Starší dcera ubližuje mladšímu synovi

Já si myslím že je to hlavně kvůli tomu že je to holka-kluk. Já mám syna 4 a teď syna 1 a i když to bylo ze začátku taky těžké a složité už se to spravilo.

Já mluvím z vlastní zkušenosti a můžu Vám rict ze rivalita s bratrem trvala až do 15-16.

Dcera je o 2 roky starší než syn. Je jim skoro 10 a 8 let a furt se rvou jak koně, nadávaj si, hlavně starší mladšímu i o něm zle mluví... ale i si spolu vyhrajou,někdy 😅

Naši kluci jsou od sebe 3 roky a rvou se pořád. Když se nervou, tak se hádají. Starší hrozně rád mladšího poňouká a ten je pak jak čertík z krabičky a jindy je to zase naopak. Kolikrát si říkám , že snad ani nejsou sourozenci 😉

U nás to bylo ještě do nedávna také. Máme dva kluky - starší 9 a mladšímu bude v lednu 6. Bylo to také neustálé ječení, mlácení apod. a nepomáhalo nic. Najednou jako když utne, je klid. Myslím, že na staršího snad přišel nějaký vývojový skok nebo co a co nastoupil do 3. třídy, tak se chová rozumně a na bráchu už nedoráží. Normálně se s ním dokáže domluvit. Je fakt, že dost podporuji a zdůrazňuji to, že se musí spolu domluvit a ne na sebe ječet. Zkrátka snažit se situaci urovnat bez toho aniž by si dali do zubů..Ale to holt asi poberou spíše ty starší děti. Rovněž když máma nebo táta přijdou rozštípnout hádku tím, že na děti řvou, tak to není dobré. Dítě pak prostě na sourozence aplikuje stejnou řvací techniku..

No ženy to jste mě moc nepotěšily. ☹ Jestli to bude trvat několik let v tomto rytmu tak zešedivím,nebo se zblázním.
Některé dny jsou lepší,třeba dnes je relativně klid.

Bude to asi znít hrozně,ale už se fakt těším až dcerka půjde od pondělí do školky. Je teď doma kvůli nemoci,a už je to fakt na mašli.

Schválně šla do školky až letos aby si ten první rok na brášku zvykla,a nebrala to jako že jsme si pořídily bráchu a ji hneš šouply do školky. Školku miluje,a hrozně se tam těší.

Dcera je docela rozumná, na většině věcí se domlouváme, to na ni platí. Ale tohle nějak nepobírá. snažím se v klidu vysvětlit,domluvit,ukázat, aby to pochopila.
Ale někdy už to fakt přežene a to pak i křičím. Není to pravidlo, a není to denně. Vždy si potom sedneme a vysvětlíme proč se to stalo. Nemáme ani jedna problém se té druhé omluvit, a říct si že se máme rády i když se zlobíme.

Já mám mladší ségru takže nějaký srovnání mám,ale nepamatuju si že by jsme se někdy tak řezaly. Spíš ségra dělal naschvály mě, a já to vždy od rodičů schytala i za ni. Protože ona je přece mladší a nemá rozum. Je mladší jen o 1 rok.

No asi doplním zásobu rumu v lednici páč tohle bude asi na palici. 😀 😀 😀

U nas docela zabira zakaz neceho (pohadka na telefonu, sladkost atd., co ma rad). Syn nekdy ze vzteku stipne i me, tak mu to oplatim a ejhle, vubec sr mu to nelibi. A kdyz malou kousnul, tak jsem mu to taky oplatila. Domluvou moc nechape, ze to boli
Preju pevne nervy a zasobu mam v lednici taky :D

@terry1512
Ahoj a bola si pritom, ked ho napriklad uhryzla do ruky, pripadne buchla tou drevenou hrackou do hlavicky? Robi to aj pred tebou alebo iba ked su sami?

@terry1512 ahoj, u nas to vypada podobne. kluci jsou od sebe 2,5roku, ten starsi taky nechodi do skoljy, chci aby se necitil odstrcene, tak je tu s nami dome. je to jak na houpacce, ale spise nic moc..
sourozenecke vztahy resi Nevychova, ale zkusenost nemam. ikyz me napadlo ji zkusit, jen odvaha chybi..

