Špatný vztah s vlastní matkou a příchod dítěte
Ahoj maminky, chtěla jsem se zeptat na váš názor, popř. vaše zkušenosti. S mojí matkou mám teď velmi špatný vztah (z mé strany možná už žádný ☹ ). Ve zkratce, celý život jsem sekala dobrotu, dobře se učila, mám vysokou, našla jsem si dobrou práci a stejně jsem nejhorší... Moje matka nemá ráda, když má někdo vlastní názor, nedejbože jiný, než ona. Pořád jen poučuje, moralizuje, nikdy se jí nelíbil žádný z mých partnerů, ani od mojí segry, je strašně kritická, ale to neplatí v případě jí samotné. To má zase veliké sebevědomí a žije v domnění, že je absolutně bezchybná, do všeho a všech vidí.
Všechno vlastně začalo, když si usmyslela, že se chce rozvést, to je asi 10 let zpátky... Segra už tou dobou s náma nebydlela a doma jsem s ní zůstala jen já. Chápu, že toho na ní bylo moc, tak jsem se snažila ignorovat její návaly vzteku, kdy mě seřvala za každou blbost (já když mám depku, tak si pustím nahlas hudbu, a to jí dost vadilo). Jednou to vyvrcholilo tak, že sem měla i pár menších modřin z jejího krátkého ,,záchvatu". Neviděla jsem jiné řešení než to, že jsem sbalila svoje věci a odešla k příteli (bylo mi 17). Ani nevolala ani nepsala... asi za půl roku jsme se začali nějak kontaktovat a stýkat, jako by nic... S přítelem jsme se po 2 letech rozešli a já bydlela zase u ní. Vše bylo relativně bez problémů... Během toho jsem měla ještě asi 2 známosti, ale asi tak po roce jsem si vždycky uvědomila, že to nikam nevede (buďto byl vcelku fajn, ale chodil domů věčně zhulený a opilý po pivu s kámošema nebo mě bral chlap jako majetek, nikam a s nikým sem nesměla, s nikým si nesměla psát...).
Než jsem si našla přítele, se kterým teď čekáme mrňouska, bydlela jsem u ní, v té době už jsem pracovala a přispívala na nájem, dokonce jsem vklidu nakoupila, uvařila samozřejmě i pro ní, ptž když bydlela sama, moc si nevařila tudíž toho ani moc nesnědla... (To jsem ještě dostala sprda, že co dělám, že přibere,.... 😠 ).
To co se začalo dít po tom, má následky dodnes... Dávala mi najevo (i když tvrdí opak), jak byla zvyklá na své soukromí, což chápu, a tak jsem se snažila být co nejvíc s přítelem, abych jí o to soukromí nepřipravovala. Spali jsme u jeho rodičů, pořád jsem byla prakticky buď v práci nebo s ním. Nakonec se všechno strhlo v hádku, kdy mi bylo řečeno, že jí mám být vděčná za to, že mám vysokou, jak sem nevděčný spratek, a můj chlap taky, tak jsem supěla... Věřte mi, že jsem celých skoro 10 let mlčela, nechala si všechno líbit (a že se toho stalo hodně), ale ten večer jsem toho měla dost, všechno se ve mě za celou dobu nahromadilo, až prostě došlo k ,,výbuchu" a nazvala jsem jí jedním sprostým slovem... Ona z toho samozřejmě udělala, že jsem ji nadala do všeho možného, což nakecala celé naší rodině, jak u ní je zvykem si vždycky postěžovat. Řekla mi ať se seberu, sbalím a vypadnu... Tak jsem sbalila všechny věci a šla, přítel mi pomáhal a jsem ráda, že ho mám, protože se mě zastal. Slušně se jí zeptal, proč se tak ke mě chová a jestli jí přijde normální chtít vděčnost, že jsem dostudovala, místo toho, aby byla ráda. Z toho ona samozřejmě udělala aféru, že po ní řval, že ji poučoval a byl sprostý. (Byla jsem u toho a on byl opravdu na ní slušný).
