Rozvod "bez důvodu". Jak jste to ustály?
Ahoj.
Včera jsem konečně řekla manželovi, že chci rozvod. Nemám k tomu žádný "racionální" důvod. On je skvělej člověk i táta, z žádné strany nevěry ani nic podobného. Já nikoho bokem nemám. Když byly děti malé, bylo to peklo, byly náročné a na nás nezbýval čas. Když se to zlepšilo a byl prostor spolu víc být, zjistila jsem, že už o to nestojím. Naprosto se míjíme snad ve všem. On chce utrácet za věci kolem domu, večer si sednem k vínu a on řeší furt jenom praktický věci ze všech stran, třeba zastřešení terasy je jeho oblíbený tema k řešení. Šest let jsem na mateřské seděla doma a pracovala a těšila se, že si pak zase budeme blíž, budeme cestovat, mluvit spolu. Místo toho dřepíme doma a když jednou za čas vyjedu se ségrou nebo kamarádkou, poslouchám jenom to, kolik to stálo. Několikrát jsme mluvili o tom, že jsem nešťastná, ale k ničemu to nebylo. Jako poslední záchranné gesto jsem koupila letenky na prodloužený víkend a bylo to hrozný. Každý jsme chtěli úplně něco jiného a já celou dobu myslela na to, jak bych tam raději byla sama. Připadá mi, že z nás obou nás vztah vytahuje to nejhorší, že bysme oba mohli být ještě šťastní a nemuseli žít v tomhle až do smrti. No ale manžel mi tvrdí, že on je takhle spokojenej a já bych měla taky a jestli bude rozvod, tak mi to osladí. Mimo jiné všem řekne, že za to můžu já, i dětem. Nevím, co mám dělat, jak to ustát, ale jsem fakt nešťastná a nevidím z mnoha důvodů cestu, jak by to mohlo fungovat. Měla to některá z vás podobně? Jedinej důvod k rozvodu ,že není šťastná, ale stejně do toho šla? Jak jste to zvládly? Litujete teď?
Tak přístup že "jsi nespokojená, ale já ano, takže s tím nic dělat nebudu" je pro chlapi typický, ale těžko může přinést tu kýženou spokojenost, že jo. Ty "můžeš" v tomhle za to, že to vidíš, a on v tom může za to, že to co mu říkáš je mu fuk, měnit nic nehodlá i když ty prosíš o změnu a jedinou věc kterou "pro tebe" udělá, je že tě obviní z toho, že žádáš o blízkost a on to odmítá.☹
Já se ti nedivím, že ti chybí ta blízkost a nechceš tohle navždy. Jako žena naprosto rozumím tomu co píšeš že ti chybí.
Takové ohrané klišé, ale snad jedině manželská poradna nebo někdo zvenčí by mu mohl otevřít oči.
Jestli chápu správně a normálně pracuješ, tak bych zamakala na tom, že tobě může být úplně u zadku jeho komentáře na to, dkyž jedeš někam holt sama, když on nechce. Takhle si přeješ žít ty a dopřáváš si to a není jediný důvod, aby se na tom jemu něco nezdálo. Je to těžká disciplína ale opravdu jeho řeči tě nemusí určovat.
Jinak malinko podobně jako otázka výše - připadá mi, že i sama se budeš muset naplnit tím štěstím ty sama a tak by nemusel být problém začít s tím už teď i v tomhle manželství. Že on se nechce přidat k tvé ideální představě života... nebo komentuje pokud si zatím jdeš... to tě nemusí určovat...
Máš rozmyšlené, co dál?
Pokud nejste stastná tak si za tím stůj te a začněte sama někde jinde a líp nikdo vás nemůže soudit chlap kope to je jasný je spokojený jelikož to jede podle něj držím palce ☘️☘️ hlavně poslouchej te sama sebe ...
