Společné bydlení s tchánovci, nedávám to. Co byste dělali na mém místě?

Nedala bych to ani tyden. Soužití dvou generací nikdy nedělá dobrotu.

Máte to od počátku špatně nastavené. My bydlíme v bytě nad partnerovými rodiči a vidím je skoro méně než moje rodiče, kteří bydlí 150 km. Oni sem mají přísný zákaz vstupu bez pozvání, to je partner naučil, ještě než jsem se nastěhovala. Na zahradě si oni pracují a já si hraju s dcerou, takže se sice vidíme, ale nekomunikujeme. Poradila bych domluvit se s manželem a rychle si vyjasnit pravidla s tchánovci, jinak stěhování.

@aurelie34 Kamarádka bydlí s vlastní matkou a je z toho na masli. Většinou to nevadí vlastním dětem nebo tomu z páru, kdo je pořád pryč....třeba v práci.

@zirafka11 tak oni k nám nahoru taky nikdy nechodí, ale prostě na zahradě je vídáme, tchán je ještě soukromí zemědělec, tak že je vlastně pořád doma, tak že kdykoliv vylezu, tak je venku, děti je mají rádi, tak že k nim běží apod.

Chce to vymezit si přesná pravidla a hranice, nejdřív ty s mužem a pak společně s tchánovci. Po 6 letech to asi už nepůjde úplně snadno, ale když na to půjdeš diplomaticky, určitě je šance na zlepšení. A zkus se na to podívat trochu pozitivně - máte hlídání pro děti v domě, na zahradě sice nemáte soukromí, ale aspoň máte zahradu, co by za to maminky z paneláku daly 🙂

@jjasmina s manželem jsme to řešily asi milionkrát, vždy řekne že tu máme barák, který nám jednou bude patřit a ať to vydržím. Mě to dříve nevadilo, byla jsem spokojená, ale rok od roku je to horší. A bojím se že už to dlouho nedám, vybouchnu a bude zle. Nechci se s nimi zase rozhadat. Mám je rada a děti taky.

@jade85 no stim hlídáním to není moc slavné, sice je máme v baráku ale tchyně hlídala asi 5 krát za celou dobu co máme děti. Přes noc nikdy. A bohužel s tchanem není vunec řeč. Kdyz jsem občas něco naznačila, tak mě setřel že tu bydlíme zadarmo a že jsem přišla se dvěma igelitkama a ať si nevyskakuji, tak že tam moc nemá cenu něco řešit.

Obcas ta nejlepsi situace po financni strance neni ta nejlepsi situace pro rodinu. Bydleni je velka polozka v kazdem rozpoctu rodiny, takze chapu, ze tvuj muz ma takovou odpoved. Nicmene, on je jejich syn a ty jejich snacha. Jejich vztah je jiny. Zaroven by ale manzel mel pochopit jak se asi citis. Po sesti letech se budou tezko nastavovat pravidla. A pravdepodobne se setkas s udivem, ze co si jako myslis. Oni jsou tam doma a nebudou ti preci uhybat. Oni ti delaji laskavost,ze tam muzete bydlet. Casto je prave tohle pro tchanovce takova pojistka, ze si udrzi syna doma. A je to nekdy i zpusob vydirani. Pokud se odstehujete, tak se treba zase muzes pripravit na reci, ze jsi nevdecna, odloudila jsi jim syna a atd. Takze je to blba situace. Promluvit s muzem, promluvit o radach s tchyni. Ale bude to tezke.

Bydlime spolecne s mymi rodici, my mame patro, oni prizemi. Do baraku jsme nacpali temer mega do rekonstrukce, vse bylo v pohode. Co se narodil syn, tak jako kdyby jim preskocilo a poslouchame porad neco (vetsinou zbroji proti manzelovi, ale jsou to i kecy na vychovu naseho syna, fungovani nasi casti domacnosti,...). Jakekoliv domluvy z nasi strany nefunguji, protoze my jsme hloupi, nic nevime, neumime. Muz taky dlouho nic nevidel (mozna nechtel videt), ale nakonec uznal, ze by nas tohle rozestvalo a pristoupil na to, ze neco nasetrime, vezmeme hypoteku a postavime barak v jinem meste.

@aurelie34
kyanid,rohypnol... :D

Jinak radim manzelovi neustale vysvetlovat situaci, zduraznovat, ze takhle se zit neda a snad taky pochopi. Ono je sice fajn zit bez dluhu, ale za jakou cenu? Nechat se kvuli tomu rozestvat a rozbit si rodinu? To fakt ne.

Nemate moznost vlastniho vchodu se vstupem na cast zahrady, kterou si oplotite a udelate po svem?

A co to zkusit brát tak, že máte prostě byt, kam vám tchánovci opravdu nelezou - a místo na zahradu chodit někam jinam? A ano, zahrada je prostě super v tom, že se vypustí mláďata a je klid. Ale měli byste na jiný dům? Nebo spíše na byt?