Jak to dopadlo? Po třech dnech mi zrušila trvalé bydliště (čímž mi dost zkomplikovala život), nedala mi ani vědět, že mi přišla pozvánka na preventivku k lékaři (dost důležité!!). A podotýkám, že si na sociální síti přidala do přátel všechny moje bývalé a jejich partnerky a taky bývalou mého přítele, který s ní má dítě a dělala mu hodně velké problémy (moje matka i segra na ní neměly jediné dobré slovo). Teď nemluvím ani se segrou, ptž se jí zastává i přesto, že ví, kde je pravda a jaká naše máti je. Protože má dvě děti a babička jim i segře s chlapem cpe první poslední, bez ní by byli úplně v háji a segra si radostně nechá šlapat cestičku svou maminkou. Nehledě na to, že mě segra citově vydírala(což dělá i s matkou), že mám zapomenout na děti, že jsem je stejně nikdy neměla ráda a pak jsem se dokonce i dozvěděla, že jsem je prý i jenom mlátila!!! 😨 Podotýkám, že jsem jejího staršiho synáčka maximálně slabě pleskla po ruce, když se na mě dost často oháněl (on je krapet víc mamánek a rozmazlenost u dětí nesnáším). Docela se mě to dotklo, co všechno za hnusy o mě řekly..
Moc se omlouvám, že je to tak dlouhé, ale víc ve zkratce to popsat nejde, abych opravdu nebyla za toho nevděčného spratka. Teď řeším právě dilema, jestli dát matce a ségře vědět, že čekáme mrňouska. Upřímně, moc o to nestojím a přítel taky ne, vzhledem k tomu, že moje segra s matkou pomluvily i jeho rodinu, kterou znají delší dobu (ale nechává to rozhodnutí na mě, ať tak či tak, zlobit se nebude). Na jednu stranu, prcek bude mít babičku a dědečka (a to moc skvělé) z přítelovy strany, a dědečka z mé strany (taky moc dobrého). Na druhou stranu ale nechci, aby mi to jednou mé dítě nevyčítalo ☹ Jen nechci, aby se ocitlo místo ve světě lásky a pochopení ve světě faleše a intrik ☹ Když bude chtít někdy druhou babičku vidět, bránit mu ale nebudu, jen mu vysvětlím, proč se s ní nestýkám já.
Co myslíte? Děkuju za rady a názory 🙂
ahoj precetla jsem si tvoje dlouhe "story"...no kazdopadne pokud dobre vidim jses 9 tt tak by jsem na tvem miste jeste pockala az do toho konce prvniho trimestru vis kdyby nahodou jakoze samozrejme nic se nestane ale kdyby tak aby nemela duvod ti vycitat ze si zato muzes sama..aspon myslim...takze vydrz, hlavu vzhuru, pevne nervy a uzivej si mrnouska s pritelem ten je tvoje hlavni rodina..v podstate kdyz to vemes jednou ti zustane jen on a vase mimi...pockej a pak jim dej vedet aby si nemela vycitky 😉 bude dobre
snad jsem ti trochu ulehcila rozhodovani 😉
Samozřejmě bych to neoznamovala hnedka, už tak budeme rodičům přítele a mému otci oznamovat na Vánoce, což mi taky přijde brzy, ale i tak, spíš jsem přemýšlela někdy v průběhu nebo po porodu. Kdo ví taky, co se ve mě bude odehrávat 🙂 Já jen prostě nechci, aby se stalo, co pokaždé, aby se na všechny křivdy jen tak zapomnělo, jako by nic, ptž slovo křivda je velmi slabé. A některé věci jen tak odpustit prostě nejdou, ani vlastní matce ☹ A upřímně moc netoužím ani po jejich společnosti, jakože se najednou všichni ti ,,nenávistní" budou s veeeelkým zájmem ochomejtat kolem mrňouska. Já už jsem prostě té faleše a přetvářky tak zahlcená, že mám asi nějaký blok ☹ A bohužel s velkou jistotou můžu říct, že ona už jiná nebude ☹ A nechci, aby mé dítě vyrůstalo v tom, v čem posledních 10 let já ☹
uf, je hodně smutné, jak se k tobě chová mamka ale spíš by mě mrzela ta sestra...každopádně já bych jim nic neříkala a pokud ano, tak asi až buď v druhém nebo třetím trimestru, nebo až po porodu. záleží na tom, jestli si myslíš, že by se vztahy s nimi mohly dát někdy do pořádku...pokud máš pocit že ne a nestojíš o ně, pak bych jim dala jen vědět, až se prcek narodí...každopádně to je moc těžké rozhodnutí
Podobná diskuze už tady proběhla, docela s Tebou cítím, já si se svou matkou taky užila svoje, ale odprostila jsem se od toho až po svatbě a ve své domácnosti. Moje máma se nestará o mé těhotenství, tak nepředpokládám zájem o vnouče. Výhodou oproti Tobě jsou dobré vztahy se sourozenci, i když je mezi náma velký věkový rozdíl. Drž se, opří se o partnera a buď silná!!!
