Spor o domácího mazlíčka. Jak přesvědčit manžela?
Ahoj, ani nevím proč to píšu. Asi si potřebuju zanadávat. S manželem jsme spolu 9let. Dřív jsme hodně cestovali takže priority byly jiné a nás tímhle jsem moc nepřemýšlela. Máme dvě malé děti, bydlíme v bytě. Dcera (4r) poslední půl rok otravuje, že by chtěla kočku. Proč jí nemůže mít atd atd. A víte co. Já bych jí taky chtěla. Nevidím problém. Teda až na jeden. Manžel, nechce doma zvíře. Přitom sám jako malý, kluk měla doma dva psy, taky v bytě. Když jsem se snažila několikrát nadhodit téma kočka, byla jsem odmítnuta. Všude leze, smrdí.... Ne ne ne. Já vyrůstala v domácnosti kde vždy byly kočky, dvě, tři... I teď rodiče kočky mají. A nikdy nijak zvlášť nesmrdeli. Naopak si myslím že on dělá větší bordel doma než kdoví jaká kočka. Začíná mě to štvát. Jsem dospěla a mám pocit že nic nesmím. Co to je za život, když něco chci a nesmím si to pořídit. Ach jo ..... Tak moc bych si přála pro děti zvířátko 
. Ale asi ho nikdy mít nebudeme....
Chápu vás, já měla od dětství vždy několik zvířat, žili jsme v bytě. Teď máme dům a muž taky nechtěl o zvířeti ani slyšet. Nastěhoval si mě tedy se starým králíkem a tvrdil, že až doslouží, už žádné další zvíře. Tak máme kompromis a máme zvířat několik doma i venku. 
Ale jestli můžu doporučit, začala bych nějakým menším zvířetem v kleci. Zvíře pouštět z klece v době, kdy je manžel pryč, ať ho úplně nedráždíte. Zvíře bych si ale pořídila, nejste malá a nemusíte se ptát na svolení. Ale začala bych opravdu zvířetem, u kterého můžete regulovat pohyb po bytě. Manžel má pravdu v tom, že zrovna kočka je zvíře, které ovlivní všechno. Já si kočku taky moc přála, roky se o tom nesmělo ani promluvit doma a nakonec jsme našli dezolátní vyhozené kotě s dětmi a já se i přes odpor muže, rozhodla si kotě nechat. Děti nadšené, koťátko neskutečný mazel a vděčné zvíře, miláček a muž se mnou nemluvil 3 týdny!! Když povyrostlo, nastalo peklo na zemi a můžu říct, že toho vážně lituju. Kotě všechno zničilo doma. Demolovalo nábytek, gauč, židle, ve všem díry a poškrábání. Jakmile se nechal kdekoliv malý kousek jídla, okamžitě ho ožrala kočka. Po lince a po stole neustále lezlo, sežralo rybičky, shodilo klec s křečkem. Několik měsíců jsem jen lítala jak deb*** a snažila se "vychovat" kočku. Krmení kvalitní, škrabadel několik a přesto každodenní teror. Už bych si kočku v životě nepořídila. Jako malá jsem s kočkou v bytě vyrůstala, ale do povahy člověk nevleze a buď můžete mít doma neoddělitelného člena rodiny nebo neskutečnou potvoru. A co pak s takovou kočkou budete dělat?
Podobná situace byla u nás - děti chtěly kočku, já vlastně taky a manžel byl proti. Nechala jsem na dětech, at si to s ním vybojují, ze ja jsem pro, ale musi souhlasit i druhy rodič. V podstatě jak pise
@westie , mel právo veta. Pak ho tak nějak zpracovaly, takže tu kočku máme. Ted uz teda říkám i ja, ze dalsi zvíře nebude. Naopak ja jsem úplně proti psovi a pořídit domu psa pres muj nesouhlas by byl opravdu obrovsky problém, kdy bych byla prinas.ana jeste několik let. Takze na to pozor, podle me musi zvíře odsouhlasit fakt oba, přeci hen je to prostor, kde oba trávíte většinu času a vzniká z toho dalsi závazek, zodpovědnost, nepořádek, žrout času a dlouhodobý finanční výdaj.
