Rozpad vztahu

Vzdy pravdu, umerne veku.. zadny pohadky, pravdu.. ted to vezme.lip, nez za 3-4roky v prvni puberticce.. a tobe se strasne ulevi a stastna mama je nejvic.. o tatu neprijde, takze tohle neres..

Zkus rozchod brat jako posledni reseni, kdy jste vyzkouseli vsechno. Moc dobre vim, o cem mluvim, nerikam tu zadnou teorii. Taky jsme se placali v hroznych srackach. Byla jsem presvedcena, ze jedine rozchod nam pomuze. Nakonec jsme sli cestou psychologa a parove terapie. Diky tomu jsme si v sobe vyresili spoustu veci, ktere tu nasi krizi zpusobily. I kdyz jsme tenkrat byli uplne na dne, tak jsem strasne vdecna, ze jsme si tim prosli. Hrozne nas to posililo. Me teda urcite. Stojim na vlastnich nohach, mam vetsi sebevedomi, umim si rict o pomoc, umim si rict, co potrebuji a hlavne uz nejsem ten chudacek, ke kteremu je svet nespravedlivy. Stesti mam pouze ve svych rukach. Kdyz totiz si ty sve niterne problemy nevyresite a rozejdete se, nabali se na to dalsi rany a krivdy spojene s rozchodem a doopravdy si tim svou dusi nevylecite. Kdyz si pak najdes noveho partnera, je velice pravdepodobne, ze se ti bude dit to same, co se ti deje ted.
Drzim ti moc palce.

@exbordelar věř že tomu tak opravdu je poslední rok...řešení jsme hledali na všech stranach jen ne teda u těch odborniku...s tím si ale.myslim že nám nikdo nepomůže...protože já sem normální holka asi trochu flegmous a on je naprostej magor co se týče úklidu..Jasně takovej byl vždycky ale tím že nebylo dítě bylo doma pořád všude všechno uklizeny,nikdo nic nikde neopatlal a neměl žádné omezení...dítě smenchteli oba dva já asi víc táhlo mi na 30 a hodiny tikali o sto šest takže sem si negativní věci nějak potlačovala a říkala sem si že to zvládnu i když vím že mít s ním dítě bude hodně těžký...ovšem to co prožívame teď sem fakt nečekala...s dítětem musím trávit čas pouze v kuchyni protože chlap má fobií z toho že v obýváku zničí televizi..když si š ednu na gauč musím ho pak valeckovat abych z něj vyčistila vlasy,bordel z ponožek atd.kaudy den luxuju celej barák i přesto že půlka nevyužívá...prostě si připadám jak totální magor a nesnáším to tady.to že dítě nesmí po bytě chodit s krupkama a jíst jen u stolu o tom nemluvím ...sex už mám jako povinnost protože musím aby byl klid..jakmile jeden den nic není je zle a mám peklo..je logicky že před dítětem si ovšem mohl užívat jak chce a kdy chce.po porodu se moje chutě změnili,spoustu věcí mě bolí a je mi nepříjemných..on není tolerantní neváží si mě a nerespektuje..všechno musí bejt podle něho..nemůžu si ani být ozdobit ci vybavit podle svého gusta...sem s ním 10 let ..a popravdě nechápu jak někdo může bejt tak blbě a dobrovolně si takovýho chlapa vybrat do života...já ho vždycky milovala i s těma chybama co má ..kdežto on mě nikdy nebral takovou jaka sem a pořád se mě snažil a snazi měnit...došli mi síly..nechci to úplně skončit sme rodina z nějakýho důvodu ho nedokážu opustit a odejít..nejde to...ale už nevím jak dál jak to změnit...bohužel nejsem perfekcionista a vyleštěnéj barák nonstop mít nedokážu kort když sem porad ponizovana že nic neudělám pořádně,nebo to neudělám vůbec...všechno pořád špatně...ještě podotýkám že on uklízí snad pořád...velký úklid baráku děláme společně kdy on uklidí větší část a vytre

@exbordelar s tím, jak jsi napsala,že se jí bude dít to samé v dalším vztahu, nesouhlasím. Proc by mělo? Možná je větší část problému na jeho straně. Pokud je to magor na úklid, tak se nedivim, že nemůže dýchat v tom vztahu. Možná se jí uleví. Samozřejmě by měl být rozchod až poslední možnost. Vždycky tím bude trpět to dítě a ty začátky jsou nejhorší. Sama jsem se rozešla s ex,když malymu byly 3 roky. A ptal se, jestli nemuzeme bydlet s tatínkem, proč s nim nebydlime. U toho plakal. Ale teď už mu je skoro 8 a chápe proč to tak dopadlo, protože to co dělal ve vztahu mně, tak dělá své přítelkyni. A syn to vidí, že některé chování není ok.
Proč by měla teda trpět, pokud ten chlap stojí za hovno a ona se má trápit a žít v tom kvůli dítěti. Já jsem v tomto asi sobec a upřímně jsem šťastná, že jsem odešla. A teď mám skvělý vztah bez hádek, výčitek, bez urážek.... A nic z předešlého vztahu se v mém novém vztahu neopakuje. A jsme šťastní všichni včetně syna. A to vím, ptám se, povídáme si, zda je spokojený, jestli by chtěl něco změnit. A ne nechtěl.
Dítě to zvládne, pokud to zvládne ta máma.

