Rozvést se s manželem?

Ted jsem nemocna a manzelova pomoc naprosto zadna. Konecne jsme dostaveli vysneny dum na vesnici. Budeme spolu 10 let a ja mam pocit, ze mu jen ustupuju, at ma cas na privydelek. Porad si rikam, jeste tohle dodela a ja zacnu taky zit. Prijde mi, ze se mu obetuju. Ztloustla jsem o 20 kg na 80 kg a moc o sebe nedbam. Stres resim pojidanim sladkosti. Konicku jsem vsech nechala. Nikde nechodim jen asi 3 rocne posedet s kamaradkami. Dneska manzel prisel s tim, ze ode dneska zacne behat. Neni mu to vubec blbe, kdyz jsem nemocna. Mohl by to odlozit.

A ja si rikam, jestli s nim nepromarnim svuj zivot, kdyz nejsem stastna. Ale zaroven bych prisla o to co jsme vybudovali. A vim, ze bych se musela delit o syna.

@lufulie A neni to trochu malo? Zivot je jen jeden.

Jediná rada je začít pracovat na sobě. A vše si pořádně promysli. Jen tak odejít? Co malej? Jak bys to zvládla finančně? Vyplatí tě? Atd? Rozvod bych brala jako poslední možnost. Nejdřív bych se smířila se situací a vzala vše do svých rukou. Cvičit, vzdělávat se a bavit se dá i s dítětem.

Zkusila bych se zase o sebe začít starat, najít si koníčka, třeba začít cvičit.. prostě něco, co tě baví
Syna zkusit dát do nějakých jeslí? Když tchánovci nepomůžou nebo si najít společnou zábavu.
Taky jsem poslední dobou byla vycuclá z celýho života a tak jsem začla aspoň doma cvičit, zajímat se o sebe a je mi líp.
Malýmu je rok a půl tak ho zatím nemám kam dát a je strašne fixovanej😃

Nepomohla by manželská poradna, nebo jenom psycholog pro tebe? Jako nemáte spíš problém v komunikaci? A musí mít manžel ten přívýdělek? Stavba domu je náročná, šáhli jste si na dno, odcizili se, ale jako první bych začala na vztahu a komunikaci pracovat.

@fandysek_1 Dum nas vysel na 6 mil. Z toho pulka byla nase. Asi by se prodal za vic. Takze pocitam, ze bych dostala 2,5 mil. Takze bych neco mela. Bydlet muzu u rodicu ale taky to tam neni idealni. Jinak mam rodicak. Manzel je dobry kamarad ale manzel hrozny. Chodi kazdemu zadarmo pomahat. V tehotenstvi zrekonstruoval rodicum dum a ja byla porad sama. Uz z nej nemuzu. On se nezmeni a ja uz takhle odmitam zit dal.

A není to o tom že teď jsi prostě moc vyšťavená (psychicky i fyzicky) a jde jen o to se zas pomalu dát do normálního života? Přece jen stavba domu je náročná...Tvůj manžel má práci a přivýdělek, tipuju že to dělá kvůli vašemu rodinnému rozpočtu abyste se měli dobře. Tam bych potom chápala že doma už toho moc neudělá. A pokud ty jsi normálně doma na rodičáku...Zkuste si s manželem sednout, v klidu popovídat, nic si hlavně nevyčítat. Přece by byla škoda zahodit manželství s malým dítětem a čerstvě dostavěným domečkem kvůli nějaké "chvilkové" krizi.

@levandule_k Nemame jeste dovybaveny dum hodne namtoho jeste chybi. Asi to dela pro nas ale kdyz mu reknu,ze by to mel omezit, tak mi rekne, ze se snazi pracovat rano a vecer. Ale to, ze je pak unaveny a jen cuci na tv. A ani se nevenuje malemu, to uznevidi.

Typicky priklad toho,kdyz se dostavi dum,tak se dva rozvedou,protoze jsou uplne hotovi...
Meli byste si udelat cas je pro sebe aspon jeden den v tydnu a meli byste mit na ten cas hlidani pro maleho...jinak ti doporucim taky jit a vypadnout ven,at at stara pul den chlap,klidne 1-2 x do mesice,ale prijdes na jine myslenky,taky az ti skonci rodicak bude to jine,jeste bych pockala,co te tlaci,je nekdo jiny?

