Stěhování manžela za prací
Ahoj holky, ráda bych Vás požádala o názor, protože já už jsem bezdradná, pere se to ve mě a už nevím jak dál. Manžel je ředitelem v jedné místní výrobní firmě, ve které působí třetím rokem, kde ale není spokojený a rád by zaměstnání změnil. Naskytla se mu možnost pracovat pro jednu rakouskou firmu, která má výrobní závod asi 2,5 hod od našeho současného bydliště. Finančně by si v současnosti polepšil asi o 15% oproti současnému platu, do budoucna určitě víc. Jde o to, že od června tohoto roku by musel strávit půlrok ve Vídni a poté se přesunout do té pobočky, která je od nás 2,5 hod jízdy autem, ve vesnici na polských hranicích, kde v podstatě kromě té továrny nic moc jiného není. A my se nemůžeme rozhodnout, zdali do toho jít nebo ne. V následujících dnech se nám narodí mimčo, manžel by po přesunu do české pobočky odjížděl v pondělí ráno, vracel se ve středu na noc a poté by se opět vracel v pátek odpoledne domů. V Rakousku bych mohla být toho půl roku s ním, vždy třeba na dva týdny v měsíci, když bych neměla s malou doktora nebo tak..jinak bych zůstala po jeho přesunu do Čech v našem současném bydlišti, kde máme vlastní byt, já dobrou práci, do které bych se ráda příští rok na částečný úvazek vrátila a hlavně rodinu a všechny kamarády. Jen ještě podotýkám, že ze současného zaměstnání odejde co nejdříve tak jako tak, situace tam už je v několika odhledech neúnosná..šly byste do toho? Žije tu někdo v podstatě "víkendové" manželství? Vaše rady a doporučení? Moc děkuji, potřebuji nezávislé oko, protože já už sama nevím..
Raději držte spolu, i za cenu omezení. Jak se chlap odtrhne, tak už se to jen těžko dává dohromady, vím to sama. Víkendové manželství rozhodně ne.
Já bych volila rodinu. Společné chvíle s miminkem už nikdy nevrátíte! Děti strašně rychle rostou a spousta věcí uteče tak jako tak. Shodou okolností jsem minulý týden řešila (u sebe) zajímavou prac. nabídku - velmi bychom si finančně polepšili - ale s ohledem na to, že nyní máme dost (nežijeme na zámku, ale jsme v pohodě a hlavně spolu), jsem nabídku s poděkováním odmítla. Čas prožitý pospolu Vám nikdo penězi nenahradí. A já zastávám názor, že děti jsme si pořídili proto, že jsme je chtěli a tedy se jim chceme i maximálně věnovat (ne 30 minut před usnutím). Přeji Vám, abyste byli spokojení !!!!
no a to by nešlo, abyste se přestěhovali blíž k budoucímu zaměstnání? aby ta dojezdová vzdálenost byla menší? Třeba jen hodinu? To dojíždí každý den spousta lidi...a ty by sis holt našla práci pak jinde? Zkusit se cca na rok přestěhovat do podnájmu - současný byt nepouštět, pokud je váš - jen ho pronajmout...a po roce uvidíte (nebo i dřív)...když by se manželovi líbila práce a byli byste tam spokojený, tak se pak přestěhovat napevno do svého...
Po vlastní zkušenosti bych to nedělala. My s manželem žíly víkendove dva roky. Mě to přestalo bavit,tak jsem se za ním přistěhovala blíž. Pak se narodily děti,manzel celý dny v práci za mizerne peníze,deti viděl hod denně,mladsiho ani to ne. Hrozně mu to vadilo. Teď se mu naskytla jiná práce,ma sice méně,ale vyjde to stejné protože nepřijede peníze a je ve tři doma.
