Srdce nebo rozum a povinnost? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Ahoj vsem, chtěla bych slyset vase zkusenosti ohledne casteho problemu ve vztazich, kterym ted prochazim sama..
Predem chci poprosit ty, co nemaji s podobnym problémem bud osobní nebo zástupnou zkušenost at radeji nehodnoti a nemoralizuji..
Spise nez názory me zajimaji realne zkusenosti.. Dekuji předem za respektovani.. A ted k tématu..
S manželem jsme 15 let, z toho 7 let manzele, mame dve deti 5 let a 1 rok.
On je muj první vazny vztah, poznali jsme se když mi bylo 19 let a od te doby de facto jsme spolu. Ze zacatku jsem byla hodne zamilovana, on moc ne..
Byl nestastne zamilovany jinde a me asi bral jako zaplatu.. A proc ne, byla jsem mlada, pekna a milovala ho.. To vetsine chlapum staci aby zacali vazny vztah i presto, ze v srdci mají nekoho jiného..
No a podle toho vypadal nas vztah.. Ja stále utrapena, nespokojena, on - v pohode, nechapavy vuci mym stavum, strizlivy, odmitavy, kritizujici..
Byla jsem nezkusena a nechala jsem si kakat na hlavu a pak se ještě kvůli tomu trapila, ze on me nemiluje.. Ale presto byl se mnou. Na vecne dotazy proc tedy je se mnou vždy odpovidal "Ty jsi kvalitni clovek, mas dobreč srdce a miluješ me a to me staci"...Proste timto rikal " Dostavam co potrebuji, peci, lasku a o ostatní se nezajimam, neresim to co potrebujes ty.."
Cele leta jsem marnila tim, ze sjem zkoumala proc je takovy jaky je, proc odmita se mnou spat, proc je se mnou, jak se muzu zlepsit abych byla lepsi a zaslouzila si jeho lasku.. Co mam udelat aby se do me zamiloval?
On otevrene priznaval, ze me nemiluje ale ze ma me rad a to ze mu staci, at vic neresim.. Jenze chápejte, ja jsem touzila po lasce, po obdivu, souzneni.. Tohle jsem nemela. Jen jsem zklizela kritiku, ze jsem precitlivela, ze nejsem dost pritazliva apod..
Zkratka v tomhle opojeni jsem touzila po svatbe s nim. Rikala jsem si naivne, ze pokud si me vezme, tak to bude opravdu znamenat ze me miluje. Jenze zadost o ruku neprichazela.. Zacala sjem to s nim probirat , z druhé strany tlacili jeho rodice, protože jsem verici a nelibe nesli ze spolu zijeme na hromádce tak dlouhe a nejsme svoji..
Takze po sedmi letech vztahu jsme měli svatbu. JA pochopitelne se trapila dal a uz hodnekrat pochybovala zda je to ten MUJ cloverk se kterm chci stravit cely život..
Ale vicemene to byly úvahy nejasne, zřídka se objevujici ..většinou ve chvili, kdy toho trapeni a zklamani bylo dost.. ale pak jsem zase odpustila, jela dal a zila v nadeji ze me bude milovat..Zkratka uz to nebudu vice rozepisovat. Byl to podivny vztah a dost jsem se na tom podílela, zustavala jsem v tak neuspokojivem vztahu a furt resila zda me miluje ci ne.. Docela ujety.. Jenze bohužel clovek zacne chapat az z odstupem casu, kdy ty nejlepsi roky jsou pryc a je udelano několik zásadních chyb..
Rok po svatbe, kdy jsem pochopila jak na tom jsme a chtěla to s nim resit, jsem necekane otěhotněla..Upnula jsem se na dite a sve materstvi a vztah sel na vedlejsi kolej.. Mezitím jsme se ocizovali dále, on stále v praci, ja doma s dítětem.. On často nabruceny, kritizujici, odmitavy, ja zase resila.. ale ne tolik.. na prvním miste bylo to dite..Pak jsme chtěla druhé dite.. Pozdeji jsem pochopila ze jsem touzila po blizkem, spjatem vztahu s nekym, proto to druhé dite, jelikož to starsi uz odrostlo a uz me tolik nepotrebovalo.. a jak tata byl vzacny spise se vazalo na manžela nez na me..
