S partnerem jsme každý jiný. Může dlouhodobě vydržet vztah?

@littlestrawberry Hele, každý jsme nějaký, nejsme stejní, totožní. Chci říct - některé věci (jiné koníčky, názory) mi přijdou OK, jiné jsou zásadnější - např. odlišné představy o budoucnosti, životní styl (kolik chci dětí, kde chci žít). Nejde o to jeden druhého změnit, ale co je silnější - přání být spolu nebo "aby bylo po mém"?

@littlestrawberry proč sis ho vlastně našla, co se ti na něm líbilo krom vzhledu třeba? Já si například našla přítele, líbil se mi vzhledově to je jasný a hlavně tím, jak to měl a má v hlavě srovnané, jaké má názory,že umí poradit, pomoct, vyslechnout. Jako jasný, jsou věci, které se mi na něm úplně nelíbí, ale to je i naopak, ale vždycky umíme udělat kompromis.

možná jste v první fázi po zamilovanosti, takzvané střízlivění
a možná byste měli jít každý jinou cestou
(nevím jestli spolu máte nějaké závazky, hypo... anebo třeba i děti...)

My jsme s partnerem opravdu hodně rozdílní "navenek" - já působím jako ta slušná, on často nadává, já ráda čtu, on četl naposledy povinnou četbu ve škole, atd. Když jsme spolu začali randit, nikdo nevěřil, že nám to vydrží. Jenže na věci, které jsou pro nás důležité (věrnost, vzájemný respekt, peníze, atd.), máme stejný nebo hodně podobný názor. Na začátku nás k sobě přitáhla čistě chemie, teprve časem, jak jsme se poznávali, jsme zjišťovali, že máme stejné hodnoty. Jsme spolu 13 let. Ano, byly krize a byly velké. Ale my víme, proč spolu jsme a že má smysl za náš vztah zabojovat, dělat kompromisy, vystoupit z komfortní zóny.
Ty píšeš, že ani jeden z vás se nechce přizpůsobit, ustoupit. To je podle mě prostě špatně. Když spolu dva lidé žijí, chtě nechtě se vzájemně ovlivňují, přizpůsobují, mění... Takže být tebou, zamyslela bych se, proč v tomhle vztahu chceš zůstat. Třeba si uvědomíš, že i přes vaše rozdíly tě váš vztah naplňuje a posouvá. Nebo zjistíš, že zůstáváš že setrvačnosti. Až si ty sama ujasníš, co vlastně od vztahu do budoucna čekáš, proberte to spolu a uvidíš.

@littlestrawberry Kdyby byli oba naprosto stejní, byla by to určitě nuda, je fajn když se dva "doplňují". ALE v zásadních věcech je důležité mít stejný názory, aspoň jeden společný koníček, např.cestování...

@littlestrawberry nevím a momentálně teď řešíme něco podobného. Po 11 letech.

@littlestrawberry S manželem jsme oba úplně, ale úplně jiní. Mě je všude plno, jsem do společnosti, on je pravý opak. Politika je u nás zakázané téma, oba máme naprosto odlišné názory. Nemáme žádný společný koníček, nemáme společné známé. On přetrpí ty mé když musí a naopak. Takhle bych mohla pokračovat do aleluja. A stejně letos oslavíme 27 let společného života a nedáme jeden na druhého dopustit. Čas který spolu trávíme je nám vzácný. Takže ano, může to fungovat.

Záleží co vás spojuje, ale já bych takového muze mít nemohla, nerada se hádám nebo ustupují ze svých zvyků. Ale naštěstí to řešit nemusím, s muzem mame stejné koníčky, názory prakticky na cokoliv, podobne zvyky. V čem jsme rozdílní jsou fakt jen drobnosti co tomu druhému nevadi.

Důležitý je v tom to umění kompromisu...my jsme taky dost jiní, místy to skřípe, na druhou stranu, oba dost vystupujeme ze své komfortní zóny, abychom naplnili potřeby toho druhého. A o tom je. Jestliže si to umíte jen vyčítat, lepší to nebude. Jestli pro to něco děláte, jakože jednou po tvým, podruhé po mým, je to na dobré cestě. 🙂 Tak zvaž(te), jestli to zvládnete dlouhodobě.

@kelerub tyjo, nedokážu si představit, že takový lidi vydrží tak dlouho spolu. Nic ve zlém. Ani koníčky, ani známí společní, rozdílné názory... Moc si nedokážu představit, co vás dva spojuje..

