Sprostý a vzteklý manžel

@jahodi Občas taky přijde z prace s tím, že jsou všichni pitomci. To je normální🙂 Tak ho polituju, řeknu něco ve smyslu, ještě že tam maj jeho a už to neresime. U zpráv si člověk taky zanadavame, ale rozhodne ne tak, abychom byli otrávení celý den. Sprostý nadávky dřív nepoužíval? Nebo vám to vadí az ted?

Nechci vyznit hrubě, ale takový člověk by nemohl být mým manželem. Vzala jsem si chlapa, který se umi chovat. Tohle bych nevydržela, protože sama tohle nesnášim. Vidim, že se snažite o dítě, to ti nevadi, že bude vyrůstat v takovém prostředí? Hádej, jaké bude jeho první slovo...
Myslim si, že tvůj manžel v životě toho moc nedosáhl, cíti zklamání, závist a vztek ( asi protože si mysli, že se na nej nesmálo štěsti...), ale místo toho aby na sobě zapracoval, tak to řeši takto - protože je to jednoduché a na chvíli se cíti povýšeně a tím si vybije vztek...
Stát si za ním? Ano, ale NE když dělá blbost! Jsi jeho manželka, první osoba, která mu má upřímně říct, že něco udělal špatně, ať ti příště nedělá nebo ať to napraví. Prostě si navzájem pomáhat, ale v dobrém...

Tak můj přítel nadává spíš občas ne pořád a ty vulgarismy mi taky vadí, už kvůli tomu že čekáme mimčo, ale když mu řeknu ať není sprostý tak se uklidní a ví že mám pravdu. To že si zanadává na práci beru, ale tím to tak hasne. U zpráv se rozčílím i já, ale ne tím způsobem že bych nadávala do nevím čeho všem. Takový "extrém" jako máš ty bych nezvládla. A sice za ním máš stát, ale taky máš svůj rozum a nemusíš souhlasit se vším co dělá. U takového člověka by mě nepřekvapilo kdyby mi jednou dal přes držku a toho bych se bála. A to s tím statusem na FB bych čekala spíš od puberťáka.

@jahodi A nemůže byt cele jeho chovani ze stresu z toho, že nemůžete otěhotnět? Nevím, na ci straně je problém, ale že by měl pocit, že selhal, a nadavkami a drsnym chovanim dával najevo své "mužství"?

@japona To mě taky napadlo. Navíc pokud je buzerovaný i v práci.. Na jednoho chlapa je toho možná prostě moc. V práci se po něm vozí, nezvládá to. Pak přijde domů, chce vypnout na písíčku a poslouchá žalozpěvy o tom, že tam furt vysedává. Jestli má do toho ještě pocit selhání svého "mužství", pěkně děkuju. To bych byla psychicky taky na kaši. Někdo to prostě dusí v sobě a někdo ventiluje ven. Zkusila bych si s ním promluvit, až bude mít dobrou náladu. Říct mu, že tě jeho chování trápí a stresuje a chtěla bys mu pomoct jej změnit. Zároveň bych mu dala najevo, že za ním opravdu stojím a proto mi stojí za to pokusit se zlepšit současnou výbušnost. A třeba bych se jej pokusila i na chvíli "odstresovat" - vzít na výlet, podniknout s ním něco, co rád dělá, udělat si hezký večer s dobrým jídlem... 🙂

@jahodi No jo, asi se to nějak sešlo a je toho na něj moc. Tak jedině ho moc nebuzerovat a počkat,az ho to přejde. Na druhou stranu dat jasne najevo, že vám jeho chování vadí a nenechat se zahnat do pozice, že si svuj vztek bude vylivat na vás.
Ono i zvednout ho od kompu se dá podat jinak nez: "až se zvednes, tak se s tebou bude bavit. Stejne me ignorujes"
Zkuste treba: "pojďme si povídat do kuchyně, upekla/koupila jsem buchtu, dáme si k tomu kafe" Proste na něj zbytečně nevyjizdet a pokud vyjede on, tak to zarazit.

