Spory se sourozenci v dospělosti, jaký měly průběh?

Já jsem taky rozhádaná se segrou... U mě je ale problém, že bych na jednu stranu se s ní bavit chtěla, ptž to je můj jediný sourozenec a jediná ,,pravá" teta pro mé dítko, ale na druhou stranu prostě nemůžu dělat, že se nic nestalo... Vždycky jí matka stála za zadkem, zastávala se jí, platila její dluhy, tudíž když jsem začla mít problém s matkou, segra stála na její straně, místo na mé, i přesto, že na matku měla stejný názor a vadily ji relativně stejné věci, jako mě... DOst mě to mrzí, ale bohužel. Párkrát mi psala a snažila se navázat kontakt, ale tahle já nemám zájem. CHci, aby si uvědomila, co udělala a taky aby to přiznala. Nemusí se omlouvat, jen chci vědět, že ví, proč to tak je. Ale ať to dopadne jak dopadne, už k ní nikdy nebudu mít důvěru, ptž co sem řekla jí, hned vykecala matce a té já nevěřím vůbec... Je to komplikované, vždycky jsem ,,dolezla" já, i když to měla být ona. Tentokrát ale ne! Mám svou rodinu a mám svou důstojnost, tentokrát to nebudu já... Naučila jsem se s tím nějak žít, i když se mi občas dost zasteskne, ale řeknu si, jaké by to bylo, kdybychom se bavily, že bych zase byla terčem samého poučování, výčitek, že sem nějaká chytrá když mám VŠ a ona ne a na tohle já nejsem zvědavá... Každý svého štěstí strůjce... Třeba se usmíříte na nějaké oslavě narozenin ne, třeba vašich dětí? 🙂

Holky nechte tomu cas......někdy jim to trvá.....ale podle me časem se to urovna ......ne hned.....ale rok dva tři....i víc....

Pokud to je setra vs segra je to podle me snazší než segra vs bracha.....

@mkaj nejspíš se k tobě chová tak i proto, že ví že na ní visíš a chce tě tak potrestat za to že jsi jí nevyhověla. Jediný způsob jak ty vztahy narovnat je, že i ty ukážeš že s tebou nikdo cvičit nebude, zájem o ni jsi projevila a tím to končí, teď je na řadě ona. Pokud budeš moc dávat najevo jak tě to mrzí a budeš jí pořád ustupovat, tak se tahle situace bude opakovat vždy když nebude po jejím. Takže ji nech být, ona tě taky bude jednou potřebovat.

Píšeš, že jste se pohádaly v listopadu. Jelikož je únor, myslím, že čas na "uklidnění rozbouřených vod" uplynul. Zkusila bych vstřícné gesto i z Tvé strany, ačkoliv ty jsi ji nezavrhla.. Žádné vnucování, co třebas zkusit dát společné kafe? A pokud se o konfliktu nebudete chtít bavit, domluvte se, že toto téma prostě nenačnete. Uvolníte mezi sebou napjatou atmosféru tím, že si popovídáte, co se stalo za měsíce, kdy jste se se sestrou neviděly. A třebas zjistíte, že ten konflikt byl zbytečný. Pokud nejde o zdraví nebo o lidskou důstojnost, byla by škoda připravit se o milovaného člověka. Držím pěstičky, ať zase najdete společnou řeč 😉

@mkaj - podle popisu mi připadá, že sestra počítá s tím, že nevydržíš, a dolezeš...
Snahu jsi projevila, bylas odmítnuta - nech to běžet.
Nedělej závěry, neodsuzuj ji, nedoprošuj se, někdy čas urovná i neurovnatelné. 😉

Pokud se jedná o takovou drobnost jako je nějaká věc, tak věřím, že sestru to jednoho dne přejde. Nechala bych ji teď být, aby si uvědomila, že ji chybíš a že se jedná fakt o blbost, aby kvůli ní na tebe byla naštvaná. Já mám špatný vztah se starším bráchou a tam vím, že už to nikdy nebude dobrý vztah. Nebyl mi ani na svatbě. Vždy mu jsem dobrá jen když něco potřebuje. Například o víkendu jsme byli u babičky a chtěl dovézt domů, tak to jsem mu byla dobrá. A to ani nepřijde za mnou a nezeptá se mě, zda ho s manželem odvezeme, ale nechá mamku, ať to domluví za něj a on to bere jako samozřejmost, že ho odvezeme. Ano, máme to při cestě domů, ale jde o princip. On nás (mě a manžela) ani nepozdraví, ale odvoz se mu hodí. Pořád jsem hledala, co je příčinou tak hrozného vztahu. Jako malé děti jsme si spolu hodně hráli, všude jsme byli spolu, i když mě sice dost ubližoval (měla jsem několikrát roztrženou hlavu, vyražený zub atd), ale furt jsme byli sourozenci a svěřovali si tajemství. Ale nějak se to pak zlomilo. Před svatbou o mně řekl, že jsem pí** a že mám vše a on chudák nic. Ale já se hodně snažila, abych si ušetřila na svatbu, abychom si s manželem mohli koupit byt. Při denním studiu VŠ jsem chodila do práce každý den, abychom měli na splátku hypotéky. Po studiu jsem si našla dobrou práci. Ale on pořád bydlí u rodičů, kteří ho živí (podotýkám, že nestuduje ani nestudoval VŠ), pracuje na půl úvazku a zbytek času je v hospodě nebo na počítači. Měnit nic nechce, nevidí důvod. Tak se nemůže divit...

