Sama s dítětem, bez kamarádek, rodinné starosti
Dobrý den a ahoj všechny maminky.Vím , že to co tady teď napíši jsem nepatří, ale potřebuji se vypovídat a možná přečíst i nějakou tu radu.
Můj život nebyl zrovna růžový.Když jsem byla malá, onemocněla mi sestra velmi vážnou nemocí.Zůstaly ji následky s postižením.Naši se hodně upnuly na moji sestru a já jsem šla tak jaksi stranou.Takže jsem se celý život cítila odstrkovaná ze strany rodičů.Prarodiče žádný nemám a tak jsem ani neměla moc s kým si popovídat.A tak jsem žila svůj vlastní život,.Když mě bylo patnáct, tak přišla další rána .Uřmela mi moje nejlepší kamarádka.Dlouho jsem se z toho dostávala a nakonec jsem se uzavřela sama do sebe ještě víc a žádnou kamarádku jsem si nenašla a v podstatě nemám pořádnou doted.Později , jsem si našla přítele, se kterým to ale moc dobře nedopadlo.byl obviněn o pokus ze znásilnění a šel do vezení.Já už jsem s ním nechtěla nikdy nic mít.Pak většinou my žádný vztahy nevyšly.pak jsem potkala kluka, který byl milý a hodný.Po třech měsících jsem spolu azčaly bydlet a skvěle nám to klapalo.Měly jsem pak velký finanční problémy, jednu chvíli jsme ani neměly kde bydlet, neměli co jíst, ale to jsem ustály.Po šesti letech chození, jsem se vzaly a já jsem byla štastná, že jsem potkala toho nejlepšího muže pod sluncem.Ke štěstí nám však chybělo dítě a já nemohla otěhotnět.Nakonec se my to povedlo a já byla těhotná.Měly jsme oba neskutečnou radost.Když jsem byla v osmém měsíci těhotenství, tak si manžel sbalil svoje věci, řekl mil že už se mnou nechce být a odešel neznámo kam.Jediný co mě chodí, je složenka.Zatím svoji dceru neviděl a to už je jí rok.
Já jsem zůstala na všechno sama.Dokonce jsem navštivila i psychologa, ale ten mi moc neporadil.A já mám strach že se ze mě stala zlá a závistivá holka.Závodím maminkám, co chodí na vycházky s tatínkami závidím všem co mají zdravou sestru, co mají prarodiče, kamarádku.
Snažím se na to nemyslet a žiju hlavně pro svou dcerušku, která my dělá nesmírnou radost.Ale je to těžké.Snažím se svůj život nějak přeorganizovat, změnit něco, ale nějak nevím jak na to.
Proto by mě zajímalo, co by v mé situaci dělaly ostatní a jak.. ☹
S tím psychologem to nevzdávej, zkus jiného terapeuta, co ti sedne víc..ovšem jakýkoliv se tě bude snažit nasměrovat k tomu, abys přijala věci jak jsou, vyrovnala se s tím, že některé věci změnit nemůžeme a i kdybychom se usoužili a utrápili, nepomůže to..a co změnit lze, tam můžeš svou energii namířit - co promluva s rodiči, bavit se o pocitech, jaké měli, když se to sestře stalo (asi bežný jev, že je zdravé dítě upozaděné), budovat vztah s dcerou, aby si užila hezké dětství s mámou, co se nebude soužit..držím palce, nemáš to lehké.
Co se stalo, to už nezměníme. Zaměřila bych se na to co mám- zdravé dítě atp- a snažila bych se na to zaměřit, užívat si to. Snažit se myslet pozitivně. Co tě nezabije to tě posílí, všechno zle je k něčemu dobré.. Možná bych se začala něčemu novemu věnovat, to tě dobije energií. Asi tě nejvíc trápí, že jsi osamělá? Tak se zkus seznámit s nějakou maminkou tady na mk ze stejného města nebo s nejakou jinou, kterou potkas na hřišti, se sousedkou..zkus si přečíst nějaké články, knížky motivační. Na streamu je porad " restart života", jsou to krátká motivační videa.. Zašla bych do knihkupectví a vybrala bych si knížku na téma co mě trápí.
Urcite se dívat dopředu....a ne zpět. Chodit mezi lidi i když se nechce, do center s holčičkou, seznámis se s jinýma maminkama atd....chodit plavat.....ono se to zlepší. Hlavně se neutapet v minulosti....
Mělas to a máš složité... ale uzavřít se napořád nemá smysl. Už kvůli dceři.
Za první bych zkusila najít nějakou jinou psycholožku - ta ti ale nemá tak úplně radit - ta tě má nasměrovat a v podstatě si máš sama přijít na to, kam se ubírat.
Za další - najdi si koníčka, který tě bude bavit - budeš dělat co máš ráda, co tě těší, přijdeš mezi podobně "postižené" lidi a třeba najdeš i spřízněnou dušičku.
Jak se říká - není špatné upadnout, ale zůstat ležet.
Tak hodně sil. 😉
Tak hlavně máš zdravou, určitě skvělou dceru. Koukej mi rodiče stojí za pro oba. Ale až když jsem se od toho dokázala trošku oprostit jsem Žáčka žít svůj život, který je mi vším. Začni se mít ráda. Kašlu na ty kterým za to nestojí být to jsou rodiče. Zajdi si s malou do cukrárny, každý d n se mi pěkně úprav, začni si doma cvičit pro pocit. Musíš se začít mít ráda.