Sexuální život v trapu. Máte podobnou zkušenost?

Já bych se k němu nevrátila, nevěřím, že po návratu to bude jako dřív. Dokážeš se smířit s tím, že budeš ta druhá, protože dcera bude vždy na prvním místě?

Po takové hnusné SMS bych se k němu určitě nevrátila.

@1pomnenka S tím, že budu na druhém místě jsem se smířila... To mi zase tolik nevadí, to chování vůči mě je mnohem lepší. Navíc dcera má momentálně 12, takže spíš vyhledává mě než tátu...

@brnohrot Vím, že ublížený lidi dokážou říct/napsat cokoliv... Tak sem se to taky snažila brát, že prostě jen chtěl ublížit. Ale zřejmě to ve mě zůstalo hodně hluboko a o sebevědomí ani nemluvím...

To ze ti nevadi ze budes az ta druha si muzes myslet jen do chvile az budes mit dite ty. Ono az ti bude zle, budes sita po porodu, v horeckach, male bude potrebovat pozornost a tvuj muz pujde do kina s 14letou dcerou protoze ty jsi az ta druha, tak te to mavnuti nad pořadím dost rychle prejde.
Doporucuji odejit, hlavne nez budou zavazky. Pokud neni u vas duvera, nemas v muzi oporu, vztah vam bude stale haprovat.
To nejhorsi co muzes ted udelat je poridit si s nim dite.

A zeptala ses ho, jak myslel tu milou zprávu? Já bych mu to na rovinu řekla, že mě ta jeho zpráva dost ranila a že nad tím pořád přemýšlím, ať se k tomu vyjádří... Rozhodně teďka žádné miminko ne e. Po porodu je vůbec libido mnohem menší, člověk je unavený a v režimu máma, obzvlášť při kojení a když s ním nechceš spát už teď, tak co teprve s miminkem. A vztah bez dlouhodobého sexu je podle mě stejně odsouzen dřív nebo později k rozpadu.

@budouci_maminka Asi se to nedá srovnávat, ale máme spolu dvouletou fenku ( 😃) a přijde mi,že tu pozornost, kterou věnoval dceři, věnuje teď fence. Zase vím,že by mi pomohl. Když toho mám hodně v práci, někdy dělám 12hodin denně...vypere, pověsí prádlo, uklidí kuchyň. Nemyslím,že by se na mě vykašlal,když ho budu potřebovat. Můžu se na něho jako na člověka spolehnout, dříve to tak nebylo ale od té doby co jsme se dali znovu dohromady v mnohém otočil. Já se spíš plácám v tom,že nedovedu nějako srovnat ten sexuální život a ním...Je to hrozný, ale už rok jsme neměli sex ani jiné intimní chvilky... Když sem si s ním o tom nedávno chtěla promluvit,zda by nebylo lepší od sebe odejít,že jemu to musí taky chybět... Řekl mi,že si na to zvykl, že má na mě sice chuť ale ze to respektuje... Nevím co si mám i o téhle odpovědi myslet.

Najdi si někoho lepšího. Při dětech je pak těžký řešit problémy ve vztahu.

Rok jste spolu nespali? Tak to mi nepřijde úplně v pořádku.

@cherie24 Ano,řekla jsem mu to, řekl mi,že mi chtěl ublížit, že nad tím nepřemýšlel a že už to zpět nevrátí 🤷🏼‍♀️ Už rok mezi námi nic nebylo... Že začátku jsem si myslela, že jsem prostě frigidní, ale čím déle bez sexu jsem, tím víc bych to samozřejmě chtěla, jen ne s partnerem. Vůbec nevím jak z toho ven, je mi 30, vybudovali jsme krásný bydlení (takže samozřejmě jsem investovala peníze), těch 4 let je mi líto, jinak je opravdu na mě hodnej atd... Mrzí mě, že se to takhle pokazilo...

@fandysek_1 V pořádku to určitě není. Já jen prostě nevím, kde je ta chyba. Jestli opravdu za to může ta zpráva, nebo jestli jsem divná, nebo já nevím

pryč...

Pred jak dlouhou dobou jste to dali znovu dohromady?

Najdi si chlapa , který nemá dítě a bude Tě milovat.

Právě, že chtěl jen ublížit? Pokud mám někoho ráda, tak snad mu nechci ubližovat! Vubec se nedivím, že to máš v sobě a svým způsobem se ti zprotivil. A divná určitě nejsi. Jen se ho snažíš neustále omlouvat. Ublíží jednou a muze i podruhý.