Manzel pochopitelne o dalším nechtel ani slyset.. Trapila jsem se další dva roky, premlouvala, mluvila, cekala.. Vyzkousela jsem všechno.. Pak me to tak nastvalo, ze jsem mu rekla, ze bud budeme za jedno anebo pujdeme od sebe.. Ti dva musí tahnout za jeden provaz a jednim smerem.. Pokud jejich cile jsou natolik odlisne tako ty nase, tak radeji jit od sebe.. (ja jsem vždy chtěla velkou rodinu, manzel ze zacatku se vubec nevyjadroval, nevedel, pak se branil myslence o diteti az neprislo nahodou samo.. On vlastne nevi co chce v zivote)..
Aby se to pochopilo spravne, nechtěla jsem ho prevalcovat aby bylo po mem.. Chtela jsem aby se vyjadril, bud chce se mnou dite, nebo at me necha jit a pochopi, ze nemuzu byt s nekym s kym mame naprosto odlisne zivotni hodnoty.. s kym se jen trapim..
Jenze manzel to pochopil jinak. On je ze stare skoly kde rozvody neexistuji a pokud ano, tak to je velka tragedie a musí se tomu zabranit za kazdou cenu, kvůli detem, kvůli zavazku.. Zastava názor, když jednou slíbíš nekomu byt spolu v dobrem i zlem az do smrti, tak se ma ten slib dodrzet, ikdyby se delo cokoliv.. Navíc jak říká, je vzorny manzel, nemlati me, nepije, po zenskych nechodi apod.. Co bych jeste chtěla?
Takze on, aby zachranil rodinu teda mel se mnou to druhé dite.. Pochopitelne nakonec to neprineslo ocekavany výsledek.. On stále byl pryc v domeni ze dela pro me první poslední, jak říká "splnil mi kazde prani".. Coz objektivne ano.. i s tou svatbou.. Ale nedelal to uprimne z lasky, jen ze strachu prijit o sve jistoty..
JA pomalu si uvědomila, ze nas spojuji jen ty deti a hypotéka :( Nemame ani si co rici, nepomazlime se spolu, v posteli to nefunguje a nikdy nefungovalo, to co chci ja nechce on, on ma splin ja dobrou naladu, ja mam splin, on ma dobrou naladu apod.. Proste se nepotkáme..
Před nedavnem navíc jse mzjistila, ze jsem zamilovana do známého a to uz per let.. jen jsem si to nechtěla pripustit.. A teprve toto uvedomemi spustilo hlubokou současnou manželskou krizi..
Uvedomila jsem si, ze me manzel uz dlouho fyzicky nepritahujue, vlastne je mi fyzicky neprijemny..vyhybam se fyzickému kontaktu s nim, rozciluje me jak uvazuje, jak mluvi, co resi.. Mrzi me jeho vecna mrzutost a kritika, citim krivdu a je to hodne stary pocit, vlastne se to nahromadilo za ty dlouha leta co jsme spolu.. Pocit zklamani a krivdy.. A prislo to najednou, tak jasny uvedomeni a jasny pocit ze uz ho proste nemiluji jako muze..
On toto vse vycitil a pak jsme zacali spolu vice mluvit.. Poprvé za dlouhy vztah se zacal zajímat o to co se mezi nami deje.. Ale po pul roce co jsem prestala plnit manzelske povinnosti (drive sjem se totiž nutila).. az po pul roce co jsem byla uplne jina si uvedomil ze se něco deje, ze uz neudrzuji vztah, ze uz resim jen to sve..
Nakonec se zacal snazit, ale ja mam pocit ze uz je prilis pozde.. Jsme se vymenili role, ted on se snazi a chce lasku a ja se drzim zpatky..
Uz jsme byli v poradne, resim to intenzivne na terapiích s psychologem.. Trva to skoro rok a ja jsem na tom téměř stejne, stále nevim zda s manželem chci byt a zkouset dal.. A také moc mu neverim zda to mysli vazne, MAm obavu, ze když povolim vse bude zase stejne jako drive, neuspokojive..
A také stále jsem zamilovfana jinde.. Nejtezsi na tom je to, ze předmět mého zamilovani není partner pro život.. Nedovedla byc hsi ho v tehto roli představit ani bych ho asi nechtěla ..
Takze pochopitelne s nim nic nemame, jen se občas potkáme a popovídáme si. Vim ze se mu také libim ale on do zavazku nechce.. Ani ja s nim za těchto okolnosti ne.. Hlavne jsem si rozhodla, ze to musim urovnat s manželem, rozhodnout se.. Ale vůbec to nejde.. Pokud bych rozhodovala ted srdcem, tak od manžela odejdu a jsem sama.. Ale pokud mam rozhodovat rozumem, musim zustat kvůli detem a zkouset to snim urovnat, napravit vztah..protoze objektivne není spatny, je dobry otec, zajisti rodinu, nemá krome workoholizmu další zlozvyky..Take me brzdi to, ze pro společnost vazny důvod k rozvodu nemam.. Není hajzl, jen si proste nerozumíme a nemiluji ho.. Jen to dostatecny důvod aby se riskovalo stesti a celistvost rodiny? Vim také, ze vždy rozhodnuti bude na me, on by se nerozvedl a je vlastne ve vztahu spokojeny.. O to je ta zodpovednost tezzsi..
