Rozpory s mámou. Zažily jste podobnou situaci? Jak jste se s tím vyrovnaly?
Ahojte.
Jdu s takovým trápením. Můj brácha přišel s novinkou, že se svou přítelkyní čekají miminko, jsou teprve na začátku v 6tt, ale v rodině už to řekli. Naše máma už je 3,5 roku vdova, můj syn má 3 roky, taky jsem zrovna těhotná a mamka má už asi 2 roky přítele, z toho se vyklubal zazobaný blb (ale to je na jiné povídání). Celý život jsem hlavně já s mamkou sdílela její bolest a trápení, hlavně co se týče mého táty, nebyl to zrovna vzorný manžel a otec, takže vše co se mezi nimi dělo, jsem s ní sdílela, soucítila jsem s ní, někdy ani nevěděla že jsem vzhůru a poslouchám jak se hádají atd., nechtěla aby jsme se tím trápily, takže se snažila o to aby jsme to nevěděly, ale to jí moc nešlo 🙂 Když se syn narodil bydleli jsme všichni spolu už bez táty a mého EX (chlastal a ohrožoval nás, tak šel). No a včera nám brácha se švagrovou volají a že mamka jim říkala jak jsou hodní lidi a že jejich miminku závidí, že oni budou jeho rodiče, protože já s partnerem jsme na syna strašně Přísní a že je dobře že budeme mít druhé, protože prvorozený bude aspoň víc u ní. No dost mě to smetlo, popravdě jsem to na 99% čekala, ale bylo tam stále 1% kdy jsem doufala, že se Pletu. Co se týče výchovy mého syna, ano jsem přísnější, ale když vidím jak strašně ho rozmazluje a jako fakt nezdravě, když něco chce a nemá to hned tak jí praští a ona se mu ještě omlouvá, že mu to nedala hned, doma to nedělá, když je u ní, běhá kolem žhavého krbu a je to přece hrozná sranda, hlavně nejlepší je v malém baráku a bytě házet věcmi a hračkami a běhat vevnitř, kde je kopa věcí a nejednou už spadl a zázrakem minul skříň, topení atd., nacpe mu sladký, slaný a kopu hnusu a posadí ho k TV ,. Ale já jsem přísná, když jen chci aby uměl poprosit, poděkovat a aby si vážil tohoto dostane A když po milionté Neposlechne dostane na zadek (jedno plácnutí). Když je konečně zdravý tak s ním ona a ten její vůl začnou dělat kraviny a malej je druhej den zase nemocný 😔😭 Už jsem s ní o tom několikrát mluvila po dobrém i po zlém, dokonce i můj brácha s ní o tom sám začal mluvit, aby to nepřeháněla, jemu řekla že jejímu vnukovi je líp u ní než u mámy 🥺, Nebo přijde s pláčem a začne že sorry že žiju, snažím se o vás všechny starat, ale je toho moc a se svými problémy nikoho nechci otravovat atd,atd, a to mě vždycky hrozně rozseká, nedokážu jí vidět plakat nebo smutnou, rve mi to srdce, protože vím čím vším si prošla a snadné to nebylo. Syna si od smrti svého manžela totálně přivlastnila A ať udělám cokoliv, tak je to vždycky špatně. Už nevím jak dál, jediné co mě napadá, že prostě vnuky vídat nebude, protože mě nerespektuje, neposlouchá co jí říkám a nevěří mi. Strašně mě to bolí, jsem z toho hodně špatná, jsme nejlepší kámošky a stejně mi vrazí kudlu do zad 🥺 navrhovala jsem nenápadně i terapii, protože tátovo úmrtí nás všechny dost vzalo, ale o tom nechce ani slyšet. A co se týče našeho druhého potomka, který ještě není na světě, vůbec nejeví zájem, Pro ní existuje jen můj první syn a její syn (můj brácha). Nikdy jsem to neviděla, ale vždy byl brácha mazánek, ale dochází mi to až teď, kdy mám děti. Mám z rodiny jen ji a bráchu, prarodiče se o nás nezajímají a druhé prarodiče už nemám, ano máme s bráchou už i své rodiny A své rodiny milujeme a děláme pro ně co je v našich silách, aby byli šťastné, ale společně máme jen mamku a sebe. Navíc máma byla člověk, který nás vždycky podržel, vzájemně jsme se na sebe mohli spolehnout, vždycky jsme měli úžasný vztah, oboustranně a teď se tak strašně změnila, že jí vůbec nepoznáváme, hlavně na to má vliv i ten její chlap, co si jí kupuje a z nás dělá totální socky. Prostě to není ta máma, kterou znám přes 30 let, dokonce se mnou přestala i mluvit, nechce mi nic říkat, nic se mnou řešit, nemůžu s ní ani řešit normální situace, začne hned mlít o tom jejím chlapovi a mě totálně odbyde a už mě nepustí ke slovu, vůbec nic jí nezajímá. Stále mi tvrdí, že jsem celá tata, že jsem na syna přísná a že jí jen cepuju, tohle všechno mě strašně bolí, ale když jsem se snažila o tom s ní v klidu mluvit Bouchla dveřmi a šla si zapálit. Pak přišla a dělala, že se nic neděje. Neptám se co s tím, ale zajímá mě jestli jste se ocitli v podobné nebo stejné situaci a jak jste se s tím vyrovnali? Jsem hrozně zklamaná a bolí to, napadají mě myšlenky, že za to opravdu můžu já, hodně mě to trápí.