Podle mě jako pár nemáte budoucnost. To, že s ním nespíš, není frigidita, ale že se k Tobě partner v minulosti nechoval jako k ženě, partnerce dobře. Máš k němu odpor. Odpor je dobrý pocit - chrání. Z nějakého důvodu jsi s ním - investovala jsi do něj čas, peníze do bydlení, je Ti 30 a toužíš po dítěti, rodině. Ale ne s ním. To vše Ti říká podvědomí. Nebyla jsi pro něj jedinečná, necítila jsi lásku a hlavně oporu - nevěřil Ti, nezastal se Tě, díky němu jsi byla vystavování stresu a ponižování. Tělo i srdce Ti říká dost, nechce. Teď už se jen přestat bát, věřit si a odejít. Jít tam a být s někým, kdo Tě bude milovat, vážit si Tě a jednat s Tebou s úctou, budete parťáci a budete spolu v radosti a vášni Tvořit svůj společný život. Zvládneš to🙂.🍀

Z prispevku chapu, ze nyni je problem pouze v sexu, jinak jsi uz spokojena. Co na nej proste zkusit vlitnout? Treba to probudi ve vas prijemne pocity a budete chtit zase.....no a kdyz ne, tak proste asi odejit, sex je ve vztahu dulezity.

To je kretén. Nechápu, jak ses k němu mohla vrátit. Tohle, co napsal, bych nemohla odpustit. Co je to za chlapa, když úmyslně v ženě pěstuje mindráky? Když bys ty jemu řekla, že má malý penis a vytahaný koule, bylo by to v pohodě? Zdrhej od něj. Mimochodem ty píšeš, že jste si vybudovali krásný bydlení, doufam, že nemyslíš to bydlení s jedubábou, to přece nemůže být krásný ani za předpokladu, že jde o palác.

A jak si představuješ žít další roky vedle člověka u kterého se ti už teď ze startu dělá špatně, když na tebe sáhne? Jako kamarádi? Promiň, ale ten váš vztah s láskou nemá nic společného. Budete se trápit oba. Ty, že se ti z něj dělá špatně a on, že ty s ním nechceš spát. Je jen otázkou času, než se najde nějaká, která s ním spát bude chtít.

Nerozumím, proč spolu jste.
Nerozumím tomu, že už si od něj prostě neodešla.
ano, je tady ta investice jak časová, tak finanční, ale -
umíš si představit takto (ne)žít dalších 5 nebo 10 let? natožpak napořád?

ty s ním spát nemůžeš, protože se ti hnusí, pravděpodobně za to může ta jeho sms, která tohle nastartovala, protože prostě nejsi silná osobnost
takže jestli je on tvůj chlap snů, jedno z jakých důvodů, i když ty finanční se nabízí jako první volba, ale je to tvoje věc, tak se sebou musíš něco udělat.
udělat ze svých (podle něj) nedostatků přednosti.
jenže k tomu je zapotřebí zdravé vnímání, sebeuvědomění, sebepojetí, sebevědomí, prostě evidentně hodně z toho nemáš, nebo jen v omezené míře.

jeho dceři je 12 - to je blbej věk pro holku, co si nevěří - tebe
jestli tě masírovala předtím, přijde další "výživnější" masáž prostě proto, že bude v pubertě
položila bych si otázku, jestli ti takovej život, kterej teď máš, stojí zato.
jestli stojí, investuj do sebe, psycholog, terapeut, a posléze do vás, terapie párová
ale já bych šla od toho, pryč prostě konec.

@budouci_maminka před dvěma lety

@malvina_anna Moc děkuju za hezký komentář. Máš pravdu. Moc ráda bych čerpala z toho co je teď. Nyní za mě bojuje, atd...ale ve mě ta minulost pořád je.

@misha31 Ano,ano,problém je "pouze" v sexu. Jinak jsem ve vztahu jako takovém spokojená. Když už ten sex byl, když sem to k tomu donutila. Bylo to samozřejmě příjemný a během toho samého aktu sem vůbec nad nějakým zhnuseni ani nepřemýšlela. Ale donutit se do toho je pro mě fakt hrozně těžký a hlavně to tak ani nechci.

Ještě doplním, že minulý rok v květnu jsem přestala brát HA. Ne tak důvodu plánování potomka, ale spíše proto abych vyčistila tělo. HA jsem brala 13 let, bez přestávky a tak nějako jsem došla k závěru, že stačilo. Od té doby je moje nechutenství k partnerovi po intimní stránce mnohem větší. Za těch 15 měsíců co antinu neberu,jsem měla menstruaci pouze 5x. V lednu mi Dr nasadil hormonální léčbu na 10 dní. I tak sem menstruaci dostala cca po měsíci po dohrání hormonů. Výsledek teda toho je,že sem za těch deset dní neuvěřitelně přibrala a menstruace nadále pravidelná není. Momentálně mi chce dát hormony na půl roku, což se mi moc nelíbí. Nevím,zda s tím nemůže souviset i moje libido 🤷🏼‍♀️

