Tchán si chce přivlastnit vnuka

Holka musíš zakročit ty, nespoléhat na manžela, ty chceš být se svým dítětem, tak si s ním udělej program, jsi na mateřské, tak s ním přeci trávíš čas primárně ty, nerozumím tomu, že je 5x týdně někde jinde? Jo a ohledně toho, že má rád dědečka, ano, všechny děti mají rády ty, kteří si s nimi jen hrají a nijak je nevychovávají. Nebo aspoň ty moje 🙂 Já mám taky občas pocit, že mě mají děti nejmíň rády, ale to není pravda, vidím to na nich, hlavně teď jak je syn starší. My bydlíme s našima, takže mají hodného dědu a babičku pořád po ruce, syn když je babička doma tak se od ní nehne. Ale já děti často beru autem pryč, chodil do školky, jezdíme za kamarádkama nebo něco zařizujeme, o víkendech jsme s manželem na výletě s dětmi...

@vikinkav program vymyslam cez týždeň a cez vikend, lebo inak sme u nich stale. Lenze je korona a všetko zatvorené, nemôžeme cestovat mimo okres, byvame v malom meste, kde skoro nikoho nepoznám, byvame v byte, takže akurat niekde vonku sa motame. Navyse nesoferujem :( Akonahle neurobim program, uz mi vola manzel, ze pride po syna poobede cez týždeň, lebo svokrovci ho stale chcu, ze nech si oddýchnem. Ja ich nikdy neprosím, aby mi pomohli a brali ho, vsetko stíham bez nich. Dnes som napr. nesla vonku s nimi, lebo som chcela varit a uz hned siel k rodičom, lebo ked nejdem ja vonku, ze si s nim ide kde chce. A ja sa aj neozývam, aj muzovi vysvetlim, ze tam bol maly predvčerom, ze dnes načo ho tam tahal, povie, ze dobre, ze tam bude menej a uz v pondelok/utorok ho tam odnesie/pridu po neho. Len to sa ozaj neda mat každé poobedie nieco, resp. každý víkend. Uz ozaj mam co plánovať, aby tam bol maly iba 2-3krat cez tyzden a je to únavné. Svokrovci su neskutocne dotieravi a cele dni je s nimi muz v robote (rodinná firma), stale ho otravuju a on ked nema výhovorku na program, hned povie, že maly ide. A ja som tehotna, s malym chodim 2 krat po 2 hodiny von, ozaj sa mi nechce vonku 4 krat za vikend, ale ked nejdem s nimi vonku, uz muz uteka tam.

najhorší je ten pocit, ze nemôžeme byt len tak traja sami bez programu, lebo uz len cakam, kedy ho manzel odnesie, resp. pôjde s malym k nim. Cítim sa ovladana svokrom. Ale manzel nic nevidi, vzdy sa zastane svokra, resp. uzna, ze svokor to preháňa s malym a o 2 dni ho tam taha zase.

Me pripada divnej manzel, to se s tebou a malym nudi nebo co? Pardon ze to tak pisu. To co delaji prarodice mi prijde prehnane ale ne uplne divne, nekteri jsou vnoucatama proste posedli. Ale za tam manzel furt jde s malym k nim? To mi pripada zvlastni. Tak mu rekni, ze tam pujde 2x tydne na urcity cas a pak uz ho chces doma - jde obedvat, veceret, koupat se atd. Nastav hranice. Ja kdyz se mi neco nelibi reknu to manzelovi, a proste se domluvime aby nam toibema vyhovovalo, navic kdyz se jedna o nase dite

@vikinkav keďže svagrina sa upla na babku, manzela si uz svokrovci nedali a lipnu na nom riadne. Muz do 33 rokov zil a pracoval s rodicmi, vsetko robili spolu, stale im pomáhal, svokor to riadil. Odisli sme z domu, ktorý ma ostat jemu. Akokeby mal výčitky, ze ich nechal v dome a nevie sa zbavit pocitu, ze im treba pomahat (ale su zdravi, vsetko zvladaju sami). Pre neho nasa rodina a oni su rovnako dôležití a je ako medzi kamenmi, lebo ja chcem samostatnosť a on tym, ze je s nimi denne, nevie sa od nich odstrihnut a chce byt aj s nimi. Navyše detstvo trávil u babky aj so sestrou, jemu to pride normálne tam dieta davat často. Ale inak je muz obetavy, pomôže, o maleho sa postará, len to puto medzi nim a rodičmi sa nepretrhlo.

