Rozvod s hodným mužem. Řešil někdo?
Ahoj holky,
chtěla jsem se zeptat, stalo se Vám někomu, že byste se vdaly za kamaráda? ... Měla jsem špatný vztah, po kterém jsem už žádné další zklamání nechtěla, a pak jsem poznala muže, kterého jsem sice nikdy nemilovala, ale choval se ke mně jako k princezně. Tak jsem tomu dala šanci... Ve zkratce jsme spolu v tuto chvíli pět let, z toho tři roky manželé a máme malého chlapečka. A žijeme spolu sice jakžtakž spokojeně, nehadame se ani nic, ale vůbec si prostě nemáme co říct. Já mám spoustu zájmů, on je spíš pasivní typ. Pořád se míjíme, buď je pryč on nebo já, a když už se doma potkáme, stejně spolu moc nemluvíme, a já cítím, že prostě s ním strávit zbytek života nechci. Všude chodím s kamarádkama, nebo i on jde s klukama, ale prostě když někam jdeme spolu, většinou mlčíme, nebo jeden ustavičně remcá...
Ale zároveň vím, že mě i synka má rád... Bojím se mu říct, že chci rozvod...nechci mu ublížit a přeju mu to nejlepší. Ale ja k němu viditelně nepatřím.. a než mě ukamenujete, ano, já vím, že jsem koza a brát jsem si ho neměla.
... Řešily jste uz někdo rozvod s "dobrým" mužem, prosím? Díky
Úplně nerozumím vetě, vzala jsem si kamaráda, nemáme si, co říct, nemáme společné koníčky. To si trochu odporuje ne? Právě kamarádi jsou lidi, se kterými si máme, co říct, s některými mame stejné zájmy.
Pravdu si zaslouží, ale ne kvůli tobě, kvůli sobě. Nechci aby to vyznělo hnusne, ale zničila jsi možná iluze jednoho chlapa, který mohl být plnohodnotným mužem pro jinou ženu, která by ho nevodila celou dobu za rypák a dala mu to hlavní, skutečnou lásku a úctu. Toliko z ostřejšího soudku. Z chladnějšího soudku..... Popremyslej nad tím, jaký je důvod, že teď přemýšlíš nad tím, nad čím jsi nepřemýšlela hned na začátku, respektive proč ti to teď najednou tak vadí. Ono už ti není jednoduché, když máte malé dítě, jestli ti nedochází, tak zbouras a narazis do mnohem tvrdší zdi než si uvědomujes a to není jen ranění manžela, ale hlavne rozbití rodiny vlastnímu dítěti a sebrani všech jistot svému dítěti. A taky bych po přemýšlela, jestli si to třeba taoy trochu nenalhavas, jestli nemate prostě krizi... Můžeš se rozvést a pak, ti najednou hrkne v kouli a dojde ti, že to byla chyba a budeš lovit opačné pocity. Já bych přála především, pokud se tak rozhodnes, tvému muži, aby se z toho co nejlépe oklepal a co nejmensi důsledky pro dítě. A kdo ví, třeba te taky nemiluje a bude ti vlastně vděčný, že bude moci potkat tu pravou a dítě taky vycíti vztah bez lásky. Ovšem bez těžké bolesti a ublížení na více frontách to nepůjde.
Zásadní je, jestli o tom ví - že vztah považuješ za marný, ze6si nerozumíte, nesedíte.. Mluvíte o tom? Než hned rozvod, zkusila bych přes poradnu, mediatora tohle probrat. Třeba je to jen krize, třeba ne a pomohli by ti hladkému rozchodu, péči o dítě..
Můj názor je, že na prvním místě je vaše dítě. Nemá cenu mu rozbíjet rodinu jen proto, že ve vztahu nejsi zrovna kdovijak šťastná. Vztah se musí opečovávat. Co si najít společného koníčka? Když ona činnost bude bavit aspoň trochu oba, tak třeba časem vás to chytne natolik, že k sobě zase najdete cestu.
