Společný život po nevěře. Máte zkušenost?

Bohužel tohle všechno k tomu hojení patří a přeskočit to nelze. Kdo vsadí na "tlustou čáru" a snaží se nepřipouštět si vlastní emoce a k události se nevracet, tak to většinou nedopadne dobře a vztah to neustojí.
Jste na dobré společné cestě, ale bohužel ta cesta je trnitá a dlouhá... Ano, čas pomůže, ale bohužel ne až tak v měsících, jako spíš v rocích... Pokud člověk s tím druhý být v partnerství chce, za obnovu to stojí. Vlastně odejít / ukončit to člověk může kdykoli.
Každopádně nepříjemné stavy psychiky, temné propady, nedůvěra či pocit, jestli to za to vůbec stojí, to se bude cyklicky v procesu hojení objevovat. Jde o to, aby se ty fáze, kdy je nám ve vztahu dobře a kdy zažíváme něco hnusného (právě třeba podmíněného dřívějšími událostmi) postupně upravovaly: respektive hnusné propady by se měly zkracovat nebo aspoň oddalovat a více by mělo přibývat chvil, kdy je nám ve vztahu fajn. Ale je to vše proces a bohužel dlouhý.
A bude třeba i porozumění na straně partnera: musí pochopit, že to ve vás bude ještě dlouho odžívat, že na to nelze pohlížet stylem "co zase máš, vždyť už je to dávno pasé".

Nejde mi napsat soukromá zpráva: Hodně šikovný se mi zdá párový psychoterapeut Pavel Rataj, který připravil online cykly seminářů na téma "Nevěra". Věřím, že i v tom procesu hojení je to hodně přínosné, i partner si může některé části poslechnout, mně osobně to hodně oslovilo a pomohlo nám to oběma.

@helen_h moc děkuji, ano mate pravdu. Ty ,,pauzy’’ nebo proluky jsou čím dal vetsi, je to tak .
Takže se postupně hojim.
Manžel říká, ze tohle má před očima každý den, ze když ja mám období kdy to na mě opět přijde, tak ho to ještě neopustilo(na druhou stranu, to je dobre.. snad si začne uvědomovat a vážit si víc toho co má. Taky jsem mu rekla, ze si myslím, ze si vůbec neváží toho co má a ze se zachoval jako zbabělý kluk a ne jako chlap)
Když už je to nějakou dobu za nami, tak jsem tím otupela, ale mrzí mě, ze byl ochoten tohle všecko obětovat pro někoho, který mi je vlastně k smíchu osobností 🙈🫢 v tomhle u mne klesl.
Snažím se z te situace vzít pozitiva samozřejmě, které mě vedou kupředu…

Ja si bohuzel myslim, ze tohle z toho vztahu nikdy uplne nezmizi, ale muzes se s tim naucit zit, jako s nejakym handicapem. Bohuzel tvrzeni, ze kdo je schopny udelat to jednou, udela to znova, je vetsinou pravdive. U nas jsem byla ja ta hrisnice a po provaleni jsem si byla 100% jista, ze uz se mi to nestane, vedela jsem co chci a to obdobi po nevere bylo moc fajn a ja verila, ze nam to paradoxne pomohlo. Ale nakonec to stejne zase spadlo do starych koleji a na ten pocit, ze uz to nikdy neudelam, jsem zapomnela. Po 10-ti letech jsme stejne sli od sebe. Ted mam nove manzelstvi a odhodlani udelat cokoliv, aby se nam tohle nestalo. Ale iluzi o vztazich a vernosti si prilis nedelam ve svem veku, takze za me je nejdulezitejsi po nicem nepatrat a nikdy se nic nedozvedet🙂

@irmamala A to jste šli pak od sebe až po 10 letech od té nevěry? Nebo jste spolu byli 10 let celkem?

@helen_h ne, celkem. Pak prisly nevery i z jeho strany a uz ten vztah sel proste do kelu a drzeli jsme ho jen kvuli detem.

@helen_h Souhlas. A taky Jan Vojtko. Něco dělají s Ratajem spolu, něco každý sám. Vojtko má i zajímavé rozhovory na youtube.

Existují i vztahy, kde je navěra opravdu nemožná. Takové vztahy jsou založené na respektu. Čili když už začnu smýšlet nad někým jiným, nebo se chci vyspat s někým jiným nebo už nechci spát s partnerkou/ partnerem, upřímně to řeknu. Dřív ze vztahu odejdu než dojde k nevěře ;)

U mě by záleželo na tom, jak svoji nevěru zpětně vidí tvůj muž a jestli si uvědomuje jak se trápíš a váží si toho že mu dáváš další šanci.

Pokud by se kál a upřímně by ho to mrzelo a uvědomoval si že takhle se už ke mě v životě nechce zachovat, dokázala bych si to časem zpracovat.

Pokud by cokoliv zlehčoval, má útrum. Už bych mu nebyla schopná nikdy naplno věřit. To je pro mě základ vztahu, čili by takový vztah bez důvěry měl zákonitě konečnou.