@anonymmm88 díky...když zvládnu sebrat síly a odejít,zvládnu pak všechno...to vím...sice to bude chvíli trvat než se z toho psychicky zmatorim a smirim se s tím že ten kluk toho tátu bude hledat atd...ale snad to zvládnu...on je takový manilupolator i tak trochu...ten rozchod už tu byl několikrát ale vždycky sme to nějak ustálí protože ty jeho řeči že sme rodina,že chce abysme tady byli že bysme se měli snažit atd...ale on vidí chyby pořád jenom ve mě já sem ta špatná co to všechno ničí protože sem flink..já to ničím protože nemám chuť na sex denní dene dvakrát...já sem ta špatná protože sem večer unavená a chci třeba v deset nejdýl v jedenáct spát...k dobrému sexu já potřebuju zažívat něco hezkého i před tím a ne mít sex jenom z povinnosti jako že musím...já nevím jak to prostě všechno popsat...potřebovala sem to ventilovat ven a asi se vypsat...kamarádky zas az tak dobře nemám kterým bych tohle svěřila vždycky vědí tak polovinu..stejně tak jako moje rodina...ta přítele úplně nesnáší od samého začátku protože je to ten tip co si myslí že sežral Šalamounovo hovno...

a nešlo by se přestěhovat co nejblíž k němu, aby se s malým mohl vídat co nejčastěji? To jsem si vždycky myslela, že udělám já, až se rozhoupu k rozchodu - bohužel to úplně nedopadlo :-/

@suzanna123 určitě bych se neodstehovala nikam daleko...chtěla bych zůstat ve stejném městě už jen kuli školce,hlídání,mám tu práci,rodinu a všechno poblíž...mě spíš hrozně hlodají ty myšlenky co se mu asi bude honit v hlavičce,když bude chodit k tátovi proč jen na návštěvu,proč už tady nebydlíme a já nevím...asi si to možná všechno komplikuju jsou dny kdy je chlap v práci z cely týden a malému to nějak nevadí jen se po něm pořád pta pořád o něm mluví a když přijede tak se od něj nehne na krok...jako že by z něj bych chlap nějak odvarenej to nemůžu říct..jasně má ho rád,hraje si s ním všechno ale nikdy mu před ničím nedal přednost...třeba když po 3 dnech v práci přijede domu malej k nemu hned běží chce chovat všechno mu ukazuje a vypráví..a on?on mu řekne počkej zachvili já si nejdřív musím uklidit věci...takže dítě odstrčí a teprve až když má vše uklizený,umyty atd tak se pak věnuje dítěti...odstěhování se od něj by bylo pro nás všechny(aspoň teda pro mě a pro partnera) dle mého názoru nejlepší ....ale nějak to nedokážeme ...nebo nevím...on mi pořád říká jestli se ti tady nelíbí tak bez nikdo tě tu nedrží...a pak když už se teda rozhodnucze jo že jdu nastane situace kdy říká jestli to myslím vážně,že není návratu ze nechce abysme odešli atd...tak já vždycky vymeknu a řeknu si že to zvládnu že se budu snažit aby bylo vše ok...je že pak někde najde od kluka něco opatlaneho čeho já si třeba nevšimnou(nejsem dítěti za prdeli 24h denně) a hned je scéna proč to neuklidim atd ..🤷a takhle je to pořád ..už fakt nemůžu ale zároveň ...

@suzanna123 on si určitě nějak extra brát nebude protože není ten tip otce co by s ním ráno vstával...co by se s ním zabavil na celej den...chodím na brigádu 4x v měsíci na 12 h a nebejt moji mami tak sem úplně v prdeli a neodpocinu si snad nikdy...jak říkám v první řadě a na prvním místě on jeho potřeby,jeho klid a svoboda a pak teprve ostatní...to mu nemám za zle každý měl především myslet sám na sebe...ale to mi mami máme asi nějak jinak postaveny...a on to přehání...

Tak ho sprdni, ze te nema co buzerovat. Ze jsi dospela svepravna osoba a jestli se mu to nelibi, tak at si tu kliku vylesti sam. On potrebuje od tebe citit jasne hranice. Kdyz vetsinou sklopis usi a mas strach z toho, ze bude nastvany kvuli smitku na podlaze, tak si bude myslet, ze je v pravu. Ty musis dat jasne najevo, ze takhle ne. Ale to musis mit ujasnene ve sve hlave, a na to je prave dobry ten psycholog, ktery ti s tim pomuze. Rozklicuje v tobe, proc vlastne se sebou nechavas takto zametat, kde se v tobe bere to, ze ho musis poslouchat, ze mas strach, ze bude delat dusno, proc se sama za sebe nepostavis, proc delas to, co ti rekne, i kdyz te to neskutecne omezuje. Pokud si clovek bude porad myslet, ze az se ten druhy (okolnosti) zmeni, pak bude teprve stastny, tak toho stesti nikdy nedosahne. Jak jsem psala - stesti mame pouze ve svych rukach a ve sve mysli. Nikdo jiny za nas osud nemuze. Jen my sami.
Az si tohle clovek uvedomi, pak zjisti, ze je neskutecne svobodny 🙂

@exbordelar máš určitě pravdu a je to tak jak píšeš....jakmile nastane situace kdy on přijede domu dřív než tak sem už ve stresu co kde zase na jde za co dostanu vynadano co se mu nebude líbit. ..takhle já žít nechci...v neustálém stresu a nervech co se bude dít...

Pokud byste spolu měli zůstat, tak na tom musíte pracovat oba, ne, že ty se všechno, co ti vadí, naučíš snášet. Tohle lepší nebude. Co se malého týče, člověk má vždycky obavy, jak děti snesou změny - a ony je pak snáší překvapivě dobře. Tohle je podle mě vždycky těžký krok a člověk potřebuje hodně odhodlání, aby to udělal. A vždycky bude mít spoustu dobrých důvodů, proč to nejde, ale evidentně sama víš, že lepší to nebude a jednoho dne to uděláš, tak proč tu náplast nestrhnout hned? Držím palce!