Tchýně a její přístup k výchově - obavy z neshod

Asi nechceš slyšet to, co Ti napíšu, ale manžel je ten první, se kterým bys to měla probrat. A ideálně ještě předtím, než se dítko narodí, měli byste spolu probrat názory na výchovu, na stravování atd. a domluvit se, jak budete postupovat v případě, že vám toto bude chtít zvenčí někdo narušit. Pokud to necháš být, pak se nepříjemným konfrontacím nevyhneš. Navíc manžel je ten, kdo by si měl v tomto maminku "srovnat". Kupa zbytečných hádek vzniká proto, že se problém prostě nechal hnít a případné obavy z odlišného přístupu se neřešily zavčasu.
Co se bydlení týče, zase je to na domluvě - pokud si zavčasu stanovíte mantinely, pak není důvod se obávat z narušení soukromí.

@zmatenalesnivcela podle příspěvku zníš jako rozumná dospělá ženská, tak v tom vytrvej i ve vztahu s tchyní -ty budeš maminka, ty budeš rozhodovat o výchově. Nastavit pravidla už od počátku i za cenu konfliktů (hlavně aby tě podpořil i manžel).

@zmatenalesnivcela ona je taky otazka, jestli ji nekdo nekdy rekl, co se mu nelibi, nebo se nechal prevalcovat a radsi mlcel. S muzem to prober, normalne se ho zeptej, jestli se mu libi, jak se tchyne chova k prvnimu vnouceti. Nenech se znejistit, dej najevo, ze si vazis jejich rad a zajmu, ale mama jsi ty. Jestli tchyni doted vsichni ustupovali, bude to pro ni nezvyk, ale taky to nemuze delat donekonecna.

Sice ma tchyne neni asi takovy general ale taky semi nelibilo jak mi do vseho keca pri narozeni syna.chvili sem to nejak prekousavala ale ma trpelivost pretekla tak sem ji rekla proste svoje.od te doby si nenecham do niceho kecat jak rikam jeto me dite a ja s manzelem mam za nej odpovednost a budem ho vychovavat podle sebe i co se tyce jidla,poslouchani.
Manzelovi to rict musis vzdycky sou rospory teda vetsinou.ja s manzelem s me se sem tam kvulu jeho mati pohádali protoze sem nestrpela jeji chovani a to kecani.moje rada zavcasu si s manzelem otom promluv nenech si kecat do zivota a vychovy a zacni driv mez se dite narodi.preji pevne nervy

takovy zensky bych to dite ani nepujcila uprimne....bych se strachy po*rala, ze se neco stane, a to nejsem uzkostna a vynervovana.

@msimankova No, je to bohužel tak, že jí většinou všichni ustupovali, je zvyklá, že je všechno po jejím a to mě právě straší. Nemám ráda konflikty a nejsem tak sebejistá jako ona, tak mám strach, aby mě nepřeválcovala.

Jinak ohledně manžela - on ví, co se mi nelíbí ve vztahu k výchově toho prvního vnoučete, a myslím, že se mnou souhlasí a chápe to. Jednou jsem tyhle své obavy před ním formulovala a řekl mi, že nemusím mít strach, že kdyby to jeho mamka nechápala, že jí to vysvětlí. Tak se na to spoléhám, on s ní umí jednat a nenechá si líbit něco, co nechce. Není to žádný mamánek, nebo tak něco...

A já bych se tím neznepokojovala 🙂 Třeba se bude tchýňka k tobě chovat jinak než ke své dceři. Mně si moje mamka taky veřejně dovolí říct takové věcí, že ostatní jen kroutí hlavou a druhému by to nikdy neřekla. Ta sociální role matka-dcera je jiná než matka-snacha. Takže klídeček, v těhotenství se nevzrušuj, a kdyby náhodou to bylo podle tvých obav, tak se manžel párkrát asertivně ohradí a hotovo. A říkej si, že u babiček většinou netráví dítě tolik času, aby to nějak ovlivňovalo tvou výchovu.

