S přítelem se neustále hádáme. Jsem moc náročná?
Ani nevím, kde začít je toho poslední dobou opravdu moc. S přítelem jsme 2,5 roku a máme 5 měsíční holčičku. Od porodu se doma, ale neustále hádáme. Já jsem se porodem změnila a přehodnotila pohled na výchovu, spíš inklinuju ke kontaktnímu rodičovství, kojím na požádání, malou mám v noci v posteli.. Malá byla dost plačtivé miminko a ještě teď dost pláče a hlavně neumí sama usnout, což je první z důvodů naších hádek. Protože jsem jí nenaučila spát, usne až tak kolem půlnoci a to jen na rukách nebo v šátku. V noci se budí tak co 2-3h, k ránu každou chvíli hledá prso. Když sem si postěžovala, že sem unavená, tak mi řekl, že je to moje vinna, že malá neumí spát a že brečí. Možná má pravdu, nemáme žádný pevný režim a když sme jí přinesli z porodnice, tak sem byla hodně ve stresu a malou kdykoliv zaplakala nosila na rukách. On má náročnou práci (pracuje jako číšník, chodí domů až v noci) a já sem doma a můžu si to zařídit, tak abych se vyspala. Ale co mě hlavně mrzí je, že teď nemůžu pořádně chodit, mám plastiku nehtu na palci u nohy. A včera malá ne a ne zabrat, o půlnoci sem jí uspávala vestoje v podstatě na jedné noze, tak sem poprosila přítele, ať jí uspí a on mi řekl, že nemůže, protože ráno vstává (v 8h). Tak nevím jestli sem sobecká a chci toho moc. Doma mi s ničím nepomůže, s malou si hraje, má k ní krásnej vztah, pohlídá mi jí, když musím k lékaři, nebo sem byla i 2krát na masáži. Ale nemáme tu babičky a nikoho, kdo by nám pomáhal. S kočárkem mi jde moje mamka, tak jednou měsíčně na 2h (bydlí daleko), jinak nikdo, takže sem s ní skoro pořád. Snažím se na sobě pracovat, abych nebyla protivná, bylo tu uklizeno, navařeno (to teda není moje silná stránka). Je toho daleko víc, co mě trápí. Ale hlavně mám pocit, že mě prostě nikdy nezaskočí, a o tom snad partnerství je, že si dva pomáhají. Když sem v šestinedělí nestíhala, malá plakala, tak tu prostě byl bordel tak mi to v hádce vždycky vyčetl.. Co myslíte asi jsem moc náročná že? Mám být ráda, že se mi netahá někde po hospodách, má rád mě i malou, nosí domů peníze? Věděla sem, že to bude náročný, ale nedokázala sem si představit jak moc..
@elvira tak na to koukám asi já, že jí hlídá mě. Protože se o ní starám především já. Přebalování, krmení, uspávání atd.
@mrkvicka88 - no, zkus se zamyslet, jestli se na to třeba nedíváš špatně a potom má on pocit, že vlastně tobě dělá milosrdenství, protože TOBĚ hlídá malou... 😉
@mrkvicka88 já to taky tak říkala a říkám dodnes, že mi manžel pohlídá děti 😀
Každopádně ono dítě je velká změna pro tebe i pro něj. A když je náročnější dítě, tak je to o to horší..... Ono se to časem srovná. Je fakt, že některé věci co píšeš by mi asi vadili a nedokážu si to představit, že by se tak choval, ale zase mi to nepřijde nějaká trága. Zkus mu to v klidu říct, co tě trápí. Bez výčitek, osočování a hádání...
@elvira možná jo, popřemýšlím o tom, i když s tím ani tak problém nemáme.
@lenkavd Já si právě taky myslím, že to není taková trága, i když těch věcí je mnohem víc. Problém je, že když už se rozhodnu mu něco říct, tak to skončí hádkou. Asi neumím moc komunikovat, o to se to zhoršuje. Pak radši neříkám nic a dusím to v sobě.
@mrkvicka88 Takhle male miminko neumi usinat samo ( teda vetsinou). Ja uspavam syna nosenim jeste v roce 🙂 Jak pise elvira,uplne me zarazila veta: pohlida mi ji. to je VASE spolecne dite. Narocna rozhodne nejsi,jsi unavena a podle me mas doma pekneho sobce. Ktery se diteti venuje,kdyz se to JEMU HODI.Coz je spatne.Dite,zvlast takhle malinke,potrebuje rodice porad a kdyz nemuze 1,zaskoci 2. Co by delal,kdyby te nedejboze odvezli do nemocnice?? Nezlob se na me,ale je to nevyzraly hnup.