Hele, já bych viděla problém spíš v tom špatně ventilovaném vzteku. Abych se přiznala, tak doma taky často nadávám, protože jsem kopyto a xkrát denně se spálím, poliju, zakopnu o otevřenou myčku nebo narazím hlavou do otevřené skříňky. Ale taky to mám z domu, jsem z nádražácké rodiny a babička dělala nějakou zapisovatelku, tak se tam naučila nadávat, takže věřte, že je toho dost nakažlivé, může to mít i z rodiny... Moje babička ale používala i hodně kreativní a legrační nadávky, ventilovala tím úspěšně svůj vztek, což já vlastně taky.
V čem ale vnímám rozdíl, moje babička si zanadávala, ulevilo se jí a byla spokojená a pozitivně naladěná. Tvůj manžel je negativně naladěný, i když nadává, tak mu to očividně neulevuje. Je těžké vyjít s někým kdo za a) nadává a za b) je negativisticky založený. Asi by se mělo řešit spíš to druhé. Dá se zkusit fyzická činnost, eventuelně se vyhýbat věcem, které ho rozčílí - třeba nekoukat na zprávy - já už na ně pár let nekoukám a jsem díky tomu mnohem spokojenější člověk 🙂

Na tvem miste bych docasne upustila od snahy otehotnet.. Pises, ze mate dluhy, manzel chce zmenit praci.. Kdyz ji menit bude, je potreba, aby alespon jeden z vas mel praci jistou, nez bude mit smlouvu na dobu neurcitou..Druha vec je, ze bych se zamyslela, zda chci, aby moje dite od narozeni poslouchalo same vulgarismy.. Manzel potrebuje nejenom podporit, pokud je sam se sebou nespokojenej, ale videla bych to i na spychologa, aby se naucil zvladat vztek..

@jahodi rozhodne bych se s ním nesnažila otěhotnět,ale teď vše dobře promyslela....pokud máte už teď problémy a nejste v pohodě, navíc i s práci atd jak to asi bude vypadat, když budeš těhotná, na mateřské a třeba se s miminkem nevyspis atd atd....pomůže ti,když teď je u PC a nenima co rikas atd?

A druhá věc je, promin, ale řešit co si píše na FC a koho si maže z přátel??? Chau,že té jeho chování štve,ale spis bych to brala jako mozaiku....ne jak to,že mu do toho mas právo mluvit, i když mě by tím taky dost vytacel...

A do tretice jeho věčné negativní nálady, já bych na to neměla....chvíli jo,podpořit v praci,vyslechnout atd a pokud ta nespokojenost trvá dlouho říct heled, podívej, trvá to už půl roku nebo rok...věčné naštvaný,takhle to nejde. Tak se rozhodni,zástav se,zvaz možnosti a něco s tím dělej....a ne že bude pořad remcat jak je vše blbe....a doma kazit ovzduší....ono vyslechnout žena má ,ale zase odsud podsud.,žít s věčné nespokojeným chlapem je podle mě na psychiatra.....

@jahodi Nechybí mu třeba nějaké fyzické vybití? Třeba kdyby pravidelně běhal nebo tak, tak by nebyl takovej🙂

Já bych mu ty vulgarismy vracela 🙂 na přítele to platilo, když ty "hezký slovíčka" slyšel i ode mě, a lépe si uvědomil, že se to fakt nedá poslouchat.
Ale tvůj muž vypadá na vážnější případ. Dítě bych fakt teď odložila, když jste zadlužení, a muž by měl změnit práci. Třeba se tím i jemu uleví, že nebude tak pod tlakem. Dáte se víc do pohody a mimi pak půjde samo 🙂

@pavlinar delam to stejne, nelibi se mu, kdyz mluvim sproste, takze kdyz to prezene vratim to stejnou merou 😃 a je pak klid 😉

