct, že se nechceš hádat, ale že tě něco trápí a říct to narovinu. Možná reakce budou rozpačité, ale určitě se nad tím tchýně minimálně zamyslí. Děti mají na prarodiče právo, vždyt to jsou mnohdy ty nejkrásnější vzpomínky. Jen v dnešní době to spousta maminek bere jako hrozný opruz, což mi teda přijde velmi smutné. Už z tvojí věty - musela jsem si zvyknout, že malou chtějí každý týden- je cítit, že to budeš mít podobně. Zkus si vzpomenout na své zážitky s babičkama, neznám mnoho lidí, kteří by své babičky nemilovali. A to do nás cpali rybí tuk, tunu cukru v zavařeninách, čaji a taky z toho naši nebyli nadšení. Ale to tak je. Musíme umět respektovat i druhé a nebrat dítě jako něco, co je jen a jen naše a nikdo jiný neví, co s ním. Já jsem zastáncem toho, řídit se vždy dítětem - ono i přehnaná láska škodí. Za vyřvávání dětí a podobné metody bych škrtila, ale stejně tak špatné je přílišné fixování dětí na matku. Nic jim to nepřinese, jen zmatek a stest až přijde školka, škola a podobně ... tam taky neřeknete učitelce, jak má s vašim miláčkem zacházet a ten bude v šoku, že cizí paní po něm chce to a to a to ... není leší si to prva "natrénovat" ve vlastní rodině? Moje sestra má 2 děti a kdykoliv k ní přijedeme, děti už balí batůžky a těší se k nám na prázdniny. Manžela zbožnují a my si společný čas moc užíváme a oni si zas mohou užít jeden druhého. Nemyslím zle, co jsem napsala, ale občas to chce zamyslet se, jestli opravdu nejsou maminky přecitlivělé a nedělají z komára velblouda. Navíc se dá vždy rozumně domluvit. Jen to chce z očí do očí 🙂

Ahoj holky, no to je jako byste mi z duše mluvily 😀 . Mám to úplně stejné co popisuje zakladatelka (nemáme stejnou tchyni? 😀 ), jen s tím rozdílem, že to dělá tchyně, tchán a ještě tchyně babička (manželova babička), manžel ve všem stojí na jejich straně. Prý, ať se naši pobaví, už několikrát jsem mu zdůraznila, že děti nejsou na pobavení, že to jsou živé bytosti a osobnosti. Děti jsou vždy po návštěvě tak utahané a přetažené, že v noci vůbec nemůžou spát, pláčou, volají ze spaní a my s nimi probdíme celou noc. Manžel má ještě bratra, který s nimi bydlí ve starém rodinném domě, je mu 36 let a nikdy neměl žádnou holku, tak aby se prý pobavil taky on 😠, je to takové přerostlé dítě, absolutně nemá ponětí o reálném světě, je genius přes počítače a to je tak všechno. Bydlí od nás cca 40km, a my tam jezdíme každou sobotu na celé odpoledne, jednou za čas na celý den. Beru, že mají děti (2 a 4 roky) rádi, jsou to jejich jedinná vnoučata. Ale tchyně, ta nezavře pusu za celou návštěvu, dětem pořád něco "vnucuje", podsouvá, atd. A taky když začne ten svůj monolog, v tu chvíli vůbec nehlídá děti, takže jednou ji málem syn spadl na dvoře ze sedačky, já sem ho zachytla a ona jen "jéééé, já jsem si ani nevšimla", nebo když měl syn cca 5 měsíců, vzala si ho do náruče a že mu půjde ukázat vedle do pokoje obrázky. Ostatní jsme všichni zůstali v obýváku a ona s děckem (tenkrát jsme ještě dceru neměli) pryč. Po 15 minutách jsem se jich ptala, kde ta babička s malým je a oni prý "však se neboj, ona se vrátí", po dalších pěti minutách už sem vyletěla a šla se podívat, co dělají tak dlouho vedle v pokoji. Nebyli tam, a nebyli ani dole, kde bydlí manželova babička, ani nahoře, kde má pokoj manželův bratr, ani na dvoře. Děda ji šel hledat, a ona byla na konci vedlejší ulice a ukazovala malého jedné babě do okna, z toho okna ještě lezl pes a štěkal. Myslela jsem, že ji v tu chvíli zabiju vzteky. Jenže všichni i manžel začali, že se nic neděje, že se s ním chtěla jen pochlubit. Kdyby se mě zeptala, sice nerada, ale šla bych s ní, ale takto, nakonec jsem se ani nemohla rychle sbalit a odejít, protože nemám řidičák a byli jsme tam bez kočáru, takže bych malého musela odnést v rukách a 40km by to asi nešlo..... To je jen malý náznak mého trápení s tchánovci. Bylo by to na několikadílný román. S něma se nelze absolutně na čemkoli domluvit, řeknou ano a stejně je to po jejich a úplně jinak, než jsem řekla já. Manžel je, bohužel ve všem na jejich straně a nedá si to vymluvit, vždy jsem se ním na toto téma pohádala a nikam to nevedlo. Tak holky, prostě to s těma tchýněma musíme nějak vydržet. Já si vždy řeknu, aspoň, že mají svoje vnoučky moc rádi 🙂