Vim ze nejsem první ani nejsem poslední , a proto se ptam, jaka je vase zkušenost? jak jste se rozhodly? jak to dopadlo? Litujete svého kroku? Co je lepsi litovat toho co jsme neudelaly , nebo toho co jsme udelaly?
velký nerozum byl tlačit ho do druhého dítěte, promiň, ale nikdy bych nebyla s člověkem, co mne nemiluje a dává tojasně najevo, nyní buď oba zabojujete nebo je konec
@forcatty - to není úplně jednoduchý...
Z jedné strany - opravdu můžeš být ráda, že tě manžel netluče, dětem neubližuje, nechlastá, nehraje automaty, chodí do práce - to není úplná samozřejmost.
Z druhé strany - rozumím té touze po tom zažít, že tě chlap miluje a obdivuje - ale upřímně - i ta zamilovanost a obdiv opadne - za rok, za dva. Ano, v ideálním případě zůstane láska a pochopení, ale na šimrání v břiše a točení hlavy už to třeba není...
Líbí se mi, že jste zkusili tu poradnu. Ale myslím si, že pokud není žádný posun, tak máš jasno - jen hledáš důvod pro okolí...
Zase je ale nesmysl čekat, že další chlap ti dá všeho, co ti chybí, vrchovatě. Každý má své chyby.
A taky bych se zdráhala dětem rozšlápnout hnízdo, pokud to tak nějak funguje...
Zkus tomu nechat ještě čas - maximálně najdeš vhodného adepta na partnera...
Pokud nejsi ve vztahu dlouhodobě spokojená, odejít. Zaštiťovat se dětmi je hloupost. Myslíš, že nevnímají domácí atmosféru? Já jsem se rozešla s chlapem hned po skončení rodičovské, když jsem nastoupila do práce. Věděla jsem, že nemůžu zůstat ve vztahu, kde jsme si přestali úplně rozumět. A to je to jinak hodný člověk. Ale přežívat vedlo někoho, když si mám život užívat, to ani náhodou. Děti mám dvě, 7léta dvojčata. A partnera mám už taky😉 Děti jsou naprosto v pohodě, s jejich otcem máme střídavku a klape to.
zda se mi,ze si trosku protirecich. na jednu stranu pises jak jsi ho milovala atd a pak napises,ze uz ti dlouho utadi a fyz.nepritahuje. held tady neni potreba nic si nalhavat. muj chlap byl ve ťztahu kdy zenu nemiloval,ano mel rad,ale to bylo tak vse a jak to dopadlo,jiz 8let je se mnou. a sel za mnou vyslovene pres mrtvoly. takze i v tvem pripade se to dalo cekat.a ma rada zni,jdi za laskou, jdi tam kde budes stastna. vse se vzdy utrepe, i u nas se utrepalo a to tam byly troufnu si rict hur resitelne situace
@forcatty budu jedna z těch co nemají s tímto zkušenost ale je to veřejná diskuze, takže reagovat budu.
Vy jste byly spolu x let, z jeho strany bez lásky, věděla jsi to a přesto sis jej vzala? Ušroubovala si s ním dítě a pak ještě druhé? A nemyslíš, že ty růžové brýle sis měla sundat trošku dříve?
Co získáš když se s ním rozvedeš. Pár nocí s chlapem co jsi do něj zamilovaná.
O co příjdeš? O otce dítěte, o zázemí, o peníze - ve dvou se to vždycky lépe táhne. Příjdeš o spolehlivého chlapa a půjdeš do nejistoty, co bude...
A láska? Co to je?To jsou právě ty růžové brýle. Jsem přesvědčena, že pro dobře fungující vztah je zapotřebí respektu, upřímnosti a zdravého uvažování. Láska vždy jednou přejde.
