Syn, 7 let mě, bouchnul. Jak probrat se synem, co se stalo?
Ahoj, jsem nějaká úplně na dně. Manžel si hrál s deckama s autodráhou, já jsem uklízela dole. Najednou bylo dost pozdě, řekla jsem že jdeme spát,děcka protestovali ale pomalu se chystali do postele. Šli se dolů napít, manžel šel ještě na cigaretu ven. Řekla jsem dětem ať jdou se mnou navrch, nešli, řekla jsem to třikrát v klidu, nešli, že chtějí počkat na manzela. zvýšila jsem hlas. Hrozně mě toto vytáčí, byla jsem unavená a zoufalá že mě neposlouchají. Pak se syn zvedl a šel.kolemme a bouchl mě do ruky. Pleska jsem ho a vysvětlila mu že toto si teda dovolovat nebude, přiletěl manžel a seřval.me i když jsem mu vysvětlila co se stalo, řekl mi že bude vždycky na straně dětí. Před nima. Hrozně mě tím potopil před nima. Řekla jsem mu že jsem pátý kolo u vozu že si do mě může každej akorát kopnout a že mě tady všichni nesnáší,nic neodpověděl, asi souhlasil. Odešla jsem z místnosti. Je mi z toho strašně smutno. S manželem jsme trvale rozhádaní a budeme se zřejmě brzy rozvádět ale čekala bych v takovéhle situaci že se zastane mě. Jakmile dětem něco vyčtu nebo tak tak to manžel hned zlehčuje a vlastně mi tak trvale podkopává autoritu. Když na něčem trvam,( nedělat domácí úkoly ráno, chodit zavčas spát, slušně se chovat) tak mi řekne že jsem zla. Nevím jak se synem teď probrat co se stalo. Nechci to moc hrotit, zároveň musí vědět že to nesmí. Máte někdo zkušenost ?
Mě když dcera bouchla, okamžitě ji rychle chytla zpátky. A rozhodně ne kvůli tomu, že takhle se řeší problémy. Naopak k tomu dostala vysvětlení, že aspoň ví, jak to bolí, že jsme se tím dostaly do situace, kdy obě máme nějaké "au" a situaci to vůbec nevyresilo. Plus pak samozřejmě následovala debata, co a jak příště, až bude s něčím nespokojena. Už to nikdy nezopakovala, trauma nemá, když je problém, mluvíme o tom. S manželem neporadím, mně do výchovy nikdo nemluví.
@garfa4 souhlasím s tebou. Nemyslim si, že když mě dítě bouchne a ja mu to vratim, že pěstuji agresi. Ukazuju dítěti,jak to boli, že je to nepříjemné a neznamená to, že ja nebo kdokoliv jiny si to necham libit. Já třeba nechápu rodiče,co se nechavaji od svych děti bouchat a delaji to furt, protože rodiče čučí jak tvrdé y. Co se týče manžela,pokud nebudete za jedno,tak ti z děti udělá opravdu fakany, protože on je evidentně k tomu vede a pro děti bude jeho výchova vždycky snadnější. Asi bych si se synem dneska sedla a vysvetlila si to. Bez muže však. A s nim si pak sedni separe,kam to vaše manželství a vychova vede..
Mám poměrně hodně cholerického syna. Je teda zhruba o dva roky mladší, než ten, o kterém píšeš, ale ano, občas nezvládne vztek a praští mě (nebo po mě něco hodí nebo tak). Už mám prostě reflex, že ho za ruku chytím, on se jakoby "vybije" a oba se uklidníme. Ale ano, parkrát jsme mu to i vrátila fyzicky (bylo to spíš horší). Hodně se s tím snažíme pracovat, syn hledá jiné cesty, jak si vtek vyventilovat a je to vlastně můj šikovný kluk. Nemyslím si, že z něj roste agresor.
Nicméně když se asi před rokem k podobné situaci dostal manžel (plácla jsem syna a on mi to vrátil), vyletěl po něm takovým způsobem, že jsme je musela od sebe jít odtrhnout já, protože jsme se lekla, že manžel synovi ublíží. Logicky vím, že by to neudělal - svoje děti miluje. Ale prostě manželovi sepnul reflex chránit svou ženu, mě chránit dítě. A upřímě, oba reflexy jsou v pořádku a rozhodně bych nechtěla žít v rodině, kde nejsou přítomné.
