Ahojky, už dva roky jsem po rozchodu s přítelem. Máme ve střídavé péči dvě děti. Pořád se ovšem dost dohadujeme. Užila jsem si s ním dost ošklivého. Snažím se o tom nemluvit, nemyslet a zapomenout. Už to prostě neřešit, ale on z rozchodu viní mě a neustále mi opakuje, že normální vztah mít nikdy už nebudu. Nevím jestli tohle může být problém, že mám strach ze vztahu. Nebo si aspoň myslím, že mám. Pokaždé když poznám někoho kdo by byl hodný a mohlo by to fungovat, dostanu strach a je mi na zvracení. Teď se už skoro rok s někým vídám, ale není moc vhodný pro rodinný život a spíše to bereme jako přátelství (děti ho neznají). Je mi s ním dobře. A tyhle špatné pocity nemám. Před pár měsíci jsem ale poznala někoho "normálního" a zase tyto pocity (když jsme se začali vídat, hned jsem to s tím "kamarádem" ukončila). Nevím pro koho se rozhodnout a co dělat. Přijdu si jak pitomá puberťačka. Už jsem si řekla, že nebudu řešit prostě nic. Ale i tak mi to nedá a podvědomě nad vším přemýšlím. Nebyla jste někdy některá v podobné situaci?
@mammoth007 ahojky, moc ti děkuji za odpověď. Doufám, že i já se srovnám a budu si věřit a že taky poznám někoho kdo za to stojí a nebudu už přemýšlet o ničem. Tobě přeji hodně štěstíčka a zdravíčka, i pro mimi.
Po rozchodu s byvalym jsem mela podobne pocity. On mi navic daval docela kour, takze jsem mela pocit, ze jako zenska jsem uplne neschopna a beztak se mnou nikdo nevydrzi. Prosla jsem dvema chvilkovyma " vztahama", ale bylo to spis o sexu nez cokoliv jineho, kdyz se zacalo mluvit o zavazcich nebo realnym vztahu, tak jsem utekla. Potom jsem se na to vykaslala. Rekla jsem si, tak holt budu sama a soustredila jsem se na sebe a deti. Pul roku na to jsem poznala sveho nynejsiho muze, a I kdyz jak rika jsem byla jako jezek v klubicku, a on prvni rok travil tim, ze se me snazil zbavit bodlin, dneska jsme happy, cekame druhe mrne a zivot je fajn. Mam pocit, ze clovek proste potrebuje cas na to, aby uveril sam sobe a prekonal co ho trapi. A ikdyz je to klise, cas vsechno spravi a ten pravej prijde v pravy cas. Pak uz nebudes premyslet, jestli jo, nebo ne, proste budes vedet, ze jo 🙂 Moc drzim palce