no popravdě úplně nevím,co chceš od nás slyšet...popisuješ obavy z něčeho, co ještě není a vůbec nastat nemusí, takže souhlasím s názory výše, že to máš probrat hlavně s manželem (vlastně jste možná tohle měli mít probrané už dávno -i když popravdě byste byli asi první pár, co to kdy udělal😀), teď už je ten vlak dávno rozjetý. Ale pevně věřím, že je manžel rozumný chlap, řekne, že s tebou souhlasí a že nějak bude a to bych být tebou přestala řešit tyhle coby kdyby a nechala to plynout, fakt nemůžeš dopředu vědět, jaký to pak bude. A nezapomeň, že co vysíláš, to přijímáš, pokud se k nějakému člověku chováš jako k blbci, tak se jako blbec chovat bude - nehledej na tchýni chyby a nepitvej se v nich, jen je přijmi a těm nejhorším situacím se snaž předejít, víš, takhle z toho příspěvku mi tchýně nevyzní jako žádná semetrika, píšeš sice, že nerespektuje přání své dcery, ale ruku na srdce, která matka/tchýně tady to dělá? Jedna ze sta....a ty příklady cos popsala, no dobře, některé (jako sbírání hovínek) jsou už hodně, tedy pokud si je představím přesně tak, jak je psáno a i to sbírání hovínek mohlo třeba vyplynout tak, že je to omluvitelné (třeba moje děti mi aktuálně chtějí pomáhat tak moc, že i s těmi bobky si je dovedu představit). Nehledě na fakt, že tchýně vychovala chlapa, se kterým ses rozhodla strávit život a pořídit si děti, tak asi tak hrozná není ne?
Určitě je důležité stát si za svým v těch zásadních věcech, ale i se naučit toleranci, jednou je to babička tvýho dítěte tak ať je jakákoliv, tak do života prcka patří a patřit bude. A naopak jí třeba dítě bude jednou strašně zbožňovat za to, že ho nechá si všechno vyzkoušet.
Samozřejmě pokud by třeba nějak zásadně ohrožovala bezpečnost tvých dětí (popravdě, nad těmi uvedenými situacemi já mávám rukou...modříny nebo olíznutý krém, to úplně neberu jako zásadní ohrožení), tak to bych zvolila radikálnější řešení, to zase jo. Hledat balanc prostě...😉

@sarkar no, ja jsem tchyni nic nerekla na posazeni mimina do polstaru, protoze to bylo jednou za mesic a vidime se trikrat do roka /zije v jine zemi/. Ale kdyby to delala castejs, nebo mi vracela tak male dite s modrinou, ne z nehody, ale z nepozornosti, rekla bych. Balanc se podle mne hleda tak, ze si obe strany reknou, co ano a co ne, ne tim, ze budu verit, ze by druhy neudelal nic proti mne, na to uz neverim.

Moc dekuju za vsechny prispevky a rady,pomohlo mi to.. Asi mate pravdu,ze resim neco,co ani vubec nemusi nastat a zbytecne se tim trapim. Navic je to v mych rukach-kdyz se mi neco nebude libit,ozvu se. Doufam,ze mi narozeni miminka da tu silu ho dostatecne branit.
Mozna me jeste tchynka nauci vetsi asertivite a to se v zivote hodi 😊.
Budu se snazit zbavit toho strachu a vysilat k ni pozitivni pocity,aby se mi to vratilo a bylo vsechno fajn. Ona jinak neni zla a ma nas rada. Ale bude si muset ziskat moji duveru predtim,nez bych ji nekdy dala dite na hlidani,to si zatim neumim ani predstavit.

@zmatenalesnivcela Co blázníš??!! Sama píšeš,že jsi 30 letá dospělá ženská a na druhou stranu se bojíš tchýně? Tak máš přece svůj názor,dítě je tvé a tvého manžela a tchýně do toho nemá moc co mluvit. Sice se jistě bude snažit,ale záleží jen a jen na vás dvou,jestli jí to dovolíte. Prostě v klidu,ale jasně a rázně od začátku říct, bude to tak a tak,je to naše dítě,naše zodpovědnost naše výchova a hotovo. Když jsi už ustrašená a vyplašená takhle dopředu a ani teď o tom neumíš mluvit se svým mužem,tak co budeš dělat pak??!! Takže začni si víc věřit a buď sebevědomá,jedná se o tvé dítě,ty jsi jeho matka!!

@viki788 Ja vim,mas pravdu.
S manzelem o tom ale nemluvim ne proto,ze bych to neumela,ale spis si to chci nejdriv vyresit sama v sobe a zbavit se tech obav sama. S tim mi on pomoct nemuze. A taky si myslim,ze vztah tchyne-snacha je specificky a muzi ho nikdy uplne nepochopi. Nechci ho zatahovat do toho,ze mam negativni pocity vuci jeho mamce - on za to prece nemuze.