To co zde popisuješ je mezigenerační fungování, které tu bylo stovky let. Mladí se starali o hospodárku, plodili potomky a stáří se jim o drobotinu starali.
Posrali to až komouši, kdy bylo normální strčit děcko hned po porodu do celotydennich jeslí, školek . Prostě do organizovanych institucí. ( Přetrvalo dodnes, dnes se tomu říká socializace). Moji oba rodiče a dokonce i manzel byli takhle odloženi. Taťka a manžel měli to štěstí a vzpomínají na své prarodiče u nichž byli s neskutečnou láskou, jen odlozena mamka do jeslí má z toho jen doživotní trauma.
Vztahy s rodiči nic moc, jen taková povinná úcta. Hádám, že takhle fungovali i rodiče tvého manžela. Děcko k babičce a hurá budovat světle zítřky. Prostě si to teď na vnucích kompenzují. Hádám, že mají černé svědomí, u vás vidí na vlastní oči, o co u svých děti přišli, o co se ochudili.
Já bych je nechala, protože věčně tu nebudou a tvé děti budou mít fajn zážitky s prarodiči a budou mít na co vzpomínat.

@drakenn presne tak, svokor sa aj hlasi k tomu, že uznáva takyto život, aky bol kedysi, cti tradicie. Niektorí prarodicia vidia deti raz za mesiac. Oni druhého vnuka za polrok videli raz. Nas syn im malo 2-3krat týždenne, chcu ho denne. Ja im nebránim vytvárať vztah, su spolu dosť, ale nie na úkor toho, ze my s muzom budeme v uzadi. Sama pises, ze vztahy s rodičmi su nic moc pri takej výchove, je to len nejaká povinna ucta a na starých sa spomina najlepšie. To vazne myslis, ze by si im nechala svoje dieta vychovávať (maju okolo 55 rokov) a zmierila sa s tym, ze su pre dieta najdolezitejsi? Pretože oni maju nejaku traumu z detstva + ich dceru nechali babke, to ja mam dat dieta im a a traumatizovat seba na ukor ich? Nechcem sa Ta dotknúť, neviem ci mas deti, ale keby si mala, neverim, ze by si dieta co vynosis pod srdcom dala vychovat starym rodičom.

@vikinkav Manžel se s ní nenudí, jenom se nechová jako partner, nepochopil, že nyní je jeho nová rodina žena + jeho potomci, ne že musí být pořád s rodiči. Tím, že dělají v rodinné firmě jsou na sebe navázáni. Oni ho odmítají mentálně pustit a on se neumí vzepřít, každej není bojovník. On si spoustu věcí neuvědomuje.

@amzina Jako nevím, jak z toho ven. Diskuze snese všechno. Já to vidím, postupným odvykáním, stylem zlato dneska jedeme do zoo (snad je brzo otevřou). Vymýšlet mu program. Dnes se chci s tebou dívat na film. Dneska jsem naplánovala focení venku s bříškem, jen my 3, dnes je newborn focení. Na jižní Moravě je plno super památek, krásné výlety, věřím, že přes léto budou otevřené, ale to asi není nejvhodnější akce pro malé dítě a vysoký těhotenský stupeň, eventuálně malé mimčo. Také bych mu říkala, co chci, co je pro mě důležité, ale věcně, nevyčítat.

Jde o to najít rovnováhu, kdy budou mít děti i prarodiče, ale na prvním místě budou rodiče.

