Ahoj, jsem smutna se svym vztahem a nevim moc, komu se sverit, tak se tady z toho vypisu. Jsem nestastna ze stavu sveho manzelstvi. Uz bezmala rok, ale ve skutecnosti asi i dele (jen ten rok to intenzivne vidim) mezi nami chybi jakekoli "sdileni". Ted jsem byla pres noc u kamaradky a rano jsem poslouchala, jak si s manzelem povidaji o cem se jim zdalo, smeji se spolu - a bylo mi do breku. My to vubec neumime. Povidame si vyhradne jen o praktickych vecech jako prace, co dnes deti pripadne co je potreba. Chyba je urcite i na me strane, protoze vlastne manzelovi nic nepovidam. Ale jak mu zacnu neco povidat, tak on neposloucha, pripadne absolutne nechame co mu vlastne chci rict. Mam pocit, ze jsme nastaveni uplne jinak a me to vlastne uz ani nebavi mu neco povidat. Po 2 vetach mi skoci do reci a pojede monolog na nejake jine tema. Resila jsem to s nim milionkrat, ze mi fakt vadi, ze me nenecha dokoncit vetu. Nic. Nejak se nam ale ta ztrata blizkosti propisuje vsude. Obcas se obejmeme, ale (minimalne z me strany) je to z spise z povinnosti, pocit, ze by se to hodilo nez nejake opravdu uprimne privinuti. Vubec je mi fyzicky kontakt s muzem spise neprijemny nez cokoli jineho. O sexu nemluve. Chtela bych to resit, ale vubec v sobe nemuzu najit vuli se do toho pustit. Mam pocit, ze uz to nepujde, ze bych uz jen chtela byt sama a je mi z toho strasne smutno. Co chci od diskuze to nevim, jen jsem se chtela vypsat 🙂
@teeerez Máte čas spolu být někdy i o samotě? My zatím dítě nemáme, ale také vnímám, že večer po práci si moc nepopovídáme, hlavně manžel už nemá sílu vnímat. Nejlepší jsou na to cesty autem, tak to povídání jde lépe. Co zajet někam na víkend jen vy dva? Nebo si naplánovat třeba jen večer ve dvou?
Podle fotek máte poměrně malé děti. Všechno, co popisuješ, může být opravdu jen únavou. Pokud to jde, zkuste si naplánovat pár víkendů, nebo třeba týden jen ve dvou. Neplánujte program . plánujte čistě odpočinek. Nečekejte velkou párty... prostě první tři dny prospěte a pak uvidíte, jestli budete mít náladu dělat něco společně. Možná zjistíš, že jo a je vám dobře. Pak je problém opravdu jen v únavě. Možná zjistíš, že chcete dělat něco společně, ale už nevíte jak... pak ale má určitě smysl na tom vztahu pracovat. ... A nebo zjistíte, že spolu být nechcete. A pak budete aspoň vědět.
Možná nepomůže jedna akce... Možná opravdu budete muset zároveň pracovat na sobě třeba s psychologem, nebo manželskou poradnou... Ale každopádně to chce udělat ten čas jen pro vás dva - bez něj jde do kelu každý vztah.
@teeerez me napadá co zacit sdílení tím, že se zeptas ty jeho jak se má? taky to tak dělám, kdyz mam pocit, ze to "neproudi" ...
@teeerez O každý vztah se musí pečovat, jinak to jde do kytek. Někdo si třeba nese blbé vzorce chování z domu, že se něco neřeší, nekomunikuje, každý si hraje na svým písečku, to si pak musí zpracovat. Dá se změnit spoustu věcí, sice to nejde hned, ale jde to, ale především se musí chtít.
Mám hodně ráda knížku o vztazích 5 jazyků lásky od G. Chapmana. Píše tam, že každý máme jazyk lásky, kterým komunikujeme, pokud náš partner komunikuje jiným, on si myslí, že nám dává najevo lásku, ale my se necítíme milováni, pak jsou z toho logicky rozepře a odcizení.
Jde o to, jestli budete a chcete s manželem na vztahu pracovat, nebo se chcete rozvést. Podle toho, co chceš, tak jednat.
Když nevíš, co chceš, řeš sebe u psychologa, ten je profík, tak se bude správně ptát a ty si pak ujasníš, co chceš.