Sestra žije s hňupem a očekává moji (naši) podporu
Dobrý den,
bude to trošku delší příběh, ale je zřejmě nutné, abych začala od počátku. Sestra chodí se svým přítelem téměř 6 let. Ten přítel má jen základní školu. Sestra ho přes rok živila, aby si mohl dodělat alespoň učňák, ale před zkouškami jí řekl, že s tím skončil. Ne kvůli známkám, ale kvůli tomu, že on prostě nikde nevydrží déle než rok. Dříve hrál fotbal a byl za to i placený, proto ho rodiče do studia netlačili, bohužel ani fotbal mu nevydržel a naučil se jen lelkovat. Za tu dobu co jsou spolu vystřídal už asi 8 různých zaměstnání a pozor - odevšad byl vyhozen!!! Prostě ho to přestane bavit, jednou zavolá, že nepřijde a pak už je to častěji a častěji až ho vyhodí. Postupně prodali jeho pěkné auto, později i mobil, nezvládal splácet půjčku a tak dál, a tak dál. Pořád snil o tom, že se k fotbalu vrátí, dostal i šanci, ale zase ji nevyužil a přestal dojíždět pravidelně. Sestra se s ním jednou chtěla rozejít, ale nakonec ji zase nějak ukecal. Minulý rok si vzala auto na leasing, dojížděla s ním do práce a někdy i přítel. Před měsícem ho zlikvidoval, prý na náledí uklouzl a otočil to na střechu, budiž, náledí je zrádné. Někdy v té době opět dostal vyhazov a do další práce nastupuje v lednu. Teď o víkendu ale sestra psala, že měl půjčené bratránkovo auto a v zatáčce nezvládl řízení. Při nehodě se zranil jeden jeho kamarád, nevím jak vážně, ale je v nemocnici. Sestra nás žádá, abychom pochopili, že je z toho přítel celý pryč a vůbec se na nic neptali, až budou jezdit během svátků po návštěvách. Očekává, že je v tom podpoříme. Já mám ale chuť toho jejího přítele pořádně seřvat a sestře říct, že nechápu jak s takovým nezodpovědným lemplem vůbec může žít. Tím říkám, že mám chuť, ale kvůli sestře to neudělám. Vždy, když se jí někdo snažil domluvit, začala svého přítele omlouvat. Na všechno si najdou výmluvu a vždy za to vlastně může někdo jiný. Občas taky lítostí brečí, když se někdo upřímně zeptá, co že jí to k němu táhne. Ano, on se k ní jako k ženě chová velmi pozorně a klidně se od sestry nechá občas i sekýrovat, ale on to asi bere jen jako vtip. Sestra také začala mluvit o tom, že by už možná chtěla založit rodinu (je jí 25). To je tak asi všechno, co byste dělali?
@sarka1985 - no, třeba jde i o to, že je to její první velká láska... A že si myslela, že ta překoná vše... A že budou patřit k těm, co spolu budou až do smrti... Je to paradox, ale čím víc na něj budeš nadávat, tím víc ublížíš jí.. V podstatě ji izoluješ - tím, že ji donutíš si vybrat... CO dělat? Asi naslouchat a nenápadně ukazovat, jak to správně má fungovat a pokud se bude chtít pána zbavit, tak jí pomoct se stěhováním...
Já mám ze sestry pocit, že o jeho nedostatcích ví, ale prostě se od něj nějak nedokáže trhnout. Už ho skoro ani nebere s sebou na návštěvy, dříve jezdili všude spolu. Já zase vím, že dokud ona nebude pevně rozhodnutá, nemá cenu jí o něm nic povídat, protože by to brala jako útok na sebe. Jen to nechápu, my jsme s manželem také museli řešit spoustu problémů, které jsme si nadělali sami, ale z každé chyby jsme se poučili a podruhé bychom ji neudělali, tady mi připadá, že je to pořád to samé dokola...
@sarka1985 jestli je to její první, tak to chápu. já se s prvním rozcházela a scházela 6 let, bylo to hrozný. měli jsme se rádi, byli jsme na sebe zvyklí, ale prostě to nešlo. pomohlo až to, že jsme se oba odstěhovali z míst, kde jsme bývali spolu. on odjel do anglie a já do prahy 😀
@blahova_andrea no první velká láska. Sestra byla docela divoška, než se seznámila s ním, střídala to jak ponožky... No tak to máme asi smůlu, řekla bych, že jsou oba tak pohodlní, že se prostě nehnou z místa. Uf, budu se muset do budoucna obrnit, jestli opravdu založí rodinu...