@sasi2222 Děti určitě mají právo na prarodiče, ale určitě mají právo na vlastní prostor...
Zvyknout si, že chtějí malou jedenkrát týdně vidět... ono by asi bylo jiné, kdyby to probíhalo v klidu, nebylo by potřeba si "zvykat" a pokud je to železné pravidlo, tak to taky kolikrát hatí plány...
Samozřejmě každý extrém je špatný (žádný kontakt s prarodiči i ten každodenní), ale aby se našla nějaká střední cesta je potřeba se domluvit. Jenže to ti druzí musí taky trochu vnímat a poslouchat ostatní...
Já také doufám, že časem si malá udělá pořádek sama... My taky na časté návštěvy k babičce moc nechtěly, ale je fakt, že na prázdniny máme vzpomínky pěkné. Taky je to jiné - návštěva a delší pobyt 🙂

@sasi2222 máš úplnou pravdu a já si to samé docela často v hlavě přehrávám taky - kor když mně tchýně točí do vrtule... Ale je pravda, že jsem se s ní párkrát hodně pohádala a prosazovala si svojí - jinak to nešlo :o(

Osobně jsem měla s tchýní strašný trápení, hlavně ze začátku když se narodila první dcera. Manžel je jedináček, tchýně ho měla pozdě a navíc ho prakticky vychovala její matka - mužova babička. Tak nějak se předpokládalo (tchýně předpokládala) že u nás to bude stejně... Dost se spálila a nepřenesla se přes to dotedka... Začlo to tak, že kdykoliv jsme přijeli, tak mi okamžitě vyrvala dítě z náručí a zdrhla s ním, jak bylo něco špatně (plakala, fnukala), tak mi jí škubala, že "ona to zvládne"... A samozřejmně dítě chtělo mámu a ne babku, žejo :o( Pokračovalo to soustavnym dupání po mně, coby matce a nakonec to vygradovalo tak, že jsme je tři měsíce nenavštívili, pak jsme přijeli a já se s malou zašila pod strom a jí jsem malou ani nepůjčila... Asi si to uvědomila a nějak je tedka líp... Jako chce to hodně nervů, hodně diplomacie a fakt často počítám do deseti :oD Ale holky babičku milujou a já jim jí nikdy kvůli svoji antipatii neseberu - at mně štve sebevíc...

@mrazulkav Ano to určitě 🙂 u nás v rodině je vyříkávání si věcí naprosto běžné. Asi to tím pádem vidím moc jednoduše. Jsme takový energičtí a občas je sice oheň na střeše, ale stojí to za to 🙂 ... jinak by to ani nešlo, je nás hodně a jsme zvyklý se často vídat. Manželova rodina je taková klidnější a nikdy nic moc neřeší, ale zase mají v povaze toleranci, tak tam nikdy není problém, co se nějakého pletení se do věcí týče. S nimi jsme také velmi často i když bydlíme hodinu cesty od nich. Jsme oba rodnný typ a nejkrásnější je pro nás právě čas s nimi. Společné víkendy, chaty, velké oslavy. Nevím, asi si nedokážu představit, že bych se na to netěšila. Nevím jestli na to nemá vliv i to, že žijeme na Moravě. Příjde mi to tady uplně obvyklé, stejně tak jako čas s přáteli, kteří jen tak zazvoní protože šli kolem. No to zas tak báječné není, když člověk zrovna nemá uklizeno nebo má svůj program. Ale jak říkám, tady jsou si lidé hodně otevření.