Výčitek od dětí se obávat nemusíš, děti mají v přirozenosti přijímat dané zkutečnosti. Můj táta se třeba absolutně nestýkal se svým otcem (alkoholik a tyran), nikdy mu neřekl, že se oženil nebo že má dvě děti. Doma se o něm nemluvilo a my s bráchou o něm nic nevěděli, nikdy jsme ani o něm nepřemýšleli, prostě od táty byla jen babička, děda nechyběl. Až v dospělosti, když jsem se ptala mámy, kdy vlastně děda umřel, mi prozradila, že ještě žije. A potom co něm teď vím nemám žádnou chuť ho kontaktovat, pro mě je to cizí člověk a tak to i zůstane, žádné trauma. Řekla bych jí to jedině pokud sez její strany obáváš kontaktů a scén před dětmi, to by mohlo děti děsit, takže tam bych vyžadovala nějaká pravidla a dohody.
@toga25 Hlavne se tim netrap. To je pravidlo cislo 1 pri komplikovanych matkach. Mam to take s mati jak na houpacce, poprve me vyhodila hned v 18 (mela jsem ale kam jit, tak jsem sla a uz se nevratila), pak se rozvedla s tatou, takze jeste emonionalni vybuchy, no parada. (vubec ji nechapu, proste rada prudi - naposledy jen pro ilustraci minuly tyden. Mela jsem ho strasne narocny v praci, cely tyden od 8 rano do 2 v noci v kuse, jidlo jen za behu bagetky - dokoncoval se projekt + k tomu studuju, takze jsem byla totalne mrtva, mamka ma praci pohodovou od 9 do 16 a v sobotu dopoledne od ni najdu zmeskany hovor z 8:30, volam ji asi v 11 co potrebovala a dostanu sprdung, ze v tech 8:30 jela kolem naseho domova a chtela zajit na kavu a ze teda doufa ze jsem jeste nespala v tenhle cas, kdy ona uz jela kolem a zametla snih (doma, ne u nas samozrejme) no WTF? nechapu co to mela znamenat, ale to se neda brat uplne s klidem, zvlast kdyz to proste chce dotahnout do hadky - ja vzdycky zacnu mirumilovne, ze jsem byla fakt hodne unavena a ano jeste jsem skutecne spala, ale proste ne, bude rypat dokud nevyletim a pak se urazi, ze jsem na ni hnusna.
Rada overena zkusenosti - ignorovat. Pockej dle intenzity hadky, tyden nebo mesic a pak se ozvi jakoze nic. Hlavne se tim snaz nijak netrapit, nechces oznamovat mimco - neoznamuj, at si trhnout nohou. Az to bude vic videt, tak to bud oznam nebo pockej az si vsimnou. Vzdycky muzes rict, ze jsi chtela pockat az budes mit za sebou testy, jistotu, chtela si prekvapko, hlasit az jestli bude holka nebo kluk, ... vymluv vymyslis.....