@wenduliks Nezlobím se 😀 Nevyzrálý není, to ne. Sobec asi ano. Ale zas je pravda, že má hodně náročnou práci. On prostě má názor, že má usínat sama, a že já sem jí naučila uspávání na ruce a on to prostě dělat nebude, protože s tím nesouhlasí. A já sem někdy už unavená a pak protivná, to mě neomlouvá, ale prostě mi někdy ujedou nervy. A hádáme se.. Kdyby mě odvezli, tak to on by se zvládnul postarat. Když někam jdu, tak se o ní hezky stará, ale když sem doma, tak spoléhá na to, že tam sem.. Asi sem se hlavně potřebovala vypsat.
@mrkvicka88 ty mas praci narocnejsi 24/7. 🙂 At mi nikdo nerika,ze ma narocnou praci. Nejnarocnejsi je,se starat o male narocne miminko a v noci k nemu kazdou chvili vstavat. Vim,o cem mluvim. 😉 Tak at si precte neco o usinani a uspavani deti,zvlast v takhle malem veku. Mozna pochopi,ze proste potrebuji k usnuti mamu nebo tatu. Kdyby byl lezak,jak by se mu libilo,kdybys kolem nej chodila a nereagovala, na jeho pozadavky? Zkus mu to takhle vysvetlit,neco si o usinani precist a treba pochopi. A pokud se mu neporadek doma nelibil, v 6.nedeli,mel zacit uklizet sam. Jednoduche reseni. Ale samozrejme, zalezi,jak to mate doma nastavene,ja bych s takovym clovekem nevydrzela ani 5min. 😎
@mrkvicka88 to ví no, rozdíly ve výchově jsou a budou a musíte se s tím nějak popasovat. Že je maličko sobec to asi ano,ale který chlap není..... To mi přijde, že máte mezery v komunikaci, tak to zkus, znovu, jinak. Zkusit udělat nějaké kompromisy, ne že si každý budete stát za svým a pak to skončí akorát podpásovkama, výčitkama a hádkou....
@mrkvicka88 Mě také štvou řeči typu: "vynesu ti ten koš", "pohlídám ti děti", "nakoupím ti"..atd. Je to pro celou rodinu nebo pro nás..ale je to neustále "ti". Myslím, že to tak má hodně mužů.. Nechci tedy pytlíkovat..
@mrkvicka88 A co zkusit příteli vysvětlit, proč malou nosíte vy? "je ještě malá, bojí se, že jí někde necháme, cítí se u nás v bezpečí. V přírodě matka také mláďata nosí. Vidíš, jak se uklidní a usne? Chceš to také zkusit?" Nevěřím, že je chlap takový neandrtálec, že to nevezme na vědomí.
Mluvit, mluvit, mluvit. Já se svýmu chlapovi divím, že od nás na začátku neutekl, protože takový peklo jsem si nepředstavovala ani v těch nejhorších nočních můrách. Jen pláč, řev, chování, pláč, řev, spánek, pláč, řev... Byla jsem fakt jak chodící zombie. Furt jsem jen brečela, zavírala se na záchodě, abych měla aspoň chvíli pokoj. Byla jsem protivná, přecitlivělá, hysterická. Ale chlap stál za mnou. Protože jsem s ním o tom mluvila. Snažila jsem se mu vysvětlit, jak moc je to pro mě těžké, jak málo to zvládám, jak moc se trápím. Myslím, že on sám to cítil. Zkus mu to nastínit. Jak se cítíš, proč potřebuješ jeho pomoc a podporu. Já mám rodiče taky daleko a s mužovými rodiči nemáme dobré vztahy, takže je to jen na nás dvou.
Jinak s tím nošením si myslím, že to není pravda, že sis ji naučila. Mně to pořád taky všichni předhazovali, že když plakal, tak jsem ho chovala/nosila. Ale popravdě mi ani nic jinýho nezbývalo.😀 Každopádně malej z toho už tak trochu "vyrostl", bude mu 7 měsíců a už se nepotřebuje nosit imrvére jako na začátku. Akorát u nás teda není problém to spaní. On nikoho ve svojí posteli nesnese.😀
Hlavně se nehádejte. Snažte se být milá i přes problémy. Dítě vycítí nepříjemnou atmosféru a bude plakat ještě více. Promluvte si s partnerem, jak radí holky nade mnou.