@anetka1701 Jejda, tak tohle bych taky nedala. Máma má být mámou a babička babičkou 🙂 to je jasné. Každopádně jsi fakt dobrá, žes to nevzdala 🙂 pauza určitě prospěla. Naše babička má pocit, že vše ví nejlíp a dřív s ní bylo k nevydržení. Až se jí odstěhovali dcery a chvíli na to i já (rodiče mají dům vedle babičky), tak uplně obrátila. Pochopila, že když se nám do všeho bude plést nebudeme tam jezdit a "odnese" to je ona. Někdy je sice potřeba jí připomenout, že my víme, co máme dělat, ale je to o 100% lepší a vztahy jsou taky o moc lepší, takže věřím, že pauza mohla pomoct, je to něco podobného. Teď jsme byly všechny 3 najednou těhotné, vnoučátka už jsou na světě a pravnoučátko vykoukne za nedlouho a babička je skvělá. Sice ta první si musela vybojovat, že vyřvávání opravdu ne, že do kočáru taky ne, když nechce a podobně - malý byl uplakaný (koliky) a babička razila teorii nakojit a položit, ... chvíli tam míň jezdili a babička nakonec pochopila, že s tím nepochodí a od té doby je klídek. Tak doufám, že my už máme předpřipravené bojové pole 🙂 Tobě přeju hodně síly a otevřenosti 🙂 jsi skvělá máma, že myslíš hlavně na děti a "bojuješ s tchýní, než aby sis to usnadnila tím, že tam nebudeš jezdit a hotovo 🙂

@anetka1701 🙂, naše děti taky babičky i dědu milujou, no jo, ale bojím se toho (zatím jsem na RD), že je někdy budou chtít sami hlídat, bojím se, aby se dětem něco nestalo a díky bohu, zatím je sami tchánovci nikdy nehlídali. Protože oni je fakt berou jako na pobavení a na hraní, ale když je třeba se postarat, tak to jsem tam já, třeba přebalit, nebo umýt ruce (jednou s nima šla tchýně a pak jsem zjistila, že mají durch celé mokré rukávy, jak jim voda natekla až k loktům a klidně je nechala v tom mokrým, až jsem to zjistila já, tak jen "Jé, ono jim to tam asi nateklo"), nebo když je pustí na dvůr a zahradu a do toho pustí vlčáka, který je sice hodný, ale je to vlčák, takže lítá a je divokej a občas do dětí strčí, syn už je zvyklej, ale dcera se vždy strašně lekne a pak se třepe, jen co se pes přiblíží (malá bude mít teprve 2 roky), atd. Nebo když jsme tam na celý den, tak malá ještě musí spát, chtěla jsem si s ní jít lehnout a tchyně, ne, půjdu já, ty se běž bavit za ostatníma. Tak byla dvě hodiny s dcerou v ložnici, pak vyšla a říká "já už mám úplně sucho v krku, já jsem tak umluvená a ona ne a ne usnout" 😠 , pak se rval tchán, že ji uspí on, bylo to to stejný a pak už byla malá odpoledne tak přetažená, že jen plakala a plakala a nebyla k utišení, nakonec vytuhla s manželem po 5 minutách hlazení. Ale jak tu holky píšou, nechci jim dědu, babičku ani prababičku brát, a tak to zatím nehrotím do nějakých hádek, jen vysvětluju a snažím se domlouvat se s nimi, ale to, bohužel, nejde, odkývou a vše dělají po svém ☹

Zkus to překousnout, babička je celá mrcatá, jelikož je to jediné vnouče, jak píšeš. vidíte se jednou za týden, to není zas tak moc. Já bydlím s tchýní v jednom baráku a mám to samé, co ty, jenže my se vidíme v podstatě celý den. 😉

myslím, že se to upraví samo - až malá trochu povyroste a sama řekne či dá jinak najevo, že se ji některá činnost líbí nebo ne. Někteří lidé nemají takový ten cit, nepoznají, že se to miminku nelíbí - i když tchýně byla maminkou, už je to déle.