@pajounek Tak to u nás nefunguje vůbec. Na telefon nekouká, sladkost má výjimečně takže není moc co zakázat. Dřív platilo odebrat LEGO, na to slyšela. Teď už ani to nezabírá. ☹

@trdelnik234 ano jsem u toho vždy, děti jsou většinu dne se mnou v obýváku,kuchyni, atd... Někdy se my tomu podaří zabránit,ale fakt nemám oči všude takže někdy to prostě nevyjde. Ona moc dobře ví že to dělat nemá, že se pak zlobím. Ale stejně jde a udělá mu něco.

A už jsem to zakřikla ten klid. Při pokusu jít sní do pokojíčku, mu zavřela prsty mezi dveře a práh. Ještě že je tam celkem mezera,jinak by to bylo asi na doktora.

@hz tak to je skoro stejně. dcera měla při narození syna 2 a 9 měsíců. Právě proto aby se necítila bokem nešla loni když se narodil,ale až letos. Takže byla vlastně celí ten rok doma i s bráškou. A tohle začala dělat až jak brácha začal víc využívá prostor doma. Dokud jen ležel a max. se přetáčel tak ho opatrovala jak oko v hlavě.
Přitom se snažím,aby jí nebral její hračky, atd... Má svoje věci,na které si nenechá sáhnout,ale mají i společné. a to mu je v lepším případě jen vezme z ruky. V horším ho s tím rovnou praští.

Na nevýchovu jsem koukala,některé věci zkoušíme, ale zatím to moc úspěšné není ☹ teda na poli sourozenců.
Říkám si že třeba až ještě trošku víc povyroste a bude z něj víc parťák tak se to zlepší. Tak doufám že to není jen moje naivní představa a přání. 🙏

@terry1512 Tyjo, to by bylo něco na moje nervy! Nabančila bych jí, že by si nesedla a poslala na samotku, třeba do pokojíčku. Když vysvětlování nestačí (a ve 4 letech by už měla dobře chápat, že to bráchu bolí), pomůže jen akce (nebo reakce). Odpůrkyně tělesných trestů ať si trhnou nohou - vysvětlovat jsi zkoušela a je to k ničemu. Jasně v tom vidím úmysl, což je něco jinýho, než kdyby mu ublížila omylem. Takže minimálně plesknout přes ruku, zabavit hračku, kterou ho bije atd. Mně, když dítě zkoušelo kousnout nebo štípnout, udělala jsem mu to samé, aby pochopilo, co mi dělá. A pomohlo to. Ale byly mu teprve 2 roky, ve 4 už je to jiná situace...

@terry1512 dočetla jsem se tady, že je dobré negativní a agresivní projevy dítěte ignorovat (protože se snaží získat pozornost nevhodným způsobem) a jen se snažit ochránit utiskovaného. Průraznějšímu dítěti - "agresorovi" se hodně a cele věnovat, dát mu tu pozornost kterou potřebuje,ale když je v pohodě a nic nevyvádí. Sama moc nevím jak to aplikovat do praxe, je to každopádně běh na dlouhou trať. Přeji pevné nervy! :D

Jsou jí čtyři, takže už nejspíš dobře mluví. Co ti k tomu řekla ona? Proč to dělá? A proč si myslíš ty, že to dělá? Věříš tomu, že je zlá a dělá to proto, aby mu ublížila? Nebo si myslíš, že má nějaký problém, kvůli kterému to dělá? Nepomohlo by navrhnout jí jiné řešení, co v té situaci dělat?
Vysvětlení, že to nemá dělat, takhle malému dítěti nepomůže, pokud neví, co jiného má udělat. Ani bití nepomůže, když pro ni není jiné řešení. Důležité je uvědomit si, že to, že tobě připadá, že to dělá bez důvodu, z ničeho nic, rozhodně neznamená, že to tak opravdu je. Možná ten důvod jenom nevidíš. I přesto, že ty ho nevidíš nebo ti připadá malicherný, pro tvou dceru to může být něco zásadního.
Místo vysvětlování by vám mohlo pomoci naslouchat. Říct něco jako Bouchla jsi brášku, asi udělala něco, co se ti nelíbilo... a pak být potichu a poslouchat, co k tomu řekne ona. Nechat říct všechno, co jí vadí, trápí ji a co potřebuje řešit. A pak se jí zeptat, jak jinak by to šlo vyřešit, aby nemusela nikoho bouchat a ubližovat mu.
Jak tu padlo, je také dobré tomu chování nevěnovat moc pozornosti. Říct třeba něco jako "Bouchání bolí, lepší je říct Nenene!, když ti něco vadí" a pak se věnovat tomu, komu bylo ublíženo.
A můžeš zkusit knížku Sourozenci bez rivality. Je spíš o starších dětech, ale docela jsem se divila, co všechno může mezi sourozenci vzbuzovat velké negativní emoce...