Pomlouvanin zkousni, nejake rodiny jsou na hlavu. Nech to na situaci, az na tebe bude mamka normalne hodna, bud taky, nestourej v tom co se kdy stalo a bav se s ni normalne. Az zase prekroci hranici, vyhlas stopku a nejakou dobu nekonumikuj. Tvoje vzacnost vuci ni by mohla pomahat 🙂
V podstatě sis odpověděla sama, že nestojíš o to, jim to oznamovat, tak jim to neříkej a basta. Přítel má stejný názor, tak máš oporu. U nás se děsně vztahy s matkou a sestrou zhoršily po narození mých dětí, resp. se to začalo horšit, už jak jsem oznámila těhotenství (teda vlastně přiznala, protože to už nešlo ututlat). Ségra (ač má sama dvě děti) prostě neunesla ten fakt, že já mám děti taky a dělá samé intriky a máma se jí zastává. Takže lepší když se od od nich distancuješ, když jsou takové.Budeš mít svůj vlastní klid.
@toga25 - neříkej nic, vyvrbí se to samo. My jsme taky oznamovali, ač vztahy stály za starou bačkoru, protože se to má a aby se to nedozvěděli odjinud...a už bych to neudělala.
Přijali to oznámení dost chladně, celou dobu těhotenství nezájem...
A že bude prcek bez babičky? Kdo ti zaručí, že nebude i tak? Pokud bude mít máma zájem, tak může malýho /malou vidět až se narodí, ne?
Nehrotila bych to a nechala tak...
Kdyby ti to pak někdo vyčítal, tak můžeš říct, že jsi čekala, protože jsi měla strach,aby všechno dobře dopadlo. 🙂
ahoj, přečetla jsem celý tvůj příspěvek, je velmi smutný, ale za mě a moji rodinu: jsem ve stejné situaci, navíc jsem ji s manželem prý zadlužily, a celé dva roky co jsme bydleli v jejich druhém domě na nás doplácela.... a dnes jsem se dověděla,že díky mému manželovi jsem stráááášně nemocná (během stěhování v září jsem si natáhla zápěstí a do teď mi je léčí, potažmo vyšetřují - testy mají velký časový rozptyl- a bohužel mi nasadili léky, které mi částečně odrovnaly ledviny tak mívám každé ráno dost oteklé nohy než to prý vyprchá těla)... máme 3 děti, bohužel na začátku manželství začal manžel podnikat pod mým otcem... chyba óbrovská chyba, vzali jsme si půjčky na potřebné vybavení a v tom okamžiku se z rodičů staly pro mě nepochopitelní sobečtí vyděrači....no rodiče se před 3 lety rozvedli....chvíli bylo vše na otce...ale teď se to vrací zpět.... sice už bydlíme ve vlastním domě, ale ty 3 roky co jsme bydleli u matky (otec krátce po nastěhování matku opustil) se razantně změnil vtah mezi mnou a manželem, oba jsme si toho vědomi a pracujeme na nápravě, ale ten obrovský tlak z její strany jsme málem neustáli.... teď navíc napravujeme škody, které nadělala i u našich dětí...(typu tady můžeš vím že maminka by ti to jinak nedovolila,,, tatínek na vás nemá čas musí pracovat tak můžete být tady....maminka se hodně zlobí, tak pojď ke mě já tě schovám...) nedovedete si představit. Dnes na manžela děsně řvala a já se definitivně rozhodla, že už ji nechci nikdy vidět a pro svého manžela a hlavně děti chci manželku a maminku která je v klidu a pohodě a ne neustále ve stresu, kdy zase zavolá, dolítne a totálně všechno zničí. Čeká nás vysvětlení dětem, vím, že z toho budou smutné a ještě netuším jak to udělat,.... ale taky vím, že pro zachování rodiny a nastolení domácí pohody a klidného dětství, mi nic jiného nezbývá 😠 teď se dávám dohromady, aby dcera až příjde domů ze školy nenašla rozklepanou mamku 😔
znovu... nemá cenu zatahovat vaše dítě do takových potíží, které by je jistě potkalo, a až bude starší jistě vás pochopí a samo se rozhodne, zda bude vaši matku a sestru kontaktovat či ne
držím vám palce ať to zvládnete
p.s. může se vám stát tak jako nám na začátku, že se vztahy urovnají kvůli mimču, ale to může taky být jen dočasné a vše se vrátí do starých kolejí
Ahoj...mam dost podobný problém, ale zatím nebudu veřejně vypisovat
ALe mam spíš takovou otázku...proč to ty mámy dělají? Proč se takto chovají? Já tedy nejsem ješte máma, ale mam dvě nevlastní a nikdy bych se nechovala takto ani k nim....
