Syn mě nenávidí, uzavřel se do sebe 2. část. Poradíte, prosím?
Nyní byl soud bude chodit na terapie.já si našla partnera bylo to takové rychle a za měsíc se k nám nastěhoval. Od té doby syn moc nejí ničí si všechny věci v pokoji to vypadá jak ve chlive. ..odstrkuje mě. .jen leží. ..vůbec nevím co dělat. ..možná je to žárlivost ale já jsem z toho vyřízena. ..je úplně bez nálady nemluví nic ho nezajímá kamarády nemá. ..nějaká řada zkušenost jiné maminky?ve vzteku už mi řekl ze mě nesnási at chcípnu...vše jsem.mu vysvetlia ale je furt jinde...bez zájmu. ..
@levandule_k syn ale říká že mě nesnáší nenávidí ať klidně chcípniu..s otcem se vida 1x za 14 dní co se u nás děje jsem mu zatím neřekla. ..teď bude chodit na skupinové terapie...už jsem.mu nabízela ať bydli u otce..ale nechce...ze ho taky nesnáší. ..
Psychiatr je na miste, rozhodně, poku nesnasi veschno a vsechny, lezi, uzavreny atd., může se jednat o detske deprese a to je vazny stav, k léčení. Opet, jako jiz mnohokrat je tu nazor "psychiatricke leky az poslední" proč? Zlomeninu je treba dát do sadry, psychiku léčit odborniky. S terapii je to nejúspěšnější.
Ted to resis na popud čeho, partnera, soudu.. Kdyz je to takove roky?
Do výchovného střediska chodíme rok individuálně i ke kurátorCe je fakt že jsem moc ne ventilovat to jak se doma chova
Přijde mi, že musí být strašně nešťastný a osamělý. Já jsem nikdy v takovém výchovném středisku nebyla, jak to tam probíhá?
@levandule_k nevím jak mu pomoci
Z takových situací je mi smutno...určitě bylo náročné být tak dlouho na dítě sama, a vděk žádný...kamarádka měla stejnou situaci, a tam podle mně hrálo roli, že tatínek jednou za 14 dnů klukovi dával podněty k tomu, aby si matku nevazil ...napr. Když se mylo nádobí, zakázal mu to dělat, protože je to práce pro ženský a máma je blbá, když ho to nechá dělat, vždy dovoloval co máma zakázala, ex byl bohatý ale alimenty minimální...takže kluk to tak bral, že je vina matky, že nemůže žít v blahobytu u otce, a že pokud by umřela, šel by k otci a byli by mu líp. Hrozný...nepřišla jsem bohužel na nic, co jí poradit. Kluk je už dospělý, mámě ani moc nezvedá telefon.
@jessicca myslím, že i v normální rodině je vstup do puberty náročný, chodila jsem se synem na rodinnou terapii, abychom se vzájemně pochopili, byl to vždy náš den, pak jsme šli třeba do McDonalda nebo vybrat oblečení. Nechodí třeba někam na kroužek nebo do skautu, kde se cítí spokojený? Určitě bych ho maximálně podpořila, aby se někde cítil uznávaný a v pohodě, když doma se cítí špatně. Večer využít k pár otázkám, co se dělo přes den, i když třeba ze začátku nebude odpovídat, ale bude vidět ten zájem. Nehodnotit jeho pocity nebo rozhodnutí, svoje pocity vysvětlit. Ne jen zakázat něco, ale říci, že mu to nedovolím, protože se o něj bojím nebo na to nemám peníze ... Myslím, že nastěhování přítele na něj bylo asi rychlé, ztratil jistotu domova, možná by bylo lepší společné bydlení zkoušet jen o víkendu. Byl takový vždycky, že neměl kamarády a nic ho nezajímalo? Navázat třeba na nějakou činnost, která ho bavila dřív?
Přijde mi, že musí být hrozně nešťastný, že ho nikdo nechce a sám neví, co s tím.
@jessicca Minimálně bych se zeptala otce, jak probíhají návštěvy u něj. Klíčové je, jak umíte komunikovat vy dva spolu, jestli ho nemanipuluje a nehází ti klacky pod nohy. Rodinná terapie by byla vhodná i pro biologického otce, aby jste táhli všichni za jeden provaz a taky pro tvého současného partnera, jestli s vámi bydlí, tak pro něj chování syna je náročné.
Ptala jsem se, jak probíhá sezení s kurátorem, já nikdy nic takového nezažila, tak fakt nevím, jaká je realita. Nicméně něco málo jsem si o tom vygooglila, přijde mi, že má "napravovat" problémové děti a mládež, ale jestli je syn paličatý, tak ho bojkotuje z principu a mezi námi děvčaty, nikdo opravdu nikdo není rád někým napravován, aby se polepšil a byl společensky přijatelný. Ten bojkot a paličatost soudím dle toho, že jsi psala, že mu řekli, že má jíst vitamíny a on to odmítá, protože je to doporučení nějakého výchovné střediska.
Synka je potřeba rozmluvit, aby skutečně řekl svůj problém a to pak nějak řešit. Takže bych uznala, že jeho pocity jsou opravdové, i když se ti nelíbí. (Komu by se taky líbilo, kdyby mu jeho dítě řeklo, že ho nesnáší) Při komunikaci ho nehodnotit, citově nevydírat.
@jessicca Těžko ti někdo může napsat něco smysluplného, když píšeš velmi povrchně, ale budete se muset doma povrtat v rodinných vztazích, vztazích k sobě samým, křivdách, jít až na dřeň a nejen u syna, ale u všech. Otevřít bolestivá témata a pěkně to proprat. Když se syn chová takhle, bude za tím něco víc, jen tak vítr totiž nefouká, že.
V tomhle věku je změna partnera náročná, byl zvyklý, že jste jen vy dva. Teď nastala velká změna, tak se s tím musí vyrovnat. Nepíšete o (ne) vztahu k jeho otci, jak jste se před ním vyjadřovala o mužích. Navíc má za sebou těžké období, rvačka ve škole, kterou řešila policie, rok a půl táhnoucí se soud s psychoterapií. Nevím, jakým způsobem tam kdo figuroval, jak to vzniklo, ale on tam může cítit křivdu, protože tak reagoval na nějakou provokaci a teď je potrestaný on, ale je to jen spekulace.
Děti nám umí dokonale nastavit zrcadlo. Většinou jsou tam hlubší problémy v rodině. Celou situaci je potřeba řešit komplexně, ne stylem syn "zlobí" je potřeba ho opravit, ale začít u sebe.