@jahodi drzim palce at to dobre dopadne 😊

Takový byl byvalej, jeho otec i jeho dědek a po 10 letech jsem to (samozřejmě i z jiných důvodu) vzdala, protoze takovou náturu nezměnis ani kdyby ses na hlavu postavila

@jahodi Změnit se může každý člověk pokud ovšem on sám chce a je schopen si vůbec přiznat nějakej problém.. Tady se mi zdá blbý hlavně to že on ten konflikt vyloženě vyhledává..se obavám že to je přesně ten tip tzv. trola z internetových diskuzí co cíleně vyvolává spory aby pak mohl všechny s jiným názorem urážet s tím že on ale má vždy jiný názor než kdokoliv a tím si asi ventiluje svojí dlouhodobou frustraci..mno asi to máš fakt těžké a musí to být hrozný opruz mít tohle doma.. je otázka jestli on je schopen se nad sebou nějak zamyslet a nějak to řešit.. jestli ne tak rychle utíkat pryč..

@jahodi a ty s ním vážně chces děti?

Taky bych zavedla nejaky konicky, sport.. vyjet si spolu na kole, do kina, na veceri... proste neco prijemnyho pro pba bez televize, bez kompu.

@jahodi Nemůže to celé souviset s jeho sebeúctou, pocitem, že je na nic, když tak dlouho a komplikovaně řešíte děti? Pak to není jen o nadávání, ale dodávání si sebevědomí přes takové situace... Vím z vlastní zkušenosti, jak s chlapem dokáže zacvičit, když se řeší děti, úspěch v práci, atd. Mám doma cholerika, je to opravdu hodný chlap (zní to jako protiklad, ale je to tak), je obrovský puntičkář, samozřejmě má tu typickou chlapskou ješitnost, chuť v životě něco dokázat, být úspěšný. Ve chvílích, kdy řešil potíže ve firmě, řešili jsme dítě (museli jsme na IVF kvůli němu) a já ještě ke všemu začala pracovat pro velmi úspěšného člověka, jemu jakoby se zhroutil svět - neustále se rozčiloval, že všichni okolo jsou úplně blbí, jen on ví, jak se věci mají dělat (samozřejmě včetně mě - já neudělala doma správně vůbec nic), byl otrávený, zkrátka se cítil méněcenný - až od doby, co zná mého šéfa, zná i jeho problémy, já ho víc chválím a podporuju ho v jeho práci, víc se věnuju domácnosti (jsem workoholik a domácnost mě nebaví - klidně mě ukamenujte 😀 ) a hlavně jsem se sama sebrala psychicky ohledně dítěte - vyrovnala jsem se s tím, že možná bude, možná nebude a bavíme se o tom jako o běžné věci, třeba jako o nákupech - prostě musím po práci dojít nakoupit a taky si musím píchnout injekci na stimulaci. Mám obrovskou výhodu, že i přes to, že je cholerik, je v klidné chvíli velmi schopný v sebereflexi, takže jsme se o tom mnohokrát bavili, co mi vadí, proč to dělá - občas si z toho umíme udělat i legraci (například z jeho nadávání u zpráv - ale je pravda, že není vyloženě sprostý, jen vše musí komentovat, jakože on to zná nejlíp 😀 ). Třeba by opravdu pomohlo, kdybyste začali pracovat na jeho sebevědomí (ne na úkor tvé sebeúcty atd. samozřejmě).