Tohle se těžko hodnotí z jedné strany, třeba by tvoje mamka tu situaci popsala úplně jinak. Co mě ale zaráží, proč ti brácha volal a tohle ti vykládal? Muselo mu být přece jasné, že tě to raní. Já bych si takovou věc nechala pro sebe a nežalovala na vlastní mámu.
No... Po precteni to pusobi, ze za to skutecne castecne muzes. Nemuzes porad zit minulosti, v minulosti jste nemeli s brachou rodiny, tys nebyla mama, tvoje mama babicka... Ona nemusi tva vnoucata vychovavat, byt prisna, ty naopak musis prijmout fakt, ze za vychovu jsi zodpovedna jen ty a urcovani priorit je v tvoji materske kompetenci. Tudiz je jeji rozmazlovani jeji komunikaci s vnoucetem a ty se do toho v podstate nemusis plest. Je zcela normalni a delaji to vsechny deti, ze se u pribuznych chovaji jinak. Reci matky o Tom, jak je mu u nich lip bych neignorovala, ale neprikladala bych jim vetsi vahu, jsou to jenom prazdne reci a urcite to nemysli doslova. Prvni vnouce bude vzdycky prvni, proto maji obcas prarodice stupidni kecy o Tom jaci jsou to chudaci a u matek trpi, protoze prave uz nemusi vychovavat 🙂 zmenila se Jim perspektiva, ale soucasne I Tobe. Uz jsi mama. Zkus neprikladat takovou vahu tomu, ze babicka se obcas vykeca a mladymu povoluje, soustred se na to, ze porad mas rodinu, na kterou se muzes obratit kdyby cokoliv. Babicky se navic cejti strasne urazene, kdyz se role obraci a my, coby matky, najednou urcujeme Co je a neni pro decka spravny. Co my o Tom muzem vedet, ze jo 😅😁
Jste obě dospělé, máte své životy, nemusíte být nutně nejlepší kamarádky a se vším se svěřovat. Nejsi za svoji mámu zodpovědná, za to, jestli je či není šťastná. Myslím, že by sis od ní mohla držet trochu odstup, aby tě nemohlo ranit, co ti řekne nebo neřekne. Žij hlavně svůj život a snaž se být na ní nezávislá, ať už citově nebo ohledně pomoci kolem dětí.
Ve vaší rodině se toho dodně událo. Umřel vám tatínek, maminka přišla o manžela. A to bez ohledu na vztahy. Pak jste vytvořila svou rodinu, přivedla dítě, teď přijde druhé. Syn se taky osamostatnil, čeká dítě s jinou ženou. Pro vás všechny to bylo velmi náročné období. Maminka se stala vdovou, babičkou a zase partnerkou. Vy manželkou, matkou atd...Každý ve vaší rodině prošel jak velmi težkou negativní zátěžovou situací (úmrtí), tak těžkou zátěžovou pozitivní situací jako je proměna na matku, babičku, otce, příchod partnera matky... Vše jsou to situace, kterých zpracování chce nějaký čas. Klidně můžete mít s maminkou různé názory na výchovu, ale vy jste matka a vy máte za ní zodpovědnost. Některé věci se časem utřepou, některé nikoliv. Maminka navíc je zainteresovaná současně v novém vztahu, který sytí její potřeby v jiných oblastech a který je trochu Vám proti srsti. Někdy je dobré si o tom promluvit za přítomnosti někoho nestranného. Protože může se stát, že i když jeden něco říká, ten druhý slyší zase něco jiného. A není to ničí vina. Možná každá z vás (maminka i vy) máje jinou představu o společném životě i o svých individuálních životech. Protže vy a vaše rodina máte jeden život a vaše maminka s přítelem má taky svůj život. A pak je tu ten třetí, společný - rodinný. Je dobré tyto vztahy - životy oddělovat a současně nějak uspořádat ten společný.