Zdá se mi, le že spíše hledáš zastánkyně pro rozvod než názory proč manželství udržet. Je ale super, že to s manželem řešíte. Možná bych zkusila žít tak, jak začíná vztah. Začněte chodit na rande, dávat si dárečky apod., snažte se do určité míry zapomenout na to co bylo... Rozhodně bych se nerozváděla, nevidím ve vašem vztahu závažný důvod pro to jít od sebe. A že tě nepřitahuje? To ztloustnul 150Kg? Nebo šel na tebou neschválenou plastiku která se ti nelíbí? To že tě fyzicky nepřitahuje na mě působí jen jako výmluva. Rozhodně bych pro záchranu manželství udělala cokoli. To že s ním být nechceš sis měla rozmyslet před tím než jsi řekla ano, teď už je pozdě a měla bys nést následky svého rozhodnutí
@veri0007 ja budu reagovat na vasi odpoved. zazila jste nekdy lasku? ja a muj muz ano a i po 8letech trva a je to krasne. a proc by to melo byt par noci. muj muz zenu kterou mel jen rad opustil v 31letech kvuli tomu,ze se skutecne zamiloval a byt to bylo narocne(nejake okolnosti ktere nebudu zverejóva)sli bychom do toho zase. ten pocit a sance toho ze te nekdo buf milovat je nenahraditelny. rodici a to skvelymi muzou zustat ikdyz nebudou spolu zit. uprime ja sice zeny ktere jsou dobrovolne v takovem vztahu abrolutne nechapu,ale toto resit zde neni potreba
@barulina Možná jsem to blbě napsala. Ano, láska může být po dlouhou dobu života, ne-li po celý, ale zamilovanost ne. Ve vztahu skutečně upřednostňuju i jiné hodnoty. A lásku jsem zažila a zažívám, 31.1.2015 jsme měl deváté výročí, bylo to nádherné a náš vztah je nádherný. Ale zamilovanost to není. A upřímně, moc se mi o tom už tady necce diskutovat, měj si svou pravdu a já také, napsala jsem svůj názor. Nemám ráda rady ostatních, kterým o nic nejde a nejsou v tuto chvili v dané situaci. Dokážou totiž radit jen tak, ať to vypadá jako příběh z telenovely.
Myslím si, že rozebírání toho, co měla nebo neměla @forcatty udělat dřív ji rozhodně nijak nepomůže se stávající situací. Co bylo se vrátit nedá, určitě se to však dá pochopit!. Z vlastní zkušenosti poradit nemohu, nic podobného jsem nezažila, ale myslím si, že lidská psychika je natolik složitá, že něco takového je možné a dokonce si i myslím, že si @forcatty nijak neprotiřečí. Prostě v dané době na základě namíchaného koktejlu povahy, situace, výchovy a okolností se stalo to co se stalo a protože je lidské doufat, věřím tomu , že @forcatty neustále doufala, že se situace zlepší. Na druhou stranu si myslím, že v dnešní situaci, kdy tzv. "přetekl kýbl" vidí @forcatty vše ještě vyhroceněji než ve skutečnosti je. Protože už v tomto stavu jsou děti radila bych zatím nic radikálně neřešit, držet si odstup od partnerského života a vyčkávat jak se situace vyvine, říká se, že líp je na tom ten kdo miluje méně. @forcatty najdi si nějaké koníčky, kamarády, práci, věnuj se sama sobě a dětem a roli manželky ber jako pracovní povinnost (nemyslím na intimnosti, k nim se rozhodně nutit nemůžeš), ale hlavně měj svůj život a buď soběstačná. Buď si manžel uvědomí že musí za svoji rodinu také bojovat nebo se v tvém životě otevřou jiné dveře a jiná cesta... A ještě jedna věc na závěr, myslím si, že lidská a především ženská psychika je schopná i jakéhosi "odpuštění" a věřím, že kdyby se tvůj manžel začal snažit a ty viděla že o tebe stojí a záleží mu na tobě, zase bys na něj začala koukat z jiného pohledu a věřím tomu, že by ti i přestal být protivný tak jak ti je například teď...