@florane Doporučuji to prostě neřešit a říkat si, že to babička myslí dobře. Za celý týden je tak natěšená, že s dcerkou chce strávit maximum času. U nás to bylo to samé: pojď si číst, pojď si stavět (a stavěla spíš ona), pojď támhle, vem si jablíčko, budu tě krmit atd. pořád dokola. Se vším dítěti pomáhala, i když to umělo (a chtělo) dělat samo, a nenechala si to vymluvit. Změna nastala, když se dítko naučilo mluvit, teď komanduje babičku (babi, to ne, já sám. Nechci číst, chci stavět. Podej pití, podej mrkev, chci mlíko, ...) tak, že ho musím krotit🙂 Doma se obsluhuje samo, ale babička si ho naučila, že za něj vše udělá, tak toho pěkně využívá/zneužívá🙂 Vydrzte ještě tak rok a dítko se o sebe postará samo. Pořád je lepší, že ho babička nenechá vydechnout, než kdyby se nezajimala vůbec. Jedině bych na vašem místě znepravidelněla ty návštěvy, ať máte také čas na něco jiného.

zeptala bych se tchyně,zda se aspon na chvíli je schopná zamyslet nad tím,že i to dítě potřebuje být respektováno. a zda je schopná pochopi,že i ty chceš nějaký respekt. a pokud chce někomu určovat mazlení a hry na povel,tak at si pořídí psa.

@japona souhlas

@marecekavendulka pokud ji toto takhle řekne, může zapomenout na dobré vztahy....

@nonacek no já to jako problém vidím..co třeba respekt k tomu dítěti,k jeho matce? 🙂 takovou pomoc bych si i nechala ujít.

@shine2015 to asi jo,ale vypadá to,že domluva nezabírá,aspon tak jsem to pochopila. já upřednostnuji vždy potřeby dítěte a brát mi někdo děti do náruče,když nechcou,nebo je zahlcovat svýma hrama,tak bych si s dotyčným promluvila.jednou,dvakrát,pak trochu rázněji a pak by asi ve mně bouchly saze 🙂

@marecekavendulka každého názor...
Hezký večer.

@marecekavendulka ja ti rozumím...ale na druhou stranu se podle mě zbytečně vyhrotí situace...a nepomůže to v závěru nikomu a ničemu.....já taky bráním děti co to jde...a vím, že někdo byl vychovávaný tak, že neumí respektovat toho druhého....každý má v závěru hranice jinde....já jsem proto jim to říci po dobrem opakovaně....

na mě se tchýně urazila jen proto, že jsem ji nedala dceru z vozíku v porodnici mezi dveřma, stála hned u lítaček....a kdyby kdokoliv otevřel dveře, spadne i s miminkem....stričl by do ní...a přestože jsem já i manžel ji to u stolečku 3m dál, vysvětlovali, udělala ze mě nevím koho.....a já jsem na ní byla hodná, slušná....a pak hned jak jsme se posunuli, hned jsem mimi podávala, at si vezme....
s nekterýma lidma to je složitý...ale sjen jsem za to chovat se slušně a snažit se řešit věci po dobrém.Já si představim sama sebe....na míste nekoho jineho....a proto se snažím všem vysvetlovat, když delám veci jinak, aby opravdu ten člověk pochopil proč.....pokud to tedy lze...