@levandulovy_caj To je největší potíž. Bydlíme v domě, který vybudoval dá se říct sám. Ale pozemek nám koupili moji rodiče, financovali jsme tak nějak napůl. Já k domu fixovana nejsem, ale děti pochopitelně ano. Je to ve středně velké vesnici, kde bydlí celá moje široká rodina, děti tady mají školu. Já bych se nejradši odstěhovala do města, peníze na to vydělávám, i on má dost. No ale pro malý by bylo asi nejlepší řešení, kdyby on šel do bytu po jeho rodičích 15 km daleko. Byli bysme po cestě z a do jeho práce. Dům ale bude velké téma. Myslím, že jeho ztráta by pro něj byla bolestivější než to, že přijde o mě.
A není škoda to jentak zahodit? Co prostě tvrdě zamakat na vztahu?
tak celé domlouvání toho co s tím majetkem, bude určitě strašně náročné.. to bezpochyby
Já ti fandím. Pokud máš možnost odejít, a podporu od rodiny v péči o děti, i to zvládneš finančně, tak jdi. Tahle pozice "mě nic nechybí, jestli tobě jo, je to tvůj problém, ale jestli se to změnit pokusíš, jsi špatná" se nezmění...
Tohle je bohužel častý postoj chlapa - ON je spokojený, tak co by se měnilo. Jakmile ženskou nenaplňuje kmitat mezi plotnou a dětmi, rozbíjí rodinu. 😔 Připrav se na to, že hodně, hodně lidí, pravděpodobně i tvých blízkých, i děti to budou brát přesně takhle - máš přece dům a může, proč to ničíš. Ustojíš to? Jednou na sebe nejspíš za to budeš hrdá. Na druhou stranu, opravdu muž neudělá žádné kroky k nápravě vztahu, když mu vyloženě dáš rozvodové papíry? Je si on vědom toho, o co svou pohodlností přichází?
@treasurka jde o to jestli se to spolu opravdu snaží řešit a mluví s nim o tom, a nebo to bylo baf- já jsem nespokojena a tak jdu pryč. To je to tomu chlapovi opravdu jedno ? Muž který miluje ženu se ji snaží udělat šťastnou. Ale musí to mít nějaké hranice. Opravdu je to tak zle ze to stoji za to zahodit rodinu ? Opravdu už otce svých děti nemiluje ? Nedá se to ještě napravit, najít stejnou notu ? .když má člověk děti chce to poradně promyslet, kolik dětem je ? Zvládne maminka to ze budou chtít děti napr zůstat doma s tatinkem ? Chce to všechno důkladně promyslet, připravit, poradit se. A ne nic uspechat.
A nějakou poradnu jste zkoušeli? On mi přijde jako ignorant a ty, nezlob se na mě, jen simulujes, že jste pro záchranu udělali maximum....jestli to co jsi tu vypasala je všechno, tak neudělali.
Ja to mozna reknu blbe ale tohle mi prijde jako totalne malichernej duvod pro rozvod. Ze nejsi stastna? Tak se stastnou stan. Vzdyt on ti nebrani (resp. z popisu to nevyplyva) ze by ti ve stesti branil. Zni to ze mas dost svobody, tak se zarid podle sebe.
Pokud nejsi stastna sama od sebe tak ti rozvod fakt nepomuze. On neni ten kterej te dela nestastnou. Me spis prijde ze nevis co sama se sebou. Jako rozbijet detem rodinu, vystavovat je dva tri roky dohadum o majetek, stehovani, soudy atd protoze nejsem stastna - to bych si hodne vycitala. Nez bych takhle do vztahu a rodiny rizla, primarne bych zacala chodit na psychoterapie a az po pul roce az roce se teprv strizlive podivala na ten vztah a rekla si ano, zkusila jsem praci sama se sebou a takhle dal zit nechci. Ale zatim mi tu dost chybi se pokusit o zmenu (ale ne jeho - SEBE!)
A taky spousta chlapů si říká že problémy ve vztahu nejsou. Ale když dostanou rozvodový papíry, hned mluví jinak a začnou se snažit. Chlapi často nějaký náznaky nepoznají.