@forcatty Ahojky, je mi moc líto, co prožíváš, musí to být pro tebe strašně moc těžké. Jsi statečná a dobrá máma i partnerka, že se nad tím tak zamýšlíš, je to neobvyklé. Znám plno holek, co by si našly milence a ostatní by řešily, až pak. Já myslím, že v tom nejsi sama, že takových vztahů je asi dost. Ale to, co máš udělat ti nikdo neporadí, je to na tobě a je to to nejtěžší. Já myslím, že když ještě chvilku počkáš, tak sama vycítíš, jestli zůstat nebo odejít. Co se týká toho druhého, do kterého jsi zamilovaná, tam bych to jako reálné neviděla, zas bys trpěla a možná ještě víc. Podle mě ses zamilovala, protože to byl objekt, který byl zrovna na obzoru a tys byla hrozně osamělá, tak se emoce vzbouřily. nikdo neví, jak to dopadne, pokud zůstaneš nebo odejdeš, ale z mého pohledu, tak jako tak, katastrofa už se nestane. Máš děti! Nejsi Holka po třicítce co je sama bez dětí , bez chlapa a nebo s ženatým bezdětná. bezdětnost už tě nepotká, teď bojuješ o lásku. Je to těžké rozhodnutí, pokud se rozhodneš od muže odejít. Děti žijí ze spokojenosti matky, takže pro ně je lepší to, kde ty budeš šťastnější. Ale samozřejmě i tvá cesta za láskou může skončit zmarem a zlomeným srdcem, nikdo nic nazaručí. Radit se opravdu neodvažuji, jen ti můžu napsat, že s tebou hluboce soucítím. Věřím, že se rozhodneš správně a život ti ukáže cestu. Buď silná a statečná. Jsi morální člověka to ti bude dávat sílu. A vůbec nic si nevyčítej, to že se něco nepovedlo není nic neobvyklého, já nevěřím lidem, co o sobě tvrdí, že se jim všechno furt daří.
@veri0007 nemas to rada a radis? a hlavne pani zajimal nekdo se zkusenosti. tu ja mam. a taky pani neresi zamilovanost x laska. a pokavad ty mas to stesti,ze te nekdo miluje tak se ti to taky lehce mluvi, nechapu proc by to nemohla tazatelka zazit. to ma byt s chlapem kteremu jen VYHOVOJE, kdyz ma ňznost noveho zacatku a pocitu ktery nic nenahradi? zkusenost s tim nemas nemuzes radit,ale kritizujes ty co po zkuseósti tu radu dat mohou. preber si to.pekny den
ja ti reknu jedno - nikdy te nemiloval, tys udelala jedinóu chybua to zes verika,ze zacne. ted vyreste deti jako rozuoi lide a zacnete znova. oba dva na to mate pravo. a nebo se dal trapte. jsou jen tyto dve moznosti
Líbí se mi, co napsala @tania. Připadá mi, že Tvým problémem není ani tak špatné manželství, jako nenaplněný život. A jsem přesvědčená o tom, že to "štěstí" nenajdeš u manžela, u toho druhého, do kterého jsi zamilovaná, ani u nějakého třetího. Musíš hledat hlavně sama v sobě! Proto bych se začala soustředit na svůj život, jak být co nejvíc spokojená. Přesně, jak píše @tania - chce to nové koníčky, kamarády, věnovat se sama sobě a hýčkat se..... Myslím, že pak i to manželsví uvidíš v jiním světle.
@forcatty ,.................láska mám mnoho forem,od zamilovanosti,která se časem vytratí nebo se promění v jiný cit,až po jistotu,že se na toho druhého mohu spolehnout.Já jsem také vstupovala do manželské svazku s vědomím,že zamilovaná nejsem.Manžel do mě byl až po uši,ale já jsem si řekla,že nebudu sobecká a budu ráda,že je to dopřáno alespoň jednomu z nás.Jsme spolu hodně let,máme spolu dvě děti a já jsem se vlastně poprvé opravdu zamilovala až,když jsem uviděla naše prvorozené dítě.Ani tak si nepřipadám,že bych se o něco ochudila.Manželství nám funguje,ikdyž máme oba své mouchy,ale je to prostě o toleranci a vzájemném pochopení.Chceme jít našim dětem příkladem,aby pak časem nezačali vyhledávat rizikové vztahy apd.
Z Tvého příspěvku je hodně cítit to,že od jaživa nevíš,co ve skutečnosti chceš.Nikdy Vás nepotkala žádná tragédie nebo dlouhodobé trápení,jste všichni zdraví a Ty máš prostě roupy. 😀
Předpokládám,že si se po MD ještě nevrátila do práce a veřím tomu,že až ta situace nastane,přehodnotíš své marnivé myšlenky a budeš ráda za to,co máš doma.Hodně štěstí 🙂
Nebudu radit, napíšu svoji zkušenost. S manželem jsme spolu byli skoro devět let, kdy já dávala vždycky víc a on se jen vezl. Proběhla svatba, první dítě.........a začali jsme přemýšlet nad druhým, pak mi zemřel milovaný dědeček, můj maják na pobřeží když mé emoční moře bouří a došlo mi, že život je příliš krátký na to žít v omylu a platit za chybu, přece jen chybovat je lidské a je třeba se z toho poučit. Došlo mi, že jsme s manželem víc spolubydlící než manželé a neuspokojenost vztahem řeším závislostí na synovi. Brali jsme se v kostele a svazek manželský pro mě byl posvátný a já se cítila jako sobec, že chci něco víc než mám. A položila jsem si otázku co za pár let, co vlastně chci? Jak chci prožít svůj život? Jaké chci aby měl syn dětství a co si z něj má odnést do svého života. A tehdy jsem si řekla, že největším darem pro něj budou dva spokojení rodiče a už jsem se neohlédla, nikdy nezapochybovala a rozvedla se. A vím, že to bylo to nejlepší. Syn je šťastné a spokojené dítě, protože bývalý manžel je viditelně šťastný se svoji novou báječnou partnerkou a já mu s novým manželem pořídila sourozence. Podotýkám,že ale mezi námi nebyl nikdo třetí a spíš to bylo takové vystřízlivění, uvědomnění si vlastních hodnot a nalezení zodpovědnosti za vlastní život. Sice jsme matky, rodiče ale taky ženy a lidské bytosti se svými potřebami a přáními a sny......