A z toho vlastně plyne i to, co ti chci říct: odejdi od svého muže. Je to i to nejlepší, co můžeš udělat pro svého syna. Nenech ho okoukávat mechanismus, že žena/matka/partnerka je kus hadru, který zajišťuje konfort domácnosti a každý si na něj může, co chce. Ne, otec tvých dětí už (?) prostě není tvým partnerem. Možná bude super otcem, když půjdete do střídavky. Ano, možná má na některé věci jiný názor, než ty a děti budou mít dvoje pravidla. To je v pořádku, s tím se naučí rychle. Ale nenechávej je koukat na to, jak tě shazuje. Nenechávej je se tohle učit.
Dost podobne situace tu nekdo resil uz pred par lety. Vy jste jeste furt spolu??? To nema smysl...
@garfa4 Přesně tak. Syn mě neustále tahal za vlasy. Ale tahal tak, že mi jich hodně vyrval. Já do toho měla období kortikoidů a vlasy mi začaly fest padat. Zkoušela jsem mu to vysvětlivat a jak to maminku bolí. Nic nepomohlo. Nakonec jsem udělala to, že jsem ho zatáhla a on byl v šoku. Od té doby to pochopil a přestal to dělat. U něj funguje jen prostě "udělat zrcadlo". Když přijde a bouchne, tak vysvětlím. Ale pokud se to opakuje, tak prostě dostane přes tu ruku, která to udělala. A najednou to funguje. Né na každé dítě funguje dnešní výchova. Všeho moc škodí. Já byla normálně vychovávaná a nepřijdu si opravdu labilní. Naopak mám s rodiči super vztah. A ač miluji své dítě, musí vědět, kde jsou hranice a že si vše dovolit nemůže.
Jinak tazatelko, od takového pryč a doufej, že děti pochopí, že rodič má mít nějakou autoritu a že jak se tatínek chová, že to není dobře. Ono čím dřív půjdeš od něj, tím lepší pro výchovu. Nedává jim to vůbec dobrý příklad do života.
@martulka88 jenomze je rozdil ve veku. 2 lety vysvetlovani nepochopi. 7 lety ano. Ale jinak souhlasim, meli by jit co nejdrive od sebe..
Ja teda nevim, ale me kdyz deti nekdy zkusily bouchnout (jako hodne male), tak jsem jim to vysvetlila - bez bouchani zpatky. Stejne jako kdyz na me ve vzteku rvaly, ze me nemaji rady, tak jsem to na ne nervala zpatky, aby videly, ale ve chvili, kdy s nimi byla rec, jsem jim vysvetlila, ze tohle je za hranou. Fakt by me nenapadlo placnout dite zpatky a pak mu rikat, ze se to nesmi. Jako jo, funguje to taky - v minulosti byly deti bity jak zito a maloktere by si dovolily to udelat taky, ale to jsem doufala, ze uz je opravdu minulost...
@konidana Také mám pocit, že jsem to už tady četla.
Já spíš vidím velký problém v tom, jak se k tobě chová manžel.
Taky vidím problém hlavně v reakci manžela a podkopávání tvojí autority - máma zakáže - táta povolí, máma se zlobí, tátá to zlehčuje a ještě pomalu pochválí. To není dobře, ne jen pro tebe, že z tebe budou mít dobrý den. To, že jsi to synovi vrátila, samozřejmě byla možná přehnaná reakce a ne. není v pořádku bít děti. Ale děti musejí mít taky nějaký respekt. Pokud jsi to zkoušela 3x v klidu, pak jsi zvýšila hlas a furt nic...jako upřímně, tvé reakci (ještě jako reakci na synovo bouchnutí, prorože se mu zřejmě nelíbilo, že musí jít spát) dokážu i pochopit. Že tě manžel seřval, bylo nemístné (kdy už, měl to řešit s tebou za dveřmi, až už by byly děti v posteli).
Jinak ještě jedna poznámečka - děti ti řekly, že nechtějí jít nahoru, protože chtějí počkat i na tatínka (pominu skutečnost, že tatínek v době uspávání dětí si chodí na cigárko, jako by to nemohlo 10 minut počkat). Opravdu to uspání nemohlo počkat 5 minut na toho tátu? Jako já chápu tvoji reakci na syna, ale chápu (byť v žádném případě neomlouvám! Tohle se prostě nedělá) v podstatě i synovu reakci na tebe...já v tomto případě bych asi udělala kompromis a uspání posunula o 5 minut (aby to nemuselo být s konfliktem a na křeč), resp. bych nejdřív manželovi nedovolila zdejchnout se na cigárko.