@jahodi není zač, vím, co to znamená, žít s takovým člověkem a ne vždycky to znamená, že se s ním nedá žít, jak tu někdo naznačuje - jen se člověk zamýšlí, jak to omezit, zlepšit, aby to nemělo vliv na vztah nebo na děti. Nám asi nejvíc pomohlo, že mám v blízkém okolí pár, kde je muž téměř kopie toho mého - jsou to naši společní přátelé, takže manžel může na každodenních situacích pozorovat, jaký vliv může mít mužovo chování na manželku - dalo mu to docela prohlédnout. Ale opravdu asi nejvíc funguje to, že dávám svému muži najevo, že si ho vážím pro všechno, co pro nás dělá (dře jako kůň, staví dům, vyslechne mě, když nadávám na práci atd.). U nás se to jednu dobu opravdu sešlo - já začala mít velké úspěchy v práci (dohnala jsem ho platově, což úplně nečekal), řešili jsme dítě, problémy na stavbě atd. Pomáhá mi třeba i to, že i když jsme platově téměř vyrovnaní a já vidím, že nad tím přemýšlí, jestli je k něčemu, říkám mu, že si myslím, že stále vydělává víc (což je pravda) a jemu dělá dobře, když si to myslím a hlavně vím, že jeho odměna je nezávislá, má svou firmu, musí se o ni starat, je to spousta starostí atd.
Možná toto máte jinak, ale můj muž je nejhorší, když je ve stresu (z práce, nebo spěchá na jednání, nestíhá atd.). V takové situaci mi pomáhá se "uklidit" do jiné místnosti, odpovídat neutrálně na jeho dotazy, jinak nic neříkat, prostě se mu neplést do jeho prostoru. Vím, že až to přejde, vrátí se spokojený ze schůzky, s úsměvem mi řekne, že jsem super manželka, že mu rozumím a vím, kdy je lepší se uklidit 😵 Vím, že jakmile si sedl do auta a odjel z domu, dojde mu, že se choval zase blbě a je mu to líto.
A co se snažení o dítě týče - pro nás bylo myslím klíčové, že jsem mu nikdy neřekla, že je to jeho chyba - dávám si na to pozor při hádkách, kdy jsem schopná říct opravdu cokoliv - vím, že tím bych překročila hranici jeho sebeúcty a byl by konec... A opravdu se to pro nás stalo běžným provozním tématem jako nákup rohlíků - netaháme do toho emoce atd. A i když mi po minulém nepovedeném transferu bylo opravdu mizerně, brečela jsem do polštáře, pořešila jsem si výbuch emocí s kamarádkami, které mě po pravdě pochopí i mnohem lépe. Manžel jen věděl, že jsem z toho špatná, to je jasné, ale oba jsme svůj smutek spolkli se slovy, že to vyjde příště a nebo budu mít z dětského pokoje fotoateliér 😅 (slabá útěcha, já vím, ale pomáhá nám se z toho nezbláznit).
A osobně co mi pomáhá nejvíc je to, že mám tu kamarádku, která to má doma stejné - vyprávíme si naše historky a smějeme se u toho - ona mého může zná, já znám jejího, takže si můžeme navzájem říct jiný úhel pohledu. Díky tomu pak doma nedělám scény, protože jsem se naučila to chování skoro ignorovat, vypovídat se mimo domov a vrátit se domů zase v klidu. Vždycky jsem si myslela, že to, že jsme s manželem svoji nejlepší přátelé znamená, že si říkáme vše, ale je u nás mnohem klidněji, co jsem pochopila, že jsou témata, která se rozebírají s kamarádkami, ne s manželem 😀
A pro ty co si myslí, že jsem strašný chudák, protože se manželovi takto uzpůsobuju, tak jenom dodám, že se mnou se taky nežije úplně snadno - jsem stejně dominantní typ jako manžel, jsem vztahovačná, miluju svoji práci, trávím v ní opravdu hodně času, moc nevařím, o domácnost mě nebaví se starat, mám spoustu koníčků a trávím jimi většinu víkendů, v domácnosti jsem naprostý nepraktik, neustále něco zapomínám (klíče, mobil, notebook) a věřte nebo ne, manžel toto všechno toleruje - tolerujeme se navzájem a umíme se sami sobě zasmát. Nejdůležitější pro mě je, že máme stejný pohled na svět, co je po nás důležité, jak chceme vychovávat naše děti.