@aurelie34 tak to jsme na tom dost podobně. Nebydlíme sice v jednom domě, ale máme dům na společném dvoře. Ten dvůr je také zemědělství. Manžel má neustále neshody s rodiči a už mi to leze krkem. Nerespektují naše prosby. Ještě jsem se do toho za těch x let nevložila, hlavně kvůli dětem, ale až to jednou bouchne ustanou naše vztahy definitivně. Jo a hlídání to je úplně pasé. Řešení moc není, protože tu máme vše k podnikání . A rady typu, že s nima promluvit atd fakt vůbec nefungují. Takže si občas popláču a jedu dál. Naštěstí máme teda vlastní dům a když nechci, nepotkám je, ale dalších spoelcnych 20 let si zatím nedokážu představit.

Děti je mají rádi, běží k nim, takže ok, ne? Je ho prostě společné bydlení, tady se moc nenařeší. Je to jejich dům, přece se nebudou schovávat doma, protože by chcete být na zahradě.

@merope finančně by jsme hypotéku zvládli úplně v pohodě. Manžel má slušný příjem a ještě si vydělává bokem. Máme i dost našetřeni, tak že finance nejsou problém, jen se manžel prostě nechce zadlužit. A samozřejmě nejsme jen na zahradě, snažím se jezdit hodně na výlety, k mojí mamce, syn chodí na kroužky, ale prostě dost času trávíme na zahradě, děti tam mají hračky, trampolínu, bazén atd.

@1772 tady nejde o to že by jsem s nimi ráda netrávila čas, ale když mi tchyně za jedno odpoledne řekne dej malé už mikynu je zima, nechceš ji dát čepičku, už fouká, jak to že spala jen půl hodiny, už je půl osmé, nechceš jít s dětmi už domů atd, tak už je to pro mě fakt něco a musím se držet abych ji něco neřekla. Do toho na dvůr přijde do za odpoledne asi 20 lidi, pokaždé štěká pes, tak že mi většinou vzbudí malou, nebo tchán jezdí sem tam s traktorem, tak že malá mi fakt nemá šanci spát.... A je mi jasné že to lepší nebude, proto prostě chci pryč a mít svůj dům.

@aurelie34 proto říkám - nejdřív se domluvit s manželem a pak vy dva společně jednat s tchánovci. Každopádně mi přijde, že ty s nimi vlastně nic řešit nechceš, chceš aby se tvůj muž rozhoupal k hypotéce a stěhování a asi chceš, abychom ti tu posvětily, že to je jediné řešení 🙂 Ujasni si svůj cíl a podle toho jednej. Jinak se v tom budeš placat ještě dlouho ;)

@zelenaesmolda 😂☠️👻

@aurelie34 absolutně chapu... my se takhle rozešli s ex. Ještě než jsme stihli mít deti.. naštěstí. Vydržela jsem to 8 let. Měli jsme každý svoje patro i vchod. Ale věcně připomínky tipu - nezamkli jste v noci vratka, proč byste o víkendu varili, máme hodně rajský (nesnasim), nechcete buchtu, koláč atd.. řve vám TV, steka pes... a to nemluvím o tom, ze byli v důchodovém věku a z mého chlapa si udělali - podrz, dovez, zarid a to opravdu každý den... a pak když jsme si udělali s přáteli gril party, tak schválně bouchali okny, jakoze rusime.. No a my se pak začali hádat a rozchod byl na světě. Teď tam má novou slečnu a hádaj se tam všichni...🤪👊

Přijde mi, že popisuješ nějaký paralelní život, který jsem měla žít. U tchánovců, my na jednom patře, oni na dalším, tchán by pořád s něčím potřeboval pomoci, tchýně by do všeho mluvila a byla všude. Přitom hodní lidé, které jsme měli rádi. Bylo to hrozně "výhodné" - krásné prostředí, žádné zadlužení, hlídání v domě a pak to bude všechno naše. Uff, naštěstí jsme tam nešli, protože se už na začátku rekonstrukce "našeho" patra chlapi pohádali a přestali spolu mluvit a my si koupili byt v paneláku 🙂 Pak jsme si postavili vlastní dům ve městě ("ježimarjá, proč si kupujete drahý pozemek, když táta má x hektarů, proč stavíte dům, když tady byste to měli celé pro sebe a zadarmo!"). Jsem tak ráda, že jsme tam nešli, nevydržela bych to a utekla bych, s chlapem nebo bez.

Tohle je vždycky špatně. Já bych nemohla žít v jednom domě ani s tchyní a tchánem a ani s našima...to jsme si s mužem vyjasnili už na začátku, on na to měl naštěstí stejný názor. Určitě by to mělo svoje výhody, jako bezproblémové hlídání dětí ale to za to nestojí. Vzhledem k tomu, že já jsem člověk, který absolutně nesnáší když mi kdokoli kecá do čehokoli nebo nemístně komentuje naše rozhodnutí, tak jsem někdy na nože i s tchyní, která žije 70 km daleko. Já bych to nevydržela a utekla. Život máme jenom jeden a nechat se každý den vytáčet a stresovat? To fakt ne.

Já jsem tak ráda, že k manzelovym rodičům jezdíme jen na víkend jednou za měsíc , a bohatě to stačí. Tchýně má taky pořád nějaké připomínky na našeho syna, na o na starší děti. Tak ji vždy nechám vykecat, ale dělám si vše pak po svém. Kdyby jsme s nimi měli bydlet tak to bysme asi nezvládl nikdo. Přeji pevné nervy.