@toga25
To je hrozné co píšeš...Ale bohužel to taky znám. Mě moje matka zná jen když potřebuje půjčit peníze. Když má hlídat malou tak si nechá zaplatit a ještě po celé rodině vykládá, jak jsme se na ni vykašlali jaká to je chudinka. a že jsem díky ní zadlužená to ale nikomu už neřekne.
Já bych to asi taky neříkala.....Samozřejmě je potřeba počítat s tím, že když se to náhodou dozví od někoho jiného budeš zase Ty ta špatná. Ale co jestli se jí nezavděčíš ničím, tak bych to neřešila. 🙂
Já to svojí matce řekla a teď toho lituji. ( v červenci jsem potratila, tak jsem teď nechtěla ať to ještě někdo ví, že to řeknu mnohem později a ona to už před měsícem stihla roztroubit celé rodině 😠 )
Tak držím palce při rozhodování a ať Vám prcek dělá radost jak už teď v bříšku tak i pak až se narodí 😉
Děkuju moc, za názory a odpovědi 🙂 Když si to tak pročítám, je pravda, že se mi do oznámení moc nechce, tak se toho asi budu držet. Myslím, že se to stejně dozví, vzhledem k tomu že mám termín v létě, budu asi chodit polehku a bydlíme v jednom městě... Myslím, že kdyby se to dozvěděla a ,,měla zájem", bude to asi jen dočasné a pomluvy a strkání nosu do našich věcí začne nanovo ☹ Zpočátku mi máma chyběla a její chování mě mrzelo, ale pak jsem přišla na to, že je mi bez ní vlastně dobře. Nikdo do mě nerýpe, nedovídám se z třetí až páté strany, co jsem zase (NE)udělala a (NE)řekla a hlavně ke mě nechodí jen proto, aby si postěžovala na segru, které ve skutečnost jen cpe a cpe... Děsím se toho, že by mi nedejbože přiletěla do porodnice jako ta pyšná maminka a babička a na všechny by se tvářila jak dokonalost sama :-/ A když nebyla schopna se sama od sebe za celý rok za mnou stavit s tím, že nemá vůbec čas a denně přitom vysedávala u segry, tak to asi fakt nemá cenu... Ach jo, kdybych nebyla aspoň taková cíťa, co si všechno bere a svaluje vinu na sebe ☹
togo ja to mam stejny, priprav se, ze to bude bolet, protože hormony jsou potvory, ja jsem to první tehu uplne nemohla rozdychat. pak bylo sileny po narozeni videt ty zastupy navstev a ja tam stala s malou sama, do nemocnice mi zavolali po 3 dnech. Hormony te rozhodej, budes stastna, ze se narodi mimi a nebude to kam vycvrlikat. krom toho s dvemi dětmi je to pak narocne bez pomoci. Ale nejspis uz ses taky obrnena a silna.
Dite ti prinese casem velkou radost, az zacne breptat a tak.
Dokud jsem nemela deti, nechtěla jsem hodnotit, ted mam dve a nerozumim tomu. Bohuzel mi se s manželem sesli oba se stejnym osudem, takze jsem 4 roky na deti uplne sama, krom toho ze nejsou skolky a tak. A nakonec ty jako dospela to skousnes, ale když vidim prdelky jak jim chybi někdo vic. Mama je pro ne jedina. ale prijde cas kdy budou chtit byt oceneni od babicek a tak a budou po tve babi touzit. Jsou to celkem silene zivotni zkoušky, nikomu bych to neprala. Často když vidim deti s babickam a dedeckama je mi do place, ze to detem nemohu nabidnout.
Drz se, rodicovstvi te ještě hodne zoceli tak si zatím užívej poklidného tehu.