@soleilll No jako dneska už dostala, a šla za trest do pokojíčku. Ty prsty mezi dveřma byla poslední kapka už.
I mě sama řekla že to ví,ale že jí to baví mu ubližovat. Už fakt nevím jak na ni.

@konidana Tak to právě dělám. Většinou musím zachránit bráchu aby nedopadl ještě hůř,a sní mluvím až je bráška v klidu a nepláče. Jinak s dcerou podnikáme samy výlety,kino, takový holčičí dny si děláme. i přes den když malej spí má moji 100% pozornost. Malujeme si, hrajeme.
Nemyslím si právě že by to dělal kvůli nedostatku pozornosti. To bych i pochopila.

@terry1512 řekla bych že prostě zkouší a testuje co vydržíš:D Jo máš pravdu, jsou na zabití "miláčci" :D

@rebe Mluví velmi dobře. a chápe velmi dobře. Vždy jsme se na věcech domlouvaly..

To se jí ptám pořád. Proč to udělala, co jí vadí,jestli jí brácha třeba nebouchl atd....
Odpověd je že jí to baví. snažím se opravdu ji poslouchat. Sedneme si spolu,povídáme si o tom co ji trápí atd... řekne že nic.

Už fakt nevím jak na ni. Bít ji samozřejmě nechci, to není řešení. Ale už fakt nevím co dělat. aby byl aspoň jeden den bez nějakého urázu.

Asi mi někdo ukamenuje, ale když ji baví týrat brášku tak bych ji to normálně párkrát vrátila. Ne v plné síle samozřejmě, ale tak aby viděla že to není zábava a bolí to.. Něco jiného když se něco stane omylem, nebo když se vzájemně pošťuchují. Ale ubližovat protože jí to baví? Také jsem vysvětlovací typ, ale tohle už je na mě moc. Možná by poradil dětský psycholog, ale čekat až malému ublíží doopravdy je hloupost.

Nečetla předchozí komentáře takže reaguji jen na dotaz. Uz jsem jsem se s podobnou situaci setkala a došli jsme k závěru že starší ubližoval, proto že ho uspokojovalo to, že mladší brečí. Mel z toho upřímnou radost a když viděl, že to mladší nijak nevrací nebo neoplácí stupňovalo se to. Doporučila jsem kamarádce aby jisté schválnosti vyzkoušela s rozumem, ale s úplně stejnou taktikou jako starší. Vybrat si okamžik a kousnout staršího do ruky například (ne samozřejmě nějak extrémně ale tak aby to alepson trosku zabolelo) pote bych si k dceři dřepla a řekla ji že se omlouvám, ale protože už nevím jak to vysvětlit musela jsem ti ukázat jak moc to brášku boli. Udělala bych pár takových nečekaných stejných věci jako ona bráchovi a vždy vysvětlila, že je milujete oba ale musíte chránit toho kdo se zatím nedokáže chránit sám. Zeptala bych se ji jestli se ji to libi a jestli můžete pokračovat dál jako ona. Nechci říct abyste dceru nějak týrala, ale vyzkoušením si toho co delam sám je nejlepší možnost k pochopení a poučení se. 🙂 Přeji ať to společně zvládnete

Zazivam to same v blede modrym. Mam kluky 3r a 1,5r. Vsichni rikali vydrz prvni rok, bude to masakr, pak si ale vyhrajou a budou partaci. Ani prd.
Masakr to byl vzhledem k honicce o dve rak maly deti, ale masakr je to stale i kdyz v jine rovine. Dokud byl malej lezici mimino byl klid. Jakmile zacal lezt, zacalo to. Starsi mu vsechno bral,nic nepujcil, kdyz se mladsi ucil sedet a stat,schvalne do nej strkal,takze malej prepadaval a prastil se vzdy do hlavy. Vysvetlit to nemluvicimu dvouletakovi fakt neslo. Takze dostaval pres ruku nebo na zadek. Nepomohlo to. Ted se to trosku zacalo zlepsovat, mladsi povyrostl a zjistil ze to brachovi muze vratit kousnutim. Ten uz si dava obcas pozor a od zlocinu upusti. Zatim ale jen obcas. Myslim ze casem se sily vyrovnaji a zlepsi se to. Taky uz se starsi naucil ze kdyz chce vzit hracku, musi misto ni nabidniut jinou.