Ahoj, mám kocky dvě: čistě bytové, kastrované, rozmazlené. Pokud poctivě vynášíš toaletu (kazdy den/max obden), tak kočka není cítit - kočky jsou extrémně čistotný zvířata a kdyz čistotný nejsou, tak to značí zdravotní problém. Chlupy: 2x týdně stačí vysát a vidět to neni. Veterinární péče: 1x za rok preventivka a samozřejmě, když je nějaký zdravotní problém, rekla bych že tak do 3.000,- ročně se vejdu. Zradlo: jedna kocka toho moc nesni, pytel kvalitního zradla sice stoji kolem tisícovky, ale vydrží fakt dlouho. Lezení, škrábání: maji škrabadla, domečky, takže gauc neničí, na linku a ani na kuchyňský stůl nelezou, ale je fakt, že já jsem u nich byla od koťat důsledná, takže prostě vědí, že nesmí - není pravda, že se kocka nedá vychovat. Dá, ale je za tím práce. Trochu jiná než u psa. Každopádně oba vědí, co znamená NE a ze ja jsem ta větší kočka v tlupě.
Je to závazek. Pokud se, stejně jako kterémkoliv zvířeti, nevěnuješ, preroste přes hlavu, není šťastné, majitele nejsou šťastní. Když nekam jedeme na vic dni, tak musím řešit cat-sitting a zkrátka s tím počítat, aby bylo o ne postaráno.
Na druhou stranu: mazlení, jejich společnost, to prostě léčí a přináší do domu pozitivitu.
Byt Tebou, začněte menším zvířetem v kleci, jak pise Cherie. Morče se da krásně vymazlit. Křeček syrsky taky, ale je třeba, se o ně pravidelně starat. Jsem zastáncem toho, že děti mají vyrůstat se zvířaty, ale pokud jeden dospělí nechce a jakoze fakt nechce a la přes moji mrtvolu, tak to nepřináší nic dobrého.
Já to třeba beru, že mi nejde doma udržovat pořádek (asi souvislost s ADHD - prostě to fakt nejde, řeším paní na úklid, kdy uklízíme spolu) no a do toho by kočka byla kalamita - stačí že sem-tam něco shodí dítě, ještě aby shazovala kočka. Na kočky je třeba mít upravený byt.
Co pořídit něco méně náročného - my třeba pořizujeme strašilky.
U takových velkých rozhodnutí, co ovlivní celou rodinu, tak u nás musíme souhlasit oba.
Já kočky nemám nijak v lásce a doma bych ji nikdy nechtěla. A neznamená, že nemám ráda zvířata. Psa bych si časem dokázala představit, ale taky až nastanou lepší podmínky. Dovést ho teď manžel bez mého vědomí, tak jsem hodně naštvaná. Ale smířila bych se s tím časem lépe než s kočkou...
No tak rozhodne nesouhlasim s tvrzenim, poridit si neco do klece, to by si pak poznala smrad a ta starost je daleko horsi nez o kocku. Mame doma kocku, kastrovanou, jen bytovou a kdyz k nam prijdes nepoznas, ze kocka zije s nama. Je taky dobry, si vybrat spravny druh kocky, co ma povahu klidnou, aby nenicila veci a nechodila po lince atd., ale kocka se da hrave naucit. A to neni zadna pravda, ze kocka musi mit upraveny byt. Potrebuje misto pouze na zachod a skrabadlo. I kdyby nebylo skrabadlo, da se to vyresit jinak. A rozhodne to neni pece takova jako se psem. S kockou nemusis chodit ven, vydrzi vikend doma sama, tim odpada hlidani psa, kdyz se nekam jede a pes musi zustat doma.
Já zvíře doma nechci. Mám pro to více důvodu, ale nechci se o to starat, řešit péči, hlídání, úklid, výchovu... A byl by opravdu hodně velký problém, kdyby ho přes můj nesouhlas partner pořídil a ještě s argumentem "jsem dospělý".