Já chápu tvou potřebu soukromí.

Prostě když chtěj manželovi rodiče pomáhat, tak narovinu říct, ať teda tchýně umyje radši okna.

@levandule_k mas pravdu, ze manzel nevie bojovať. On je ako svokra, ta tiez pocuva svokra bez reptania a nema názor. Dceru nechala svokrovej matke, neprotirecila, sama mi viackrát na zaciatku vzťahu s muzom hovorila, ze dceru jej ukradla svokra, ze ona nam nebude toto robit. A aj tak sama nepochvali manzela, iba mi vola, ci prinesiem maleho, hned ho potom zoberie svokor a ona ich pozoruje a chváli aky je dedo super. Ja za nas bojujem sama, za nasu rodinu.

Asi tu ozaj nie je ina rada, len dufat, ze skoro opatrenia uvolnia a opat bude ovela viac možností co robit. A plánovať a plánovať. A s vycitkami mas pravdu, ked je ich vela, manzel drzi pri nich a iba je napatie. Nikam to nevedie, pritom ine problemy nemame. Len stale povie, ze rodičom treba pomahat a on iny nevie byt. Len mna to stoji enormne vela sil takto neslobodne zit.

@drakenn mozna to tu bylo stovky let, ale to jeste neznamena, ze je to tak spravne a melo by se to delat i v dnesni dobe. Myslim, ze dnes uz je myslenka “odlozit deti a jit budovat karieru/vydelavat prachy” prekonana, ze si rodice uvedomuji, ze deti jsou male jen jednou a chteji si toto obdobi s nimi uzit... nebo aspon ja to tak mam a to co zakladatelka popisuje, bych taky nesla velmi spatne.
Uz to, ze tchanovci svoji vlastni dceru odlozili k babicce, mi prijde dost divne a usoudila bych z toho, ze vztahy v te rodine nejsou v poradku...

Co delat je tezke poradit, ja osobne bych utikala co nejdal, ale kdyz tam manzel i pracuje, je to o to horsi. Klobouk dolu, ze jste se zvladli odstehovat. Zkusila bych domluvit pevna pravidla (napr dva dny v tydnu u prarodicu, dva dny doma ve trech, jeden den program; u prarodicu kazdy druhy vikend a zbytek ve trech apod), nejdriv dat rec s manzelem a zkusit najit spolecne reseni i s nim, a s timhle pak prijit za prarodici, nastavit hranice a vyzadovat dodrzovani... bude to kazdopadne narocne, drzim pesti.

@mysh_me mam 33, prácu, ktorá ma baví. Pre tehotenstvo som odmietla dalsi postup a neľutujem to, lebo presne to ma cas, ja si chcem uzit deti a tieto roky ked su male su zaklad pre ich ďalší vývoj. Zaklad je rodina, nepotrebujem si uzivat a odkladať dieta/resp. potom deti. S peniazmi problém nie je, roky som bola v zahraničí, a nasetrila som. Preto sme sa aj mohli odsťahovať a nemusim sa ponáhľať do prace. A napriek tomu si to nemôžem užívať, som tlacena do toho, aby dieta zilo v 2 domácnostiach.

Manzel rovno povedal, že všetko toto musim svokrovi povedat sama. Aj ked nieco svokrovi vytknem, manzel sa ma nezastane. Tu sa nedebatuje, len akceptuje názor svokra, nikto sa nehada, iba Ta zacnu ignorovat ak protirecis. Uz boli pripady, ze cela rodina muzovi kazala, ze nech im davam maleho viac, aby som menej chodila k rodicom (naco, ked je tu svokor najlepší dedo) a on sa ma nezastal, este mi robil výčitky. Mne do oci nepovedia nic. Takže otvorený rozhovor znamená, ze sa ma nikto nezastane, akurat budu tvrdiť, ze ziarlim, lebo maly deda velmi lubi a budu hucat do manzela svoju pravdu, on sa prikloni k nim a si znicime manželstvo.