Nechápu tento problém. Co s tím chcete jako dělat? Ona je dospělá. Potřebuje Vaše povolení, aby mohla s někým žít? Vy u nich nebydlíte, nevíte proč ho brání a co ji k němu táhne. A i kdybyste měla pravdu, ona ji slyšet nechce, tak ji nechte. Buď si sama namele nos a později si to uvědomí, nebo třeba budě šťastná napořád, i když Vy to chápat nebudete. Osobně bych taky nesnesla, aby mi někdo strkal nos do mého vztahu!
@uztotakbude To nebyl dotaz na to, co mám udělat se sestrou, ale spíše se sebou, jak se smířit s tím, že dělá blbost :D
@sarka1985 Aha. Tak to se omlouvám, to jsem nepochopila já. No to nevím, je to těžké, ale prostě si asi říct, že by se Vám taky nelíbilo, kdyby Vám někdo kecal do života a že na tohle se neumírá 🙂
@uztotakbude Pro mě je to asi tak těžké, protože dříve jsme spolu vše probíraly, v tomto případě to nelze. Když si představím, že se jednou z toho snu probudí a zjistí, že tolik let je v čudu a s kým je trávila... No tak teď abych snad doufala, že chlap dostane rozum a bude happy-end. Bohužel já jsem spíš realistka a tak asi skutečně budu jednoho dne muset nastavit rameno. Škoda že nejde lusknout prstem a říct: "Probuď se" 😒
@sarka1985 No jo no. Každý člověk má v životě něco, čeho zpětně lituje. Tak to prostě na tom světě chodí.
Prostě se musíte smířit s tím, že nemůžete žít cizí život. Je to těžké, ale je to možné a osvobozující.
to nejde mluvit někomu do vztahu.. je to její volba. A přesně od toho jsi, abys jí v případě potřeby nastavila rameno bez všech předsudků a vět typu -já to věděla, já ti to říkala.. Jakmile jde o milovanou osobu jen těžko se s tím smiřuje, to chápu.. Mám sama takovej vnitřní boj s mámou..
@sarka1985 Hele nedělala bych naprosto nic na tvém místě..... protože se tě to vlastně nějak přímo nedotýká... dotýká se tě to asi v oblasti citů, protože máš svou sestru ráda... ale ona od vás nic nechce, nechce půjčit peníze, auto, pomoct hledat příteli práci, vlastně ani asi nežádá o nějaké rady atd. Vypadá to, že on má spoustu problémů, ale z tvého popisu mi přijde, že si je řeší sami. Už jsou spolu dost dlouho na to, aby jí spadly růžové brýle zamilovanosti. Prostě bych je nechala být. Pokud vás žádá abyste taktně pomlčeli o těch problémech, tak jí vyhovte. Mě z toho co píšeš přijde, že ona si ani v podstatě nestěžuje, spíš do ní jen někdo rýpe a ona se pak brání.
@lenicka07 Já mám trochu problém s tím nestaráním se, když jde o lidi, které mám ráda. Sestru od jejího vztahu neodrazuju, na to má v okolí dost dalších lidí. Bohužel je to u mne asi ještě o to horší, že moje nejlepší kamarádka žila s podobným typem a když se po letech rozešli, vůbec nechápala, že byla tak slepá a proč to vlastně nerozlouskla dřív. A to byla v tom vztahu taky přes 4 roky a růžové brýle neměla. Nicméně dbám rad, a nos do toho nestrkám, spíš přemýšlím, jak to udělat, abych já na to nemusela myslet. Také tomu vůbec nepomáhá, že máme velkou rodinu a kamkoli se hneme, tam se to přetřásá a nedá se tomu vyhnout - a to máme velkou a rýpavou rodinu a všichni ví nejlépe, jak má kdo žít...ach jo, teď se stydím, že se s nimi vůbec někdy do takových diskuzí pouštím, asi přestanu jezdit po návštěvách ☹
@sarka1985 JJ, já to přece napsala, že sestru máš nejspíš ráda (jinak by tě to netrápilo). Ale fakt musí na to přijít sama. Taky se může stát, že pokud by se s ním rozešla a našla si jiného, že narazí na podobný typ. Je možné že jí něco v jeho chování přitahuje (a nemusí to být je ta galantnost), prostě to může být i něco co v očích ostatních zrovna není dobrý povahový rys (třeba taková ta lehkovážnost - zase to s ním není sterootypní, pořád něčím překvapuje 🙂 ... co já vím 🙂 a na rodinných sešlostech bych ty řeči asi rychle uťala... pokud se tam jejich problémy řeší a oni u toho nejsou přítomni, jak bych to zahnala asi větou typu ..." a necháme těch pomluv, a jdeme radši ..... nebo ve srandě říct "hele vy jste horší než pavlačové drbny, nechcete radši......" prostě aby si všichni uvědomili, že tohle vážně není vhodné téma na návštěvě a že je to vměšování do něčího života.