@florane NIekto tu písala,že si treba s tchýni podebatovať a že ona sa aspoň zamyslí...no ja tchýni bohužel nemám,ale zažívala som čosi podobné s mojou mamou,verte mi vysvetľovala som jej dlho,kým pochopila,že niektoré veci proste fakt tolerovať nebudem a moja mama to teda chvíľu niesla ťažko,ale potom to proste brala tak ako to je...ale tchýne aj keby to chcela pochopiť to neurobí podľa mňa už len preto,že jej to povie len synova manželka.Možno keby sa partner porozprával so svojou mamou,tak by to zabralo,ale keďže on sám tomu neprikladá žiadnu váhu,tým pádom vás pri rozhovore nepodporí,ba práve možno naopak,tak to nikam nebude viesť...A bude len zle v rodine,možno by som to riešila tak,že by som chodila na návštevy ja k ním a ak by som videla,že mi už nervy tečú,tak by som zbalila malú a slušne povedala,že už musíme ísť,lebo ma doma ešte čaká nejaká práca,tým pádom budete určovať vy ako dlho strávi s dieťaťom...a oni nech prídu na návštevu len raz za čas.

Bude to znít hloupě, ale stejný pocit jsem měla u prvního syna. Také mi přišla spousta věcí hrozná. Že chtěla syna na návštěvě chovat, když on chtěl na zem apod. S návštěvami každý týden jsem neměla problém, většinou jsem to udělala tak, že jsem jim malého dala do kočárku a oni jeli na procházku. Já se buď šla vyspat nebo něco udělat. Vídají se takto často doteď. Synovi je 5 let a má s nimi skvělý vztah. U druhého syna jsem se vrátila v jeho 1,5 letech do práce na částečný úvazek a spoustu věcí už vidím jinak. Oni hlídají každý den. I druhý syn má s nimi skvělý vztah a miluje je. Teď čekám třetí a jsem ráda, že je mám a že si děti berou a milujou je. Doporučuju, až přijdou na návštěvu, tak je nepozoruj, běž si třeba něco udělat, nebo je pošli ven a nebo si běž uvařit čaj. Nech je, pokud dítěti neubližují tak bych to neřešila. Dospěla jsem k tomu později a hlavně s příchodem dalšího dítěte 😀

Přesně z toho co tady všechny popisujete mám já deprese už teď a to mám rodit až v srpnu. Už teď v hlavě řeším (i kdyz doufam ze zbytecne), jak si poradím s tchýní. Bydlí od nás sice asi 300 km, ale i na tu dálku mě dokáže vytočit. Jsem strašně tvrdohlavá a nenechám si do ničeho kecat. Naši uz me v tomhle znají, takze ti jsou v pohodě, ale tchyne je na to expert. Uz když jsme jí řekli, že se snazime dlouho o miminko a nejde nam to, tak obrovska prednaska o moznosti adopce a nebo umeleho oplodneni. To me docela mrzelo, ze nam nedava vubec sance, ze se to prece da resit prvni i jednoduseji. Nakonec se nam to povedlo i normalne a opet byla prednaska ze jaktoze mam zenskou gynekolozku, ze at ji hned zmenim za doktora ze ten je lepsi. Uz nam nakupuje na male a takove veci, ktere vim ze mu mozna oblecu jednou ji pro radost. A to ji musim porad brzdit, protoze nam posila fotky jaky nam vybrala pokojicek a dlasi veci. No ale nejvic nervu mam z toho, ze mi ohlasila, ze uz ma vzitou na muj termin porodu dovolenou a celou ji u nas stravi. Jenze ona je typ navstevy, ktery se necha obskakovat a porad se ji neco nezda, jednou horko, o stupen min a je zima. Nedovedu si predstavit vic jak tri dny s ni, natoz tak ty nejkrasnejsi dny v zivote☹ ale videla jsem nejakou realityshow Doma s novorozencem a tam to kluk skvele tchyni vysvetlil, ze jsou stastni ze je maji a ze jak je budou potrebovat ze budou radi ze tu pro ne jsou, ale ze ted si potrebujou oni uzit svoji rodinu a vychutnat si to na co se tak dlouho tesili a o co se tak snazili. Tak si to vtloukam do hlavy, abych to pak mohla taky pouzit🙂 je mi tchyne lito, ze je tak daleko, ale bohuzel ji vzdycky na par dnu musim prekousnout. Jejda, trochu jsem se rozepsala, tak se omlouvam, ale dusi me to😉

@florane - tak malou nechej tchýni třeba na hodinu "bez dozoru" - ať mají děvčata čas pro sebe.
Pokud malé cíleně svým jednáním neubližuje, tak bych je zkrátka nechala tak.