Především chci vsem podekovat za příspěvky.. Musim ale zdůraznit, ze radeji ctu vase zkusenosti.. Názor je také zajimavy, ale vicemene vim co se tam muze napsat. Vetsinou se pise, bud "nebud hloupa a nerozbijej rodinu, vedela jsi do ceho jdes tak uz vydrz", anebo "jasne, rozved se a jdi za srdcem".. Ja ale nechci abyste mi psaly co mam delat, co si pak musim rozhodnout sama.. Me zajimaji zkusenosti a postřehy tech co tim prosly.. protože podle me ten kdo neprojde konkretni zkusenosti nemůže dobře rozumět o co jde a tudíž nemůže ani moc radit, mit dobře postrehy. Mozna se mylim..
Zakladala jsem tuto diskuzi s umyslem vice pochopit co se ted u nas v partnerstvi deje a snahou pochopit vice i sebe, pak to rozhodovani pujde jinak.. Také nehazim flintu do zita a prece bych chtěla něco pro vztah udelat, co bude v mych moznostech. Ale uz se nechci do neceho nutit ci nadbíhat..
@nalja Tak tvoje zkušenost mi pripomina trochu tu mou, také nekdy mam pocit, ze jsem jakoby vystrizlivela, uvědomila jsi v cem ziju a jak, a ze to není uspokojivy a tomu vsemu prispela ta zamilovanost..
Krometoho s manželem jsme také měli svatbu v kostele.. Spise z iniciativy jeho rodicu a jeho.. Jeho rodice jsou hodne verici a prali si to.. Manzel vlastne také, ja zastavam spise strizlivejssi postoj v otázce viry.. zkratka jsem souhlasila. V tomhle se s manželem lišíme, pro me to nema takovy vyznam jako pro manžela..
Takze v tomhle ohledu pro manžela pojem rozvod je mnohem hrozivejsi nez pro me, a to jen z duvodu náboženského..
Ale souhlasim ze jsem byla dost naivni a nezrala.. Byla jsem také dost mlada a nezkusena.. Manzel je muj druhy sexualni partner a první vazny vztah jak jsem psala.. Moc zkusenosti jsem proste nepobrala..
A tak ted mam pocit, ze s vekem jsem zacala chapat o cem ten nas vztah je.. prave mi opadly ruzove bryle a uvědomila jsem si jak mame ochuzeny vztah. Napomohlo tomu vystrizliveni i zamilovanost.
Manzel mimochodem také vždy byl zamilovany do nekoho kdo ho nechtel ci ho odmital. Ma to jako psychologicky vzorec. Takze proto pochybuji ze by se to najednou zmenilo a uvedomil si i sve chyby.Mam obavu, ze když zase najedu na starou kolej on prestane se zajímat..
Co me trapi je to, ze jsem ted pod tlakem, jednak sma na sebe jsem prisna, chci tuto situaci co nejdříve vyresit coz asi tak hned nejde. A také manzel na me tlaci. Hrozne se snazi, najednou je pozorny a mily, ale hrozne krecovite.. Kazde moje odmitnuti tezce nese, vycita mi muj chlad apod. nekdy pak vybuchne ze toho ma dost.. Je pak nevrly a protivny na me.
Ja ale touzim po vzajemne ciste lasce, bez natlaku a obvinovani.. A takovou lasku jsme ani jeden nezazili..Vždy to bylo jen o trapeni.. A ja si ted rikam, o cem je pak ten život když v nem není zdrava, vzajemna laska?? Jak pak clovek muze zit? z ceho se radovat a cerpat?