Řekla bych, že tohle je případ na poradnu. Minimálně u něj doma (když byl malý) nebylo vše v pořádku a on se to naučil. Nemusí to být nutně o tom jaký je (byl) on, ale zlozvyky z domova, kde to bylo normální. Jak je to u Tebe? 🙂
Já měla taky období, kdy jsem měla problém se svého teď už manžela i jen dotknout. Taky v tom vztahu byly problémy s respektem a já tak žít prostě nechtěla. Řekla jsem mu to, že k němu mám odpor (to byla první věc po delší době kterou poslouchal a netvářil se na ni jako puberťák že ho hrozně otravuju) a že mě to mrzí, ale že to tak prostě je. Srovnali se to.
Taky jsme měli období, kdy jsem mu řekla, že on není ten partner kterého chci ale možná v budoucnu bude ten partner kterého chci a že si musím srovnat myšlenky i život, že já se měním a uvidíme kdo budu za nějakou dobu a kdo bude on. V tom období jsem se dozvěděla, že vnímal rozchod jako trest - to jsem mu hodně vysvětlovala, že jak to může být trest, kdybych já třeba se v tom vztahu trápila, tak jestli v něm mám zůstat jen proto, že nechci aby to vnímal jako trest. Pochopil. A ve vztahu jsme zůstali. On pochopil, že není na světě jen to co chce on a jsou důležití i ostatní (vždycky byl jakože pozorný, ale bylo to naučené, prostě každá žena má ráda kytky atd. Teď je relativně pozorný doopravdy, už to není takové to - když to přeženu - "jaktože to nechceš, každá žena to tak chce" ale "co chceš Ty?" ) Bylo to dost o tom, že měl naučený z domova pohled na svět "tak SE to dělá" a taky v rámci pohodoveho přežití s jeho rodiči se naučil je ignorovat když brblali, tak to tak dělal i s partnerkou. Jenže nerozlišoval mezi kecanim někoho do jeho života, a mezi potřebami druhého člověka (možná proto, že to všechno bral z pohledu" já ") Nevím, jestli to teď rozlišuje, ale určitě se v tom posunul. A teď je tím člověkem, kterého chci - má sice hodně nedostatků, ale teď už tě vztah co budujeme je pořád lepší a budujeme ho oba. A to je to, co se počítá.
Radím dát na svoji intuici. Co říká? Je to teď v pořádku a jen se musí zahojí minulost? Pak si dej čas. Nebo je tam nějaký jiný pocit? To by mohlo značit nějaký jiný problém, který člověk nechce vidět.
Mě by třeba hodně alarmovala ta hnusná SMS a bylo by jedno co přesně v ní je, ale to že to takhle napíše. Ale ještě mnohem víc by mě alarmovalo, že za pouhou zprávu se srdíčkem by mi partner řekl, ať se hned odstehuju. To už bych se asi nevrátila. Záleží tedy i na dalších okolnostech, ale to že by mi nevěřil ohledně dcery a matky, plus by ho nezajímaly okolností zprávy se srdíčkem, tak důvěra je základ vztahu. Ale kdybych se vrátila... Jak je to teď? Je tam teď důvěra? Vzájemný respekt? Komunikace? Jde ten vztah dlouhodobě "neviditelně" do kopru, nebo se "neviditelně" zlepšuje?
Jinak to, že chlap nekoupil nemovitost i když jsem do něj hucela ať to udělá a že ceny půjdou nahoru, to jsem si zpracovávala dost dlouho, asi dva roky jsem na něj byla naštvaná kdykoli na to přišla řeč. Protože mě prostě do toho blbeho řešení zatáhl taky, i když měl možnosti. Já měla pozemek v místě kam jít nechtěl a maly byt, který jemu stačil - ale já ho tam vnímala jako žábu na prameni a on měl soukromí když já byla u dcery, já nikde, protože jsem byla buď s dcerou nebo s ním. Žádný čas pro sebe. Takže nic většího ani není důvod pořizovat přece... Ani to, že je v plánu další dítě nehrálo roli dokud bylo jen v plánu 🤦‍♀️ Kdybychom se rozešli, přestalo by to mít význam, ale když ne, pořád to tam bylo. A pak to najednou bylo v pořádku. Myslím že proto, že se do toho vztahu dostalo víc respektu a naslouchání, tak jsem věděla, že by podobná situace už vypadala komunikačně trochu jinak. A proto už mě to neštve...

Na zprávu bych odepsala dvakrát tak hnusněji, i kdybych si měla něco vymyslet a už by mě neviděl 🤦 z nasranosti napíšeš/řekneš kde co, co by normálně člověk nevypustil, ale když už to vypustíš, je to většinou to, co si opravdu myslíš.

Tak jak to dopadlo?