@ferda90 vidíš a přesto se jeden na druhého denně těšíme. Píšeme si denně hromady zpráv jako puberťáci. Jede hodinu domů z práce a telefonujeme si a stejně si to doma musíme doříct. To, že máme rozdílné koníčky neznamená, že nás nezajímá co druhý dělá a co se děje nového ve společnosti kde trávíme čas. Spojuje nás vzájemný respekt a úcta k tomu druhému.

Jsme jiní, hodně, sportovec a knihomolka osvobozená i z tělocviku, rychlý a pomalá, milující vzruch, hudbu a vjemy na plný pecky a samotářka milující ticho.. A jde to, s láskou, 18.rok. Něco pomohla vysvětlit poradna, když nam bylo ouvej (prostě vy počkáte i když vás to štve a vy přidáte i když vás to štve si pamatujeme oba). Takže držím palce!

Asi záleží.🙂 myslím, že když jsou dva úplně rozdílný lidi/typy, tak pokud ví proč spolu jsou, můžou se hrozně obohatit, ale jak přejde ta silena zamilovanost, je to prostě “práce”. Důležitý by pro mě bylo jestli si rozumíme v nějakých hlavních tématech a věcech(pro mě to třeba bylo dítě, a aby respektoval moji dětskost, když si dáme v létě někde pivo a já pak cupitám po městě v jednorožčích ponozkach třeba a nebral mě “jen” jako divnou a nevyblblou.🙂 ) ale prostě v tom hlavním si rozumíme a to vedlejší z mýho pohledu je o domluvě (třeba že nerada vařím pravidelně a tak uvarim občas v týdnu a zbytek zatahne on, on je zase linej prelivknout postel, tak to cely roky dělám jen já) a nějak to jde, i když občas oba skripeme zubama, doteď jsme se nepohadali, maximálně na sebe zavrcime.). Prostě nemám přehnaný očekávání, že přijde domu a bude makat, když byl v práci a on zase nemá přehnaný očekávání v tom, ze bude mít kazdej den uvareno. Naopak si myslím, že když jsou partneři pomalu stejný, tak to vede pak k takovymu tomu “zůstaneme kamarádi” - takhle mám skoro stejnyho ex, jsme i dva dny od sebe narozený. Fakt si strašně rozumíme, největší láska ale vlastně to neklape, protože i když je nám spolu super, rozumíme si a vyjma manžela jsem takový “souzneni” nezažila, tak proste jednoho to nakonec táhne k tomu jinymu člověku někde mimo, kterej znamená výzvu a “něco jinyho”. Ale to je čistě osobní zkušenost. Jsem v týmu “rozdílnosti” kdy se nějak hecujete navzájem.🙂

@kelerub to neříkám, jen já si úplně asi nedokážu představit, že bych měla přítele se kterým nesdílím většinu přátel společně, nebo že by jsme neměli stejné názory (ne všechny, to snad ani nejde) nebo že by nás nebavilo něco společně,nejaky koníček nebo prostě něco co by nás společně,, spojovalo,, bavilo. Rádi třeba koukáme na filmy, máme rádi stejný žánr filmu, rádi cvičíme, posloucháme hudbu. Máme společné přátelé, které rádi spolu navštěvujeme. Asi bych jakoby úplně nechtěla, aby si každý z nás dělal to své a nic moc společně. Hlavní je, že vám to vyhovuje. Je fakt, že si někdy u některých lidí říkám, že jsou každý úplně jiný, ale většinou mají přece jen něco společné.

@ferda90 ale vždyť něco společné spolu máme. Jeden druhého. To, že spolu nesdílíme koníčky a přátele neznamená, že spolu netrávíme čas. Většinu času trávíme spolu a rádi.