No, myslím, že bys přesně tohle, co jsi psala, měla dát přečíst manželovi... Ve vztahu a ve výchově dítěte je komunikace neskutečně důležitá - a maminka nemaminka, teďka jste jeho rodina ty a dvoje dítě, měl by stát na vaší straně...

Co se týká rozhodnosti a chránění dítěte, tak věř, že tu sílu najdeš 🙂 Celé to je jenom o nastavení si hranic - nejhorší to bude ze začátku, až si budete obě "značkovat území" - to bejvají největší problémy s babičkama v tom, že matky většinou nechtějí jít do konfliktu a podvolí se jim z dobré vůle. Babky to pak berou jako samozřejmost a když si pak maminka začne stavět hlavu, je to velkej problém a halo. Je potřeba si rovnou nastavit hranice co ano a co ne. Problémy řešit, ozvat se a nepřecházet to... Ze začátku to asi bude hodně těžké, ale ta snaha se pak vráti v tom, že ten vztah bude v rámci možností fungovat dobře a výhodně pro všechny strany - dítě bude mít babičku, babička bude moct s důvěrou mámy hlídat a máma bude ráda, že dítě má babičku, které ho může bez strachu svěřit 🙂

Podle mně nejhorší je právě ze začátku se snažit o smír, nestát si na svém, podvolovat se vůli babičky. To jsou pak nejhorší vztahy a opravit je pak dost složité. Oproti tomu stát si na svém od porodu se snadno svede na hormny :D Babka mávne rukou, ale hranice si nastavíš a ona je respektovat bude...

Lepší taková tchýně jako máš ty, než co mám ja. To je zosobněním zla, intrik, skodeni a pomluv. Šílená a zlá ženská. Si nevyberes. Ale buď ráda, ze není taková jako ta moje...

@pidalka12 My máme stejnou tchýni???😂

toto vše je do jisté míry normální. jak chování babiček (ví přece všechno nejlíp, už mají odchováno) a zároveň i tvé obavy, chceš to moderně, jinak. a také se s tím do jisté míry budeš muset smířit. všichni a to nejen rázné babičky, budou občas s dítětem mít tajemství, které nemáš vědět, budou něco dělat jinak než bys to udělala ty, a to i vědomě, i prostě z blbosti či nevědomosti. buď se obrníš, smíříš a budeš to brát jako součást života a nebo nebudeš dítě s nikým bez svého dozoru nechávat, budeš mu neustále v patách a vše hlídat. ony rady typu, vše si vyříkejte, najděte kompromisy, respektujte atd...to je hezké a správné, ale v mnoha modelech, s mnoha lidmi, prostě nereálné. ano, vy jste rodiče, vy rozhodujete, vy určujete, ale...
já si třeba u maličkých fakt vše hlídala a vyžadovala po svém, po jejich. u starších už to tolik neřešíš a vůbec ne, když jich pak máš víc 😀 jsou věci, které ovlivníš a uhlídáš a věci, které ne. za pár let nám přijdi napsat jestli tobě se nikdy nestalo, že jsi neuhlídala a dítě mělo modřinu, rozbité koleno, že snědlo něco, co sis dnes malovala jako nemožné a nevhodné...atd 😉
já bych řešila až nastalé problémy a nekazila bych si teď těhotenství. s manželem bych si o tom něžně klidně popovídala. chtěla bych vidět, jestli má představy výchově blíže mě či blíže tomu, v čem sám vyrůstal. ale ona je pak realita stejně jiná než ty řeči předem ☹ určitě by mě zajímalo jestli budu sama proti všem a nebo bude manžel stát za mnou a bude naši rodinu bránit klidně i před maminkou (což je vzácnost). ono malé miminko zas tak moc lidí nikomu bez dohledu nenechává. pokud prarodiče pracují, bydlí jinde, tak jsou to prostě jen návštěvy a vše si ohlídáš. větší děti už si klidně můžou vzít na víkend nebo i týden na prázdniny. no já to beru tak, že jsem ráda, že se prarodiče vůbec snaží, že chtějí, berou si a co se děje tu dobu, po tom nepátrám. oni jsou naštěstí oboje tací, že mi pak hlásí, že zašívali kalhoty, že je rozbité koleno, že nechtěli jíst to a to, naopak co mi doma nejí, že si u nich přidali, že za odměnu teda dostávali xy. já se pro klid své duše moc nevyptávám a beru, co je mi řečeno a to se pak snažím brát s klidnou hlavou. už se to stejně vrátit nedá 😅 ono to něco jiného na týden v roce dítě nezabije, většinou mu to spíš dá, i těm prarodičům. musíš jim trošku věřit. vychovali přece tvému muže 😉 já jsem zvyklá na jiné skoro všechno než je u tchánovců a to u nich s dětmi teď bydlíme. prostě, když potřebujeme pohlídat, tak jsme rádi, že někdo vůbec chce. a pokud třeba děda jim chce dát něco, co já ne, nebo jen v blbou dobu...prostě se rázně ozvu. slušně, ale prostě si to ohlídám.
vůbec nevíš, jaké bude tvé dítě, jaká bude vaše rodina, jaká budou pravidla, jací budou prarodiče, kde přesně budou ty třecí plochy...tak se tím teď nezabývej, na to je čas 🙂