sestra manžela se s ním nebavila 6 let, no přitom ona pořád dělala problémy, no ted jak se nám narodilo dítě, začala mu volat a bavit se s ním jakoby nic...možná dospěla,taky se jim před rokem a půl narodilo dítě...mno mě nemusí vůbec a já ji nevěřím, ale její hru odmítám hrát,ať si dělá co chce, nechce se bavit, at se nebaví,chce sebavit, ať se baví manžel si o ní myslí své...
k tvému dotazu, pokud to bylo kvůli takové prkotině,nech tomu čas,bud to sestru přejde, myslím, že do léta určitě, nebo o takovou sestru nemáš důvod stát, když vás taková věc rozdělí, to je absurdní...

jo vztahy v rodině... také teď řešíme situaci, která asi nemá řešení... obě strany jsou uražené (myslím, že my právem) a jediný kdo to chce dát dohromady jsou rodiče mého manžela... S manželem jsme spolu pět let, po celou tu dobu snáším urážky a výsměch od jeho bratra a jeho přítelkyně, stále jsem říkala pro klid v rodině, kvůli manželovým rodičům (rodina pro ně znamená vše) to nějak ustojím. A to vše jen proto, že mám vystudovanou VŠ, daří se mi v práci, s rodiči manžela mám výborný vztah... tak proto ležím v žaludku přítelkyni bratra mého manžela. Situace se o mnoho zhoršila ve chvíli, kdy se jim narodilo první dítě (v létě loňského roku), my ještě děti nemáme a tak se "paní dokonalá" plná mindráků cítí výjimečná. Přijít podívat na miminko jsme se mohli asi až po dvou měsících (všichni už ho dávno viděli) a ani nám ho neukázali (malý spal v kočárku na balkoně, směli jsme se podívat jen přes místnost oknem na balkon a milostivě nám ukázali fotky v notebooku). I to jsem byla ještě ochotná "pro klid v rodině" nijak nerozvádět. Ale bouchla jsem ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že bratr mého manžela právě za mého manžela nezákonně podvodem uzavřel nějaké pojistky. Prostě mu ukradl údaje a jeho jménem s pojišťovnou uzavřel smlouvy. Nás se na nic neptal, ani nám to neoznámil. Ještě se na nás utrhl, co si dovolujeme se ozvat že se nám to nelíbí. Ať mlčíme a jsme rádi, že to pro nás udělal. O pár týdnů později jsem se dozvěděla, že to samé provedl i rodičům. Takže naše situace je taková, že se už přes dva měsíce naprosto ignorujeme. Nejen proto, co nám udělal, ale také proto, že vyžaduje mou omluvu (za to, že jsem si dovolila ozvat se proti pojistkám). Manžel to těžce nese, ale začíná si zvykat. Příliš arogance a drzost bratra zasahovala do našeho vztahu, takže jestli chceme zůstat spolu, tak vztah s bratrem a jeho "úžasnou" přítelkyní zůstane tak jak je... Snad budete mít větší štěstí a vše urovnáte. Pokud jde o nějakou věc, tak to snad půjde. V našem případě je asi propast už moc velká...

@carllin - tak to je na oznámení na policii, z těch pojistek měl provizi jako kráva, takže bych je ihned zrušila, onu mu tu provizi asi nedají pokud nezaplatíte pojistné částky...tahle propast je opravdu už moc velká...mimochodem rodičům bych řekla, že pokud byste to hlásili na policii, tak byšel bratr sedět, takže i tuto variantu zvažujete, tak by měl brácha přijít s prosíkem a omluvou se domluvit na zrušení a rozhodně není v situaci, kdy si může klást podmínky a žádat nějaké omluvy, může být rád, že neskončil v želízkách... mimochodem rodičům bych řekla, že raději ať se o urovnání nesnaží, protože je otázkou času, kdy zase švagr něco takového vykutáleného provede, nebo bude sprostý a že neručíte za to, že ho prostě neudáte...