Ahojky, chci ti jen napsat, že chápu tvoje pocity. Zažívala jsem po prvním porodu něco podobného. Ono je toho najednou na člověka moc najednou, probíhá hormonální bouře a jsi hodně unavená, nevyspalá a vystresovaná. My měli doma taky po porodu takovéhle období, kdy jsem měla manželovi dost za zlé, že se podle mě malé málo věnoval, veškerá péče o ni byla na mně. Ale pravda je, že pomáhal jinak, se vším ostatním (nákupy, i občas uvařil a hlavně mi nevyčítal ten věčnej bordel doma🙂. Byla jsem tehdy dost přecitlivělá a pořád jsem mu vyčítala, že nás nemá dost rád a tak, mrzelo mě, když kamarádky říkaly, jak jejich chlapi doma přebalují a pod. , to u nás ani náhodou. Ale neboj, ono se to časem spraví a zase bude dobře. Až po čase jsem pochopila, že nás rád samozřejmě má, a když pak byla malá větší, tak už se jí hodně věnoval a věnuje. U druhého dítěte jsem s tím už počítala dopředu a tím pádem mě to už nedostalo jako poprvé. Jinak, oni si to ti chlapi opravdu podle vůbec nedokážou představit, co být na mateřské obnáší, obzvlášť, když máš náročnější dítě. Manžel mi taky dřív párkrát říkal, že na co si stěžuju, že on přece musí chodit do práce a to je mnohem horší...dost mě to mrzelo, to nepochopení z jeho strany, snažila jsem se mu vysvětlit, že já mám práci nonstop, narozdíl od něj, byla jsem mnohdy úplně vyřízená a to na náladě samozřejmě nepřidá. Ale potom na to časem přišel, když se párkrát musel o malou a pak i obě děti postarat sám, tak mi pak občas říká, jak to můžu doma vydržet, že je to strašný🙂 Už to konečně pochopil. Takže neboj, vydrž, teď máš hodně náročné období, ono se to zlepší a srovná, řekla bych, že máš doma normálního chlapa, kterej jenom zatím nepochopil, co prožíváš a jak je to náročný🙂
@mrkvicka88 Ahoj, zdá se, že jsi velmi citlivá a milují maminka 🙂 ale k Tvému partnerovi. Nic proti, ale práci číšníka nepovažuji za náročnou. To nejhorší co se může stát je to, že někomu místo kávy přinese džus nebo že někomu vysype těstoviny do klína. Po práci jde domů s čistou hlavou a do následující šichty si nemusí na práci ani vzpomenout. Po takové době už snad zvládá i fyzickou náročnost s tím související (běhání po lokále s talíři).
Pokud Ti nevyhovuje, že se doma zapojuje málo co se týče péče o dceru popř. domácích prací, tak jej zapoj víc. Pokud tráví v práci cca 8 hodin denně plus max dvě hodiny na dojíždění, pak odečteno od 24 hodin, které den má, zbývá cca 14 hodin - 8 hodin spánku (což považuji za luxus pro novopečené rodiče, BTW) = 6 hodin, které má věnovat z větší části rodině a v menší sobě (koníčky, seriály).
Navíc, dle mého skromného názoru je žena na mateřské dovolené proto, aby se věnovala mateřství. Nejedná se o dovolenou poskytovanou ženě proto, aby poskytovala plný servis dítěti a partnerovi. Takže pokud ji pro intenzivní péči o dítě nezbývá tolik času na domácnost, má to vykompenzovat partner (má na to několik hodin denně).
@mrkvicka88 k tomu, že vstává v 8 h a Ty máš bolavou nohu - tak v tomhle konkrétním případě pokud není sobec by měl pomoct 😉
myslím, že jste oba unavení, péče o dítě je hodně náročná... (ale neboj, s věkem se to zlepší 😉)
pokud jsi hodně unavená, tak bych nechala trošku plavat domácnost (ta se dá vždycky poklidit později, ale dítě tě potřebuje teď)... jakmile bude malá např. lézt tak ti sice poleze všude, ale zabaví se víc a nebude se chtít tak nosit... ono to je pro ně dost nudné když mají jen ležet na zádech nebo na bříšku pást 😉
jinak domácnost a dítě není jen tvoje povinnost 😉 jistě nepracuje každý den 12 hodin vč. sobot a nedělí, takže když se vyspí a trochu si orazí (a to ho trochu nech, jinak se s ní zase nedomluvíš, ono chlapi jsou pak nervní, protože dítě v domě, v noci brečí, domácnost plave, manželka unavená nebo vystresovaná častokrát, živení rodiny na jejich bedrech a navíc nejsou číslem jedna a mají míň sexu obvykle - jako taky to z jejich pohledu nemají jednoduché 😉)...