@suzanna123 Tak nikdo nepíše, že bije děti jak nezralý žito...ano, stalo se, syn byl v emoci - bouchnul, matka byla v emoci - plácla (přepokládám, že snad jen lehce, že nejsou žádné čefvené otisky ruky na prdeli ani facka na ksichtě...teda doufám...pro toto bych pochopení neměla). Ano, není to v pořádku, ale dokážu mít pro to pochopení. jsme taky jen lidi. Větší problém je ta následná reakce manžela. Jestli píše, že jsou rozhádaný, rozvod na stole, mohlo to být schválně, aby opět a zase podkopal matčinu autoritu u dětí a on byl za "toho hodnýho, co se jich vždy zastane a co u něj nic nemusí", zatímco matka bude za tu, co nastavuje hranice a vyžaduje, že se musí poslouchat, až dojde na lámání chleba....
V první řadě bych si prošla, jak jsem té situaci mohla předejít já a co bych příště mohla udělat jinak. Najednou pozdě opravdu nebylo, čas utíká pořád stejně a děti prostě potřebují dost času na večerní rituály, napít se mohou i nahoře, manžel může jít na cigaretu, až uloží děti. Když budeš hlídat, aby večer probíhal v klidu a předvídatelně, spoustě sporů předejdeš. V druhé řadě, rodiče musí být tým, když spolu nesouhlasí, nesmí to vědět děti. Pokud to tak s mužem nemáte, urychleně to řeš, protože dětem ubližuje, když nemají jistotu rodičovské spolupráce. Za třetí, co nechceš aby druzí dělali tobě, nedělj ty jim, bez výjimky. No a nakonec za čtvrté. Syn by měl vědět, že tě to bolelo a ublížilo ti to. To stačí. Není potřeba mu říkat, že nesmí ubližovat, je potřeba posilovat jeho empatii, aby nechtěl ubližovat. A zároveň bys měla poslouchat ty jeho a posilovat svou empatii, abys mu neubližovala, ani když dělá něco, co se ti nelíbí. A když si ublížíte, je fajn se omluvit navzájem a říct si, že je vám to líto.
Vracet plácnutí plácnutím a argumentovat u toho, že to dělat nesmí, nepřijde logické mně, natož pak tomu malému dítěti. Navíc k tomu plácnutí vůbec nemuselo dojít, kdybys tvrdošíjně netrvala na tom, že na tátu čekat nesmí. Však režim už měly ten večer děti stejně narušený, takže proč nenechat otce, aby se o ně po vykouření cigarety postaral? Však jsi mohla získat prostor sama pro sebe, což by ti jen prospělo...
Ty i syn byste se měli učit pracovat s emocemi, naučit se o nich mluvit a když už se přihodí něco, co není v pořádku, tak byste se měli umět vzájemně omluvit. Omluvit se vlastnímu dítěti za to, že jsi něco pokazila, nevede ke ztrátě autority, ale k podpoře důvěry v tebe.
Každopádně se domnívám, že váš hlavní problém je někde úplně jinde...
@ninive211 já nepíšu, že tu někdo bije děti jak žito a ani nesoudím autorku - každý může ulitnout. Reaguji na komentáře, že to je správná reakce
Myslím, že tady je rozvod na pořadu dne. Ještě bych to oslavila. Jestli budete mít střídačku, tak je blbý, že podle tatinka, který evidentně neuznává výchovu, bude poté děti štvát proti tobě a tebe nebudou chtít poslouchat. Bude jenom tatínek a ty budeš ta zlá. Možná by nebylo na škodu si o tom pak popovídat u odborníka. Jestli chceš mít klid.👍
To je takova automaticka obrana kdyz te nekdo placne tak mu to vratis. Vubec nechapu reakci manzela, to mel resit mezi ctyrma ocima s Tebou. Mun muz kdyz me syn placnul tak ho chytil a docela dirazne mu rekl, ze jeste jednou tak mu da po tlame, protoze jeho manzelku nebude mlatit ani jeji vlastni syn 😅 tak jsem si rikala ze to je tim ze ke otcim ne otec, ale kdyz to zkiusela nejmladsi tak reagoval uplne stejne i kdyz ta je jeho.