A seš si jistá jestli by chtěl prodat nový postavený dům, který sám postavil? Ty to máš hrozně jednoduše nastavené, ale on se vás asi jen tak nebude chtít vzdát. Znám tyto stavy a myslím si, že bys měla na pár dní jet k rodičům a vše si v klidu promyslet. Ono to s jiným chlapem bude dost podobné a za pár let budeš řešit to samé.

Podle meho jsi vyhorela, malé děcko, stavba, chlap v čoudu, pořád dokola, ukludit, vyprat, udělat a furt.. Jediny řešení je ten kolotoč přetnout - ALE ne rozvodem. Manželství se dá většinou opravit, pokud je snaha. Dělej kroky, krůčky - psycholog pro sebe, třeba rivnou z manzelske poradny (můžeš chodit sama, i bez muže). Nepřežírej se (to by rozvodem samo nezmizelo, vic choďte delší trasy s klukem. 1x týdně buď sama, třeba 3h (i kdybys měla sedět za dědinou v autě, aspoň by v tu chvili nebyly povinnosti. Bude jaro, zahrada, kolem domu kvitka, to taky pomůže. Kup si Magnezko, třezalku..

Nebo běž do práce

Přijde mi, že to první, co bys měla zajistit, je psycholog pro sebe - dost to zavání depresemi nebo syndromem vyhoření nebo obojím.

Buď ale ráda že máš chlapa co se snaží zabezpečit rodinu. Jsou taky chlapi co nepostaví barák, co se nepostarají o rodinu jak finančně, tak ani doma s ničím nepomůžou, nepostarají se o děti, a ještě mají třeba milenky...

Já v poslední době četla jednu hodně zajímavou knihu, s názvem Supermatky nemusí být šílené od Eve Rodsky. Když se na ní podíváš a zaujme tě to, zkus si ji třeba sehnat a přečíst. A přemýšlet. Může tě inspirovat ke změnám.

Věřím, že až půjdeš zase do práce, mohlo by být lépe. Já byla na mateřský taky vyřízena, celkem 5,5 roku, dvě děti, chlap pořád v práci, také jsme stavěli, všude bordel, hádky kvůli úklidu a kdo toho dělá víc... teď už chodím půl roku do práce, obe deti do školky a jsem konečně zase šťastná. Člověk v práci přijde na jiné myšlenky, užívá si pak víc čas s dětmi, i se toho s nimi da už víc podnikat... za mě byla mateřská fakt dost psychicky narocna, a to jsem měla kolem sebe téměř denně kamarádky, vymýšlely jsme plno akcí a výletů...ale uteklo to a zase se citim skvěle a jsem stastna, i s chlapem je zase vše ok.

10 let jsi "mu" ustupovala, protože jsi z nějakého důvodu neviděla sebe jako důležitou - změna bude tedy těžká. Ale ne nemožná. Taky bych začla psychologem. Je to vynikající podpora ve správném životním směru.

Rozvod si nech jako poslední řešení.Na to je času dost.
Zkus se začít věnovat sama sobě.At pan manžel jedno odpoledne nebo večer je že synem a jdi do kina nebo plavat nebo na nákupy.
Najdi si práci nebo brigádu.
Udělej si se synem vlastní program např.navsteva kamarádky,plavání,kino, divadlo.
A uvidíš jak to půjde dál.Zkus mu říct co Tě trápí a zeptej se ho jestli mu sex nechybí nebo proč spolu nespíte?

Já teda svým názorem možná pichnu do vosiho hnizda, ale prosím, neberte to špatně 🙏
Zaprve si teda nemyslim, ze prarodiče jsou jakkoliv povinni hlídat vnoučata. Proste nejsou. Pokud hlídají, je to super bonus, ale nemůžete se kvůli tomu zlobit.
Druha věc - dům jste předpokládám chtěla taky, ne? Takže vyčítat teď manželovi, ze byl vecne pryč je trochu nefer. Zkusila bych se na to podívat i z muzovo pohledu - určitě nemá privydelek jen tak z legrace, ze by chtěl pracovat víc. Proste bere zodpovědně to, ze mate hypotéku, kterou musíte splácet. Mám dojem, ze my ženy na mateřské někdy zapominame na to, ze muž je ten, který celou rodinu táhne finančně a ze pro nej to jsou nervy.
Tím nechci říct, ze já to tak nemám/nemela jsem. Museli jsme si s mužem sednout a promluvit si poradně. Vylezlo z nej, ze v noci nespi a strachuje se, abychom zvládli poplatit všechno, co je potřeba. Já to tolik neprozivala.
Takže bych možná začala tím, ze vím, kolik toho manžel na hrbu má, ale ze si Vy prijedete nedocenena a pak se pobavit o tom, co by šlo/neslo změnit.
Ale myslím si, ze tohle není důvod k rozvodu. Posílám sílu♥️