no prostě měl by mít nějaké okénko na pomoc... u nás dobře funguje fakt vyčlenit něco malého třeba ale pravidelného... např. muž vynáší vždy koš a recyklaci a dělá velké nákupy tak ob týden... a není potřeba to připomínat a handrkovat se.. vidí plný koš a jde, je to pro něj srozumitelné, nemusí přemýšlet... zní to možná jako drobnost, ale něco dělám vždy já, něco on a u něčeho se dle možností střídáme... a hodně se vzájemně chválíme 😉
když je dítě malé tak má chlap často chaos - neví co má dělat a jak... takže určo lepší aby dělal jednoduché práce v domácnosti... a chválit, chválit, chválit (i když máš chuť ho uškrtit a on "jen" vynese ten koš, tak chval, fakt se ti to časem vrátí)
@mrkvicka88 stopro souhlas, že je potřeba mluvit... a zkusit to informativně (viz knížka Respektovat a být respektován, naprosto super jak pro komunikaci s dítětem tak s partnerem nebo rodiči apod.)
takže podáváš čistě informace
např. když mě bolí noha a uspávám malou, tak mě ta noha hodně bolí...
prostě aby tam nebyly žádné výčitky, ale jasně pojmenované ty pocity... bez útoku 😉
můj muž to i tak občas bral jako útok, ihned se bránil, tak jsem opakovala ještě klidněji a znova... když i tak vylítnul, tak jsem řekla, že mu jen říkám jak se cítím, že on to a to asi myslí dobře, z jeho pohledu to je správně, ale na mém konci se cítím tak a tak...
v 99 % případů to zafungovalo... konečně jsme se slyšeli 😉 a z něj najednou vypadlo, že on má zase jiné stresy (uživení rodiny, starosti v práci, nedostatek spánku, pocit, že neví co s tak malým dítětem, stres že už nikdy nebude mít normální klidný partnerský život atd.)....
člověk většinou tyhle pocity říká mezi řádky a u toho útočí...
vede to jen ke konfliktům...
mnohem efektivnější je to říct bez útoků a jasně... viz ta knížka Respektovat a být respektován, vřele doporučuju 🙂
Tak to my uspavali na ruce 6m,pak spala s nama do roka.V roce jsem se nastvala a sla do postylky,protoze jsme chteli druhy,z postylky vylezla,tak jsme kupovali velkou postel,aby si nerozbila tlamicku 🙂 sama zacala spat v roce a pul a stale se budi.Me na tohle pomohla kyneziolozka,protoze byly problemy i ve vztahu k manzelovi.Resili jsme to 6 hodin a od ty doby jsme stastny,ale dcera se obcas budi stale,v kvetnu 3 roky.Manzelmi pomahal jak jen to slo,ale stavime barak,tak se lita hlavne kolem nej.Ted uz je to vse klidnejsi a u vas se to taky uklidni,dej tomu jeste cas,miminka jsou narocny,ale my jsme zensky a zvladnem to.
Chlapovi davej malou co nejvic,kdyz dela cisnika,tak ma kratky dlouhy tyden?Zbytek muze pomahat v domacnosti,jen ho zapoj,me se furt pta manzel jestli neco nepotrebuju,ale ja si radsi udelam vse sama 🙂 a nejlip.
Kolikrat volam manzelovi:Az prijedes,tak si TO vemes a nechci vas videt 🙂 bude to lepsi a lepsi 😉 oba dva strasne moooc miluju,ale nekdy jich mam taky plny zuby
Mě by dost zajímalo, jak to u vás foma fungovalo před dítětem.
Trošku mi přijde, že vidíš, kde je problém, a přesto ho omlouváš a viníš sebe 🙂 Jsi prostě "jen" unavená! Nejsi náročná, nejsi sobecká, nechceš toho moc. Je to přece společné miminko, tak se o něj musíte společně starat. Aspoň my to tak máme nastavená. A že je doma bordel?? No, a - on ti neuteče (bohužel 😀). A věř mi, že jsou na světě důležitější věci než je vyprané prádlo, umyté nádobí, utřený prach... A nechtěj zažít situaci, která by ti to dokázala! Protože tohle si člověk uvědomí, až když se opravdu stane něco, co mu ukáže, co je v životě opravdu podstatné!!! A pak ti všechen čurbes bude naprosto ukradený, i kdyby byl měsíc starý...