Já se mu nedivím, my mame psa a kočku bych taky nechtěla, zpětně uz bych nepořizovala ani toho psa, ale syn leta prosil a tak ho dostal (v 9 letech, kdy uz se o nej zvladne sam starat, ne ve skolce, kdy by 100% pece bylo na me). Kocku jsme meli chvili doma, ex ji donesl a bylo to ke vzteku, počurala vše co mohla, musela sem kupovat novy gauč, detem matrace do postele, kočičí záchod byl velké lákadlo pro batole, vzhledem k tomu, ze deti byly male, tak kočka nemela klid, neustale ji chtel nekdo tahat. Nedalo se nikam vycestovat, psa aspon clovek vezme víceméně vsude sebou, kočka nesnáší přesuny, takze to pak znamená sedět doma nebo úkolovat tisíc lidí, aby se o ni chodili starat. Navic byly děti neustále poškrábané, jak si s ní chtěli hrát. Za mě teda kočku k malým deti už nikdy. To už bych koupila radši treba morče nebo tak něco, pokud mermomocí trvají na mazlíčkovi.
Ale ono to fakt smrdí, respektive každý tvor má nějaký pach a tvrdit, že kočka ne, je nesmysl. Když přijdu do bytu k někomu, kdo má zvíře (sebevíc čistotné), hned mě to praští u dveří do nosu. To je stejné jako když kuřák říká, že když kouří venku, tak to určitě není cítit.
Já jsem ráda, že v tomto jsme si s manželem udělali jasno už na začátku a oba jsme zvířecí a vzájemně si nemusíme zvířata povolovat.
Já vím, že doma vždy budou velcí psí, které uplně nemusím já a on ví, že jsem schopná domu přitáhnout i bezprizorního slona.
Kočka je skvělá, neumím být bez koček, nevím, jak bych řešila, kdyby manžel nechtěl. Teda vím, já bych si ji pořídila i tak, ale chápu, že to není řešení pro každého.
Neakceptoval by spíš nějaké klidné plemeno? Znám mnoho lidí, kteří kočky rádi nemají, ale u plemene přivřou oči. Nebo chovky se často zbavují starších zvířat nevhodných k chovu, možná by spíš než kotě zkousl starší vyklidněné a vychované zvíře.
@cherie24 No, běžný kočičí puberťák.
Mě vždy pobaví, když si někdo stěžuje, že štěně kouše a kotě škrábe. Jako co jste čekali?
Tak jiný příběh - já měla před vztahem kocoura. Muž zkušenost s kočkami v domácnosti měl jen zprostředkované a 12 let poctivě odolával jakýmkoliv náznakům. Bylo mi to líto, ale respektovala jsem to - žijeme v domě společně, měli bychom se tu cítit hezky a bezpečně všichni.
Jenže pak párkrát zažil, jak se na mne lepila co chvíli nějaká kočka. Naposled na nás koukal na všechny tři, jak nás několikrát oblézalo jedno místní kotě, krmily jsme ho.
No a pak nás jednou sbalil, mně nakukal, že jedeme kolegovi pro něco na výstavu zvířat. Přistály jsme u jeho kolegyně, která dělá dočasku a měla tam koťata. Roztopila jsem se. Teprve, když se mne zeptala, jestli mi nevadí, že Lucky má nemocné očičko, mi došlo, že tady něco nehraje. No a ano, přijeli jsme si pro něj. Prý když mne s tím tulákem viděl a ten rozněžnělý a šťastný výraz…
Je s námi cca 5 let. “Moje” bylo sotva 2 týdny, kocour je hotový z muže, muž z něj. Když kocour onemocní, vše padá, vše se točí kolem něj. Ráno co ráno se dožaduje dostat se po svých nočních toulkách do ložnice a jde muže pozdravit a “opusinkovat”.
Jo a loni u nás přistál druhý kocour - prostě se rozhodl u nás bydlet a nechat platit účty Je komplikovanější, ale prostě už je také s námi. Opět to rozhodl muž.
Před 10 bych tomu fakt nevěřila, že to tak dopadne ,-)
Držím pěsti, ať se ti to přání také splní 
️
Tchýně měla kočku a ta s oblibou chodila na velkou, když jsme zrovna obědvali. To byl neskutečný puch. Pak ty občasné chlupy v jídle, to mi prostě vadilo. Takže za mě kočka smrdí. V bytě cítit nebyla, ale to, jak chodí na záchod, jde cítit extrémně. My jsme dětem pořídili morče. Každý týden čistím klec a cítit to není vůbec.