@amzina Neříkám, že máš držet hubu a krok. Ozvat se musíš, jen musíš volit správná slova a tón hlasu a počítat, že je to běh na dlouho trať, protože v něm očividně nemáš zastání. Já taky kolikrát potřebovala s manželem něco probrat, protože měl blbé myšlenkové návyky z domu, chtěla jsem vklidu, ale někdy se to víc vyhrotilo a byla hádka.

Říkala bych manželovi, např. že nyní jsme já a on nový tým a že máme držet při sobě. 😉 Pomalu obrušovala hrany. Také bych mu říkala, že může říct rodičům vlastní názor, že to není neúcta a nevděk. On má právo na svobodu a rodiče to musí akceptovat. A nechala bych ho o tom přemýšlet, víc to nerozpitvávala. Trochu salámová metoda.

No z toho, co píšeš, mi přijde, že on je naučný, že radši udělá, co chtějí rodiče i když je mu to proti srsti, aby měl klid... Na tohle se ho také někdy zeptej, až bude příležitost. Pak bych se ho zeptala, jestli jsem na prvním místě já, nebo rodiče. Když řekne, že rodiče, tak bych chtěla vědět, proč se ženil a pořizoval si děti. Když řekne, že ty, tak bych se zeptala, proč upřednostňuje rodiče. Zeptala bych se ho jestli, je správné, aby dítě vychovávali prarodiče, nebo rodiče, že chci znát názor. (Vsadím se, že nebude chtít odpovídat.)

Když bude argumentovat respektem k rodičům, tak bych mu připomínala, že respekt k rodičům nesmí být na úkor vůči respektu k manželce a dětem a že je rozdíl mezi respektem a slepou poslušností.

Také bych mu říkala, že nemůže pomáhat rodičům na úkor sebe a své rodiny. Pokud argumentuje tím, že rodiče tady nemusí být navždy, tak ať si uvědomí, že ani ty tady nemusíš být navždy, že potřebuješ funkčního partnera a pokud o s tebou nechce být a upřednostňuje rodiče, tak se klidně může stát, že jednou potkáš někoho, kdo tě upřednostňovat bude, protože vztahy jsou o vzájemné blízkosti.

Super knížka o výchově je https://www.knihcentrum.cz/proc-jsou-krkavci-le...

"Angelika Bartram a Jan-Uwe Rogge, autoři řady bestsellerů na téma výchovy, ukazují rodičům, jak najít správnou rovnováhu mezi uvolněnou a autoritativní výchovou. Autoři se domnívají, že v současné době mnoho rodičů inklinuje k přílišné kontrole svých dětí a přehnanému opečovávání – často s těmi nejlepšími úmysly. V konečném důsledku však své děti okrádají o skutečné prožitky, možnost učit se z vlastních chyb, překonávat překážky a rozvíjet se. Výsledkem bývají (takřka) dospělé děti, které nedokážou vylétnout z rodného hnízda, protože samy by v životě neobstály. V tomto rádci jsou matky a otcové humorným způsobem konfrontováni s nejčastějšími výchovnými chybami a dozvědí se, co to znamená pro ně samé a především pro jejich děti. Důležitou součástí knihy jsou autentické rozhovory mezi dětmi a rodiči a pochopitelně i celá řada praktických a zcela konkrétních tipů, rad a námětů k zamyšlení."

Dala bych tu knížku manželovi a rodičům, pak určitá témata s té knížky nadhazovala.

Ideálem by bylo mít dílnu jinde, než mají dům jeho rodiče.