Ja jsem se ted zamilovala ale uplne jinak nez do manžela.. Ted to byl pocit stesti a radosti, naprosto nesobecky a cisty a hlavne jsem citila vzajemnost.. U manžela to vždy bylo o trapeni a zklamani, vždy jsem citila ze se ke mne moc nemá.. A ted zase ja ho nemuzu vystat..
Ptam se, muze se to zmenit ještě s manželem když ani ten zaklad nebyl zdravy?? Ještě to zkousim... ale uz chci zit plny život, radovat se z lasky..
@forcatty pokud zmeníš chování i ty, tak se to zmenit dá...
nenut se do ničeho....ale nic nebourej....nedelej naschvály, chovej se slušně, mile...ale nehraj divadla a komedie. To nikam nevede.
A je pořeba si uvedomit, že chyba je vždy na obou stranách....nevyčítej si, co jsi udelala nebo neudelala, že jsi byla špatná atd. to je blbost. delala jsi, co sis myslela, že je nejlepší....a to samé manžel.
On tě má rád, třeba jen nemel příležitost videt v tobě ženu, po ktere by mohl toužit....byla jsi vždy k dispozici...
nechej tomu čas...a ted s tím novým bych se držela při zemi...kdyby jsi s ním byla tolik let jako se svým mužem, kdo ví, jak by to vypadalo. 😉
@shine2015 Dekuji za příspěvek i za psanicko do IP. .
Ja manžela mam rada svým zpusobem, vzdyt jsme toho tolik spolu zazili.. Takze nejake naschvály, urážky, hadky pro ponizeni toho druhého, podpásovky a rivalita? to u nas není.. Chováme se k sdobe fer, si myslim.. Alespon ja se snazim.. Jen uz ho neberu jako muze, neumim si představit milovat se s nim s pocitem naplneni .. to bych se musela přemáhat.. a to přes to, ze milovani potrebuji, nejsem frigidni.. A to me také dost trapi, je to zapeklita situace, kdy chci ale není s kym..
Brala bych ho jako kamaráda.. az na to ze zatím moc nemame spolecnych temat k rozhovoru.. Ale dobra zprava je, ze se snazi a chce se také menit.. Rikal ze se mu ted také otevrely oci na nas vztah.. Ze vlastne ani on nebyl ve vztahu stastny , ale ze nechce rozbijet rodinu a ze me konecne miluje.. Alespon to tak říká, ale ja uz to neresim.. Pro me není uz dulezity co on, jestli me miluje ci ne, resim vice sebe.. Jak to mam ja, co ja potrebuji ku spokojenosti..
Sposuta z vas tu psalo, ze vidite problém nekde jinde, ne v manzelstvi.. Me to tak neprijde.. Jinak muj život naplneny je, mam ty deti které miluji, ted cerstve jsem pomalu zacala pracovat, ještě si zvysuji kvalifikaci na skole, mam pratele apod..
@marsrutka No, mozna to byl nerozum tlacit s tim druhym dítětem.. ale takhle jsem to tenkrat citila, potrebovala jsem naplneni sve materske role.. a diky tomu ze to dite mam jsem pochopila ze to byl vicemene utek z nefunkčního partnerstvi. Nemuzu ale rici ze to byla chyba.. to bych pak popirala existenci mého milovaného dítěte, vytouženého..Nemenila bych.. Jen vim, ze laska k diteti a laska mezi muzem a zenou je něco rozdilneho a neda se rici ze je nejaka prednejsi ci vznesenejsi. Ale jen vim, ze obe k zivotu a stesti potrebujem.. a laska mezi muzem a zenou predchazi tu k detem, tedy je dulezita pro vychovu deti a pohodu obou rodicu, tedy i dítěte..
@nalja Dekuji za svůj pribeh. Chtela bych se ještě zeptat, zda i manzel pak souhlasil s rozvodem?? Pokud ano a citil to stejne jako ty, tak verim, ze to pak nebylo zase tak slozite.. V mem pripade manzel prave me ted hrozne moc chce a touzi po me i fyzicky, drive me prave nejvíce odmital fyzicky a porad mu něco na me vadilo fyzicky.. Takze o to slozitejsi to mam.. ze je tam ten tlak z jeho strany a o to méně prostoru pro sebe, pro rozhodovani a ujisteni si priorit..
Nekdy si pripadam jak v pasti, ze kdybych mela kam jit tak bych hned se sbalila a odesla a byla nejakou dobu sama, abych si srovnala myslenky a uvedomial si jestli s manželem fakt chci ci nechci byt..