Tohle jste si měli vyjasnit před vztahem. A právo má ten, co nechce, tak to je. Můj manžel nikdy nechápal psy doma, pak potkal mě a vyženil gaučáka. On věděl, že jestli chce mě, tak i se psem (už po pár týdnech se na tom gauči váleli spolu 
).
Teď nám pejsek umřel a já vím, že se může stát, že manžel řekne, že další domů už ne, pokud to tak bude, jsem připravená to respektovat.
od prvního rande muž věděl, že je mám a ze jestli mě chce, tak i s nimi... dopadlo to tak, ze jim kupuje masíčko, mazlí je a plánuje novou možnost koukání z okna @skarol taky mám pořád pocit, že záchod cítím. Respektive, když přijdu z venku domů, v předsíni záchod a granule cítit jsou. Údajně je to u nás kvůli podlahovému topení. Jak se topí od spodu, tak to ten smrad prostě bere sebou do vzduchu. Už jsme vyzkoušela asi 20 druhů steliva, teď docela pomohli nějaké granule na pacifikování smradu. Ale když je kocour venku, pořád zapojuji osvěžovače vzduchu do zásuvky. Já to prostě cítím pořád. Ale zvěř v kleci cítit není pokud se pravidelně uklízí.
@alianan no poškrábané kapoty aut a několikacentimetrové díry v gauči opravdu ne. Neznám nikoho, kdo by něco takového s kočkou zažíval. A těch lidí, kteří mají doma kočku znám hodně a nikdo z nich nic takového doma nezažil. Samozřejmě, že jsem nečekala, že si kocour lehne na gauč a na něm taky zestárne. Normální to ale nebylo, co doma předváděl.
Souhlasím s Cherie, ze zvire v kleci citit není, když se klec pravidelně čistí. Vyrostla jsem s křečky i morčaty a tohle je prostě alfa a omega péče o hlodavce... jinak u nás kočko záchod citit není (my nemáme podlahové topení) a je to proto, ze často čistíme jejich wc (to podlahové topeni chapu). S každým novým pytlem steliva to staré vysypu a toaletní nádoby vymyju savem a horkou vodou. Nejak k tomu přistupuju jako k naší hygieně - mě by se taky nelíbilo, byt na špinavém záchodě.
Mate 2 male deti, ty uz jsi v praci nebo doma s nimi? Jak si predstavujete, ze budete zit az deti trosku povyrostou? Jestli jste drive hodne cestovali, netouzi po tom manzel znovu (i s detmi? ). Kocka je dost zavazek
Ja je miluju, drive jsme kocky mivali a me vzdycky jednou za cas napadne, ze bych po ni zase zatouzila. Pak si ale pripomenu realitu, kdy jsme kazdy druhy (v lete spis kazdy) vikend pryc, ukazujeme detem republiku i svet, jezdime radi na hory lyzovat i chodit po kopcich, radi stravime tu tyden u more tu tyden na Sumave... V teplejsim obdobi i v tydnu jen prijdeme z prace, otocime se na podpadku a jdeme do parku nebo proste nekam ven. Jak bych si do tohodle chtela poridit kocku? Jasne, neni to pes, nekdy sama byt muze, ale realne by to do naseho zivotniho fungovani byl nesmysl. Tak posmutnim a dam mu za pravdu....
S kockou nekam odjet je potiz, jednu noc budiz, da se ji vic granuli, ale dele uz musis shanet, kdo ji bude chodit pravidelne krmit
Co zkusit nejake mensi zviratko s kratsi dobou doziti? Morce, zakrsly kralik... Kdyz pojedete na tyden nekam na dovcu, tak docela snadno najdete nekoho ke komu muzete docasne prenest klec na krmeni a neni problem..
Nebo neopak hodne nenarocne - dcera touzila po zvireti, tak doslala zelvu a je z ni nadsena. My taky, protoze s ni neni prace
@tereza0111 zrovna zakrslý králík není moc krátkověké zvíře. Náš se dožil 10 let. A nejsou výjimkou ani starší. Teď mají děti křečka a je to moc fajn zvířátko. Ráda se s ním pomazlím i já. 
Králíčka chtěly nového, hodně ho obrečely, ale právě skrz starosti a dlouhověkost jsme je utěšili tím křečkem. Plus teda venku má každá svou zakrslou slepičku a to je taky top zvíře, ale ne bytovkové teda.
