Strach a obavy vítězí nad rozumem

Tak tu po nějaké době píšu znovu, naposledy jsem myslela, že už to opravdu vyřeším a co myslíte? Opět nic. Přítel měl opět stavy kdy strávil veškerý čas volný v hospodě, poté přišel a čekal, že budu nadšená a věnovat se mu.. Když tomu tak nebylo opět vybuchl a bylo zle. Byli jsme týden na dovolé, užila jsem si to, ale necítila se jako rodina.. Ted jsem ve stavu kdy mi je všechno jedno a nějak ho neřeším abych už sobě neubližovala.. Zjistila jsem, že pořád lže.. Byly jsme s dcerkou na výletě a viděla vedle paneláku stát naše auto, dojdu domu on nikde, tak mě zamrzelo, že ani nezavolal a bylo mi jasné že je vedle na pivu. Volám mu kde je a on že je na cestě z práce, tak jsem mu to vytmavila ani nepřišel hned ale asi po pul hodině možna i vic a to je pajzl přímo vedle paneláku.. Omlouval se atd.. ale myslám si, že to neudělal poprvé.. Pak nesliboval, že bude s námi a opět šel, to už mi došla trpělivost a večer jsem vyrazila s kamarádkou ven.. Kamarád který slavil narozeniny byl s námi,znám ho 6 let.. Pomáhal mi v těhotenství atd.. přítel byl 170 km daleko a stalo se to, že z pusy na narozeniny se stalo kratke libani.. Od te doby mám v hlavě už guláš úplně. Přítel mě pořá přesvědčuje, že je vše v pořádku a snaží se, ale na mě to nějak nezabírá.. Vůbec nevím jak se z toho vymotat.. Přítele mám ráda, ale nevím zda ho po tom všem miluji.. Záleží mi na nás jako na rodině a už několik dnů se užírám, nedokážu mu dát bez nucení pusu ani obejmout.. prostě jsem se v hlavě nějak blokla, možná se bojím, že když opět povolím, bude to za chvíli to samé..