Rozpad manželství po dokončení stavby rodinného domu. Máte zkušenost?
Ahoj, ráda bych se Vás zeptala, jestli se některé stalo, že po nastěhování do nového (vysněného ) domečku se Vám rozpadl vztah? S manželem jsme spolu 16 let, z toho 4 roky manželé, máme 3 děti - syn 7 let má PAS, dcerka 4 roky a synek 10m. Manžel stavěl dům téměř sám, trávil tím posledních 5 let, kdy s námi byl jen v neděli odpoledne, a týden či dva o prázdninách na dovolené, v době covidové jsme ani na dovče kvůli těhu a porodu nebyli, takže poslední rok, jsem se téměř neviděli. Během stavby samozřejmě nějaké hádky probíhali, ale od té doby jsem se sestěhovali - 4 měsíce- do nového je to učiněné peklo, manžel neustále nasranej, nespokojenej, cokoliv mu řeknu tak ho hned urazí, naštve. Já si vždycky myslela, že jsem v našem vztahu já ta histerka, ale teď vidím opak.
Absolutně vůbec netuším, jak z tohodle ven. Manžel říká, že se klidně i rozvede, že mu to je jedno.
Když jsme rekonstruovali, cítili jsme se s mužem oba nedocenění jeden druhým... Souhlasím s poradnou.
@levandule_k poradnu a všechno možný co mě jen napadlo k zlepšení vztahu mi hned zavrhne. Manžel je ten typ co tohle úplně nesnáší, jen se zmínim o poradně a hned mi řekne, že není magor....Fakt nevím jak dál, fakt jsem si to představovala jinak.
@apemi Objednej se a řekni, že jdeš sama. Buď se přidá, nebo ne. Já bych manželovi řekla, že když není magor, tak ať se tak nechová.
Řekla bych, že mu chybí jeho klid a jasné cíle na stavbě. Když měl vidinu - z práce do stavebnin, pak něco šolíchat na stavbě, pohodička, rádio, žádné uřvané děti a požadavky manželky, byl spokojený. Není divu. Najednou je to pryč. Promlouvali jste si? Zkusila bych mu (bez výčitek!) říct, že chápeš, že je to náročné, že ho to stálo spoustu sil, ale pro tebe ty roky taky byly náročné a je na čase žít jako rodina. Ideálně stále něco plánovat, ať to není jenom bezbřehé - tak hotovo, už nic neděláme. Nepřetěžovat ho rodinou, jakože mu denně strčíš děti a starej se (netvrdím, že to tak máte). Ale zároveň zdůraznit, že ty máš taky právo na život, už jsi byla trpělivá dost a není důvod, abys měla všechno na krku ty a on si jenom na vás vylíval zlost. Máte oba prostor na koníčky? Mějte! Má on nějaké konkrétní výhrady? Ať si je sesumíruje, vyříkejte si to a oba se snažte pracovat na novém domově. Tak jste to přece chtěli a ne na sebe jenom vrčet a pak se rozvést, ne? On to přece taky musí vnímat!
@apemi Chápu, většina chlapů do poradny nechce, nejsou to kecací typy, tohle pomáhá víc ženským. Objednej se sama. I to může dost pomoct. Poslední roky jste spolu skoro vůbec nebyli, máte jedno náročné dítě, další dítě a mimino, to je dost šílená kombinace pro všechny. Muži bych řekla, že chci přijít na způsob, jak rodinu nerozbít, proto do poradny jdu, nedělala bych to za jeho zády. Jestli v podstatě 5 let s dětma nežil a najednou je má všechny pod jednou střechou, vůbec mu to nezávidím. Samozřejmě dobře vím, že tys je měla těch 5 let na krku, ale on je v podstatě nezná, neumí s nimi komunikovat, neumí s nimi možná nic zorganizvoat, nerozumí jim, teď už má možná dojem, že nerozumí ani tobě. Bude vás to oba stát spoustu práce. Líbí se mi příspěvek
@prejeta_zaba
Můj muž byl takhle nespokojený, naštvaný a nervózní, když jsme se nastěhovali. Pak z něj vylezlo, že byl naštvaný na holky. Manžel též stavěl dům sám a když viděl nějakou maluvku na zdi, cokoliv odreneho nebo uštíplý roh apod. tak to ho vždycky nas..lo🤨
@apemi Mně se při komunikaci s manželem při citlivých tématech osvědčily fráze typu, zlato, potřebuji ti říct, jak to cítím já, není to výčitka, jsou to jen mé potřeby. Zlato potřebuji ti říct, proč je to pro mě důležité a samozřejmě pohlídat si věcnost, ne vyčítat.
