Rozvod. Ano nebo ne?
Dobrý den , s manželem jsme spolu dvanáct let , máme desetiletou dceru a dvouletého syna. Poslední půl rok je u nás doma dusno , po šílených vánocích jsme se domluvily na pořádně kam chodíme. Po prvním sezení ze mě spadl balvan když paní řekla , že se manžel chová jako dítě a neustále se jen vymlouvá , je sobecký... Já sama jsem si to myslela ale byla jsem jediná kdo to viděl, on je ve společnosti oblíbený a všechny baví ale oni s ním nežijí. Od začátku vstahu je hlavní problém kouření, jeho lenost, nezodpovědnost a to , že myslím hlavně na sebe. Vždy byli hádky ale vzdy se vyřešili nějakým kompromisem , který ale po čase přestal dodrzovat a vždy doufal , že mu to nějak projde a spoustu času investuje do toho jak si vše zlehčovat a dělat tak aby mu vše prošlo. Nejdříve to vypadalo , že poradna zabírá , ale jen pár týdnů teď je to nejspíš ještě horší. Začal mít odpor k tomu aby se měnil paní v pořádně je podle něj taky ženská co mu nerozumí a on se měnit nechce, nechápe proč by měl radši než na počítači trávit čas s rodinou a proč by měl být s dětmi, tvrdí mi , že když ho nechci takoveho jaký je tak si ho nezaslouzim a on je se sebou spokojený.paní v pořádně mu doporučila změnit přístup jinak o rodinu přijde ale on si stojí za tím , že se měnit nechce , rozvod nechce a tak si domlouvá spoustu přesčasů v práci , tam ho prej mají rádi. Nevím co dělat na jednu stranu tohle ničí mě i děti , dcera nechápe proč se táta tak chová ale být bez něj nechce, já taky být sama nechci ale manželství kde jeden myslí jen na své potřeby a ostatní mu sou fuk taky asi není řešení.
mnou za jedno.
hlavní problém ve vztahu je kouření:to opravdu kouření bereš jako problém?
@alicezakova zkuste ještě párovou terapii s terapeutem - chlapem. A jinak tedy klobouk dolů že do poradny šel i chlap. Ten můj sice měl náznak, ale tím to skončilo, ženský nebere vůbec, ale psychology bohužel taky ne😅 (vydrželi jsme spolu díky tomu, že jsem přehodnotila svoje postoje díky mojí psychoterpii 😉 )
Když se změnit nemůže on a ty nedokážeš akceptovat jaký je,tak to nevydrží tak jako tak. Akorát se ti bude čím dál víc protivit a jednoho dne pohár přeteče.
Nám taky poradna nepomohla ( ve smyslu zabránit rozchodu), ale aspoň jsem si byla jistá, s tím se mnohem líp řeší další věci. S ex máme společnou péči. Partnerství nám opravdu nefungovalo.
Zkusila bych ještě,pokud máš ještě zájem, srovnat v sobě co je pro tebe ještě možné. Nezmění se, ale můžeš změnit přístup a očekávání. Záleží jestli to zklamání,že nežijete jak bys chtěla ty,uneses.
Moji rodiče se kvůli tátovým cigaretám hádali prakticky pořád. Dokážu si představit, že to je pro někoho opravdu velký problém. Naši do toho tahali i děti. Nic moc. Osobně bych s kuřákem nežila. Ale je to věc, kterou je možné si vyjasnit už na začátku vztahu.
Celá věta je: Od začátku vstahu je hlavní problém kouření, jeho lenost, nezodpovědnost a to , že myslím hlavně na sebe.
Kouření je jen jedna z věcí, co vadí od začátku vztahu. Nejsem expert. Ale blízká zkušenost. Pokud tohle všechno vadí od začátku vztahu. Vydržet toto 12 let, mít s takovým člověkem 2 děti.
To vážně nevím co poradit. Spíš mě vždy udiví, když si někdo myslí, že se ten druhý něčím podstatným, třeba dítětem, změní.
Tady ta zkušenost. Nezmění. Smutné.
Kamarádka řešila rozvodem. A teď vstupuje do stejné řeky a pomoct a poradit si nenechá.