Pak ještě můžeš být větší generál než tchán a mít všechny pod palcem, ale myslím, že o to nestojíš a ani na to nemáš povahu. (Známá ať dělala, co dělala pořád nebyla tchánovcům dobrá, pak se rozvedli, on si našel jinou a tchánovci začali s láskou vzpomínat na jeho ex, protože nová partnerka, všem šéfuje a oni skáčou :D)

@amzina špatně si to pochopila. Tady nic o předání děti prarodičům na výchovu nepíšu.
Oni ti staří si jsou vědomi svých chyb, které napáchali na svých dětech a ví, že je mohou napravit prostrednictvim svých vnuků. O tom byl můj příspěvek. Chce to najít rovnováhu v té péči
Ty jsi zrovna v pozici, kdy péči o vnuka bereš jako křivdu a nesmyslnne žárlíš. Ale on ten děda tomu vnukovi může dát to, co ty nikdy a naopak. Takže bych se péči tchanovcu jen tak nezbavovala a snažila se najít kompromis.
Jinak tvůj muž bude bohužel vždy na straně svých rodičů, nepostaví se za tebe. Div je už to, že jste se odstěhovali z domu. Víc od něj nečekej.
Svůj příspěvek nemyslím nijak zle, jen jsem ti chtěla dát pohled i z jiné stránky

@drakenn ďakujem aj za Tvoj pohľad. Ja im ozaj nebránim, po mužovi a mne je maly so svokrom najviac času. Viem, ze stari rodicia poskytnú dietatu iny pohlad na svet. Ale toto je už ozaj cez ciaru, co robi svokor. Ked uteka s dietatom, aby bol s nim sam, nechce ho nikomu dat (este nechodil syn a bolo dost oslav, kde bola rodina, ktorá ho malo vidi, a on kazdemu odvrkol, ze maly chce byt s nim a nepustil ho z ruk, mojim rodičom ho nechcel dat), ked sme tam byvali, za 8 mesiacov nas nenechali svokrovci jeden den vecer samých (cely čas dirigoval co robit s malym, vždy bol i pri kupani), ked vidi maleho, necha vsetku robotu v dielni aj na poldna, ale za cely cas manzela neposlal skor domov, aby siel za rodinou, svokra moze maleho mat len na jeho suhlas, ked sa ide najest/wc - je jasne, ze maly sa na neho naviazal, ked vytlaca každého. Ja kompromisy hladam stale, ale on sa chova, ako keby bol jeho majetok. Nejde o žiarlivosť, opakujem, ja nemám problem, aby bol s malym, ale v obmedzenom množstve, lebo ho dokáže spracovat tak, ze maly bude odmietať byt s nami a bude chciet zit s nim, presvedčí ho, ze my mame druhe dieta a jemu bude lepsie pri nom. Problem je ten, ze sa sprava, ako keby mu dieta patrilo, akokeby my rodicia sme boli zbytočni a on nenahraditeľný.

Tak možná ještě jeden pohled na věc. Moc dobře jsi pochopila, že je tchán manipulátor, na to velký pozor. Tvůj manžel nemá přestřiženou pupeční šňůru, to je jistá věc, těžko si uvědomí, že je něco špatně, když v tom je denně, jemu to přijde normální.
Ten nový pohled na věc vypadá asi takhle: až se narodí druhé dítě, buď ve střehu, protože to začne teprve jízda. Tchánovci si na začátku přivlastní synka ještě víc, aby Ti pomohli, ulevili atd... A Ty je moc dobře pozoruj, jak se chovají k vašemu druhému dítěti. Pokud ho sotva vezmou na vědomí a nebudou se k němu znát, zatočila bych s nimi velice rázně. Ona totiž není žádná výmluva, že jejich dcera bydlí 140 km daleko. Kdyby chtěli a měli zájem, rozhodně by tam jezdili/jezdila by dcera k nim. Ale jak to popisuješ, jde o úplně nezdravý vztah a dělání rozdílů mezi dětmi. Dcera je de facto vyděděná, barák zůstane manželovi. Proč? Něco jim provedla? Ne? Tak to asi dělají rozdíly mezi vlastními dětmi. Tohle je ten nejdůležitější moment, kdy musíš zpozornět a nedopustit, aby kdokoliv dělal rozdíly mezi Tvými dětmi, respektive jedno dítě měl za miláčka a druhé opomíjel. Tečka.