Jinak ja oznamovala tehu v 5-6mesici, ovšem ja nemela ani jedno tehu pupik, cili nebylo ani co resit.Naucila jsem se verit sobe, občas mne to dostane do kolen a ztracim silu, a pak se jde dal. Ale to je v zivote i jinak.
Na druhou stranu mam s dětmi krasny vztah, uzivam si naplno maminkovstvi a to ze je vidim rust.
Asi sa Vam nebude pacxit moj nazor,ale neda mito,aby som ho nenapisala. Mamdve deti,jednu vnucku a asi uz vidim veci inak ,ako vy mlade dievcata. Trosku ma zaskocilo,ako savsetky zhodnete,ze vzdy je zla iba matka prip. svokra. Aleja si myslim, z etak ako v kazdom vztahu vzdy je chyba na oboch stranach. Preto by bolo mozno dobre poroznyslat,co mozno urobit, aby vztahy fungovali a nie hned pristupovat ku krajnemurieseniu nekomunikovat,nedovolit stretavaniesvnucatami.Nezda sa Vamto trosku sebecke. Mali by stesi uvedomit,ze rodicia tu nebudu navzdy, Zivot je prilis kratkyn a , aby sme ho prezivali hnevom a nenavistou. Anech by sombola na mamu alebo svokru nahnevana ci urazena akokolvek nikdy by sonm to neriesila cezvnucata.
Víte spousta lidí, kteří znají mě i mou rodinu a tenhle problém, mi řekli, že si ani nezaslouží se to dozvědět ode mě... Těžko se to vysvětluje, celý ten příběh je o dost širší. Já chápu, že se zastáváte maminek, ale bohužel, ne každá se chová k dětem správně... Vše jsem konzultovala s psychologem, kde jsem nakonec ,,díky" své matce skončila a v dosti věcech se mnou souhlasil. A nepřijde mi, že je mé rozhodnutí sobecké, sobec bych byla, kdybych jim řekla, že se s nimi nesmí stýkat, ale tohle neudělám. Ono tu nejde o hněv nebo uražení... Tohle už mě dávno přešlo. Časem jsem pochopila, že to nemá cenu vnucovat se někde, kde o vás nestojí a naučila jsem se s tím žít a žiju spokojeně a hlavně mám jakýsi vnitřní klid. Mám oporu v partnerovi, s otcem se vše urovnalo časem samo (nikdy mi úmyslně neublížil, tak se věci odpouští nebo zapomenou rychleji než když vás někdo zasáhne na nejcitlivější místo, které děti můžou mít a ještě k tomu několikrát). Mé děti nebudou bez prarodičů, budou mít jednu úžasnou babičku a dva úžasné dědečky. Tak samo jako psala popelasa, jednou se třeba zeptají a rozhodnou se samy... Tentokrát to nebudu já, která přijde a na všechno zapomene, tentokrát už ne... Nezlobte se, ale mám svou lidskou důstojnost a nejsem ničí majetek, ani vlastní matky a nejsem ničí hračka, se kterou si pohrajete a když není dle vašich představ, prostě ji odhodíte a odsunete na vedlejší kolej ☹
Mam to same v blede modrem. Nestykam se ani s matkou ani se sestrou. Ma matka je zahorkly clovek, ktery odmitl respektovat to, ze mam vedle sebe bajecneho muze. Pomlouva ho kde muze. Pritom on je starostlivy a pracovity clovek. Misto toho je uplne zblaznena do sestrineho manzela - araba. Je tam toho vic .. No a sestra se ani nezajima o meho syna. Celkove mam ted od nich klid. Jsem v kontaktu jen s mym otcem a babickou. Je to smutne, ale je to tak ....