Je to smutné a hlavně neskutečně podlé. Co jsi od toho čekala, když jste se brali? On to bral stejně nebo byl do tebe bláznivě zamilovaný? Máš vůbec představu, jak to budeš mít s bydlením, kdybyste se fakt rozvedli? Co dítě, co peníze, společné finanční závazky (jestli teda nějaké máte)? Přeju ti, abys byla v životě šťastná, máš na to právo, ale do budoucna bys měla nejdříve myslet a pak jednat. Denně tu totiž čteme o alkoholicích, manipulátorech, tyranech,... jejichž ženy nejsou schopné takové chlapy poslat do prd..., osvobodit se od nich a pak si přečteme tohle.
Tohle jako vážně?co jsi to za člověka?Ví o tom i on?že sis jo vzala a udělala dítě né s lásky?
Než uděláš tento krok, navštivte poradnu. Život není romantický film. V poradně vám dojde, kde děláte chyby a jak oba pracovat na vašem vztahu a na sobě.
Nevidela bych to tak rezolutně.. takových páru si myslím je na světě více a nechtějí se rozvádět. Osobně bych dítěti nekazila dětství a vydržela to do jeho 15tin aspoň. Proč mu brát hodneho tátu. Lepsi než alkoholik, kurevnik atd.. Dá dítěti pěkny vzorec chování a dobrý základ do života. A pises, ze mate každý i své zájmy. Takže můžeš dýchat.. doma za nohu te nikdo nedrží.
Z toho, co píšeš, mi přijde, že jsi si sem přišla nechat schválit rozvod. Neříkám, že spolu máte zůstat, nebo se rozvést. Ale pokud jsi měla příšerný vztah a pak jsi poznala někoho, kdo se k tobě chová hezky a vzala jsi si ho, máš s ním dítě i přesto, že to není ten pravý, tak bys měla zapracovat na sobě, protože máš v sobě pravděpodobně nějaký zakódovaný vzorec, který ti brání si vybrat vhodné partnera. Máš psychologa, kouče, nějakou alternativu typu kineziologie atd.)
O vztah se musí pečovat, můj muž je skvělý, ale kdybychom se o náš vztah nestarali, tak už jsem rozvedená. (Mě v tomhle hodně inspirovala kniha 5 jazyků lásky.)
Pokud někam jdete a jeden z vás remcá, tak si to zkuste najít takovou akci, u které remcat nebudete ani jeden.
Základem vztahu je komunikace. Hodně často jedna strana říká, ale já říkám, co chci, potřebuji, co si přeji, on mě neposlouchá. Jenomže to není tak jednostranné, často jeden z páru začne být lehce frustrovaný a tomu druhému to vyčítá, komanduje ho, je jízlivý, sarkastický, komunikuje to takovým způsobem, že to ten druhý nechápe.
Tvůj partner si sebou nese zvyky ze své rodiny z předchozích vztahů, někde je normální jezdit každý rok k moři, jinde turistika a někdo nejezdí na dovolenou vůbec. Neseme si sebou vzorce z rodinného prostředí. Mu to nemusí připadat divné.
Já z tebe cítím frustraci, takže i když někam spolu vyrazíte, už jsi negativně nastavená, protože automaticky předpokládáš nudu, mlčení, remcání. To, co si myslíme, to také přitahujeme do svého života. Ty to chceš jinak, ale on je ten špatný.
A máš někoho nového na obzoru...? Možná se pletu, ale působí to tak na mě, jako když se někdo zahledí jinde, tak je rázem doma od začátku všechno špatně, i když se vlastně "nic neděje."
Zkuste nejdřív poradnu. Upřímně, být já na místě soudce, tak vás nerozvedu (a možná je dobře, že nejsem soudce 😃). Ale už jen v zájmu dítěte je, aby měl plnou rodinu. Hlavně pokud spolu vycházíte, nehádáte se a nemáte žádné větší problémy... Něco zahodit je strašně jednoduchý, na něčem pracovat je těžší, ale může to stát za to.
