Skoro 4letý syn má problémy s oblékáním
Ahoj maminky, potřebuju poradit s mým skoro čtyřletým synem. Od malička zlobí u oblékání. Než se převlíkne z pyžama nebo než se vypravíme ven, je schopný tím strávit klidně hodinu. Přitom když se rozhodne, že se oblíkne, tak to v pohodě umí a může být za dvě minuty hotový. Ale když nechce, tak prostě nechce. Řeknu Pavlíku oblíkni se, jdeme ven a první co udělá je ueeeeeeeeeeee já nechciii. Nebo prostě jiný styl bojkotu. No myslela jsem, že to dělá jenom doma, ale včera se mi paní učitelka ve školce svěřila, že to dělá i tam. Když jdou s dětmi ven, tak prý celá třída stojí oblečená v bundách u dveří a náš Pavlík sedí ještě v bačkůrkách a vůbec se ani nesnaží oblékat. Na druhou stranu ho chválila, že si pamatuje básničky, zapojuje se do hraní, umí vyprávět pohádky, co si čtou, teď konečně už drží i pořádně tužku a maluje, prostě říkala, že je strašně chytrej, ale když se má jít převlíknout, tak je zásek, řev a konflikt. Obdobné konflikty jsou taky každý den, když pro něj přijdu do školky. Ostatní děti skáčou maminkám do náruče, moje mě uvidí a řve, že domů nechceeeeeee. Vůbec nevíme, co s ním. Doma už jsem vyzkoušela všechno. Dostal několikrát na prdel, když se neoblíkal. Zkoušela jsem ho chválit za každý minimální pokrok. Nebo taky vezmu nachystané oblečení, hodím mu ho do pokojíčku, z obýváku ho zavedu do pokojíku a řeknu mu, že tam bude a přijít může, až bude oblečenej. Nic ale nemělo dlouhodobý efekt. Jo párkrát se mi podařilo navodit soutěžní atmosféru, že budeme závodit a to pak mákne a je hned převlečenej, ale většinou zase začne řvát, že závodit nechceeee. A zase sedí a čučí.
Je to o nervy. Už nevím, jak dál. Že se takhle chová doma je šílený, ale že to dělá i ve školce je prostě problém. Paní učitelka říká, že už když jde ze třídy do šatny, tak brečí, že zase bude poslední. Ale snahu nemá. Přijde mi, že z toho má nějaký mindrák. Objednala jsem nás k psycholožce, ale termín mi dala až na konci května. Potřebuju to vyřešit dřív. Poraďte prosím!
@pavlinka_zetko Ahoj, my jsme měli něco podobného u dcery, když v září nastoupila do školky (to jí bylo 3 a půl). Je hodně chytrá, uměla ve dvou letech všechna písmena, krásně maluje a zpívá, ale sebeobsluha ji dělala problémy. Takže v září zvládla maximálně kalhotky a kalhoty, vršek jsem jí oblíkala vždy já. Ve školce pak vždycky plakala, když měli jít na vycházku, protože věděla, že se bude muset oblíkat. Naštěstí teda paní učitelky jsou tam v pohodě, takže jí vždycky pomáhaly a já jsem za to byla vděčná. Postupem času se to zlepšovalo samo a dneska se oblékne sama bez problémů, bez pláče. Možná bych se nejdřív zkusila domluvit s učitelkami, aby mu prostě pomohly obléct, nebo třeba starší spolužák, pokud mají věkově smíšený kolektiv a pak bych teprve šla k psycholožce. Nevím, zda jsem pomohla, ale věřím, že se to časem spraví. Držím palce 😉
Ahoj, u nás je to to samé. Když se má malý obléknout, dělá u toho spoustu jiných věcí (najednou si chce hrát, ukazuje mi různé cviky, co se naučil sám nebo ve školce, má obrovský hlad, žízeň atp.). I já zkoušela nějak jej motivovat, např. soutěžením, hračkou, že mi pomůže umýt auto - tohle všechno občas zabere. Když máme jet za babičkou na nedělní oběd, to se mu nechce a to už zvyšuju hlas. Někdy ho prostě vezmu a začnu ho oblékat, děj se co děj, prostě musí. Nejhorší s oblékáním to je ale, když má jít ráno do školky. Pokud jej obléká táta, nemá s ním téměř žádný problém, ale s mámou to je samé mazlení nebo vztekání. Ve školce je pohodě, obléká se sám (i s tátou). Možná jsou děti více závislejší na mámách, a proto se jim nechce oblékat, spíš by se s nimi mazlily. Co poradit tobě, Pavlo, je složitější. Zkus přijít na nějakou jinou formu motivace, aby se Pavlík zlepšil. Soutěžit o něco nebo s někým je dobrý nápad - co takhle, že pokud se zlepší v oblékání, bude z něj voják, hrdina, policista - dát mu nějaký vzor v chlapovi. U nás tohle dost často zabírá (např. také u jídla). Hodně štěstí 🙂
Já děti ráno oblékám, jinak bych se asi do práce ani nedostala 🙂 Ale ve školce se oblékají samotní nebo jen za malé pomoci paní učitelky. Když pro ně přijdu do školky tak často odcházíme s brekem,protože jsem přšla brzo (jsou tam skoro poslední) a oblékání jim opět hrozně trvá, ale to je tím, že mi vykládají zážitky z celý den a já je nechci přerušovat.
Asi jsem ti moc nepomohla, ale třeb trošku ukllidnila, že oblékání je problém u víc dětí. 🙂