Rozvod. Jak se z toho všeho nezbláznit?
Budeme se rozvádět. Přišel s tím manžel, že mě už nemiluje a nevidí jiné východisko. Nepomohlo nic a já už vlastně asi taky nechci trpět a chci to taky ukončit, ale pořád ho mám ráda a je to pro mě hrozně těžký. Budu se vracet zpět do Prahy, ale kvůli dětem až v červenci, takže tady zatím musím být. Naštěstí jsme se domluvili, že bude zatím bydlet jinde. To si myslím, že mi dost pomůže, ale stejně nedokážu myslet na nic jiného než na něj a jeho novou pani. Vím, že je to normální a jednou to snad přejde. Asi si o tom potřebuju popovídat s někým kdo si tím prošel. Rodina, kamarádky, holky v práci mi jsou velkou oporou, ale…
@jancazao moc děkuju. Malé jsou 4 roky a pořád mluví o tom jaká jsme rodina atd… ona to ještě neví, nedokážu ani odhadnout co to s ní udělá, protože když tu tatínek není tak se pořád ptá kdy přijde atd…
Koníček žádný nemám, protože do teď to byla rodina a péče a starost o ni. Musím něco vymyslet.
Je ještě malá a úplně to nepochopí. Ale my jsme si s dětma oba sedli, byli u toho i tcháni, protože jsme bydleli ve dvougeneračním domě a řekli jsme jim, že je máme všichni moc rádi, ale maminka s tatínkem už se rádi nemají a proto se přestěhujeme. Dcera plakala, chtěla chodit do školy ve městě kde vyrůstala a měla kamarády, já jsem ji vzala tam, kde nikoho neznala, ale naštěstí si všechno sedlo. Syn začal mít nějaké problémy asi za 2/3 roky a to mi školní psycholog řekl, že si teprve teď uvědomil, že je to konečné a už spolu dohromady nikdy žít nebudeme.
Určitě s dcerou mluv, adekvátně věku, třeba to úplně nepochopí, ale bude to pro ni lepší.
Jak plánujete styk s tátou? Jen ob víkend nebo víc? Určitě bych jí říkala, že bude nějaký čas se mnou a potom pojede za tatínkem a bude to tam super. Snad je tatínek “normální “ a bude se jí hezky věnovat.
@jancazao ano, tatínek je normální a dceru miluje a chce pro ni jen to nejlepší. Dnes nás čeká jí to říct, protože v pondělí by se měl odstěhovat. Bojím se, že ji to nedokážeme vysvětlit 
Drž se...jak jste zvládli říct to dceři, jak to vzala. Mě tenkrát pětiletý syn překvapil, že to vzal snad lépe než já. Občas je smutek, o tatínkovi hodně mluví, ale už bydlíme každý jinde a zvládáme
@mikawis děkuju, snažím se, ale je to tak strašně těžký… nejhorší jsou ty myšlenky na ně. Na manžela a tu jeho novou pani 
to bych tak ráda vytěsnila a ono to prostě nejde!
Malá to vzala tak jak uměla. Říkala, že miluje jenom mě a tátu ne, objímala mě a pořád dokola se ptala proč? Děsím se co nastane až odejde.
To zvládnete. Připrav se i na to, že to bude opačně. Bude ti říkat, že chce být jen s tatínkem s tebou ne. Oni jak jsou malí, tak to střídají, jak je napadne. U nás se partner odstěhoval asi před měsícem a syn má občas pláč, že je mu smutno, chce to jako předtím, komplikujeme mu život 
. Ale přijde mi, že to zvládá statečně. I dle rad psychologů je důležité, aby mu byl zachovány režim a v moc věcech mu neustupovat
Prvni rozvod jsem si prosla, kdyz bylo dceri 3,5 roku. Sama jsem ho chtela, ale prisel s tim dcery tatka, takze najednou jsem mela pocit, ze vlastne nechci, mela jsem strach, jak najednou vse bude, jak to zvladnu prakticky i financne. Vse si sedlo cca 4 mesice po rozvodu. Dnes jsem mu za to vdecna, ze na to mel ty "koule" a udelal to. Delame si z toho srandu, ze jsem od nej dostala darek k Vanocum (prisel s tim o adventni nedeli) a na me narozeniny v lednu jsme to byli podepsat u advokatky. Jsem asi jedina zenska, co pri podpisu rozvodu dostala od exmanzela bonbonieru 
byli jsme v klidu, z racionalniho pohledu jsme vedeli, ze to nefungovalo uz delsi dobu, na vsem jsme byli domluveni, takze se nekonal zadny boj. Mala samozrejme chodila, kdy se tatinek zase vrati a kdy bude s nami zase zit atd. Na obou stranach jsme ji vysvetlovali, ze se pro ni nic nemeni, ze kdykoliv se s tatkou muzeme domluvit, aby se videli (malou mam v peci, ale mame styk dohodou). Totez s babickou a dedou z jeho strany. Kdyz chtela, zavolali jsme a kdyz mohl a nebyl v praci, videli se. Rikali jsme ji, ze ji maji vsichni porad stejne radi, ale ze uz jsme s jejim tatkou jen jako kamaradi a ze dospeli kamaradi spolu nebydli, takze bydlime kazdy jinde. Ale ze nemusi mit strach, ze by o nekoho z nas prisla, ze je pro nas nejdulezitejsi na svete a vzdy bude. Pak v obdobi vzdoru prichazely momenty, kdy u taty plakala, ze chce domu za mnou, protoze treba neco nedovolil. Nebo kdyz jsem nedovolila ja, tak zase rikala, ze se odstehuje k tatovi. Je treba to brat s rezervou a ne osobne. Vzdy to byla nejaka chvilkova emoce a odeznelo to. Dnes je ji 9,5, ma telefon, kdyz chce, jednomu ci druhemu si zavola, napise. S jejim tatou jsme pratele, obema nam to zpetne pomohlo. Delame spolecne dcerky oslavy, ted mi byl jako garde na plese (lide na to koukaji obcas divne, ale nam je to jedno, my jsme za to radi, ze mame dobry a pratelsky vztah), v cervnu mi pujde jako +1 na kamaradky svatbu. Ono obcas je vse zle pro neco dobre. Ted prochazim druhym rozvodem, kde je komunikace o poznani horsi...je tezke na tom hledat ted pozitiva, ale ono si to sedne a zpetne to treba bude dobre.
Bude to už 9 let, co se u nás událo to samé, jen neměl ženu. Řekl mi to v únoru, v červnu jsem se stehovala. Těch pár měsíců bylo hrozných, ty máš štěstí, že bude jinde.
Měla jsem taky strach, jak všechno sama zvládnu, dětem bylo 6 a 4,5. Nebylo to lehké, chodila jsem na plný úvazek v jiném městě, ale v podstatě se mi ulevilo.
Určitě si najdi nějaký koníček, pokud nemáš, pomůže ti to přežít ty nejhorší dny. Drž se