@skororozvedena Ano, přesně, to je ono, dělají to spolu. Ale člověk se k nabídce těch kurzů dostane přes webovky Pavla Rataje.

Nejdřív na to myslíš každou minutu, pak každých pět, pak hodinu, den, týden... Teď už si na to vzpomenu jen velmi zřídka. Nebyla to fyzická nevěra, ale i tak. Záleží, jestli za to ten chlap stojí, ustát to do doby než už na to ne budeš myslet.

Chce to asi čas. Máte můj obdiv a je skvělé, že na vztahu pracujete. Někde třeba není nevěra, ale zase tady často čtu, jak chlapi nic nedělají, na vše je žena sama, to je opravdu sobecké, jen ta neclvěra se společensky méně odpouští. Zamýšlíš se sama taky nad tím - sebou, proč se to stalo? Jsem přesvědčená, že nevěra je spíše důsledek než příčina krize či problémů a že jsou v tom oba, manžel byl evidentně nespokojený a neuměl to řešit líp. Dej, dejte si čas, ty pocity a zklamání jsou asi přirozené. Buď to překonáte, nebo ne, ale vůle je. Můžete z toho vyjít jako lepší a silnější - buď jednotlivě nebo jako pár. Držím palce!

Já si tak nějak myslím, že nevěra je všeobecně moc zveličovaná a věřím, že než ten samotný akt nevěry je důležitější to, co vedlo k její vyústění. Mám v okolí několik párů, co žijí volnější životem a přijdou mi šťastnější. Rozhodně to není to, že by druhého nerespektovali.
Takže za mě to překonat lze, ale je asi potřeba to nebrat jako konec světa.. Držím palce.

@lennus to jste napsala hezky, vlastně paradoxně ob neuměl poradně říci, v čem byla nespokojenost, ale ja mu to všechno vylicila- spadla ze mě takova ta zabrána a vše, v čem jsem viděla problém jsem mi rekla - upřímně , celkem hleděl a bylo mu do breku z toho, v čem ja vidím nedostatky, resp. si myslel, ze jsem ledová královna, která nedává city na jevo a nevšímá si, jen jsem taky ten typ, co si všímá hodně, ale neventiluje to na venek a to je špatně.
Jeden známy mi řekl, ber to tak, ze se to zřejmě mělo stát, abyste nežili jako doposud, ze takhle by to nemělo trvání (ja se dávala na druhou kolej vlastně se vším, vlastními potřebami a to se podepisovalo jak na mě, tak na psychickem rozpoložení, náladě …. Vlastně jsem se změnila a žila jsem v tom, ze takhle je to Dobre a takhle to má být😏)
Na jednu stranu vidím, cítím, ze jsem silnější, mnoho věci jsem u sebe změnila …. Byl to pro mne takový impluls, na druhou stranu si říkám, ze manžela vlastně neznám, ze u mě klesl, protože o to co zakopl, tak nemám dojem, ze je to eso, které by za to stalo. (Nechci vypadat namysleně, ale rekla jsem mu, ze má zřejmě nízké sebevedomi, ze palil tímhle směrem… ale chlapi potřebuji pro obdiv asi nějakou slepicku)
No sere mě to 😀

@nazka ja vím, ze jsou v životě daleko těžší překážky, ale nechci se dostat do fáze, kdy žiješ s člověkem, který ti lze, nemá k tobě uctu, nerespektuje te, neváží se te.
Kdyby tomu tak bylo, proč by to delal ?
Samozřejmost a mít vše a brát to lhostejně, tak to vidím ja. Par facek by neuskodilo. Chtěla bych vidět , kdyby tomu bylo naopak.
Pořad říkám, ze tohle je o pevné vůli a morálním zásadám.

Ono nic není černobílou, jak se zdá. Ono to s tím nemusí mít úplně vždy společné. Pokud je nevěra jednorázová, nebo třeba krátkodobá, tak to může mít více příčin a přesto si té druhé strany lze vážit. Samozřejmě dlouhodobá nevěra, pro mě takzvaný dvojí život, je mazec.
Neomlouvám ho, to ne. Jen si myslím, že občas například alkohol otupí morální zásady, nebo jestli jste měli nějakou krizi, nebo mohl mít svou vnitřní krizi, kdy si nepřipadá tak atraktivní a potřebuje si spíš zvednout sebevědomí,.. . Důvodů k nevěře může být více.
Měli jste krizi?

@nazka rekla bych, ze to úplně barevné doma nebylo a dle jeho slov, byl psychicky tak špatný, ze se komunikacne otevřel posluchacce jinde, než manželce doma.
Upřímně mám v sobe to, ze mu snad už dokážu odpustit, ale již od nej jiste neocekavam, ze mi neublížila znova. Zcela jiste, ale vím, ze pak už to bude konečná….
Snad se tenhle pocit ve mě zlomí ………