Ten sex je spis z me strany. Jsem unavena a manzelova predehra, je to, ze se jen zepta jestli chci sex. Ma to skoro vzdycky reknu, ze ne, at me neotravuje. Jinak je sex docela fajn, jen mi chybi predehra a cas. Maly se v noci budi.

Vim, ze se mam dobre. Nechci byt nevdecna, jen se uz proste tolik nechci honit. Myslela jsem, ze az dostavime dum, ze se neco zmeni. Mate pravdu, nejdrive se musim zmenit sama. A venovat se i sobe. Jen me to tu nebavi, porad sama a unavena. Bydlime na vesnici, kde ziji manzelovy rodice a ja tu nikoho nemam. Jen jednu spolecnou kamaradku, ktera ma ovsem 3 deti. Takze se vidime jen malokdy. Nejsem na to zvykla, doma nas bylo vzdycky hodne. Mam jeste 3 sourozence.

A říkám, že bych v takovém vztahu nebyla ani omylem. Jestli takový vztah nekomu vyhovuje, tak ať.. Ale tobě se to evidentně nelíbí a já te naprosto chápu. Takže buď přistoupí na manželskou poradnu a budete na vztahu pracovat, nebo se pomalu zařizuj sama - směrem od něj. Píšeš, že život je jen jeden a že ho v takovém vztahu prožít nechceš. Naprosto tě chápu, taky bych nemohla žít vedle človéka, který sice postaví barák ale jinak si me neváží, nebaví se se mnou, nespí se mnou.. NE NE a ještě jednou NE!

@martinka_33 tak já třeba taky ne, a já se taky rozvedla, ale tady z toho nelze do detailu vidět, jestli skutečně on na vztahu pracovat za žádnou cenu nehodlá. Jeví se to, že asi mají problém si věci vykomunikovat (a není to snadná situace, ona je vyřízená, cítí se přehlížená, každý by byl v takovou chvíli emotivní - jenomže emoce často komunikaci škodí) - tak proto je dobré nesahat hned po odchodu.Z toho co zakladatelka popsala, tak si zvykla upozaďovat sama sebe a okolí to holt tak vzalo, ale samotný odchod nezpůsobí, že se jako mávnutím proutku najednou naučí hledět na sebe a "neobětovat" se...

Největší zkouška pro pár, je dítě a postavit společně dům. Tak se pak vidí jak silná láska je a zda vydrží i v tom "zlem".
Ano, jsi vystavena z domu, ale vem si, že tvůj muž taky. Dřeli jste oba. On má dvě práce, ty jsi doma na rodicaku se synem. Měla by ses nad sebou zamyslet a teď to nemyslím ve zlem.
Sedněte si spolu jednou večer až uspis malého. Vypni tv, sedni si naproti němu a řekni mu přímo do očí vše co jsi napsala nám tady.. musíte spolu mluvit. Pokud jsi tohle nikdy neudělala...nevíš jak se cítí on. Jestli mu je to jedno, zda je taky k.o nebo ho to prostě nezajímá.
Choval se takto stejně i přes dítětem, před postavením domu? A co ty? Byla jsi stejná předtím jako jsi teď?
Oba dva máte podíl viny na tom jaký vztah teď mezi s sebou máte. Ty jsi stloustla, na všechno kašleš, nemáš žádné koníčky a nechceš už nic dělat.. co když tohle řekl i on když vidí tebe, nebo toho má prostě už taky dost?
Musíte spolu komunikovat..
Já jsem si takto posadila bývalého manžela 3x. Po první rozmluvě řekl, že začneme oba makat, že se bude snažit..do týdne vše znovu.. znovu jsme si sedli, zase sliby, nic.. potřetí jsem si s ním sedla a řekla mu do očí, že končím. Nedělal nic.. uvědomil si vše až jsem podala žádost o rozvod a to zacal fnukat u mých rodičů..
Jenže já měla dvojčata, on byl od rána do večera pryc. Když přišel domů, utíkal ven a nepomohl s dvojčaty vůbec.. a když mi přišla pomoct mamka, měl blbe řeči. Pak mě začal buzerovat, a určovat mi kdy mam přát, vařit, žehlit..kvůli nočnímu proudu..když jsem chtěla koupit novou sedačku do obýváku, chtěl po mě půlku..že nemá peníze. Dovolenou koupil s tím, že jsem musela.pulku za sebe zaplatit. Prostě už jsem to nedala psychicky. U soudu jsem se dozvěděla že měl další dva tajné úcta a na něm miliony. On ředitel firmy..
Prošla jsem si náročným obdobím, ale nelituji toho, protože jsem to nevzdala jen tak hned.. vložila jsem do nápravy úsilí a snažila se.
Nešlo to. Dnes jsem šťastně rozvedená a mám roční dceru s nynějším mužem.
Stát se může cokoli, ale nejdůležitější je prostě komunikace. Musíš to začít řešit s ním a hned.