@prejeta_zaba Už jsme o tom spolu mluvili několikrát, vždycky se chvíli chytil za nos, ale pak se to vrátilo do zajetých kolejí. Obecně je ale lepší táta a manžel než 99 procent chlapů v mým okolí (věnuje se dětem, tráví čas s námi, nekouká po ženskejch, nepije), takže si to odskáču úplně všude, ani rodiče nebudou stát při mně, to vím už teď.
@sedouana No já jsem navrhovala poradnu, to ještě teda nebylo ve fázi, kdy jsem reálně zvažovala rozvod. A on mi řekl, že není psychicky nemocnej, aby chodil k psychologovi. Což se mě hodně dotklo, protože dobře ví, že jsem si v minulosti prošla něčím, co pomoc psychologa vyžadovalo. Obecně, když se teď dívám, zpátky, tam vidím hodně věcí, které mě měly varovat, že tohle není chlap na mojí vlně. Ale láska a růžový brejle...
@budouci_maminka Já jsem šťastná. Když jsem s dětma nebo kamarádkama a on není doma. To je právě to.
Ja mluvim byt stastna sama od sebe. Ne kdyz jsi s detmi nebo kamaradkami a tedy kdyz te nekdo sytí. Presne v zom mi totiz prijde zakopanej pes. Ze jsi nespokojena protoze te nesyti. Dle meho by bylo fajn pracovat sama se sebou a sytit se sama. Pak teprv rict zda to ma nebo nema vyznam v manzelstvi setrvat.
Ja tomuhle porusovani slibu (budu pri tobe stat v dobrem i ve zlem) fakt nerozumim kdyz tam neni padny duvod
@budouci_maminka Tak pádný důvod je samozřejmě dost relativní pojem. 🙂
A co ti na něm prostě vadí? Kolik jste spolu let?
Já ti rozumím. Doma to mám podobně a taky často přemýšlím, jestli by byl rozvod řešením a jestli už není jiná cesta. Mám pocit, že mi muž vysává veškerou energii a představa, že už nikdy nezažiju pocit, že na mě někomu záleží, protože manžel má náš vztah na háku a zredukoval ho v podstatě jen na společné rodičovství, mě hrozně ubíjí.
@petulkadodo A zkoušela sis s ním o tom promluvit?
@klokanka31 11 let manželé, 15 let celkově. Vadí mi, že se nesnaží a že se ze mě snaží dělat svou matku (to je moc hodná a milá žena, která by se pro ostatní rozdala, jejím posláním je vařit, hlídat vnoučata a všem nám pomáhat, neutrácí za sebe, když jednou za rok někam vyrazí, je to s manželem, nemá kamarádky). Já byla, když jsme se poznali, dost divoká a měla jsem ho na salámu, mně se líbilo, jak je klidnej. A oběma nám na tom druhým teď vadí to, jací jsme byli na začátku. On by chtěl, abych seděla doma s ním u televize a bavila se o tom, co na jaře uděláme se zahradou, já bych chtěla, aby mě bral mezi lidi, neřešil pořád každou korunu (protože nouzí fakt netrpíme), někdy mi dal najevo touhu třeba smskou a ne aby se mě dotýkal jen ve chvílích, kdy chce sex, a hned po akci se odvalil a usnul. Paradoxně sex mi připadá jako jediná oblast, která fungovala bez problémů, až teda na to, že po akci bych si někdy ráda povídala.