Já s něčím podobným bojovala dříve také .. mamka vnučce nakupuje neustále hračky, na co ukáže, to má a to i v jídle... Ani domluvy nefungovaly... Ale zase odepřít babičce a dědovi jedině vnouče, ani by mě nenapadlo... A víš co? Dceři je 8, davno pochopila, že toto funguje jen u babi a děda a doma funguje jak má a jak chci já, rozmazlená také není a když to tak vemu, není u našich denně, ale třeba jen 1-2x týdne, tak proč by si to neměli užít. Kdo ví jak dlouho tu budou a já si vzpomínám na své dětství jak jsem se k babičce a dědovi těšila, protože přesně tohle: tam jsem mohla upustit páru a dělat i nějaké ty doma zakázané věci a nemyslím si, že bych byla dnes špatně vychovaný člověk se zničeným zdravím .. ☺️
Tvoje mama neni tvoje nejlepsi kamaradka ale citovy vyderac a manipulator.Tebe citove vydira (promin,ze ziju) a syna vlastne podplaci a manipuluje s nim proti tobe tim,ze mu vsechno dovoli.
To je hodně komplikovaný vztah s mámou, prober to někde na terapii, protože tam je víc nezdravých věcí. Mámu nezměníš, ale můžeš změnit sebe.
Ona si z tebe dělala vrbu, terapeuta, kdy nebyla schopna řešit svůj vztah se svým manželem. Tvoje mamka je zodpovědná za svoje problémy sama, nemusíš je za ni řešit ani sdílet svou bolest, její partner není tvůj problém. Možná máš pocit, že ji před ním musíš chránit. Neuchráníš ji, pokud ona nebude chtít.
Dále, proč píšeš, jak moc je pro tebe důležitá, co všechno jsi s ní prožívala, ale zároveň ona dělá rozdíly mezi tebou a tvým bráchou a mezi vnoučaty, preference určitých lidí. Takže fakt pro tebe udělá všechno, nebo jenom když se jí to hodí, ale umí to pěkně prodat, takže žiješ s pocitem, že bys jí měla být neskonale vděčná? Zraňuje tě poznámkami, jsi celý otec.
Ty se snažíš nastavit pravidla, která vyhovují tobě, jí se očividně nelíbí, že si nemůže dělat, co chce, tak vytáhne výčitky, dělá ze sebe chudinku a brečí. Manipulace jak vyšitá.
Ten vztah vašeho "kamarádství" mi přijde hodně falešný.
Je jasné, že prarodiče nedělají vždy to, co chtějí rodiče. Já zas nemám takový problém, když prarodiče rozmazlují svoje vnoučata, ale dárky musí mít hodnotu, ne jen další bordelózní krámy, co se rozbijou při cestě z obchodu. Tuna sladkostí je špatně, není to zdravé, navíc velké množství cukru dětem neprospívá, jsou pak jak utržené z řetězu. A pokud blbnutí končí tím, že je dítě nemocné, zatrhnout to.
Budeš muset zapracovat na svém sebevědomí, svých hranicích. Ty rozhoduješ o výchově, ne ona. Ty rozhoduješ s kým tvůj syn bude trávit čas, ne ona a tvůj syn není její hračka. Já bych neřešila, že jí nebude děkovat, ale určitě bych řešila, jestli jí tunu sladkého/slaného a sedí u TV, to prostě ne. Chce ho, tak ať se mu věnuje, třeba si s ním staví dráhu, maluje, zpívá, tančí. Budeš muset přehodnotit vztah sama k sobě, aby tebou nemanipulovala a vytrvat. Když se sekneš a budeš jak zaseklá gramofonová deska, předvede ti řadu manipulačních technik. Budeš muset přehodnotit vztah k ní, nechat ji žít vlastním životem, i když se ti nelíbí a nenechat se jí zatahovat do jejích her.
Všem bych ráda poděkovala za váš pohled na věc. Každopádně mě to přimělo zamyslet se nad tím naprosto jiným pohledem. Její negativní postoj ke všemu se na nás hodně odrážel. Chápu, že prarodiče rozmazlují, ale jakmile vede dítě proti vlastním rodičům, je něco špatně. Hodně věcí co jste mi napsali mi začalo dávat smysl i ohledně toho jak nás rozdílně vychovávala a jaký nám nastavila vztah k našemu vlastnímu otci. Bude to pro mě těžké, mám jí ráda, ale asi budu muset "přestřihnout tu neviditelnou pupeční šňůru" a začít se naplno věnovat vlastní rodině a nesnažit se mamku pořád chránit. Přítel mi stále říká, že se ohlížím pořád více na ostatní než na sebe a to bude asi potřeba opravdu změnit a hlavně zase myslet na dobré věci a ne na ty špatné.
Tvoje matka je dospela, dela dospela rozhodnuti a ma za ne nest zodpovednost, ne jeji dcera a uz vubec ne nezletila dcera. Ze je "kralovna dramatu" je jeji problem a ten oboustranne dobry vztah byl asi spis jednostranny, kdyz te okamzite vymeni za chlapa, kteremu muze poklonkovat. Coz uplatnuje i na vnuka.