@terry1512 Řekla, že ji to baví? Tak to je opravdu složitější problém. Nevím, co bych dělala. Ale asi bych začala nekompromisním odmítnutím tohoto jednání s ne-negativní formulací typu Kousnutí do ruky bolí, koušeme do jablka, chceš jablko. Bouchat můžeš do polštáře nebo o gauče, kope se do balonu a podobně. Prostě nevysvětlovat, to zjevně nefunguje, ale bez nějakého většího věnování pozornosti negativní činnosti ji odmítnout. A následně věnovat pozornost tomu ublíženému, aby viděla důsledek, který to pro ni má.
Jak tu padlo výše, nejspíš to bude dočasný problém, až bude mladší s větší jistotou stát a získá sílu, začne se bránit sám, případně bude mít sílu i sám útočit, a pak dcera rychle zjistí, že to žádná zábava není. A tobě se pak bude hodit mít nacvičené odmítací fráze, aby se neprali jako koně.
Pokud jde o tvůj psychický stav (soudím podle sebe, že tě to asi dost deprimuje), snažila bych se hodně soustředit na ty okamžiky sourozenecké lásky, případně je aktivně podporovat (já třeba každému z dětí v soukromí vyprávím o tom, co hezkého o nich druhý říká nebo jak mi dává najevo lásku k tomu druhému). Moje zkušenost je, že když cítím jejich vzájemnou lásku hodně intenzivně, o chvíli později mi to dává sílu brát jejich spory s větším nadhledem. Dceři občas říkám, že se může na brášku zlobit, i když ho miluje, a může ho milovat, i když se na něj právě zlobí.

@rebe jo přesně. Řekla že ji to baví, že je to zábava.
Já jsem z ní někdy fakt zmatená. Říká že má Filípka rada, pusinkuje ho,půjčí mu hračku, hladí ho.
A pak cvak a Filip letí na zem, nebo něco letí po něm. Říkám jí že ji má Filípek rád, že ho to moc bolí když mu ubližuje. A že přece vidí jak je šťastnej když se k němu chová hezký. A ona z toho má taky radost. Proto to prostě nepobírám.
Psychicky jsem už fakt vyčerpaná. Každodenní maraton zachraňování Filipa a vysvětlování Julince mě opravdu už dost ubíjí.

Některé řady určitě vyzkouším, třeba to aspoň trošku pomůže. A snad se do té doby nezblázním. 😲

@kristinafar musim rict ze tahle metoda,doporucovana mj. i pribuzenstvem, se nam dost vymstila - ac praktikovana pouze parkrat a s "rozvahou" ,jako ze "vychovne". Starsi si to zapamatoval a zacal chladnokrevne oplacet,stejne tak i mladsi. S prupovidkou "abys pochopil(a) jak me to boli" . Trvalo pekne dlouhou dobu nez jsme to otocili . Muj nazor - tudy ne. My uz mame deti vetsi - resim to tim,kdyz uz to dal nejde,ze je oddelim. Hrajou si radi i spolu takze za nejakou dobu zjisti ze je lepsi se chovat slusne. Ale vydrzi to jenom chvilku 😉 a taky se provokujou a zlobi,protoze je to "bavi" 😠 podle me je dulezity se neunavit v tom neustalym usili to dceru ucit. Furt dokola. A vymyslet dusledek, aby ji to bavit prestalo. Prikladne - ublizila jsi zase brachovi,promin ale nemuzeme jit kvuli tomu na planovanou zmrzlinu (prochazku),jednak se musim o brasku postarat,druhak nechci aby se to opakovalo na prochazce pze by to pak mohlo but vaznejsi atd... nevim no. Je to tezky. Proste dorucit dusledky ty cinnosti. Aby to z toho vyplyvalo (ne trestat- priklad zakazat neco bez souvislosti) ale dat ty konsekvence,aby to bylo nevyhodny pro ni.