@cherie24 aha pardon, mela jsem za to ze zije kratsi dobu a nedohledavala jsem )
Mě zaujala věta ,,Jsem dospělá a mám pocit, že nic nesmí?" Ono je toho víc, co nesmis ?
Můj muž je taky celkem proti zvířatům, toleruje jen zvíře, které se netoulá po bytě. Máme rybičky, 3 druhy ještěrek a morčata. Péče je na mně a na dětech, muž krmí jedny ještěrky (ty jsme si pořídili kdysi spolu), vše čistím já. Morčata nechtěl, tady jsem se šprajcla s tím, že jsem dospělá. Když se řešily jejich zdravotní problémy, nechtěla jsem po něm nic. Přidám se k většině - začněte něčím menším, co nežije 20 let.
@westie to je super, kdyz to u vas funguje oboustranne. Ale obavam se, ze u nas by to neslo. Manzel by vetoval zvirata, ok. Ja bych vetovala televizi. No ale on by vetoval i chytry mobily detem 10+ a pubertakum
@cherie24 jj taky jsem zacli krecikama. No a skoncili u tech kraliku. Protoze ja si nedovedu predstavit doma zvire na volno, coz by byla ta kocka i pes.
Tchani mají kočky dvě . Já mám extra citlivý čich, takže pro mě utrpení. Všude chlupy . Kočku bych nechtěla, já osobně je nemusím . Občas mě chytne ,že bych chtěla buldočka , či mopse , ale zase mě to rychle přejde . Nemám kapacitu se starat o zvíře , máme rybičky to je manželovo hobby a to stačí. Chápu manžela, občas opravdu člověk nemá kapacitu se starat ,mít zodpovědnost za zvíře doma a vše tomu uzpůsobit.
Já byla ve stejné situaci, ale bojovala jsem za psa. Prvního jsme si pořídili společně a když umřela, už dalšího nechtěl. Nakonec ho ukecaly děti. Já si to neuměla bez psa představit, myslím, že zvířátka k životu děti patří. Držím palce, chápu tě
U nás v domácnosti momentálně množství zvířat převyšuje množství lidí. Tak to prostě je, zvířata máme, něco chtěly děti, něco okolností, něco já. Chudák manžel by rád kočku a to momentálně prostě neklapne 
Dětem bych zkusila vysvětlit, že se zvířaty je starost, o kočky ať se starají u prarodičů a třeba ať s dotazy "proč" jdou za tátou a ne za tebou. Třeba ho časem udolají. Osobně mi přijde smutné, když se dítěti nesplní nějaké malé přání jen proto, že to rodičům přijde jako moc práce. Současně ale chápu i že někdo prostě zvíře doma nesnese - jen já bych pak doma nesnesla jeho 
Jinak k chování koček, nechci se chlubit, ale naše kočky si prostě nedovolily ani zlomek toho, na co si obvykle kočičí lidí stěžují. Jasně, naučí to člověka nenechávat nic "v kočičí misce" - to jest na stole a v neuzavřeném prostoru třeba trouby. Jakékoliv zvíře, které člověk nechává si dělat co chce a nestará se o jeho hygienu, může být v domácnosti problém. A to platí i o chlapovi 
Možná ti to pomůže v jiném úhlu pohledu - my máme s manželem nastaveno, že každý máme právo veta - tj. když jeden něco chce a druhý ne, řídíme se podle toho, který to nechce. Takže například s kočkou by to bylo to samé - vím, že manžel nemá kočky rád, my s dětmi bychom si to uměli představit, ale podle našich rodinných pravidel prostě kočka nebude. A my to respektujeme. A co je důležité, hledáme jiné možnosti - kočky má babi, tak si je děti užijí u babi; byli jsme v kočičí kavárně atd.
A za celou dobu, co jsme s manželem, jsem nikdy nelitovala, že toto pravidlo máme. A důležité je, že když jeden něco nechce a má pro to své důvody, tak je ten druhý nezpochybňuje, neřeší, jestli jsou relevantní, správná nebo opodstatněná. Prostě nechce kočku, není to pro něj oblast k diskusi a hotovo, tak to je, není prostor pro přesvědčování nebo vyvrácení jeho argumentů.