Společné bydlení po rozvodu. Jak?

Právě tak fungujeme, není to ideální, ale dá se to. Fungujeme víceméně stejně jako předtím, náklady hradíme tak nějak napůl, nakupuju a vařím pro všechny. Na svoje věci máme svoje věci a svoje peníze. Ale je to o obrovské vůli chtít se dohodnout a zůstat v pohodě před dětmi. Já mám nového partnera a jsem víceméně každý večer sama nebo s dětmi u něj, takže společný čas s manželem trávíme v bytě minimálně.

Žili jsme tak půl roku po rozvodu. Nijak extra jsme to rozdělené neměli. Vzhledem k tomu,že jsme měli děti,tak jsem prala, vařila všem. Jen jsem už neřešila jeho jídlo mimo, vůbec jeho jako osobu, společný čas byl jen s dětmi, měli jsme dohodnuté kdy má pravidelně děti a já jdu ven. Navíc jsem už tehdy měla nového partnera a jezdila o víkendech k němu. Pozitivní bylo,že si takhle on i děti na sebe zvykli,takže když jsme se rozestehovali věděla jsem, že se postará. Jo a dávala jsem mu k proplacení výdaje za děti ( alimenty začal platit až po odstěhování)

Pul roku po rozchodu s manzelem jsme jeste spolu zili.Zadna pravidla,ja hloupa tahala vsechno,varila mu,starala se o deti,jen on uz byl v modu "seru na to".Pak jsem se odstehovala a on v tom modu pokracoval,jen ja si oddechla,ze mam o dite min 🙂

Zkousela jsem to, neslo to. Ale v podstate jsme takhle zili ca pul roku nez jsem odesla. Jo ted mam cerne myslenky zda se nevratit, ale jen kvuli bydleni, ale to asi nefungivalo. Jeho mati me uplne zavrhla...Sice mame kde bydlet a i kdyz mam slusny plat lehke to vubec neni. Ale nedokazu si predstavit zit se svym ex. I kdyz tam byl rozchod z rozumu. Normalne spolu komunikujeme, o naklady na deti se delime. Mozna kdybychom meli kazdy svuj pokoj. A mozna jdyby expartner projevil aspon speticku zajmu...

Vlastní zkušenost nemám, ale kamarádka tak fungovala mnoho let. Chlapovi to děsně vyhovovalo, nevím jak se jí to nakonec podařilo, ale byt prodali 4+1 a ve stejném domě si ona pořídila menší, on nevím.

Zažila jsem to jako náctiletá, když se rozvedli rodiče. Žili jsme tak 5 let. V jednom domě, který byl původně plánovaný jakou dvougeneracni. Takže 2 koupelny, 2 WC, každý svůj pokoj. Ale protože rozvod přišel v době, kdy dům nebyl plně dokončeny, tak obývák a kuchyň byly společné. A to byl masakr. Lednička a mrazák rozdělené na půl, když vařil jeden, nemohl vařit druhý. O společném sledování televize jsem si mohla nechat zdát . Nemluvě o tom, že moji rodiče se DODNES!!! nemůžou ani potkat, takže nějaká extra dohoda mezi nimi nešla.
Nesu si to jako jakési trauma, které nechci, aby prožil můj syn. Pro mě to bylo hodně těžké a složité.
Takže za mě, pokud jste schopni se rozumně domluvit, a dokážete dohodu dodržovat, je to v současné době dobré řešení.

Zažila sem to jako dítě, naši se nerozvedli, ale nežili už spolu jako partneri. Doporucuji to jen v pripade, pokud jste dva rozumní a vyjdete spolu normalně, u nas to byl ocistec, Nikdo z nas nevedel po x let s kym muze mluvit, koho jidlo jist, na co sahnout,...strasny.