@knuffel svagrina odišla mlada prec, nenechala si diktovať dalej ako zit podla svokra, puto je medzi nim slabe. Ziaden spor nemali. Dom je ich, ma ju vyplatit manzel. Ale tvaria sa tak, akokeby uz všetko bolo vysporiadané. Svokrovci chcu, že sa tam vratime a oni pôjdu do nasho bytu. Teraz aby sme cakali x rokov. Ked deti podrastu, chceme predať byt a kúpiť dom dalej od nich. Muz by súhlasil, len zase vycitky, ze co bude s ich domom, ale na druhej strane hovori, ze toto budeme riesit stale, a jediná moznost je odist dost dalej. Odmietam roky čakať na nejaku výmenu, a zatiaľ sa s detmi bezcieľne motat okolo bytovky. A to este budu tlaky ked budeme chciet byvat inde, ale ja nedam vsetky uspory na vyplatenie a ich budem mat stale 5 minut autom. Rozdiely budu robiť viem uz teraz, svokor sa ani nepyta na drobca. Ale aby sa druhé dieťa trapilo, ze je menejcenne im nikdy nedovolim.

@amzina Hele, vidíš to reálně, odstěhujte se dál a bude líp 👍.

@amzina A ještě něco, správně jsi pochopila, že žádná výměna dům/byt se konat nebude...
I kdyby manžel sestru z baráku vyplatil, z mého pohledu to čisté není. Pokud by se rodiče chtěli zachovat opravdu fér, přepíšou barák na obě děti, ať si potom poradí a domluví se mezi sebou, kdo koho vyplatí. Neříkám, že nemají rodiče právo to přepsat třeba na svého kámoše, ale já jako rodič se chci chovat co nejvíc fér ke všem dětem, tudíž nemůžu rozhodnout za dceru, že barák nechce/nepotřebuje, tudíž dostane peníze (opravdu? kolik? kdy?). Ale vím, že dělání rozdílů mezi dětmi je celkem běžná věc i v jiných rodinách...

@knuffel sestre na byt prispeli malou sumou. Firme sa darí, ale radšej kupili auto, chatku. Firma ma patriť z veľkej casti muzovi, ten tam robí najviac, sestra s tym nema nic spolocne. Tvária sa koľko toho je muzove, ale všetko je na firme svokra. Manzel ostal doma s nimi a tak raz toho dostane oveľa viac (vyjadrenie svokra). Podľa mna ide o to, ze on pocuva, on dostane. Našťastie na ich peniazoch nie sme zavisli, ale keby som nedrela roky v zahraničí, majú nas riadne v hrsti, by sme stále byvali s nimi so zavretými ústami a cakali, ze raz to bude nase. Svagrina chce stavat dom, ale to ich netrapi, aby jej prispeli, a ani mna, keďže ich dom nechcem.

Ze začátku jsem si říkala , že je to vlastně ok. Tak od půlky mám husí kůži. Moji tchánovci bydlí hned vedle nás a syna mají taky docela často, ale my máme fakt prvotřídní vztahy. Syna nám neberou, respektují,co si přejeme a co ne a vždycky je všechno na domluvě. To co se děje u vás je za čarou. Pozvala bych tchána na kafe, jen mezi 4 očima a vysvětlila mu, že si musíte nastavit hranice, protože matka jsi ty. Na manžela se evidentně spolehnout nemůžeš, tak bych do toho řízla sama. Pokud bude nejhůř a nebude s nim rozumná řeč, tak střih. Když budou chtít jít k soudu, uvidí ho třeba 3 hodiny týdně, takže si nepomůžou.Vychovávat dítě přísluší vám dvoum, nikomu dalšímu. Nedej se 🙂