@petulkadodo No právě. Já vždycky milovala divadlo. Za posledních sedm let jsme spolu nebyli ani jednou. Chtěla jsem to k Vánocům, narozeninám, často jsem zmiňovala, že bych fakt ráda. A když jsem koupila lístky já, nakonec jsem vzala kamarádku nebo mamku, protože buďto se mu nelíbilo, o čem to je, nebo tam hrál někdo, kdo mu vadí, nebo milion důvodů. A teď, jak začalo jít do tuhýho, přinesl lístky na příští víkend a domluvil hlídání. Akorát já nevím, jestli už pro mě není pozdě. A vím, jak to bude vypadat, co se bude říkat: Ona že ji nebere do divadla, tak koupil lístky a ona že už je pozdě, nevděčná husa. 😀
@klokanka31 Mnohokrát, beze změny
Vítej v klubu, ale pokud není zásadní problem v pití, agresivitě a intim život funguje, o rodinu se stará tak vydržať. Musela jsem trochu bouchnout do stolu, občas se nechal vytáhnout nebo jsem jela na výlet s klukama sama i na několik dní, neremcal a spokojeni oba. Synové už jsou z baráku a na nějaký výšlap nebo výlet nemůže teď spíš ze zdravotních důvodů, ale klidně vyrazím sama nebo s vnučkama, někdy všichni. Nastavení si vyhovujícího režimu je základ a funguje 45 let.
Ještě co se týče peněz, pokud vyděláváme oba tak si nevyčítáme utracenou nějakou tu kačku za svoje zájmy pokud v rozpočtu zásadně nechybí.
Necetla jsem vsechny komentare,jen moje zkusenost po 43 letech manzelstvi a celkem 53letech,co se zname/ z toho 5 let chozeni/.Ja si kolikrat,opravdu kolikrat rikala,kdyz byly dcery jeste doma/ uz jsou obe vdane,mame 4 vnoucata/ a i kdyz uz odesly z domu,ze jsem snad spokojenejsi,kdyz manzel neni doma a to bylo a i je casto,je chirurg,takze casto sluzby.Ale kdyz si to v realu predstavim,ze uz by doma nikdy,ale opravdu nikdy nebyl,tak si to nedovedu predstavit.Asi by mi chybelo to jeho bruceni,nemluvnost,neustale bouchani dverma lednice ,poplivany umyvadlo,nezhasinani,chrapani ,lenost neco doma udelat,protoze vse je zbytecny,atd atd.Podotykam,ze muj manzel je nadstandartne skvelej clovek,po vsech strankach,vlastne ideal.Kdyz to srovnam s jinymi chlapy.Ale stejne me stval a stve.Zvazila bych vsechna pro a proti.Protoze nikdy clovek nenajde naprosty ideal pro sebe,to by se sam clovek musel naklonovat a i tak by si lezl na nervy. Ale ja jsem hodne submisivni clovek,tak mozna proto se na to divam takhle A vlastne jsem stastna.Drzim palce.
Komentáře mě hodně překvapily. Za mě pokud nejsi spokojená a máš kam jít atd tak jdi.
Celou dobu jsem myslela, že ti napíšu, ať to nevzdáváš, zkusíte poradnu a podobně, ale když jsem pak dočetla k tomu, jak ti to osladí, jak je neochutnej tvoji nespokojenost řešit… Tak už se ti ani nedivím.
My se s manželem taky neshodneme na všem, on je akční sportovec, já domácí pecka, ale hledáme kompromisy, abychom byli spokojení všichni. Ve vztahu se vždycky musí snažit oba, protože stoprocentní souhra asi nikdy nemůže být u nikoho.
jedna věc je že jak píšeš, něco u tebe pomoc psychologa "vyžadovalo" , ale třeba já sama jsem měla psycholožku 7 měsíců a považuju to za nejlepší rozhodnutí v životě. Ne proto, že bych byla "nemocná", ale proto, že mi pomohla v životě nějaké věci pojmenovat, uspořádat, nasměrovat mě a to tím směrem, kterým jsem já chtěla jít, jen jsem to nevěděla a neviděla. To vůbec není o tom, jestli to něco vyžaduje, ale je to vynikající pomoc v náročných životních situacích. A to sem nepíšu proto, abys takto argumentovala manželovi, ale proto jak už tu bylo napsáno - že by tobě samotné teď asi psycholog prospěl lépe, než hned zaříznout ten vztah a vystavit se tolika problémům, že to hezké nebude.... ♥
Otázka je jestli pak šťastná budeš ?