Smutek, deprese? Kde děláme chybu?
Ahoj dlouho jsem přemýšlela zda psát, ale nějak to ze sebe potřebuji dostat nechci psát veřejně, tak se omluvám za anonym. Mám tu pár kamrádek, kteří by možná i rády pomohly, ale pomaci se nedá. Takhle to prostě je a nerada bych někaho obtěžovala, každý toho má hodně.
Padla a mě deprese. Jsem vnímavý, citlivý člověk co si všechno celý život bral osobně, neměl moc kamarádu. Teď konečně teď mám vše co jsem si přála, přesto se necítím šťastná. To neustále řešení penez mě už vybijí. Všchn si jezdí na dovolené a výlety a my nic. Buď jsem nemocný nebo manžel řekne, že nemáme peníze. To říká velmi často "to snad chápeš, že nemůžee ne?" šetříme na plot, šetříme do rezervy (bude se zvedat hypo elektro) šetříme kdyby něco ... pořád jen šetříme a nic z toho.
Neříkám, že nejezdíme nikam, ale málo. a já bych potřebovala vypnout. Chci si život užít ne ho prožit.
Manžel není těšící tip, snaží se co může, ale u nich doma to asi nebylo bežné aby si lidi stěžovali, brečeli. Tak mě snaží rozesmát. Ala aby mě hodinu držel abyhc se vybrečela to ne.
Mám kamarádky co jsem vždy chtěla, mám dvě úžasný zdravý děti (co teda pořád zlobí, hádají se ...) Mám dům( starý) a velkou zahradu a jsem sobecká, že mi to nestačí a chci víc?
Nevím jak se refenerovat. Vymsmím cekem levný výlet, ale nafta není zadaro na to taky usím myslet. A nám teď prázdniny už končí. Kluci mají tábor, pak pojedou k babičce, tetě a je konec, a mě ppříjde, že jsem si snimi natož sama nic neužila.
Jsme ráda, že alepsoň oni budou na výletech a něco zažijí.
Někdy mi příjde, že jsem na dně svých sil. Manželovi jsem před časem řekla, že je toho na mě moc, že bych asi potřebovala psychologa, ale řekl jen, že na to nejsou peníze ☹ tím mě na ten den odrovnal.
Manžel není špatný člověk, někdy je hůř nekdy je líp tak asi jako všude, napadlo mě i jeslti by mi bez něho nebylo líp, ale nevím, bylo by to náročné až moc na mě. On si umí užít, on umí utrácet, jen myslí i na horší časy, což je zase dobře, jen mi príjde, že necháme mě a já jeho musím chápat pořád.
Když jedu někam sama tak mi předhazuje, že on vydělává a já si někde trajdám.
Život je takový, pořád něco řešíme, jen já se s tím asi neumím vyrovant, pochopit proč jiní jezdí na dovolené a my ne, proč jiné trávý každou chvíli na výletech a my ne. Kde děláme chybu? Oba pracujeme, ale máme hypotéku, splácíme auto ... a porád je do starého domu kam cpát peníze no.
Omluvím se, za dlouhý román. Snad nevadí, že sjem se zde alepoň trohcu vypsala, i když psát bych mohla ještě hodiny, kdybch psala co mě všechno trápí
Ja si nemyslim, ze tohle je na psychologa, protoze tvuj smutek ma zcela danou pricinu. Naprosto ti rozumim. Ja jsem barak nikdy nechtela presne z techto duvodu. Je to obrovsky zavazek, jak financni tak casovy. To se radsi budu mackat v panelaku ale budu travit volny cas aktivne. Zivot je tak kratky, skrtnes, prdnes a co? Dum deti obratem prodaji. Chlap si asi mysli, ze jen remcas, jako kazda zenska a neuvedomuje si, jak vazny je to problem. Mela bys zavest vaznou diskuzi, ze takhle proste zit nechces, nemuzes a jestli se to nezmeni, buhvi jak dopadnete. Zacni alespon tim, ze si budes vyrazet sama nebo s detma. Vzdyt k tomu ho nepotrebujes. Nebo ty nemas svoje vlastni penize? A nesrovnavej se s ostatnimi, to je opravdu cesta ke zhrouceni. Vzdycky bude nekdo mit lepsi zivot nez ty. Kolik je zase mamin, co tady placou, jak by si praly domecek a nikdy se jim to nesplni.
Neboj se svěřit kamarádkám, opravdu. Ony tě pochopí, možná řeší i něco podobného a taky se o tom bojí mluvit. Možná si ulevíte navzájem.
Mám taky své problémy - po rozvodu. Život vzhůru nohama. Dlouho jsem se vlastně styděla se někomu svěřit. Styděla jsme se za svojí situaci, že to nezvládám. Že pořád v něco doufám a dostane se mi je zklamání. Pak jsem se začala otvírat. Mluvit o tom. A za poslední týdny jsem to "vyblila" (jak já říkám) na tolik lidí a fakt mi to pomohlo. Najednou v tom nejsem sama a navíc podobné věci řeší každý druhý jen o tom taky nemluví.
Prosím, neboj se svěřit kamarádce! Uleví se ti, řekne ti svůj pohled na věc, můžeš to najednou vidět jinak. Jinak začít mluvit s manželem (například).