@terry1512 Tohle mi ale připadá naprosto normální - že se sourozenci chvíli milují a o chvíli později řežou jako koně. A je fakt, že zhusta se sourozenci mydlí pro zábavu. U vás je to obtížné v té jednostrannosti. Tak asi fakt hlavně přežij tohle období ve zdraví, až se budou mydlit vzájemně, bude líp 😀
Hele, jestli vidíš, že má radost, když se k němu chová hezky a on je spokojený, tak myslím, že to bude cajk. Vydrž :-*

@rebe díky. Vydržet musím,nic jiného my nezbude. 😉 A snad to všichni ve zdraví přežijeme. Věřím tomu že jak bude Filípek větší bude to lepší a lepší. 😉

😀 az se budou mydlit vzajemne,bude lip 😀 to se povedlo 😀 jo jo 😀👍

Nečetla jsem všechny komentáře.. Mám doma dva syny 4 roky a 15 měsíců. Starší také začal mladšímu ubližovat, často na něj žárlil, také začal chodit do školky až teď, aby se necítil odstrčený, hodně se mu věnuju. U nás bití a oplácení nepomohlo, spíš se to zhoršilo. Přečetla jsem si (a vřele doporučuju) knížky: Sourozenci bez rivality, Respektovat a být respektován, Vychováváme děti a rosteme s nimi. Musím říct, že jsem spoustu věcí pochopila, snažím se jednat podle těchto knih, není to vždy jednoduché, ale výsledky se dostavují.
Např. představte si, že Vám Váš manžel přivede domů svoji milenku a řekne, že ji máte mít ráda, že s Vámi bude bydlet, že se s ní máte dělit o oblečení, kosmetiku, bude ji brát s Vámi na výlety... Jak byste se zachovala k milence, k manželovi? Stejně se cítí Vaše dcera.
Možností jak řešit konflikt je spousta, např. popsání situace (Vidím, že Tomáš pláče) a dát dítěti prostor říct, co se stalo. Neužívat otázky, které vychází z Vaší nadřazenosti: Proč jsi ho zase bouchl? Co to děláš?
Určitě neřešit bitím, učím syna, že ruce jsou na hraní, pracování, hlazení,... nikomu se neubližuje. Ale pokud něco chci, mám pusu a ta umí mluvit. Nechci syna učit, že konflikt se řeší agresí a křikem, ale naopak... V první řadě se tak musím chovat já jako rodič a být tak vzorem pro dítě. Když dítě udělá něco, co nemá, jak se zachovám? Křičím nebo si s dítětem v klidu bez emocí promluvím? Myslím, si, že tohle je hodně důležité, aby dítě i pak v dospělosti umělo správně řešit konflikty.
Také zkouším, aby si situace řešili sami ( v našem případě, aby situaci vyřešil starší syn), např. zase popsáním situace. Vidím, že se přetahujete o auto? Auto může mít jen jeden. Jak to vyřešíme? (syn se zamyslí a např. nabídne mladšímu jinou svou hračku, nechá ji mladšímu a najde si jinou).
Respektuju staršího a ptám se za mladšího. Např. starší si postaví z lega garáže pro auta, mladší si s nimi chce hrát (často i bořit), zeptám se: Může si Lukáš hrát s tvou garáží? Respektuju odpověď ano i ne. Čím častěji se takhle ptám, tím častěji je odpověď ano. Věřím, že kdybych se takhle nezeptala a mladší by si začal hrát, došlo by ke konfliktu.
Hodně nám pomáhá uznání pocitů, neříkat dítěti: nekřič, nevztekej se. Ale naopak: Zlobí tě, že ti Anička vzala tvoji hračku. Máš vztek, protože si chceš číst a nemáš klid, protože Adam hraje na bubínek. Tohle je u nás magická věta, syn odpoví JO! Pochopí, že vím, jak se cítí, pokud chce, něco dodá, někdy se přitulí nebo jde dělat něco jiného.

Je úplně normální, že se mají děti chvíli rády a chvíli se nenávidí, jde hlavně je naučit, ty situace řešit v klidu a mezi sebou (až budou starší).
Omlouvám se za délku příspěvku, ale třeba Vás to navede🙂

@kate99 moc pekne-to jsou prvky Nevychovy(uznani pocitu),mam pravdu?

Tam to nevim, ja nevychovu nesleduju, jen jsem cetla par knih, nazvy jsem napsala ve svem prvnim pispevku😊