Špatná nálada mamky. Nemáte řešení, jak ji pomoci?
Ahoj, předem se omlouvám za anonymitu, nejde o mě. Mamka má posledních nekolik měsícu neustále nijakou nebo špatnou náladu. Sama si to uvědomuje. My se celkem snažíme, pomahame doma, občas jedeme společně na víkend. Někdy dojdu s malým už ani to jí nedělá radost. Nikam ani noc se jí nechce. Když s ní trávím čas, odcházím skoro s depkou, protože je hrozná atmosféra. Možná mi většina napíše ať jde k odborníkovi, ale nevíte o jiném řešení, o co by mohlo jít ? Nestalo se někomu něco podobného, že prostě ztratil chuť do života ?
To jsem si říkala taky, ale přiznám se, že mám trochu strach. Je teď dost popudiva a když se urazí, nebo naštve je schopna se uzavřít ještě víc a už se s náma raději vůbec nevidat.
Nenapadlo te, ze je v přechodu?
A co třeba kdyby si našla něco co by jí bavilo nějaký koníček
Přechod to není určitě, ten měla už 10 let zpět. O to se snažíme s bratrem, ji říkat ať si něco najde co jí baví. Klidně s námi, ale ona říká, že se jí prostě nic nechce, že nemá chuť něco dělat. Nikam nechodi, jen do práce a zpět a jediné k čemu ji "donutíme" je víkend nebo vycházka s malým třeba a to pak když se jí zeptám, tak řekne že to bylo jako fajn ale zase že má špatnou náladu ale neví proč.
Klasická psychická nepohoda, deprese nebo úzkost.Tady jedinė odborná pomoc.Slabší antidepresiva může předepsat i obvodní lékař.Zkuste maminku přemluvit,třeba by se jí na obvod šlo snáz ,zná to tam .Určitė řešte,na koníčky nebo zábavu fakt nemá chuť,ani ji to nepomůže.
pokud mamka sama citi, ze neco neni v poradku a nechce vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra, at zkusi zajit za svou praktickou lekarkou. Muze byt, ze ji pomuzou lehci antidepresiva. Je uz mamka v duchodu nebo je cerstve bez zamestnani? Klidne to muze byt i denni rezim (spatne zadeleny cas pres den a vycerpanost), spolecensky zivot. Je treba nejaka situace, kdy tyto pocity prichazi? Klidne i zivotni zkusenost a aktualni zivot, jaky zije (treba byla v praci mezi lidmi a chybi ji dlouhodobe spolecnost, kamaradky, spolecensky zivot) a nebo proste pocit "byt potrebna" nebo hleda duvod dalsiho byti...
@linee ona už byla u praktické a prášky má už aspoň 10 let je bere, žádná změna nenastala že by to bylo z toho. Pořád má stejnou práci, říká že si myslí, že je to syndrom vyhoření. My vůbec nevíme jak jí pomoct, jestli to samo přejde. Těžko říct, sama tu příčinu neví, jen říká ať to neresime. Jednou říká že je to blbý období, jednou ze deprese, teď zas říkala ten syndrom vyhoření.
10 let bere antidepresiva? A nepomáhají? Bere furt stejné a stejnou dávku? Jestli ano ta je určitě potřeba navysit davku nebo léky změnit. A opravdu by byl lepsi psychiatr, nebo se tedy zkusit domluvit s obvodním, ale ten zdaleka nemá takový přehled. Každopádně si myslím, že jakp 1. by bylo potřeba zvýšit dávkování a pokud třeba za měsíc nebude žádná změna, tak hledat dál. A to už by opravdu chtělo toho psychiatra. To je totiž odborník přes tyhle léky a dokáže namíchat kombinaci která, nakonec sedne a pomůže.
Tady je orientacni test na depresi. At si ho zkusi udelat. Udelajte ho spolu, muzes ji to vyplnovat. Nemusí byt uplne přesný, ale myslim ze s priznaky co popisujes tam neco vyjde. Pak je to na psychietra. Ten pomůže. Ja jsem si test delala adi 4x v průběhu dvou let kdy ksem se léčila s depresi a vzdy odpovidal. V Napoprve kdy jsem se hroutila, pribrecrla nekolik hodin cesty do práce a furt sem si rikala jak to zvladam mi vysla stredne tezka deprese. Kdyz jsem se (kamatadka mne) dokopala na psychitrii tak mne chteli i hospitalizovat ale zvladla jsem 2mesicni ambulantni lecbu. Takze i kdyby mamince vysla lehka deprese, a příště znovu stejně určitě to řešte s lékařem
http://www.deprese.psychoweb.cz/test2
Jaké prášky bere 10 let? S čím se léčí? Pokud si chodí již 10 let k praktikovi pro antidepresiva nebo hůře sedativa či hypnotika, je třeba udělat změnu. Praktik není specialista na duševní onemocnění. Chce to psychiatra nebo dobrého psychoterapeuta, nejlépe kombinaci obojího. Deprese je vážné, ale léky a psychoterapií ovlivnitelné duševní onemocnění, které ale může končit i sebevraždou. Je třeba na to myslet. Popudlivost a neschopnost řešit svůj stav může být součást onemocnění. Na internetu jsou zdarma testy na depresi, spousta webových stránek, které se zabývají depresí.