@lenicka07 No já mám teď úplně na krajíčku, protože si uvědomuju, že to tak u nás v rodině normálně funguje, opravdu 😢 Víte vesměs nikdo nedává žádnou podporu, ale když můžou, rýpnou si. Když můžou, stěžujou si. Já jsem třeba už i alergická na to, když rozebírají své partnerské vztahy, pořád na svých mužích hledají to špatné, ale sami dělají, že jsou z ryzího zlata a že mají na své nálady nárok. Proč to proboha neřeší doma s partnerem? Plně si uvědomuju, že jsem se občas nechala strhnout, ale teď jsem si pěkně "nafackovala". Sestře jsem napsala zprávu, že respektuju její žádost a že jí (i jejímu partnerovi) poskytnu podporu, bude-li třeba. Ať už je jaký chce, sestra si ho vybrala a já nemám právo jí do toho kecat. Bože jak já se nechám tou svou famílií zblbnout!
@sarka1985 Ano to je to nejlepší co pro svojí sestru můžeš udělat, že ona bude cítit tvojí podporu... že ty budeš možná jediná, kdo do ní nebude rýt 😉 ... protože ona si vlastně toho svého vyvoleného brání zuby nehty, asi ví proč to dělá... třeba si je tím vztahem jistá, když s ním uvažuje i o rodině.... ona je sama proti všem, podpoř jí
Sehnat lepšího ženicha 😠 😠 😠 , ale chytře🙂
@sarka1985 Je to moc těžké, ale myslím, že to musíš nechat na ní. Říct ji svůj názor, ale zároveň ji podpořit. Já kdysi chodila taky s jedním takovým k nicemu a všichni věděli, že je k ničemu, jen já ne. Pak se se mnou rozešel a já z toho byla hotová. Až po několika měsících a jiných vztazích jsem si uvědomila, co to bylo za osobu a kulila jsem oči, co jsem na něm kdy viděla. Tím chci říct, že si na to sestra musí přijít sama. Bohužel, někdy se stane, že na to nepřijde včas. V klidu bych s ní o tom promluvila, ale řekla ji, že ji mám ráda a respektují její volbu. Nebo ji seznámit s někým lepším 🙂 Víc asi udělat nejde.
@sarka1985 Ahoj, souhlasím s ostatními. Ty bys měla být od toho, abys byla sestře oporou, ne abys jí mluvila do života a říkala, co má dělat. Je dospělá, rozhodla se sama. Svůj názor jsi jí řekla, to je v pořádku, ale nějak ji přesvědčovat, co má udělat, by byla podle mě chyba. Ona je zodpovědná za svůj život a ona by měla vědět, co ji udělá šťastnou, ne někdo jiný.
Jinak teda já mám v rodině taky plno rozumbradů, kteří vědí, co je pro mě nejlepší a co by měla a neměla dělat, a jejich radami se zásadně neřídím. Spíš mám někdy tendenci dělat opak, abych prosadila svůj názor. Takže podle mě by třeba pomohlo, kdybyste přestali tlačit na pilu. K takovému rozhodnutí musí dojít opravdu jen ona sama.
ty s tím bohužel nemůžeš dělat vůbec nic ☹ ona si na to musí přijít sama. jemu vlastně ani nemáš právo něco vytmavit a na svátky se to i vyloženě nehodí. sestře bych klidně jasně a ostře svůj názor říkala (svátky bych ale asi fakt vynechala, já takto teď trpím kvůli mamčinýmu čoklovi a taky mi dělá problém držet hu...u 😀), ale asi spíš ve chvíli, kdy si začne stěžovat nebo plakat na rameni, prostě když o tom začne sama. ty raději nezačínej.