Rozhodně to není tak, že kouření je jediný problém spíš důsledek problému, hlavní problém pro mě je to že on sám ze své pohodlnosti prostě nechce nic , je to jako se bavit s puberťákem co radši nebude jíst než aby pomohl s nádobím. On je se sebou spokojený , považuje za hloupost když na sobě lidé pracují zlepšují se a učí se a snaží se pro nekoho jiného než pro sebe. Jsme spolu od šestnácti let a zatím co já dospěla a posouvám se dál a udělala bych cokoli pro děti a jeho on zůstal tam kde byl a i po pár pokusech se změnit se vždy vrátí na začátek. On prostě nechce a já chci vztah kde budu vědět že mě manžel cestou z práce navštíví v porodnici a né aby mi řekl , že ho to tam nebaví a doma mu davaj seriál, chlapa co má rád svoje deti víc než gauč a lednici. Dlouho jsem si myslela , že je chyba ve mě , že jsem moc náročná a že potřebuje čas a tak jsem se prostě jen snažila být lepší manželka a matka a čekala na něj ale ani po těch letech to nefunguje. Naopak je starší a rozhodnutý , že nic měnit nechce , na posledním sezení řekl, že ho to s námi doma nebaví a nebaví ho se přetvařovat, že jo. Ale rozvod nechce.
Jasně, že rozvod nechce. Předpokládám, že je o něj postaráno, má uvařeno, uklizeno a má kam smočit. Co by se měnil. Ty se trápíš, snažíš se a je to k ničemu. Odešla bych od něj.
@alicezakova To by mě dost vytočilo, že s námi ho to nebaví, žádnou zábavu nevymyslí, ale rozvádět se nechce. Přesně jak píše dura175, je o něj postaráno, kdybys se rozvedl, tak by musel tyhle věci řešit sám, nebo si najít jinou ženskou, která kolem něj bude lítat, eventuálně se vrátit ke své matce.
Vždycky jsem věřila, že založení rodiny je závazek a její udržení hlavně věc rozhodnutí. Tudíž se většina problémů dá vyřešit tím, že se rozhodnu a za tím si stojím. V posledních letech si ale stále více uvědomuju, že to, jak naše rodina vypadá, tvoří vzor pro naše děti, a že zodpovědnost, která z toho plyne, je větší, než ten závazek. Dětí vidí svou rodinu z blízka jako jedinou, nemají srovnání, takže to, co vidí, jim připadá normální. Časem zjistí, že jinde je to jiné, ale to, v čem vyrostli, se těžko překonává. Asi směšný příklad, ale dáváme si s mužem při přání dobrého jídla polibek, protože to dělali moji rodiče a pro mě je to tudíž samozřejmé. Kdyby si dali facku, nejspíš by mi stejně normální připadalo se proplesknout.
Takže, představ si, že tvoje děti budu jednou žít ve stejně fungujícím manželství, jako žiješ ty. Jsi s tím v pohodě? Vydrž? Máš z toho osypky? Změň, co můžeš změnit, aby jejich rodina jednou vypadala jinak.
@rebe podobnou myšlenku mi řekla kamarádka ale z druhé strany, žije totiž už v druhém nefunkčním vztahu a řekla , že první co řekne dceři až si nekoho najde bude aby se seznamila s rodinou a jestli to nebude ok honem pryč.
Moc děkuji všem co tu vyjadřují podporu. Stale ale doufám že je trocha naděje, když jsme začali chodit do poradny, slíbili jsme si že to nebudeme říkat rodině, čím jsem zoufalejši tím víc přemýšlím že jím to řeknu, treba jeho máma je člověk co by mu domluvil a od kterého by to třeba i vzal, zároveň je to ale hrozná podpásovka. Co by jste dělali?
@alicezakova Tak ale slíbili jste si, že se budete snažit, ne? Já bych ho teda nekryla a kvůli němu nelhala a nehrála si na šťastnou rodinu. Vždyť tě to pak musí ubíjet ještě víc, tvářit, že je vše v porádku, že stačí, aby byl spokojený on a na tobě nezáleží. Ono se těžko radí, ale mně přijde, že už mezi vámi vztah není a jedete jen ze setrvačnosti. Ale nespoléhala bych se na to, že mu tchýně domluví, ani bych to po ní nežádala. Jemu se prostě nechce, své má jisté, ty ho obskakuješ, nemá se proč snažit... Myslí si o sobě kdovíco a z tebe si dělá služku. Učit děti, že si musí lásku a pozornost zasloužit, to je teda pěkně ujetej vzor.