@smarket Od pôrodu mi blikala kontrolka, ze tak to nema byt, ale som si hovorila, že hormony, nahováram si to a som nevdacnica, ze pomáhajú a ja si to nevážim. Stále brali drobca (svokor sa uz rano motal po obyvacke, ze ho berie vonku, po robote svokra, ze s nim nebola a potom cele večery vsetci spolu), nech oddychujem, nieco urobím. Prisla som si ako neschopna matka, začala som o sebe pochybovať, ze oni sa o syna lepsie postarajú. Ked bývame sami, mame režim, vsetko pekne stíham.I ked musim priznať, niekedy ked vidim ako si maly vsima na navsteve viac svokra ako mňa veľmi to boli a prídu myšlienky, ze ci nechce viac jeho a ci by som mu vobec chýbala, keby bol s nim. Je až neuveriteľne, ako také správanie starých rodičov, ako keby vnuca bolo ich, dokáže podkopat sebavedomie matky. Ale vtlkam si do hlavy, ze sa o maleho príkladne staram, no mna ma stale maly, a jemu sa tesi, ze je s nim menej, pricom sa mu svokor plne venuje a splni mu všetko co rozkaze. Pri nikom inom mi nevadí, ked je maly, iba pri nom, lebo on je schopný manipulovat dieta tak, aby nechcelo chodit ani domov.

Rozhovor medzi 4mi ocami je prehraty boj. Nic by neuznal, iba by manzela postval proti mne, a ten sa nepostavi na moju stranu, ale na jeho. A zase dostať muza do situacie, ze bud nasa rodina alebo oni nechcem, to by narušilo manželský vzťah, vyčítal by mi to, navyše ani deťom by som neurobila to, ze by som ich ochudobnila o starkych...

@amzina Rozumím všemu, zbývá pouze to stěhování, rozumná vzdálenost udělá svoje 😉

@amzina pokud chcete zachovat jakz takz dobre vztahy, rozhodne bych se nepoustela do otevrenych hovoru a konfrontaci, kde si to jako ze “vyrikate”. Z toho co jste tu popsala, je jasne ze manipulator nic nepochopi, natoz aby se zmenil a vy budete akorat za blbce. Pokud si chcete uchranit svou rodinu, je potreba nastavit jasna pravidla setkavani, jak jsem psala vyse, dusledne je dodrzovat a hlavne, tchanovcum nic nevysvetlovat! Vysvetlite si to jen v soukromi doma s manzelem, a rodicum to predstavite jako hotovou vec - takhle to mame, takhle to je. Nepodlehejte potrebe se obhajovat, objasnit jim duvody nebo se snazit aby to pochopili - nestane se to a opet budete za blbce vy. Lidi se nemeni a na stara kolena uz vubec, takze manipulator zustane manipulatorem a vy misto marne snahy ho zmenit musite zmenit svuj pristup k nim a jednat s nimi tak, abyste nebyla v jejich vleku. O vasi rodine rozhodujete vy a podejte jim to jako fakt (to jde samozrejme pratelsky, prijemne), a nemusite to nijak ospravedlnovat. Hodne stesti a pevne nervy

@amzina Mě to úplně nadzvedává ze židle, když čtu tvoje příspěvky. Malé miminko potřebuje především matku, ne dědu. Děda je fajn, ale pouze v roli dědu, né matky. Fakt to není panenka, aby si ji půjčovali. Navíc děti měli, tak si je měli vychovávat a mazlit se s nimi. Pořídila bych si šátek a dítě vázala do šátku, z toho mi ho nevyrvou 🙂 Když by mi brali dítě, tak bych jim ho nedala. Používala bych slova, já jsem matka, já se starám, až bude věk, můžete si s ním hrát jako babička a děda. Když ti ho vezmou, vzít si ho zpět. Pokud manžel začne s kecy tak jim ho půjč, tak bych mu před rodiči nic nevysvětlovala, ale doma bych mu vyčistila žaludek, protože bych nedokázala komunikovat věcně.

Teď už bude snad hezky, tak bych začala s malým chodit na vycházky, na hřiště, prostě máme svůj program, ať se dědek třeba podělá.