Já ztratila chuť do života. Po smrti dcery. Nejsem z toho venku, ale napíšu Ti, co mi pomohlo. Našla jsem si koníčky, začala jsem tancovat, cestovat, šít, učím se italsky. Taky mám tři vnučky a to je radost veliká. Možná má maminka strach ze stáří, je v přechodu, to na člověka taky působí tísnivě. Některé moje kamarádky skončily až na antidepresivech nebo nadměrně pijí. Já ne, mám horší trápení, tak to překrylo všechno ostatní.
Podle mne deprese jak vyšitá... Pokud nemá do ničeho chuť a nechce nikam chodit, tak těžko bude hledat nějaký koníček... A proč nechce k odborníkovi ? Antidepresiva nejsou ostuda a neumírá se po nich, já vím, že se tomu člověk brání, ale ono se to může zhoršit mnohem víc a pak se z toho bude těžko dostávat. A pokud nemá chuť dělat něco pro to, aby se z toho dostala, jiná možnost asi ani nebude...
@sharka88 nevím co to je za prášky. Bere to od rozchodu s taťkou. Nějaký léky prý na to aby se cítila lépe, šťastnější. Já myslím, že ten psycholog by byl na místě, ale ona se sebou nic dělat nechce. Rika, že to přejde. Zajímalo mě, jestli má.prave někdo zkušenost, že ho to opravdu přešlo nebo zabralo něco jiného (třeba právě ta rodina jako že se snažíme s ní trávit čas ač o to ani moc nestojí) navrhovali jsme týdenní dovolenou, říkala že by z toho byla ještě víc unavena, takže ne.
Tak z vlastní zkušenosti můžu říct, že právě rodina mě lezla nejvíc na nervy. Jako zní to hnusně a strašně mě to štvalo, ale mě fakt vadilo, když na mě pořád někdo mluvil, nedej Bože, když mluvili dva najednou, když po mě pořád někdo něco chtěl, když si někdo zpíval, když se děcka hádaly..., prostě já potřebovala samotu a ticho. Dovolenou bych asi taky nedoporučovala, změna prostředí by mohla stav zhoršit... Je to tedy pouze můj názor podle toho, jak jsem to prožívala já, třeba někdo má jiné zkušenosti...
@mandala chapu, tady je problém, že žijeme ve vicegeneracnim domku. Jsou to samostatné jednotky. Když nechceme, nevidíme se. Ale pořád asi člověk nemá ten klid jakej by potřeboval. My na víkendy vždy odjíždíme ale zase, takže pátek až neděle o sobě vůbec nevíme, pokud nejedeme spolu někam. Což se teď už moc nestává.
Já tím nechci říct, že byste měli přestat maminku navštěvovat, ale chtěla jsem trochu přiblížit její možné...? pocity. To, že bude trávit čas o samotě ji ale taky nevyléčí, je to fakt těžký no, pokud se sama nerozhodne, těžko ji pomáhat. Já bych asi kontaktovala obvodní doktorku, třeba by ji nějak zpracovala nebo aspoň zkusila nějaká jiná antidepresiva...
Vzhledem k tomu , že mnoho let nic z toho co si vyzkousela nefunguje, si myslím, že to prostě jen tak nepřejde. Podivejte se co má za prášky a zkonzultujte to s obvodní. Popište jí vaše dojmy z maminky a zkuste něco vymyslet.
no mám nejspíš nějakou formu deprese kdy bud to přejde a apk bude zase lépe a vy jí
budte nablízku at má oporu a cítí že není sama zkusit s ní komunikovat jít třeba na procházku dolesa atd
nebo at zkusí se třeba vypsat na papír nebo tak
Maminka bere nėco od obvodního.. Ale záleží jestli jí napsal antidepresiva nebo anxiolytika.
Napadá mě syndrom vyhoření. Ale v téhle fázi by asi opravdu pomohl odborník. Nebo, pokud s vámi jde ještě na tu procházku, tak domluvit někde schůzku a nenápadně seznámit. Ale po předchozí domluvě s daným terapeutem. Ten by vám prozatím poradil i bez její přítomnosti
nevím, ale tady asi pomůže psycholog, případně psychiatr. Mamince bych vysvětlila, že se mi nelíbí a vezmu jí k doktorovi, ani možná není třeba specifikovat. A doprovodila bych ji tam.