@zmatenalesnivcela že půjčíš dítě tchýni si neumíš představit. a umíš si představit, že ho půjčíš vlastní mámě? 😉

Ahoj. Moje tchyně je také takový "generál", je zvyklá o všem v rodině rozhodovat a mít poslední slovo, čili samozřejmě určité neshody mezi námi již proběhly - hlavně v době, kdy jsme s přítelem kupovali byt a zařizovali si domácnost, ale dokázala jsem ji slušně leč nekompromisně odkázat do příslušných mezí. Chvilku to v té době mezi námi drhlo, ale dnes je to v pořádku, ona akceptuje moji pozici a já tu její. Jde o to vyjasnit si hranice HNED OD ZAČÁTKU. Samozřejmě slušně, bez zbytečných afektů a emocí, ale jasně, nesmlouvavě, srozumitelně...Neboj se tolik, ona se k vlastní dceři vždycky bude chovat s větší suverenitou než ke snaše a myslím, že v tomto platí otřepané "každý zajde jen tak daleko, kam mu dovolíme my". Chce to dobrou vůli a snahu slušně vycházet na obou stranách. Maminky jsou někdy kapánek hysterické, pokud jde o jejich drobotinu a dělají často z komára velblouda a tchyni, která dá dítěti tatranku, nasadí mu čepici/nenasadí mu čepici...osočují málem z úkladné vraždy...na druhou stranu, některých tchyní je také dost a mají tendenci poučovat, mentorovat, kritizovat a do všeho mluvit více než je zdrávo...Hlavní a poslední slovo ve výchově mají RODIČE, to jest ty a tvůj muž, a to i kdyby se tchyně stavěla na hlavu a odstrkovala se ušima. Stačí být jen dostatečně asertivní. A občas neškodí trocha shovívavosti a nadhledu. Z obou stran. 🙂 Tchyně by si měly uvědomit, že "mladí" mají nárok na své vlastní chyby a klopýtnutí a ne se vším, co dělají, se musí nutně ztotožňovat nebo tomu rozumět. A snachy by neměly na tchyních vyhledávat mouchy za každou cenu a neměly by řešit malichernosti...

Když to vezmu popořadě - ano tchýně bude mít potřebu ti kecat do výchovy , dělají to nad všichni ( zná-li někdo vyjimku má obrovské štěstí). Nicméně dítě je to tvoje a tvého manžela, v prvé řadě se musíte schodnout na výchově by dva. Velmi důležité ale je, aby tě partner podpořil za všech okolností a to by jsi s ním měla probrat, možná ještě dříve než se miminko narodí. Pokud totiž ty něco řekneš, tchýně se pak obrátí na svého syna a ten v rámci zachování klidu a míru řekne něco jako že je mu to jedno, nebo že se máte domluvit mezi sebou, pak to není jednání chlapa. Můj manžel vždy stál za mnou, ať jsem rozhodla jakkoliv.
Budeš se ale určitě muset obrnit jistou dávkou asertivity. To co ty řekneš to platí. Ale nepočítej s tím, že tchýně bude respektovat tvé slovo i za tvými zády. Pravděpodobně i když zakážeš krmit miminko blafy v tvé nepřítomnosti, babička si to udělá po svém. Tam nevidím jiné řešení než tchýni dítko nesvěřovat. Nicméně kontakt s babičkou bych dítěti neupírala, jen prostě nenechávat hlídat, nepouštět z dozoru ať si klidně tchýně myslí že jsi hysterka. No a co , je to tvoje dítě. Ona už měla možnost si ty své vychovat. Dříve bohůžel bylo zvykem že starší ženy v rodině mluvily do výchovy těm mladším, nikomu to nepřišlo divné, ale dnes je jiná doba, jiné informace, jiné možnosti a věta ,, my jsme to taky... a taky žijem...,, mne osobně přivádí do amoku.
Najdi si kolem sebe lidi ( byť jen na internetu), kteří budou vyznávat stejné hodnoty a za kterými budeš moci přijít když se budeš cítit nepochopena.
Naše rodina ( s vyjimkou mojí maminky a jedné švagrové) jsme se nesetkali s pochopením - místo kočáru šátek, malý s námi spal v posteli do 2 let, záleží nám na tom aby jsme všichni jedli kvalitně ( ano čtu složení všeho!! - a ano nakupuji déle než většina lidí a ne nezajímá mne o kolik % je daná věc slevněná, pokud podle mne není vhodná) , vychováváme v konceptu kontaktního rodičovství a montesori výchovy. Ze začátku jsem často brečela, že to nikdo nechápe, ale postupem času mi to začlo být jedno - dělám to přece pro své dítě a to je důležitější než všechny výsměchy okolí.