Co se týká manžela. Já jsem taky šetřící člověk. Taky koukám do budoucna, musím mít rezervu. Ale chce to kompromis. Dát si výlet třeba 1 za měsíc, 1 za 14 dní. Aby s tím všichni počítali. Jednou nějaká procházka po horách, jindy muzeum nebo něco placeného.
Věřím, že bude líp 🍀
Na psychologa to je, napiš na svou zdravotni pojišťovnu, se kterymi maji smlouvu a obvolej je. Bude sice dlouhá čekací lhůta, ale terapie za to stojí. Chybí ti uznání sebehodnoty, psycholog pomůže.
Tady asi bude i chyba v manželovi. Na jednu stranu je dobre, ze šetří, ale na druhou se to nesmí přehánět. Byli jste někde spolu na rodinné dovolené? Ad výlety , ty nemusí byt drahé. Já bych si s mužem
Promluvila na rovinu a řekla mu co mě trápí.
Já bych taky nedokázala jen sedět na zadku doma, chybělo by mi vyletovani a poznávání. I když letos jsou prázdniny jen ve formě výletu a návštěv u mamky, babičky a tchanu, ale někam proste vypadneme.
Je problém, jen ze se muž “vymlouva” na peníze nebo se mu i nikam nechce a je “líný”??
@veroniquecz nikde jsme nebyli. Naposled před 9lety na svatební cestě. A pak na 4 dny když byl synovi rok, takže to je už 4 roky
A důvod ti řekl?
@veroniquecz nejsou peníze. koukni na účet(máme společný) máme tam peníze ale ty jsou do rezervy kdyby něco. Všechno je drahý aza to to dávát nebudu, ale rád chodí do restaurace tak jsem byli 3x spojené tedy s procházkou po městě Předminulý rok jsem dali hodně do opravy aut, takže jedno jsem nakonec koupili z bazaru a máme ho na úvěr. Na výlety jezdíme, ale na mě málo když nejedeme nikam na týden tak bych to chtěla vynahradit zážitkama ...
Možná jsem náročná. Někde jsem byli to zase jo. Ale je ještě tolik míst. Do zemědělského muzea se cyhstáme už 2 roky!! ☹
Teď to všechno na mě prostě padlo. O víkendu jedu pryč s dětmi tak alepsoň tak
Prý ještě na nějaký výlet pojedeme. Tak uvidím. Na dovolené jsem nebyli dlouho, ale na výlety občas jezdíme nebo chodíme na procházky. O víkednu jedu na jednu noc k sestře tak vypadu z domu a pokecáme po dlouhééé době. Snad teda děti usnou.
My chtěli letos na dovolenou do Polska protože tam je levněji a nakonec jsme místo toho koupili pračku není za co jet. A taky mám ty prázdniny takové "rozbité" letos, ale to i proto, že se stěhujeme a na dovolenou (ani jednodenní) pořádně není ani čas. Jeden den jsme si s dcerou udělaly "dovču" aspoň po městě, zašly jsme si do restaurace a pak jsem se nechala vodit "ještě tady a ještě tamhle" a bylo to super. Prostě jsem jen vypla hlavu jako bych byla v cizím městě a dost mě to občerstvilo. Jo, bylo by lepší delší dovča, snad ještě někam pojedeme, třeba na chalupu, pod stan, nebo k přátelům do jiného města. Aspoň na víkend 🙏🙂 Takze rozumím. (a jo, bylo jsme na víkend na skautské táboře, ale tam to balení tam a zpět bylo víc náročné než ten odpočinek obcerstvujici 😄)
Ale nejvíc na palici musí být jak manžel nechápe. V tomhle jsme s manželem spolu, ob den si společně stěžujeme jak toho máme plné kecky, ale nějak si nedokážeme odpočinout když nás ještě čeká tolik práce. Ale v jiných situacích ve kterých mě nechápe a zlehčuje moje pocity mi to bere sílu snad ještě víc než ta situace samotná. Myslím, že vám by mohla prospět partnerská poradna, ty jsou také některé zdarma.
Jo a taky si s manželem občas děláme welness ve vaně 😁 narvala jsem do panelákové koupelny dvojmistnou vanu jen aby to bylo možné (byl to tetris na ctvereckovanem papíře ale vyšlo to!) a ted sklízíme plody, to taky hodně pomáhá, alespoň tedy nám. Udat nekomu děti a naložit se do vany s vínem (nealko protože kojím, ale vinný mošt je naprosto super věc 🤩) a něčím na zobání. A člověk je jak znovuzrozený.
Ale jak říkám, větší problém než v zážitcích bych viděla v komunikaci s manželem, tu by to chtělo nějak změnit.
Někteří psychologové jsou na pojišťovnu, nic u nich neplatíš, zkus se podívat ve svém okolí po někom takovém...a hlavně to řeš, nenechávej to tak....mohly by se ti ty deprese zhoršit. Držím pěsti, aby bylo líp a netrápila ses a dokázala si užít život. Zkus se radovat z úplných maličkostí, třeba že si ráno uvaříš kávu🍀 A nejde třeba, že by sis vyšla sama někam kolem domu na procházku, nebo do města na kávu a dort? Nebo trváš na tom, aby s tebou byl i manžel? Abyste si užili spolu?