Rozvod ano nebo ne?
Zdravím všechny diskutující. Jsem 35letá máma 12leté dcery. Manžel má 39 let a jde o to, že manžel kromě hraní na kytaru, ježdění na zkoušky a chozeni do práce neudělá vůbec nic. Nejraději by byl slavný a každý víkend by chtěl hrát, naštěstí tak slavní zatím nejsou, ale děsí mě to, že až k tomu dojde tak on se mě ani nezeptá jestli mi to bude vadit. Jemu jde jen o něj. Doma nepomůže s ničím po příchodu z práce jde spát nebo jede na zkoušku a vrací se kolem 21. Pustili jsme se do rekonstrukce rd, ale tam taky nejde a všechnu práci musím platit. Ale na druhou stranu, kdyz mu zavolá nejaký kamarád , ze potrebuje pomoc tak jde bez řečí. Brble jen na mě pokud chci něco já, to nemá nikdy čas nebo se mu prostě nechce. S dcerou chodíme všude sami doma dělám taky vše sama. Do práce chodím a musím vše stihnout. Když mu to řeknu tak on žádnou chybu v sobě nevidí a měnit se nehodlá mi řekl. Pak si říkám, že když vše zvladám sama tak můžu rovnou zůstat sama.
Mám to doma podobné, akorát manžel pracuje a já pracuji doma, takže taky dělám skoro vše sama. Manžel přijde domů z práce a usedne k počítači, kde je celý večer. Jediné chvilky spolu jsou u nás sledování seriálu u večeře, občas drobnější debata o tom, co jsme dnes dělali a sem tam nějaký výlet nebo grilování na zahradě. Takže jsem taky většinu dne sama a co si sama neudělám, to nemám. Dělám 99% domácích prací. Když po něm něco chci, taky to většinou končí brbláním (ale udělá to), ale stejně to musím kontrolovat, protože třeba nechá mlíko celou noc na kredenci a podobně.
Ale to, co máme, jsem musela hodně odiskutovat, protože jinak by opravdu po práci i o víkendu dřepěl u počítače a o mě se nestaral. Museli jsme o tom mluvit. Je možné, že jsi o tom mluvila, ale ne dostatečně rázně. Myslím, že když manželovi řekneš, že s tím musí něco udělat, protože tě jinak ztratí, že jsi sama a už pro tebe není velký rozdíl být sama i bez něj, že se nad tím zamyslí a jestli mu na tobě záleží, tak s tím něco udělá. Pokud mu na tobě nezáleží, vzah se rozpadne asi tak jako tak, ale aspoň budeš vědět, jak na tom jsi. Ale je dost dobře možné, že to, co dělá je jen pohodlnost a zvyk a prostě mu nedochází, že potřebuješ nějaký čas s ním.
Právě že on si zvykl nic nedelat nic nevyřizovat a nic neřešit. Když mu něco řeknu ať udělá stejně to neudělá, protoze to je zenska prace, ale mne uz spoustu lidi rika, ze u nas jsem chlap ja. S manzelem jsem od svych 16. let A ted uz se mu bojim i neco rict nebo po nem neco chtit, protoze stejne rekne ne.
@andromeda2004 A mam si prý taky najít koníčka, abych se nenudila. Je prý moc utahaný z práce tak už se mu pak nic nechce tedy pokud nemaji zkousku to jede. Nezbyde mi nic jiného než dodělat ten dum sama a pak se odstěhovat. Veděla jsem hned od zacatku, ze s nim nemam do te rekonstrukce jit, ze bude vše na me, ale porad jsem doufala, ze se to zmeni. Jemu se libi na byte, tam nemusi nic delat o nic se starat.
Ahoj. A on byl takový celou dobu? pokud ano, tak se divím, že to řešíš až teď. Nebo se nějak radikálně změnil až poslední dobou? Vždycky jsi po něm chtěla, aby ti doma pomáhal, a on to bojkotoval? nebo se tvůj přístup změnil až teď? ono taky dost záleží, jak jsme si ty chlapy vychovaly od začátku, nicméně jestli se takhle chová celou dobu, tak se divím, že s ním ještě jsi. My jsme loni koupili RD a je kolem toho práce jak na kostele, sama bych to rozhodně nezvládla a chlap to ví a musí taky kmitat.
Pokud se nehodlá měnit, tak asi ani nějaká poradna nemá cenu. Možná si můžeš ty zajít sama někam se pobavit, s někým nestranným, může ti to pomoct otevřít oči a hodně věcí si uvědomit, hlavně svou cenu. I když podle tvé poslední věty si asi začínáš uvědomovat, co pro tebe bude lepší. Takový život musí být hodně vyčerpávající, tak přeju síly, aby ses rozhodla ke své a dceřině spokojenosti. On bude jednou ten, který bude litovat, že o to všechno přišel. Držím pěsti!!!