Takže já bych se buď přestěhovala blize nebo ať si najde práci v nejbližším okolí on. Za chvíli by vás mrzelo že nevidí dítě vyrůstat. Já osobně se finančně uskrovnim než být stále s dítětem sama. Ale každý to má jinak😉
@vrabcak0007 když bychom se přestěhovali někam na půl cesty, moc toho nevyřešíme..budeme platit navíc jedno bydlení + moje a jeho dojíždění a ve výsledku bychom na tom byli finančně hůř, než jsme teď. Byla bych s malým dítětem sama v cizím městě a manžel pořád jinde v práci..to není v tuto chvíli řešení. A ohledně mé práce, já mám v současnosti příjem 50+ (samozřejmě když nejsem na mateřské) a obávám se, že takovou práci jen tak nenajdu, proto bych se prozatím ráda držela ve městě, kde v současnosti jsme..pracovat v Lidlu za kasou a mít příjem 14tis hrubého, zřejmě to neřeším a s manželem se odstěhuji, i přesto že tam lišky opravdu dávají dobrou noc a nejbližší větší město je asi 80km.
Radím odstěhovat se s ním, buďte v cizině rok, užijete si mateřskou a budete jako rodina pořád spolu. Po roce uvidíte, jestli se vrátíte do ČR nebo zda třeba ještě rok zůstanete. Do práce se budete moct vrátit vždycky 😉 Byt tady pronajměte, taky to tak děláme. Manžel dostal práci v Německu. Máme se tu dobře (nemyslím finančně - to jsme se měli i v ČR), fungujeme super jako rodina. Už jsme tu rok a ještě rok a půl pobudeme, pak se vrátíme do ČR
To máš jen ty sama 4x vyšší plat než já a to jsem navíc sama s dvěma holkama. Nevím nevím jestli tu najdeš někoho kdo chápe drama jestli jako rodina vyděláme 100+ nebo 150+....
Ja se v podobne situaci stehovala s muzem. Trvala jsem na tom ze miminko je male jen jednou a mel by u toho byt. Harcujeme uz pres rok a jsme spolu 🙂
To teda těžko říct, hraje v tom roli obrovský počet faktorů. Já osobně bych volila variantu společně ve Vídni a pak víkendové manželství na zkoušku, třeba na půl roku nebo rok (to se dá snést), a pak vše vyhodnotila. Pokud se tedy rozhodne pro současnou nabídku.
Já bych to nijak nehrotila. Můj taťka celý život byl pryč a nic nám nechybělo. Lásku a vše nám vynahrazoval přes víkend. Stejně v týdnu člověk chodí pozdě a na nějaké extra věnování času dítěti není čas. S tím že jste na bytě tak by se mohl celý víkend věnovat jen Vám. Pokud by jste se odstěhovala zanim bylo by to horší, po čase by vše na vás začalo padat. Nikoho by jste tam neměli atd... Být týden bez sebe není taká hrůza. Zažila jsem to i u manžela že jezdil pryč a v pohodě někdy byl i 14 dní a dá se to. Teď ho mám doma ale stejně to dopadne tak že pujde nejspíš někam za lepší prací a bude pryč týden. Není to nic na hrozného. Za zkoušku nic nedáte, Vždy může odejít když se vám to nebude líbit.
Ségra byla manželkou kamionáka. Odešel z práce, když ho vlastní syn už nepoznával. Nestojí to za to. Pokud je manžel šikovný, najde si lepší práci, kde si jistě polepší o více procent za méně času dojíždění.
@la_amanita moc děkuji za názor!
Moc děkuji všem za názory!
Žijeme rozděleně a dá se to, i když jsem na dost věcí sama. Ale je to o zvyk. Manžel má delší pracovní cykly a pak zase naopak víc dnů volna (až šest). Nějakou dobu to bylo víkendové a to bylo na nic, sotva přijel, tak už skoro druhý den myslel na cestu zpátky.
Určitě je i rozdíl, zda je situace dočasná... třeba na dva tři roky. Nebo je to "napořád".
Za sebe můžu říct jen to, že bych do toho nešla. V žádném případě.