U nas je to jedno mama nebo tvhyne , otec nebo tchan.... rodice jsme my a pokud to nerespektuji deti vidaji jen chvili pod nasim dohledem.

@zmatenalesnivcela Z vyse uvrdeneho bych mela vyhrady jen k trampoline, to může být nebezpečné a skončit poradnym zraněním. Olizovani od psa bych neresila, pokud je pes očkovaný, odcerveny a nehrozí, že se po dítku ozene. Deti olizuji samy ze zeme kde co, pes už to nevytrhne🙂. Ochutnat pivo/buchtu, pokud je to jednou za čas, neresila bych, diteti neublíží. Předpokládám, že je tím nekrmi, že jídlo dostávají "detske". Modřiny mají všechny deti, to neohlidate ani vy🙂.
Jedine, z čeho mam respekt, jsou horke nápoje či vařící hrnce, léky a chemikálie dostupne dětem, otevřena okna či jiné vysky a auta..

U nás jsou věci, přes které nejede vlak, a na těch se s babičkami domluvím. Pak jsou věci, nad kterými dokážu mávnout rukou, protože v podstatě je to prkotina, kvůli které nemá cenu se hádat. Stejně jim nemůžeš stát pořád za zadkem a návod k děcku jim taky dávat asi nebudeš. Ono mít s prominutím "přepičořelou" snachu/dceru taky není žádný med (vím ze zkušenosti v rodině). To by ti pak babičky taky mohly přestat hlídat, když jim budeš neustále kázat, co dělají špatně. Babičky a dědečkové jsou velkým obohacením života dítěte. Takže pravidla ano, ale taky velká dávka tolerance na obou stranách.

@hankaros amen, krásně napsané

S nastavováním hranic moc nesouhlasím. My jsme je nastavili už v době těhotenství(hlavně manžel), protože jsme věděli, že manželovo rodina je v hodně věcech ohledně dětí laxní( švagrová moc věcí neřeší, tak to neřeší nikdo) a bylo nám to stejně k ničemu. Malému bude rok a pořád nechápu, proč je takový problém dodržovat naše úplně normální pravidla(nekouřit u malého, nemoci ostatních, mytí rukou, pes, jídlo, atd). Manžel před synem bránil rodinu zuby nehty, ale po narození syna brání jen syna(svoji rodinu) a jde i do křížku s mamkou a jeho rodinou, za což jsem ráda, i když je to naprosto zbytečné. Řešení moc neexistuje, protože je to úplně jedno jak to člověk formuluje a stejně to druhá strana vezme jako útok a jen se vysmívá nebo je naštvaná. My jsme v té samé vesnici a nejradši bych se odstěhovala co nejdál, protože i když se vídáme 1x týdně(vnuka milujou), tak pořád je to podle nich málo a jsme ti špatní, co se ani neukážou...takže rada? smířit se s tim, že se pořád stejně u nich budeš stresovat a hlídat svoje děti a vídat se jen hlavně
jen kvůli prckovi, aby měl babičku s dědou. Jinak tchyně i mamka jsou štírky a řekla bych, že se jim prostě nesmí nic říct, jinak je to podle nich válka...nebo nevim. Mrzí mi to, ale už to přestávám řešit. U druhého prcka budeme už vědět rovnou, že žádné návštěvy po hodně dlouhou dobu, protože ten stres po porodu byl úžasnej jen díky nim. Takže moje zkušenost.