@toga25 ahoj, myslím že ve svých příspěvcích sama sobě odpovídáš ... neestojíš o to, aby ti matka dělala problémy v těhotenství a při a po porodu, no tak jí to prostě neříkej ... já mám s mojí mamkou dobré vztahy, věděla jsem, že se na miminko bude moc těšit, tím spíš že vzhledem k mému věku už odemně nikdo mimi nečekal ... přesto jsem celé rodině o tehotenství řekla až na konci šestého měsíce ... a i když byli všiichni moc rádi, jejich neustálé starosti o mně a dotazy na průběh těhotenství mě dost unavovaly, říkala jsem si, jak skvělé bylo bdobí kdy to nikdo nevěděl, jen já a přítel ... a to jsem měla naprosto pohodové těhotenství ... chci tím říct, že těhotenství může být docela záhul i když dobré vztahy v rodině jsou, netušíš co s tebou budou provádět hormony nebo jaké můžeš mít potíže, ale podle mě řešit do toho ještě problémové vztahy s matkou a sestrou by bylo naprosto zbytečné, sama víš že pomoci od nich se nedočkáš, a řeči a pomluvy, které by o tobě pustily mezi lidi, by ti hodně ubližovaly ... ty teď řeš sebem, miminko a váš vztah s partnerem, užívej si zázrak těhotenství a neohlížej se na nikoho kolem ... dělej jen to co opravdu udělat chceš a ne to co si myslíš, že bys udělat měla ... je potřeba najít v sobě i trochu sobectví a trochu pudu sebezáchovy ... sama víš, že když jim to řekneš, nic dobrého ti to nepřinese ... a říkat jim to jen jakoby ze slušnosti? proč? oni přece k tobě slušní nejsou, tak proč bys ty slušná měla být? ... já bych jim dala vědět až po porodu, nebo možná až po šestinedělí, až budeš mít zase trochu ustálené hormony ... a hlavně, až jim dáš vedět že máš mimi, nic od toho nečekej, nečkej že se stane zázrak a vztahy se upraví ... ale hlavně teď jim nedovol, aby ti kazili radost z těhotenství a z narození miminka!
Ahojky, tak u nás je to tak, že já mám super mamču, ale táta je jaksi mimo. Když mi bylo 5let, tak se s mamkou rozvedl, protože jeho milenka otěhotněla. Asi do mých devíti let si pro mě jezdil co druhý víkend a potom jak když utne ... nic. Toto zařídila jeho druhá ženuška a on podpantoflák aby měl doma klid, tak se radši na mě vykašlal. No pak se s ní stejně rozvedl i když to trvalo 8let, protože furt dělala nějaké problémy. Byla to děsná fůrie. Teď má asi o 14let mladší ženu a s ní dva syny už školou povinné. O prvním jsem věděla i v porodnici jsem byla, s jeho třetí ženou jsem si rozuměla a říkala jsem, že si ji ani nezaslouží. Ale on vždycky tak nějak umí přetrhnout kontakt, tak to dopadlo tak, že jsem se dozvěděla o druhém nevl. bráchovi když mu byli dva roky...... No když jsem otěhotněla poprvé, tak jsem mu to volala a on měla radost, ale jinak dodnes jako děda nefunguje, prostě nezájem. Kluka viděl jen jednou, když měl půl roku a od té doby, když jsem mu dala vědět že jsme u mamky, tak nikdy neměl čas (a to jsem mu volala i týden dopředu). Teď čekáme druhé a neřekla jsem mu to... proč taky. Malý ví, že je ještě jeden děda, ale ten nemá čas, tak jsem mu to vysvětlila a zatím mu to stačí 🙂 . Takže z mojí strany funguje babička a z mužovy zase jen dědeček, ale jen tak aby se neřeklo, ten se totiž ozve jen když něco potřebuje, takže malý ho jaksi ignoruje, protože děda místo toho, aby si s ním pohrál nebo popovídal, tak ho jenom peskuje. To jsem s ním udělala pořádek, tak občas příjde, ale jenom na skok 😀. A mužova maminka, o té se raději nemluví, taky to prý byla fůrie 1.kalibru. Můj muž má ještě dva sourozence a ona nemá zájem, takže ani neví, že už bude po třetí babičkou a nikomu to žíly nerve. Přesně jak píše kvakuska, nedovol aby ti kazili radost z těhotenství. Já bych to neřekla.
@toga25 to je smutné, že mamka se takhle chová ☹ O miminku bych jí dala vědět ale asi až se narodí.