@alicezakova ja bych to mamince nerikala, to by pusobilo mirne detinsky a soude dle jeho povahy, by to nevzal. Spis by se nastval a nepomohlo by to.
Pani v poradně asi nebude uplne nejlepsi. Ja bych doporucila spise parovou terapii a pokud mate hodinku cas, doporučuji si na YouTube poslechnou terapeuta Jana Vojtka. Je vybornej!
Ja bych zkusila na nejaky cas byt nekde jinde. Abyste si chybeli. Aby zase nabyl toho pocitu co citi. Aby si vsiml, ze bez vas to nefunguje samo, ze nema vse pod nosem. Ze počítač neni vse. Treba by si uvedomil, jak by to vypadalo, pokud by zůstal sam, bez vas všech.
Jinak pokud se opravdu nezmění a vam to všechno bude porad vadit, je to opravdu konec vztahu. Kdyz se nezmění a vy to nebudete tolerovat, nema to bohužel cenu.
@alicezakova tak proč by chtěl rozvod, když on je spokojený. Problém máš ty. Takže míč je na tvé straně hřiště. On teď jen bude čekat, jak dlouho to vydržíš. Žádnou aktivitu ohledně ukončení manželství neočekávej.
Rodině bych to neříkala, ne proto, aby mu domluvili. To nefunguje. Max řeknou.. vždyť víš jaký je .. nebo my ti to říkali..nebo že to je vaše věc.. nebo,že máš být ráda,že nosí peníze a nebije tě.. Tohle je mezi vámi dvěma. Nikdo váš vztah nežil a doma vám nesvítí u všeho co děláte.
Často to bývá u párů,které jsou spolu od mládí,že časem jeden z nich dospěje, vyvine se nějak,a druhý pak už k němu nesedí.
Aniž bych se ho chtěla zastávat - kdybych já šla s manželem do poradny a na prvním sezení mi někdo řekl, že v podstatě za všechno můžu já, už by mě tam nikdo neviděl. I kdyby to nakrásně byla pravda.
Jsem si jistá, že pokud vztah negunguje, chyba je vždy na obou stranách, tedy obě strany musí něco změnit. Ovšem pokud jedna strana nechce, tak to fungovat nemůže, no.
Když ti neporadili v poradně, tak na koníkovi ti taky asi nikdo nepomůže. Nicméně věta když ti vadí jaký jsem, tak si mě nezasloužíš, mě opravdu pobavila 🙂 To je argument člověka, který o udržení vztahu opravdu nestojí. Já si obecně myslím, že člověk by měl ukončit vztah, ve kterém je víc nešťastný, než šťastný.
Pokud máš pocit, že nic jiného nepomůže...tak já bych to tchýni řekla. MOžná jako poslední pokus.
Asi takhle... podobné chování měl můj otec, nedospělé kdy měl na svoje cigarety na svoje auto, počítač a pod, ale když mu máma řekla, že děti potřebujou nové boty tak odvětil, že děti musí počkat. K tomu navíc teda ještě jako bonus sekal dluhy. Moje máma se trápila ale odejít od něj nechtěla ( prý kvůli nám... já si pamatuju, že od svých asi 10let jsem si přála, aby od nás odešel a nechal nás v klidu žít. Pak už jsem se postupně hádala já s ním, jak jsem se snažila zastávat mámy).
Babičce to moje máma nikdy neřekla, ani dluhy ani milenky ani jak s ničím nepomůže, že jí nedá pomalu ani korunu, nic... před ní se dělalo, že je vše Ok, Nakonec se naši rozvedli, když mi bylo dvacet, pomáhala jsem to mámě obíhat ( v té době ještě stihli udělat ségru, která vlastně tátu pak skoro nezažila). Odstěhoval asi tři roky potom... Chová se stále stejně nezodpovědně a to už mu táhne na šedesát. Posledních víc jak 10let má ženu s kterou žije a jsou spolu spokojení i když mám pocit, že ona za ty roky je také víc a víc zdrchaná, ale soudit to moc nechci. Vztahy se lehce urovnaly a já už mu nepřeju nic zlého... (ale byla doba kdy jsem ho opravdu nenáviděla) teď mu přeji jen ať jsou spolu spokojení a máma ať má klid ( vídáme se s nimi jednou ročně a ani na narozeniny synů nikdy nepřijedou ač jsme je zvali...). Mě to dalo to, že jsme se nikdy nechtěla vdát, můj manžel to věděl a o ruku mě požádal až potom co jsme si spolu pořídili děti, dřív to raději vůbec nezkoušel. Tak ve stručnosti pohled někoho kdo v podobném vztahu vyrostl. Takže za mě - pokud nemá snahu se změnit a nestojíte mu za to, tak pryč od něj.