@japona : asi se dá všechno přežít ( jak ty píšeš) ale pokud je to proti vůli rodičů pak je to problém, pokud se to rodičům nelíbí, nemůže si tchýně dovolit ani nalít dítěti vodu z kohoutku - a tam vidím problém - nerespektování přání rodičů

@blahova_andrea Moji mamce bych dite pujcila s klidem (i kdyz take ne uplne to malicke),protoze vim,ze by vetsinu veci delala stejne jako ja a ze by nic nedelala proti me vuli,rekla by mi o vsem,co se delo,kdyz jsem tam nebyla. Jeste se mi nestalo,ze bych videla nejaky jeji pristup k diteti,se kterym bych nesouhlasila. Taky tomu prispiva,ze je ucitelka v MS,a tak proste umi deti ohlidat,zvladnout i zabavit...
Naproti tomu,kdyz vidim,ze tchynka necha vnuka hrat si s balenim ibalginu,skubat fotoalbum nebo ozdibovat a jist syrove maso pri vareni... Holky,to by se ve mne vzdycky krve nedorezal.

Mozna je to i tak,ze to moc prozivam,protoze je to prvni dite a je tu ten strach z neznameho,z te velke zmeny..

At uz jakkoliv,diky za kazdy vas radek,jsem rada,ze jsem to ze sebe takhle trochu dostala 😊

@zmatenalesnivcela Vždycky budeš mít strach o dítě, a ano s prvním to určitě víc prožíváš, je to přirozené, pamatuju si jak jsem čekala malého a byla vystresovaná co a jak potom, jsou i určitě věcí, které jsem dopředu říkala že ne, a teď to tolik neřeším ( synovi jsou už ale 4) ... tak či tak ty jsi máma a stůj si za svou, pokud tchýni něvěříš, miminko ji nesvěřuj. Já s tchýni našla společnou řeč - respektive ona respektuje jak já to chci, ale chtěla to trochu času, mi bylo také nápomocno že jedna moje švagrová ( její dcera) má schodný pohled na výchovu jako já ( a od ní to lépe bere). Tchýně malého dostane kdykoliv si řekne, ale už zná naše pravidla. Moje mamka je nadšená z toho všeho co dnes je možné a v době kdy my jsme byli malí, ona značně vybočovala z klasické představy rodičovství ( před 25 lety se zdravá výživa, kontaktní rodičovství a montessori výchova moc nenosilo 😀) proto moje maminka má syna třeba 14 dní ( malý je šťastný), jo a moje mamka je taky učitelka ( jen v ZUŠ)

@dixi86 S tou svagrovou je to u nas stejne - ona prave tsky nic neresi a vsechno ma na salamu,kolikrat si rikam,jestli ma vubec matersky pud. Treba nechala 2 leteho syna v patre s dalsimi detmi, ze ho ohlidaji,vysledek byl "prekvapive" ten,ze se zkutalel ze schodu a mel bouli na hlave. Nebo ho necha hrat si s mobilem a od 1 roku kouka na televizi - pro me neprijatelne. Kdyz ho cekala,kourila a klidne si dala v 9.mesici griotku.
Nejhorsi je,ze jim to clovek proste nevysvetli,ze to neni normalni... 😞

@zmatenalesnivcela to je právě ten problém celkový, že její dcera je opak mne a to se pak nezmění ničím, protože nepůjde proti vlastní dceři. Proto moc nevěřím, že to u Vás bude jiné, kort když už teď vidíš rozdíly a to, co se ti nelíbí. Velké plus je to, že ti naši chlapi stojí při nás, ale jinak je to boj zbytečný. U nás to stejně nejspíš dopadne tak, že malý tam nikdy nebude sám nebo až bude opravdu rozumný a "uhlídá" si některé věci sám(možná naivni představa, ale situace je taková, že ani její syn by tam malého nedal ani náhodou). U mojí mamky, která zájem teda nemá, bych ho též nenechala, protože má na důchod pochybné zájmy a celkově jí hráblo, takže to není jen o tchýni. Tchýně byla skvělá, ale jen po dobu, kdy se nejednalo o těhotenství a naše dítě a naše pravidla. U nás je totiž špatně vše, od látkových plen, po vařené a domácí jídlo, po každodenní procházky v jakémkoliv počasí, po to, že když má chřipku nebo je nemocná, tak dělá, že ne, jen aby malého mohla vidět po týdnu!!!!atd. prostě my jsme exoti. Přála bych, aby to u Vás nakonec bylo jiné, ale vidím problém u té švagrové, je to to samé jako u nás :( a tam je vše zbytečné. Můj muž je totiž splachovací, proto se nadává jen jemu a nám, nikoliv švagrové, i když jsme pořád v právu...takže tak.