@apemi a bavili jste se o tom, co bude až se dům dostaví? Jako že až bude hotovo, bude mít víc času.. v neposlední řadě peněz.. budete moct našetřit na dovču, budete všichni spolu.. jako že takový nějaký sen jste v průběhu těch pěti let měli? Ono totiž to může být tak, že stavba domu byla pro něj smysl života.. no a teď je hotovo, a co teď..? Je tak trochu workoholik? Jestli jo, musí si najít nějaký jiný smysl volného času krom toho,aby byl doma s vámi, ať to zní víc nebo míň tvrdě, tak na vás teď není zvyklý.. a chápu, že to je pro tebe těžký (fakt to chápu, opravdu!)
Hele, já nechci být žádný hnidopich, ale teda práce, stavba svépomocí, do toho finanční odpovědnost za 5 člennou rodinu... Netvrdím, že tys to měla jednoduché, ale já ho i chápu. Dala bych mu čas a prostor, netlačila na pilu a asi bych se snažila občas "zbavit" dětí a věnovat se jen mu. I když jasně, že s tak malým dítkem to je trochu problém. Ale pokud nenajdete zase vzájemnou blízkost, tak se obávám, že si společného vysněného domku moc neužijete....
@apemi dej mu čas ať se sklidní a Ty taky.Očividne toho bylo na Vás poslední dobu moc.Věnuj se sobě a dětem.Navrhni i víkendu nějaký společný výlet,kde můžete být všichni spolu.Vztah nech zatím plynout a uvidíš.... Hlídání máte?Že by stě byli chvíli sami?Třeba jenom doma v klidu?
Jak píší ostatní, běž do poradny, sama, třeba se přidá. Můj to tak udělal a zachránilo nám to manželství, taky původně nechtěl.
Dala bych tomu čas, je to i pro něj veliká změna. Moc nerozumím tomu, že lidi co mají spolu tři děti hned mluví o rozvodu. To se nemáte rádi ? Proč nejste k sobě tolerantní ? Musíš vzít v potaz, že to všechno dělal pro Vás, pro děti, pro rodinu. Jako maminka tří dětí bys to mohla pochopit, já zase první měsíce života dětí věnovala vlastně jen jim, manžel šel taky dost stranou, člověk se nemůže rozkouskovat a pokud děláš něco náročného ( péče o uřvané mimi, stavba domu), ten druhý by měl slevit ze svých nároků a vědět že je to jen dočasně. Pokud je pořád naštvaný asi ho něco trápí, zkusila ses trpělivě ptát, co ho štve, co by chtěl změnit, co by chtěl jinak. Třeba na něj dopadla jen několikalétá únava. Dali jste mu jako jeho rodina znát to jak jste na něj pyšní, že to zvládnul ? Stálo ho to hodně sil a úsilí. My s manželem stavěli dům bez dětí, ale svýma rukama a bylo to strašné, v podstatě nám to ty 3 roky vymazalo ze života, jen jsme makali a makali a šetřili. 😀 😀. Šla bych do poradny sama, třeba ti tam pomůžou rozkličovat kde je problém.
Moc děkuju všem za názor a rady. Něco již praktikuji, něco ne, bohužel se to vždycky nějaký divným způsobem zvrtne a obrátí proti mě. Manžela chápu, že po tom všem čase traveným "sám se sebou " to musí pro něj být náročné být s námi v neustálým kontaktu. Poradnu zkusím vyhledat, i když já sama k psychologovi už nějakou dobu chodím. Musím jen doufat, že se manžel zmátoří a zase nám bude dobře.
@petrasipkova1 tak to víš, že jsme mu děkovali a děkujem, už asi milionkrát. Na dětech je vyloženě vidět, že jsou šťastný z toho prostoru co tady mají. Syn mu říká i přesto jaký je, že se mu v novým domově líbí. Já jse taky spokojená a moc! No ne fakt nadarmo se říká, že děti a stavba jsou zkoušky vztahů.
