S touhle větou na mě dnes vyrukoval manžel. "Za to ty seš za odměnu." Odpověděla jsem. Byl to celkem náročný den ale tohle se mnou dost zatřáslo. Jak je jakýkoliv problém s dětma, hned vše řeší sám, marně se snažím mu říct že mám taky co říct. Vše rozhoduje a málokdy se zeptá. Kontroluje třeba co dávám dětem za léky, přitom je nezná, mám pocit že mi vůbec nedůvěřuje. Když mu řeknu, že se domluvíme, tak se urazí, že mu nedovolím mít názor. Hrozně to bolí. Jakoby se mi dnes rozsvítilo, tohle už poslouchat nehodlám. Máte některá zkušenost, že to až takhle neklapalo a pak se to spravilo ? Díky
V hádce se řekne lecos bohužel. Jestli ti nevěří tak je to problém a otázka zní proč.
Bohužel, nepovzbudim Tě. Také jsem cítila velkou nedůvěru že strany manžela, jsme již rozvedeni. My jsme začali chodit na manželske terapie. Jenže šel tam s postojem : " Ona má problém, ja jsem v pohodě " Takže to neklaplo... Doporučili mu individuální terapie, on odmítl. Přitom k nedůvěře důvod neměl, nebyla tam z me strany nevěra nebo něco takového. Bylo to v něm. Držím palce!
Hmm, asi má v něčem navrch nad tebou. Asi jsi pasivní a neumíš se prosadit. U nás je to naopak a věci řeším jà, protože jsem rychlejší a víc mi to pálí😁. Pokud mu předám úplně činnost, ptá se mě, jak to chci, takže zase na nule. Měla by ses zamyslet nad sebou. Je třeba si dupnout, vždyť jsi máma proboha. To co řekl, je na hraně. Za tohle by se musel u mě omluvit. Je to takový poměr sil mezi vámi dvěma, říká se, že se to každých pět let mění. Byla jsem na počátku taky pasivní.
My si teda v hádce řekneme ledacos, až by si člověk říkal, proč spolu vlastně jsme 😅 ale! Umíme se omluvit i odpustit a bavit se o tom, proč jsme to řekli/chovali se tak a pak na tom sólo pracujeme.
Pokud to Ty i Tvůj muž máte podobně, tak si myslím, že je to OK a vaše manželství je v pohodě. Pokud ne, tak pardon, za to, co napíšu, ztrácíš s ním čas. Sorry, tak to prostě je a jednou přijdeš na to, že Ti bez něho bylo/mohlo být líp. Chápu, proč to lidi nechtějí řešit rozvodem (děti, majetek, bla bla), ale život je krátký. Mám za sebou rozvod i rozchody z toxických vztahů s ještě toxičtějšími bývalými polovičkami a můžu Tě ubezpečit, že pokud nechtějí na sobě a zároveň vztahu pracovat oba, tak to nemá smysl nebo i dlouhého trvání, ale na to si každý musí přijít sám.
Příjde mi, že se s ním bojíš jít do konfliktu. Rozhádat si ho. Oponovat mu. Nesouhlasit.
Potřebuješ ho aby tě utvrzoval že máš nějakou hodnotu jako žena, jako matka...
Sama sebe už tímto smýšlením stavíš do podřadné pozice.
Zapracuji na tom.
Když na to příjde, tak chlapi nejsou žádní bohové na piedestalu. Ne nepotřebuješ jej, aby ti dával hodnotu svým oceněním, aby ti dával důležitost a právo být.
Ty už máš hodnotu, představ si to. Jsi důležitá, tvůj názor má váhu, Ty nejsi zbytečná ani v životě své dcery ani v životě svého muže. Oba tě potřebují. Tak si uvědom svoji hodnotu. Svoje schopnosti. Zapracuj na sebevědomí a začni si určovat hranice. Takhle se k tobě chovat nemá právo. Dej tomu stopku. Nebo ok, ať se tak třeba chová, ale informuj ho o důsledcích. O tom jaký dopad to na vztah má. Ať pak nečučí jak sova až přeteče tvůj pohár trpělivosti.
Nechala ses udupat. Ok. Stává se to a může se to stát každému! Ale karty se mohou snadno obrátit a můžete být rovnocenní parťáci. Je to ale jen ve tvých rukou. Tvoje hodnota nezáleží na něm. Na tom jestli s tebou souhlasí, jestli tě uzná, jestli ti věnuje pozornost atp. Ty sama už ji máš. Dej mu to pocítit.
Nebuď na něm tak závislá, jsi samostatná jednotka. Řekni nahlas svůj názor, jednej jak ty chceš jednat. Třeba se shodnete, třeba bude i rád že nemusí rozhodovat...nebo se shodnete na tom že se neshodnete na dané téma, ale tak co, jede se dál ne? 🙂
Trochu si ho srovnej ;)
To vše je lepší než být ušlapánek 🙏
To je trochu špatně identifikovatelný, jestli jsou to "jen" nepříjemný slova, kdy mu bouchli saze, když je pod stresem, nebo jestli si fakt spolu vztah neužíváte, trápíte se a trápíte jeden druhého. Pokud tě kontroluje jak malou, to by mi vadilo, ale dá se napravit leccos, třeba v poradně.