Já sice taky nechápu, že sis ho vzala, ale za to plně chápu, že nechceš zůstat do smrti s člověkem, kterej ti nevoní, se kterým ti chybí jiskra, s člověkem, kterej je sice fajn, ale nemilujes ho. Myslím, že pokud on to tak nemá, bude to pro něho životní zklamání, když se s ním fakt rozvedes, na druhou stranu ale bude mít šanci najít si někoho, s kým i on pozná tu skutečnou lásku, kterou mu treba jiná žena bude schopna dát. Podle mě je rozvod a nová šance na skutečný partnerský život lepší pro všechny, než pomalé umírání ve vztahu, kde chybí láska. Stejně by to časem dopadlo tak, že by ta jiskra s někým jiným přeskočila, a bude fér, kdyz to bude až po rozvodu a ne před ním.
Ja to spis vidim tak, ze dite je zatezkavaci zkouska kazdeho vztahu. Asi jste i na materske, chybi vam (obema) "stary" zivot atd. Krize v tehle dobe prijde i na vztahy, kde byla laska az do nebes. Ja bych sla do poradny a na vztahu pracovala, mate zodpovednost k synovi. Hledejte v zivote to hezke a na partnerovi to hezke. Nemate jistotu, ze potkate nekoho lepsiho, budete sama s ditetem, to je sakra tezke, nebo potkate partnera, ktery uz deti bude mit, zivot neni jako z romanu, klade prekazky...
Obelhala jsi ho, když sis ho vzala a pak si ho v té lži ještě utvrdila, když sis s ním pořídila miminko. To, že ses špatně vdala, dokážu pochopit, ale že si do toho pořídíš dítě, to fakt nechápu, zvlášť když ti najednou po nějakém roce od narození rupne a rozhodneš se zvednout kotvy. Fakt je mi ho lito, zvlášť jestli je to fajn chlap a dobrý táta. Chápu, že chceš být šťastná, ale teď budeš stavět své štěstí nad štěstí dvou lidí. Svýmu manželovi zlomíš srdce (to se stává, on je dospělý, nějak se s tím popere), ale ty sis vědomě pořídila prcka bez lásky a teď ho připravíš o úplnou rodinu, protože ty máš přece právo na lásku. To je dost děsivý. Docela by mě zajímalo, co všechno jsi udělala proto, abys váš vztah s manželem zlepšila. Jestli jsi mu navrhla nějaké společné aktivity, jestli jsi mu vůbec řekla, že tě trápí, že spolu neumíte trávit čas nebo jestli od něj prostě cíleně utíkáš za kamarádkama a necháváš to ještě víc vyhnít místo abys na vztahu pracovala... Taky by mě hodně zajímalo, jestli to rozhodnutí najednou v cca roce dítěte opustit manžela vzniklo z ničeho nic nebo jestli je v tom někdo jiný, sázela bych na variantu číslo dvě. Poradna, to je to jediný, co se asi dá poradit, ale podle mě jsi stejně rozhodnutá... Tak hodně štěstí...
Život jde dál.. Stává se to. Třeba se mu i uleví 🙂 člověk má narok na to být v živote šťastný.
No, ono taky záleží, jestli se prostě a jednoduše nenudíš a nevymýšlíš kraviny...
Čekáš, že zničíš jednoho chlapa, jednomu dítěti vezmeš tátu a potkáš lásku, ze které se ti podlomí kolena, zatočí hlava, bude z tebe vedle, nosit tě na rukách, bude věrný, výborný otec, skvělý manžel, vydělá majlant, manuálně zručný, romantika každý večer...
Ujasni si, že takový chlap neexistuje. U těch dlouhodobých vztahů občas přejde mrak, není to furt romantika na plné pecky. Jestli jsi doma, tak až začneš chodit do práce, dítě do školky, věčně nemocné, věčně paragraf, odvoz, dovoz, přejdou tě myšlenky na blbosti.
Ovšem pokud jsi skutečně rozhodnutá, udělej to hned. Nevoď toho chudáka za nos dýl, než je nutné. On má taky právo dostat šanci najít ženskou, která s ním bude ráda.