A opravdu je to hodně o komunikaci. My třeba asi čtyři měsíce po porodu měli s manželem pořádnou krizi. Jemu vadily maličkosti, mě všechno vytáčelo a nakonec rozbrečelo...no, prostě jsme se hádali pomalu v jednom kuse a vždycky kvůli nějaké hovadině samozřejmě. A to jsme zvyklí spolu hodně a o všem mluvit. Přesto tohle dalo práci vykomunikovat. Není to sranda umět spolu mluvit tak, abysme se vždy pochopili. Ale nedovedu si představit, že bysme tu krizi zvládli, aniž bysme spolu pořád mluvili.
A ještě jedno - manžel se o malého stará téměř stejným dílem jako já - téměř proto, že chodí do práce (krom té doma 😀). A naprosto samozřejmá je pro něj i pomoc v domácnosti. Od začátku (celé šestinedělí byl s námi doma) vidí, jak je to náročné, kolik úsilí to je, co všechno to obnáší. Dokonce mockrát řekl, že mě obdivuje, jak to všechno zvládám. Přesto občas držkoval, když nebylo umyté nádobí, vytřeno, někde zůstalo vyprané neposkládané prádlo a tak. Teď jsem čtyři dny proležela a manžel byl doma na paragrafu. Už jsou to tři týdny a já neposlouchám nic jiného než: "Nech to nádobí, to počká; nevytírej, já to udělám; prosímtě, ono to prádlo neuteče; teď se na to vykašli, uděláme to pak spolu; jen se natáhni a odpočívej..." 😀
@yamdena On pracuje od 10h-0:00 a mají krátký dlouhý týden. Opravdu to je náročná práce, takže když je 1. den doma, tak ho nechám vyspat, malou vemu ven, do vedlejšího pokoje apod.. To mi neva, ale když po něm chci aby malou uspal druhý den, tak řekne, že zítra jde do práce a musí spát..
@marukm U nás to bylo podobné, malá hodně plakala, já byla strašně ve stresu, ale asi sem mu to nedokázala dostatečně poddat. Byla sem neschopná malou uklidnit, něco doma udělat a v hádce mi to samozřejmě vyčetl... A taky nezbývalo než jí nosit.
@japona Já mu říkám, že je ještě malá, že nedokáže sama usnout, že k tomu dospěje. Když sem mu poslala nějaký článek, tak to nepřečetl a že každý má jiný názor na věc a nakonec mi řekl, že ve 40ti nemusí číst žádný knihy 😀
@lu777 děkuju za reakci, vidíš dneska ten koš vzal 😀
@mrkvicka88 Takže tobě je 26 a jemu 40?
@mrkvicka88 Tak to ale není tvoje chyba. S dítětem se všechno změní. A pokud se s tím ještě nebyl schopný srovnat, pořád čeká, že to bude jako dřív. Ale bohužel (nebo bohudík?) nebude. Nám to taky trvalo. Ze začátku byl muž trochu nervóza, protože vymizely třeba všechny intimnosti. Já byla ráda, že jsem aspoň chvíli spala. Doma bordel. Ani se mu podle mě moc nechtělo domů, protože tam vždycky našel jen plačící trosku a ubrečený dítě. Ale zlepšilo se to. Oba jsme pochopili, že se musíme snažit. Já se přes den snažím to tu udržovat v čistotě, postarat se o malýho. On zase třeba uvaří, občas si k němu v noci lehne, abych si odpočinula. Večery buď trávíme spolu (film, povídání) nebo každý děláme to své (čtení apod.). Ale k tomu musí asi dojít sám, no. Každopádně si stále stojím za tím, že je potřeba o tom hodně mluvit...🙂
@nyna87 Jo krátký dlouhý, jenže on vždycky slíbí, že veme malou ven a udělal to teď poprvé. To stejný se vším ostatním. Zas mu to nechci připomínat a buzerovat ho. Včera jsme koukali na Výměnu manželek, kde si paní stěžovala, že jí chlap nepomáhá doma. Tak jsme se o tom bavili a on mi řekl, že kdyby byl doma s malou on, že by ho ani nenapadlo po mě chtít něco dělat doma...
Jsi hlavně a především unavená. Malá je ještě malá, učit ji na nějaký režim můžeš, ale nemůžeš čekat, že teď hned to naběhne, jak vy potřebujete a chcete.
Je to hodně náročné období, zažila to většina z nás, nezbývá, než vydržet a maximálně si to zpříjemnit.
Za chvíli bude jaro, jak budeš víc venku, bude ti líp, malá bude starší...
Jen jedna věta mi brnkla do oka:"pohlídá mi jí" - jako tobě pohlídá dítě? Pohlídá vaše dítě. Chápu, že chodí do práce, ale ty jsi v práci 24 hodin denně 7 dní v týdnu... to nemáš nárok na odpočinek?