A to se ti stalo poprvé v životě? Úplně normální situace s dětma. 🤷♀️ Mimochodem, zachovala ses správně. Říct mi něco takového manžel, dostal by ty rozjeté smrady na 14 dní na starost komplet se vším a já bych si jela někam užívat. Jako sorry za můj projev, ale mě to úplně překvapuje, že si někdo takhle nechá 💩 na hlavu. To si fakt necháš od chlapa libit? A proč? 🤷♀️ Jako a co s dětičkama předvedl on, že tě takhle ponižuje a povoluje jim úplně nesmyslné věci? On s nima dělá ráno ty úkoly nebo se nechá od nich mlátit? 😳
@ninive211 jasně že jsem si to pak vyčítala, že jsem to hrozila, únava, stres, všechno ...ale něco je za tím. Asi podvědomě potřebuju mít pocit, že mě někdo vidí a slyší. Že jsem pro někoho důležitá. Agrese se rodí z bezmoci ...
@sonaxoxo on mě úplně nenávidí, rozporuje všechno co řeknu. Když mě uráží,.řeknu mu, že takto s ním komunikovat nebudu, že mi to ubližuje a on mě seřve, že na něj útočím, přitom jen vysvětluju, co se mnou dělá, když se mnou jedná verbálně agresivně.
@martinka_33 to je hezký, že se tě zastane, važ si toho. Já jsem tak dlouho slevovala ze svých nároků a najednou nechápu, kdo to vedle mě je a jak si tohle může dovolovat.
@prejeta_zaba no on je teď doma, děti vozí do školy, nemusí do družiny, takže je top rodič. Mezi školou a kroužkem má syn 4 hodiny času a už asi třikrát nebyl schopnej ty úkoly a ním udělat a o fotbale byl syn unavenej tak se domluvili na ráno. Nadávala jsem jak špaček ale nemůžu nic. On to manžel uznal že to není dobrý ale když se to opakovalo, tak mi to fakt vadilo. On si ten čas prostě nerozvrhne. S děcka bez něj spát nepudou tak se jak blbka dycky ptám kdy půjdeme spát atd ..
@martinka_33 U nás by ta reakce byla podobná-syn měl období, kdy se taky furt oháněl, plácal, popichoval...táta mu dal několikrát jadně najevo, že takhle teda NE. On teda syn je AD(H)D, ne nějaký extrémní projevy, ale třeba právě tady ta inpulsivita, že někdy nejdřív jedná a že rád provokuje...to k tomu trochu patří.
@ninive211 právě že mi hrozně chybí, aby dal najevo, že jsou nějaký hranice. On o mě před dětma nemluví hezky a mě hrozně toto vadí když si že mě nějak utahujou hnusně, prostě potřebuju aby se mě zastal. Když jsme s dětma sami, tak jsou v pohodě. Manžel je podvědomě prostě chce mít vždycky na své straně a mě z jejich smečky prostě vyloučil. Plánuje jen pro ně, vůbec mě nijak nezmiňuje když se baví, jako bych byla duch. A pak řekne: chlast je to jediný co na mě máš a vůbec nechápe že jeho chování ke mě jako manželce je totálně za hranou.
Fyzické násilí do vztahů nepatří, natož do vztahů matka-dítě. A placnutí je fyzické násilí. Dospělý je ten, kdo si má toto uvědomit a jakemukoliv fyzickému násilí se vyvarovat, bez ohledu na to, že by to byla reakce na chování dítěte. Ale u vas je problém prostě mezi tebou a mužem. Syn jen reaguje na zmatek, ve kterém žije. Řeš váš vztah. Pokud se ze vztahu vytratil respekt, není důvod v něm pokračovat. Proč spolu vlastně jste?
@20190418 no já osobně se bojím samoty, ani finančně nevydělávají nějak moc peněz, pořád mám vlastně manžela ráda, snažím se někdy i mu naznačit, že se cítím sama, že mě nikdo neobjal už tak dlouho, no manžel se mi akorát vysměje a já se cítím jak úplná kráva, aspoň jsme takto všichni pohromadě, při představě, že budu sama je mi hrozně. A dost me děsí i Vánoce, nic mě nebaví, jen bych pirad jen brečela.
tak on te bouchne a ty bouchnes jeho. Co mu chces vysvetlovat? Ze on nemuze a ty ano? Souhlasim, ze te manzel pred detmi servat nemel, je blby, kdyz netahnete za jeden provaz a hadate se o nich pred nimi. Synovi rekni, ze te nesmi bouchat, ze nesmi nikoho bouchat a ja bych se treba omluvila za to, ze jsem ho pleskla, aby videl, ze to neni ok. A vysvetlila mu ten duvod, ze to byla reakce, ale nemela byt.