Ahojky, my s bratrem nejsme přímo rozhádaní na život a na smrt, vídáme se (jednou za několik měsíců) a bavíme se spolu, ale vztahy jsou velmi chladné a nemusíme se. Bratr byl od malička protěžovaný, rodiče z něj padali na zadek a pořád ho chválili a podporovali, zatímco já jsem byla (bezdůvodně) černou ovcí rodiny. To jsem mu nikdy neměla za zlé, to byla chyba rodičů a ne jeho, ale následkem toho neustálého protěžování z něj vyrostl náfuka a sobec a už si nějak nemáme co říct. Vše vyvrcholilo, když si bratr našel přítelkyni, která si ho předělala k obrazu svému. Neuvěřitelně se změnil, dávno už to není ten kluk, se kterým jsem si jako malá hrávala a se kterým jsme si jako starší svěřovali svá tajemství. Když jsem se mu snažila naznačit, že jeho přítelkyně s ním pěkně manipuluje a že se mi mění před očima, zavrhl mě, že ji (znal ji tehdy asi rok) má radši než mě. Urazilo mě to a od té doby už tak chladné vztahy ještě ochladly. Jsou už manželé a jak jsem psala, jsou někde úplně jinde než my s manželem. Hodně těžce jsem nesla, že jsem o bratra přišla v tom smyslu, že se změnil a už to není on. To jsem několikrát obrečela a mrzelo mě to víc než to, že jsme se nepohodli. Nicméně nebyl to první ani poslední člověk z mého okolí, který se změnil nebo se kterým jsme se nepohodli. Nějak už jsem si zvykla, že se to stává a že je to častější, než by si člověk přál.

Pokud sestra nemá zájem se usmířit, asi bych to nechala být. Upřímně, radši bych si celý život povídala jen sama ve sebou, než se někomu vnucovala a doprošovala. Třeba už to dávno není ta sestra, která byla Tvým vzorem. A třeba takovou blízkou osobu najdeš brzy v někom úplně jiném, koho teď pro trápeí se sestrou nevidíš.

@mkaj tak jak to dopadlo ? Uz byl nejaky kontakt ?

@eami1 Dekuji za optani. Dopadlo to prekvive. Sestra v polovine brezna zazvonila u dveri (poprve od listopadu). Objala jsem ji a nic jsme nerikaly. Prijela se podivat na mou dceru, ktera ji evidentne chybela. Jeste ten vikend nas pozvala k nim. Prijeli jsme, ale bylo to takove chladne. I ja ze sve strany citim blok. Momentalne se bavime, obcasne zpravy na FB, lajkovani fotek, ale zadna vasen to teda neni.

*prekvapive

Špatné vztahy se sourozenci jsou i u mě. Segra nejmladší ta je ještě napůl v pubertě, takže se vídáme málo, vícekrát mi podrazila nohy, ale vždycky jsem ji to prominula. Mám ještě bráchu a ten je s prominutím "debil", pokud rodiče nebyli doma šikanoval mě. Rodiče si pořád myslí, že s ním se udobřím, už jsem jim několikrát zdůraznila, že s ním vycházet nikdy nebudu, bohužel otec to nedokáže pochopit. Ja si ho nevšímám, dělám, že je vzduch a mám se lépe. Jenže mě vytáčí tím, že má na mě blbé kecy. Naštěstí před mým manželem si tohle nedovolí.

Mám stejnej problém se starším bratrem , samozřejmě je to že je to poslední brát který mi ostal ,ale některé věci nevím už jak mám s ním řešit lebo když mu to jenom připomenu tak už sem já ten nejhorší ,to je ten jeho problém že všetko musí být po jeho a když ne tak už sa naštve , ráz se naštval kvůli úplně blbosti a v den sa rozuřil a zmtatil svého bratraa vtedy sem si reknul že přijde ten správný den .kdy bude prosit abych zůstal sem chcel odjet přič a nechat všechno za sebou ale sem si reknul že on se změní ale asi to nebola až taka pravda , teraz s ním žijem jen tak že na vše mu prikivnu a povím že jo abych se vyhnul zbytečně hádce a fyzickému násiliu.
Už to taky dál nezvladam se někomu přetvařovat přednym....jak se mám skvělé a vše je ok

ale asi by bylo nejlíp se sbalit a odstěhovat od něho