@levandule_k ked sme tam byvali, satkovala som, kočík neznášal, preto prechádzky ako útek nehrozili. U svokrovcov stacilo spalnu opustiť a hned sli k nam, rovnako na dvore hned vyštartovali k nam, ze ho chcu. Maleho som im davala, lebo ako som pisala vyssie, nechcela som byt nevdacna, az po odstahovani som pochopila, ze hlavne zo svokrovej strany nejde o pomoc, ale manipulaciu. Maly si na svokrovcov zvykol, neplakal pri nich a hlavne svokra ma ozaj rad. Vynimocne sa stalo, ze maly sa od nich pýtal ku mne. Svokor od narodenia startuje za malym, nosi ho ukazuje mu kadeco, sada k nemu na zem a hra sa, je stredobodom pozornosti (mne to pride, ze ani sekundu voľného priestoru mu necha). Maly sa skoro naucil, ze u neho ma program a dostane od neho vsetko na co ukáže, takže teraz uz vyhľadáva sam jeho spoločnosť (navyse ked som na navsteve iba sedim, naco by som sla na navstevu keby som maleho nepustila z ruk a nedala ho nikomu). Preto si svokor mysli, ze jemu ani rodičov netreba a jeho ma najradsej. Samozrejme nikdy to nepovedal, ale tie jeho blazene úsmevy, ked sa za nim maly natiahne a vsetci ho chvália a celkové správanie o tom vypoveda. Po odstahovani program ako píšeš mame, ale aj to, ze stale musis vymýšľať berie vela sil.

@mysh_me toho, ze sa svokor nezmení a otočil by to proti mne som si vedoma, preto sme žiadne konfrontácie nemali. V podstate to robím všetko tak, ako si popisala, bez vysvetľovania. Ja urcujem navstevy. Len manzel napriek tomu, ze o vsetkom vie, hlada vyhovorky, aby ho tam nosil castejsie. Ale nic ine mi neostava, len mu to nejako pokojne opakovat, ze my sme rodina.

@amzina promiň, nedocetla jsem to celé, ale četla jsem i tu druhou diskuzi. Nastavit mantinely tchánovi, ale i manželovi. Je to šílené... Já bych od tama pádila, jen by se za mnou kouřilo.. což samozřejmě není řešení. Promluvte si s manželem, řekni jak moc Ti to vadí a jak to chceš ty a on musí pochopit, že je dospělý a co víc, že on je otcem. Po porodu druhátka bych teda staršího nedala pryč ani náhodou, to je to nejhorší, co se může dítěti udělat. Ba naopak utnout kontakty na minimum. Jednou týdně a čau

@amzina Mám taky muže, co poslouchá svoje rodiče, nemá přestřiženou pupeční snuru. Jeho otec vsechny manipuluje, kritizuje, shazuje a drtí a matka je potichu, uzavrena a chladna. Ona je tichy agresor. Zbytecne bych je vic popisovala, je to blby. Taky se porad domahaji vnuka. Ale jinak. My s muzem sme pro ne neschopni idioti a nezvladame spravnou vychovu a oni by to chteli napravit a chlapce vychovat, usmernit, vyucit k poslusnosti.

Netusim jak je setrast. Premyslim,ze si najdu jinyho partnera, nekoho, kdo uz stoji na svych nohach. Ale pak by to dite tihle lidi fakt dostali, muz by jim ho vodil na vychovu a ja bych syna nemohla chranit. Takze haha.

Citim s tebou, ale nevim zadnou radu.. Nedej se 💃💃

@priefi mantinely dedo nema, maly ho vyhladava, lebo mu všetko splní. Ked su spolu, nie som pri nich, lebo mi to spôsobuje iba nervy, ze dovolením všetkého este aj to dieta zmanipuloval a to ho chce. Po porode to bude boj, aby ho mal denne, navyse maly pri nom bude spokojný, lebo bude dalej stredobodom pozornosti. Caka ma ešte boj, ale nedam sa...