Obzvlášť v pozici rodiny s nadprůměrnými příjmy, kde finance nejsou (resp. neměly by být) ten hlavní hnací motor, proč se rozdělit, u vás zjevně nejde o to, mít co jíst, kde bydlet... Nemluvě o tom, že 15% navíc k současnému českému platu není nic závratného, to projezdí v čase a benzínu.
Vztah k dítěti není něco vrozeného, daného, to se buduje právě tím společně stráveným časem, každodenní péčí, projevovanou láskou, společným učením. U ženy se v tom ještě angažují hormony, ale u chlapa ne, tam to je opravdu jen a jen o tom být spolu. Tvůj muž by přišel o jednu z nejdůležitějších částí vašeho společného života, o tu nejcitlivější část, která hrozně rychle uteče.
Navíc být na to sama s malým dítětem velkou část týdne je fakt záhul. Jasně, spousta žen to dává, ale většinou nemají na výběr. Ty ano. Kamarádi a rodina jsou fajn pomoc, ale realita je taková, že největší nápor péče bude ležet na tobě a manželovi, tak to prostě je.
Předpokládám, že manžel tak jako tak nemá a nebude mít práci, z které by byl ve čtyři doma...a v tom případě bych do toho šla. Ve Vídni bys byla s ním, jak by to šlo, a pak by se vidělo, známý jezdí podobnou vzdálenost tak, že do práce jezdí v pondělí brzy ráno, pak jede ve středu ve čtyři z práce domů, do práce zase ve čtvrtek ráno, a v pátek odpoledne domů. Nevidím v tom žádný velký problém. Můj taťka jezdil denně 100 km, což v zimě znamenalo, že nás ráno neviděl a večer jen chvíli, a stejně bych na něj nedala dopustit. Není to ani tak o čase, jako o tom, čím se ten čas naplní...
Ja bych do toho nesla.Dite je male jenom jednou a strašně rychle vyroste a mne by hodně stýskalo.Ale např. naši to tak nejak mají a myslím,ze jen diky tomu dou pořád spolu 🙂
Ahoj, my jsme žili víkendové pět let, z toho tři roky s dítětem. Do tedka vlastně pendlujeme. Zvládnout se to určitě dá. Je to takové nekonvenční a člověk musí fakt dost improvizovat. Já bych do toho šla. Když to nepůjde nepůjde no ono se to nezbláznil.
Pro mě by byla nejdůležitější otázka, jak moc o tu novou práci manžel stojí. Je to něco o čem vždycky snil? Nebo to je jenom další z mnoha? Kdyby to byl jeho sen (což práce v zahraničí / pro zahraniční firmy může být), asi bych nemohla žít s tím, že jsem mu jeho sen zakázala. A sama vím, že život se neustále mění a za rok, kdy tu budeš končit mateřskou se může objevit úplně nová nabídka jak pro tebe, tak pro něj.
Mam manzela vojaka a zijeme takhle uz 5 let.Nekdy se nevidime i nekolik tydnu.Ze zacatku to bylo narocne,ted uz to neresim.Jen podotykam,ze se mame porad radi a nemame vetsi krizi.Jedna byla,kdyz se narodil syn,ale to je asi vsude.Ted mame dve deti a fungujeme.Je to o tom,jak si to nastavis v hlave.Neumis si to predstavit,dokud tak nezijes.
@jirikova pokud to není manželův dream job, tak bych ho v tomhle rozhodně nepodpořila. Ono to není špatný nápad, ale absolutně nevhodné načasování. Finančně nic moc přilepšení, i kdyby bral teď 100k+... Nešla bych do toho.
S dítětem bych takhle žít nechtěla. Pokud by jste ty peníze navíc nutně potřebovali, tak by to byla jiná, ale očividně není pro manžela problém, sehnat slušné zaměstnání, takže hnát se za prachama je blbost. Klidně, ať máte míň, ale ať jste spolu.