@bara88 Ze se nekdo cpe sladkym je jeho problém, ale kdyz nekdo huli, tam otravuje zivot vsem okolo. Silnej kurak smrdi na sto honu, a i pokid nekouri doma, smrad z nej je vsude, clovek by se poblil.
Jinak si to precti pořádně, rozhodne neresi zdaleka jen koureni,ba ani ho neresi nejvic.
Mě jen zaráží jedna věc - před svatbou nekouřil a choval se zodpovědně? Jste spolu 12 let.. jako dítě rozvedených rodičů jsem si chlapy hodně testovala a hodně řešila, jestli nemají nějakou vlastnost, která by mě časem štvala. Na zábavu fajn, ale otce dítěte jsem si sakra dost vybírala, aby mé dítě rozvod nezažilo.. uvidíme, zatím jsme 13 let bez hádky, snad to ještě minimálně dalších 13 vydrží 🙂 Pozdě bycha honiti, vím, v tuto chvíli jde o to se rozmyslet, držet někoho v křeči, snažit se předělat, nebo jít od sebe? Vím, těžké, ale v tom ti fakt nikdo neporadí..
@alicezakova Od zacatku vztahu je sobec,nezodpovedny a lenoch a stejne sis s nim udelala dve deti?Vsak proc by se snazil kdyz mu to stejne projde.
@alicezakova Co se stalo o Vánocích, kdy se to vyhrotilo?
Asi bych mu řekla, že jsme se v minulosti domlouvali, že budeme chodit na párovou terapii, ale nikomu to nebudeme říkat. Nicméně nyní nemáš potřebu něco tajit před rodinou. Takže já bych mu řekla, že řeknu rodině, že chodíme na párovou terapii, ale nechtěla bych, aby mu domlouvali. Jako není malý dítě, i když na mě působí hodně dětinsky dle toho, co píšeš. (Radši budu v práci, tam mě mají všichni rádi). Není problém, že k němu i všichni přistupujete jako k malému dítěti?
On se nezmění pokud nechce a pokud má pocit, že je na něj vyvíjen tlak, aby se změnil, všichni ho kritizují (hlavně ženy), že je špatný, tak se akorát zatvrdí a nic s ním nehne.
Být matka samoživitelka není žádná sranda, takže chápu, že nechceš být sama. Já bych asi začala pracovat na sobě, abych si nenašla jeho kopii a časem podala žádost o rozvod a přestala bych ho kritizovat, nikam to nevede.
Co se týká vztahů, mám moc ráda knížku 5 jazyků lásky od G. Chapmana.
V ramci te terapie, uz to tu nekdo zmiňoval, bych (klidne po doh9de s terapeutko7, at ona nekoho doporuci, nebo jen na cas) zkusila jeste chodit k chlapovi. Pokud ten Tvuj ma takovy problém se zenami (a lze to i chápat a optiku mame obecně fakt trochu jinou), tak mu terapeut-muž můze vic sednout,bbude mit stejnou zwkladni optoku, Tvuj muz nebude mit a priori pocit utofne zenske, ci je spojenec te mojí, rpotoze zenske..... Ale taky, a hlavně, ten chlap s nim muze a bude mluvit jinak - a.je vetsi sance, ze to k Tvemu muzi dolezne tak, aby z toho aspoň neco vnímal. Nebude mit dopredu ten blok, co ma u zenske. Na způsobu, jakym kdo ke komu mluvi, záleží velmi, a muzi spolu mluvi jinak nez kdyz mluví se zenami. Terapeutka muze byt skvela, ale pokud Tvuj muz ma problem se zenami.... klidne at ho najde a vybere.... Kdyz je ochoten nekam jit, zkusila bych jeste toto.
My s vami nezijeme. Na zaklade kratkeho shrnuti se to rozhodnout neda. Ale obecne povazuji slusny rozvod za lepsi reseni nez dlouhodobe trapeni. Pokud vam manzelovo chovani nevyhovuje a on se menit nechce, tak se trapite. Zbytecne.