Já jsem srdcař a bez lásky bych fungovat nemohla. Před časem jsem měla takový pocit, že už "to" není ono... nakonec jsme si to vyříkali je vše OK. Já za sebe bych ze vztahu bez lásky odešla, nebyla bych šťastná a tím pádem ani děti... vím, že bych nedokázala fungovat jen jako matka, partnerka a "hospodyně" 🙂. Přeju hodně štěstí a ať se rozhodneš "správně" 😉
@forcatty Je to naprosto jednoduché. Ty jsi svého manžela nikdy nemilovala. Milovala jsi svou představu o něm. Teď už definitivně víš, že nikdy takový nebude a jsi z toho zmatená.
@marketa233 Tak to nemuzu souhlasit.. Když si vzpomenu na to pro co jsem ho milovala tak to porad sedi.. on je takovy porad, akorát tyto jeho vlastnosti mi uz neprijdou tak fascinujici .. a tenkrat on byl o dost starsi nez ja, byl financne samostatny, uspesny, sebevedomy.. to se m ina nem moc libilo a také byl citlivy.. Predpokladala jsem, ze když je tak jemny na chlapa tak bude umet i milovat, ze urcite pochopi vice odstinu vztahu.. Bylo to dane tim, ze ten muj první partner byl tak trochu hulvat, ale v tom dobrem smyslu, takovy obycejny chlap co rad posedi u piva skamosi, hlucny a necitlivy, s hrosi kuzi.. Jenze ten muj manzel byl opak.. Nakonec z toho se vyklubalo ze je citlivy sam pro sebe ale pro trapeni jiné je hluchy, nechapavy.. zije ve svém svete a takove jako ja povazoval za precitlivele, přitom sam velmi citlive reagoval na nezdary, aroganci druhých apod..
Tenkrat jsem byla mlada a co ted vidim jako spise nedosatek nebo slabost jsem vnimala jako neobvyklost, citlivost a vznesenost.. Muj manzel je vlastne vztahovacny a s nizkym sbevedomym, který potrebuji si prubezne masirovat ze se k nekomu ke komu to muze dovolit chova se panovacne ci prehnane sebejiste.. ma rad cerny humor a takoveto postuchovani.. Zkrataka jsem byla putka a on se v tom citil jiste, dello mu to dobře..
@forcatty Manžel to nesl velmi těžce, když jsem mu řekla, že končím. Z jeho pohledu bylo vše v pořádku a normální. Nechápal to a začal se snažit. Vařil, pečoval o syna, nosil kytky, zval mě na rande, ....... dělal vše o co bych dřív stála, ale mě to spíš obtěžovalo a omezovalo. Takže jsem se snažila víkendy trávit mimo dům, chodit na výlety, do společnosti, věnovat se koníčkům, synovi, jen abych unikla vyčítavým pohledům a narážkám, trvalo mu než pochopil, ale nakonec jsme se rozešli v dobrém a jsme přátelé. A ten osvobozující pocit když konečně uznal že to tak bude lepší se popsat ani nedá.
Teď mám konečně manželství o kterém jsem snila, synové vyrůstají v milujícím prostředí, kde se držíme za ruce, objímáme, máme se rádi a jsme rádi, že se máme a tenhle model doufám si odnesou sebou do svých domovů, které jednou založí.
@forcatty Ty jsi milovala svou představu - chlapa, který tě bude jednou taky milovat. Láska s podmínkou, která nikdy nemohla být splněna.
Ahoj @forcatty. Nad rozlitým mlékem je zbytečné plakat. Pokud ti tolik chyběla láska muže, neměla ses za něj provdat. Máš dvě maličké děti, tak zkus pro změnu dumat nad jejich štěstím (jestli jim rozvodem neublížíš) a ne jen sama nad sebou :( promiň, ale zdá se mi, že jsi nevyzrálá a moc nad věcmi přemýšlíš. Manželství je hlavně o rozumu a méně o lásce. Žádný závažný důvod k rozvodu teď nevidím. Zkus si najít nějaký koníček, ke kterému budeš směřovat svou pozornost, a méně přemýšlej o tom, kdo koho miluje víc či míň. Máte přece oba zodpovědnost za malé děti, tak se sami jako děti nechovejte. Buďte rádi, že nemáte žádné vážné problémy. Možná by pomohlo brát manželství prozatím jako neměnný status a zkusit společně s manželem popřemýšlet o tom, jak své vztahy zlepšit k oboustranné spokojenosti (společné hobby, páteční rande,dohoda o intimním soužití,..). Hodně štěstí.