@littlestrawberry my jsme taky hodne rozdilny 🙈 dokonce se na nas davali sazky, ze spolu nevydrzime ani 3 mesice 🤣 no a je z toho 14 let. Je to tezky, ale i krasny. Manzel je takovy tvrdak, nema problem se prosadit, vsechny poslat do prd..., znamych moc nema a jeho nejvetsim konickem je fitko, takze velky chlap. Ja jsem zas ta kvetinka, mala hubena se spoustu znamych kolem sebe, s kazdym hned kamaradka. Na politiku mame rozdilny nazory, na hudbu 🤣🙈 ale v tom nejdulezitejsim se schodneme, coz je nas vztah a nase dite. Dokazeme udelat kompromis a nebereme to jako obet. Navic casem se menime, takze manzel rika, ze diky me a dceri zacal mekknou a ja diky nemu tvrdnout 🤣🙈 dokazeme se za sebe postavit, podporujeme se, chemie u nas funguje na 100%, piseme si stale kupu zprav a tesime se na sebe.
Takze nehazej flintu do zita a ver, ze i tak to fungovat muze 😉🍀

Jsme take v plno vecech pravy opak, kompromisy nam taky moc nejdou ani jednomu, ale mame spolecne konicky, a sex taky super. No a ten zbytek se pomalu usazuje casem. Chce to hodne usili, a casu. Ale jde to. Cim dal lip (po 15 letech😅 ) . Po 7 ci 10 letech jsem jeste vazne uvazovala o rozvodu🙄😂

@littlestrawberry My jsme s manželem absolutně rozdílný. On introvert a pesimista já těžký extrovert a optimista. Manzel neumi davat city najevo drzi to v sobe ja naopak musim mluvit ovšem co mne trapi.Na víc jsme měli každý úplně rozdílnou výchovu on žil v tom , že chlap musí mít vždycky pravdu a ženská ho musí poslouchat. Jsme spolu 12 let máme dvě krásné děti. Museli jsme se spolu "učit" žít a ten život je o kompromisech z obou stran , ale za mne musím říct, že jsme spolu šťastní.

A je tu tedy vůbec někdo, kdo se snažil a stejně to šlo do háje?

@fandysek_1 jó, všechny co se tady nevyajdřujou (protože už s partnerem nejsou), a že jich bude.... 😅

@konidana mě zajímá, kdo ustál takové ty vlny ve vztahu. Prostě jednou za čas na sebe všechno vykydáme a já to pak nemůžu zkousnout. A u něj také vidím, že začíná mít averzi vůči mé osobě. Jenže tady je většinou tábor žen, které jsou na obláčku nebo tábor žen, které se chtějí ihned rozvádět.

@fandysek_1 tak se ptáš kdo to ustál, nebo kdo ne?

@fandysek_1 Dá se hodně věcí ustát, ale chce to aby obě strany měly snahu na tom vztahu zapracovat, a uvědomit si proč se vzali, že spolu mají děti... Říká se že po 7 a 10 letech jsou největší krize.

@klokanka31 snahu nezávisle na sobě, kolikrát když se změní jeden, ten druhý se přidá🙂
Když má jedem moc navrch, je potřeba to vyrovnat, aby tak moc navrch neměl, a naopak.

@fandysek_1 myslim ze ve vetsine vztahu jsou krize, kdy to je blby. Jde o to, ze nekdo to prekona, nekdo ne. I my meli krizi, po 7 letech, jsem myslela ze se ani nevdam. Pak dalsi krizi, kdyz jsem po matersky nastoupila do prace. Ale povedlo se to vyresit, komunikovali jsme o tom, rvali jsme na sebe a zase se udobrovali. A zase si to sedlo. I kdyz me obcas vytaci, tak porad vim, co v nem mam a on to ma stejne. A s kazdou prekonanou krizi je nas vztah silnejsi. Takze si myslim, ze se vyplati bojovat ♥️

@fandysek_1 My to ustáli několikrát. Jako asi největší krize byla těsně před svatbou, to jsme opravdu chvíli nevěděli, jestli půjdeme k oltáři nebo od sebe. A i když jsme to ustáli, tak ve mě to bylo opravdu dlouho a trvalo mi, než jsem si to zpracovala. Poslední velká krize byla zhruba před rokem. Tam už byla obrovská motivace k řešení - společné dítě. Teď zrovna se naopak nacházíme v takové té "líbánkové" fázi. Sice jsou dny, kdy mě štve i to, že nahlas dýchá, ale většinou převládá pocit štěstí, že mám vedle sebe partnera, který je mi oporou a váží si nejsem toho, co jsme společně vybudovali, ale i mě jako člověka.

@kelerub a není to trochu málo co vás spojuje?

@fire85 Záleží na úhlu pohledu. Funguje to tak déle než čtvrt století, tak to asi tak zlé nebude. A když se na vztahu pracuje, může to klapat i ostatním.