Ja bych se spis zamerila na to, jak si predstavujes zivot po rozvodu? Uzivis sebe i dite? Zvladnes praci, vyzvedavat dite ze skolky/skoly, domacnost? Budes mit kde bydlet? Neni nad stare prislovi Ve dvou se to lepe tahne... Pockala bych az dite odroste pokud v rodine neni nasili nebo podobne hruzy. Po letech vztah uz neni jak na zacatku zamilovanosti, ale s tim je potreba pocitat a nehroutit se z toho.
Tvojmu manželovi prajem, aby si našiel ženu, ktorá ho bude milovať a vynahradí mu všetko.
nedelej to.
Vlastni zkusenost.
U vás je od počátku smutné to nastavení, že vlastně vedete své dva životy vedle sebe, a ne spolu. To bohužel není partnersky udržitelné, jeden nebo druhý začne lačnit po tom to změnit.
I když se jedná spíše o rozumový a kamarádský vztah, stejně to chtělo toho druhého více poznávat a partnersky se zžívat.
Vzhledem k dítěti bych se o to pokusila ještě teď, vložila do toho práci a energii, aby člověk mohl případně odejít s čistým svědomím, že to jinak nešlo. Určitě si poslechnout nějaké kurzy o podpoře lásky v partnerství, tipy od terapeutů, jak vztah oživit, jak na něm pracovat...
A co je hlavní, promluvit si s manželem, aby věděl, jak situaci cítíš a že se vůbec v nějaké krizi ocitáte, může být na výš styl života tak zvyklý, že o krizi vůbec neví.
No, zas se to tu slétlo.. Všechny mají muže svých snů, braly se z lásky a rozumu, nikdo se od svatby nezměnil.. A ty, co to mají jinak, je třeba odsoudit nebo do nich aspoň píchnout.
Podle mě nejsi výjimka, spousta žen si vezme muže, který se v danou chvíli jeví jako super a časem vystřízliví. Ty máš to štěstí, že sis to nemyslela o nějakém alkoholikovi. Jste spolu 5 let, máte malé dítě, zřejmě jsi ve fázi kdy přemítáš, jestli je tohle ten život co jsi chtěla nebo existuje něco víc. Věř, že tráva není jinde o moc zelenější. Běžný život je o chystání snídaní, spousty času v práci, děti ve školkách, praní, úklidu, málo času na sebe, své koníčky, kompromisech, prioritách, někdy je slunečno, někdy jen tak pod mrakem, kdy se nic neděje.. Zkusila bych si představit život bez manžela, ale ne tak jako kdyby Ti bylo sedmnáct, ale dospělý. Jak se budete starat o syna, kde bys bydlela, kde on, jak bys to s prací stíhala, jestli by Ti manžel nechyběl. Ono totiž to, že se míjíte, stále znamená, že se nakonec k sobě vracíte. Představ si, že by se nevrátil. Jak by ses cítila? Jak by se cítil syn?
Lidi se mění a na vztazích se musí pracovat. Předpokládám, že sis ho nevzala jen tak, ale že tam láska a náklonnost je. Zkuste si promluvit o svých očekáváních, třeba zjistíte, že je máte podobná. Ono je lehké něco jen tak zahodit, ale za pár let by přišlo další vystřízlivění.
@lovemusicsun přesně. Každý kdo sem přijde s podobným problémem dostane pekne studenou sprchu od místních dam, které zřejmě nikdy nikomu neublížily a mají dokonale životy 😁🙏.
No,co k tomu chces napsat?🤦🏻♀️A jak to vidi on nevis vid,to asi pro nej bude silene zjisteni,ze sis ho vzala jako kamarada a poridila sis s nim dite,pokud on tebe miluje.A jeste jak by to mohl spravit,kdyz jsi to tak mela od pocatku?Nema moc jak,vid,takze dite prijde o uplnou rodinu tvou vlastni hlouposti.A co tak najednou?Uz jsi potkala nekoho jineho?Uvedomujes si,ze kazde dite se rovna jedna vztahova krize?A jinak ty,uz pracujes nebo jsi na rodicaku a ocekavas od nej tucne aliky i na sebe?Fakt nevim,jestli bych nekomu neco takoveho odpustila,prisla bych si vyuzite jako hracka,ktera nekoho po letech prestala bavit a tak se ji potrebuje zbavit...