Ano, zima je táhla, dlouhá, doplň vitamín D, začni cvičit a zdravě vařit, to s 2,5 letým není problém. Neřeš bordel na domečku ale sebe. Vem dítě, zajeď do města do kavárny s dětským koutkem, nebo do herničky trochu pokecat a vypadnout ze zapadákova. Nedělej unáhlená rozhodnutí, v létě to snad kolem domečku bude fajn. Přečti si knížku 5 jazyků lásky, možná pak spoustu věcí pochopíš a začni na sobě pracovat, rozvodem se nic nevyřeší, naopak ti vyroste tisíc nových problémů. Jo a s dalším dítětem bych počkala, ale to doufám chápeš.

A co presne nechces promarnit? To, ze mate decko a starej ma 2 prace, aby vas uzivil, splacel hypoteku, abys nechrapala u rodicu nebo pod mostem, byli ve vlastnim a nebo nechces promarnit to, se muzes bydlet ve 2 +1, oprasovat keramicky slony a mit svoji 40m ctverecnich rutinu s pravidelnym pichem? Jenom se drze zeptam, stavis ten dum? Zavadis rozvody, elektrika voda, vsechno padne jak ze zurnalu? Asi tezko. Nekdy staci bejt "nerozezranej" a myslet na budoucnost. Hodne stesti, at to ustojite

Tvl, ja se malem rozvedla a to jsme jen prohazovali pokoj s kuchyni😅 Tyden jsem byla u mamy, kdyz svarove delali nejvetsi bordel a pak jsem to 14 dni rozdejchavala😂.

Opravdu zacni sama se sebou, neodsouvej se dal na posledni kolej. Vytvor a uhadej si cas sama pro sebe a delej pravidelne jen to, co te bavi a co chces ty. Aspon 1x tydne par hodin. K tomu vic pohybu, zdravy jidelnicek, a nejdyl za pul roku i sama uvidis zmenu, jak jsi spokojenejsi😘

Taky občas mívám takové pocity...stavba, malé děti, nekonečné povinnosti. Pak si přečtu jakýkoliv příběh na doniu a říkám si doprčic, tak mám zdravé děti, novostavbu, manžela, co nás zabezpečí a budu se tady utápět v sebelítosti proto, že mi nepomůže umýt nádobí? 😝 Promluvila bych s manželem, nevěšela se na něj s tím, že tam nikoho nemáš a že tě nic nebaví (to jakoby není jeho problém) - problém je ten, jestli s vámi chce tu rodinu vůbec tvořit. Jestli ano, ať si vyhradí např. 1 den z víkendu a 2 večery v týdnu. To snad zvládne, ne? A ty naplánuj výlety, návštěvy, společné aktivity a na té rodině zapracujte. 1 vecer v týdnu prostě oznam svou aktivitu a tu si drž. Časem i on určitě přijde s iniciativou, když si ten systém zavedete. Určitě bych se v téhle situaci nehnala do dalšího dítěte. Proč jako? Akorát ti to prodlouží agónii doma. Šla bych do práce, ať přijde mezi lidi a uvidíte za pár let, jestli pořizovat sourozence nebo co vůbec s vámi bude. 🤷‍♀️