Chlapi sú úplne iní, hlavne, keď sú vychovávání v takom tom klasickom vzorci - Chlap je silný, nesmie plakať a za žiadnu cenu nesmie ukazovať svoje city a hovoriť o nich 😒 Spýtala by som sa ho, či by mi chcel povedať ako mu je, že to musí byť hrozne ťažké. Možno by potreboval víkend sám pre seba, spýtaj sa ho, či chce vypadnúť, vyvetrať hlavu...u nás to dosť pomohlo - povedať na rovinu, napríklad - Som hrozne unavená a vytočená, pretože nám malý nespí. Hrozne by mi pomohlo, keby si mi zajtra uvaril večeru a nechal ma, aby som si dala v kľude vanu. A manžel sa naučil to isté. Skúste to. Je to beh na dlhú trať, naučiť sa o tom hovoriť, ale je to hrozne fajn. Možno to tak ani nemyslí, že mu je všetko jedno, máte za sebou dlhú minulosť a bola by škoda len tak to zahodiť. Držím palce 🙂
@petrasipkova1 bohužel to tak společnost bere - on to dělal pro rodinu - jedině chudák muž makal, zatímco ona si válela šunky na mateřské. Víš jak je té ženské? Děti nonstop na krku, pomoc po něm chtít nemůže, protože on přece staví, zajisté mu dělá fullservis - nakoupit, uvařit, donést až pod nos, protože přece staví a každej akorát vidí jeho podíl. A on se po ní ještě vozí. Tak přece budují spolu. To by si v prvé řadě měl uvědomit ten chlap. A měli by se oceňovat navzájem. Já jsem to třeba muži v podobné situaci natvrdo řekla - dívej se, dům i děti jsme chtěli oba, za tebou je vidět dílo, tebe každý chválí, ale můj podíl nikdo nevidí. Zatímco jiné ženské si jdou z kanceláře na kafíčko a na kosmetiku, já tu skáču od plotny k dětem a za tebou na stavbu, tak se taky chci cítit oceněná. Není to automatické a není důvod, aby on se cítil dotčený, zatímco ona automaticky bude ještě zachraňovat manželství. 🤷♀️
@prejeta_zaba jo tak takhle nějak to u nas probíhalo
@apemi já tě teda obdivuji víc než tvýho chlapa. Postavit dům je sice obdivuhodné, ale být 5 let sama na dvě a pak i tři děti, to je pro mě naprosto šílená představa, dobrovolně přiznávám, že mně by určitě hráblo po pár měsících. Jinak si taky myslím, že poradna by mohla pomoct.
@prejeta_zaba v momentě když to takhle autorka brát ,tak je to konec.Ty chlapi to nevidí kolik je kolem děti a domácnosti práce a málokterý to uzná.I společnost ( ne jenom chlapi) je nastavené tak,že je to dovolená.Buď udělají tlustou čáru za tím co bylo a nebo se budou hádat kdo co za těch 5 let udělal a kolik ho to stalo úsilí.
@korin no autorka má jedinou možnost.....nechat mu děti na víkend a pan manžel uvidí.....u nás to zabralo.Nastoupila jsem do práce.Začala pracovat přes víkendy a jak mi manžel líbal nohy 😂😂😂😂Ale od spousty lidí jsem slýchávala jak se mám na mateřské dobře 👍A já ryla držkou v zemi.....
Bývalá kolegyně se pár měsíců po dokončení domu rozváděla. Dům si chtěla nechat, tak si našla lépe placenou práci, proto píšu bývalá.
Tak jestli byl chlap defakto 5 let furt sám, nic se po něm nechtělo a jen si v klidu pracoval, tak bych řekla že je přirozený že začne ve chvíli, kdy bude furt s dětma bejt trošku na nervy... Osobně bych navrhla mu vrátit trošku jeho svobody -at si najde koníček, na hodinu denně se zavře do dílny, něco někde tvoří... Trochu bych mu ten přechod usnadnila...Vim ze to musí být na hlavu, že ses řešila až ti pomůže, ale pro něj to bude asi solidní sok a mám pocit, že když by měl prostor někam na chvíli utéct, mohlo by to pomoct. Určitě by to chtělo nastavit jasná pravidla - aby to nedopadlo tak, že celý život prožije jen v dílně... Ale dát mu trochu vlastního prostoru jako pokus o záchranu manželství by podle mě určitě stalo zato...
@zmrzlinka já neříkám, že mu to má při každé příležitosti omladit o hlavu. Ale důrazně bych se ohradila, že snad vidí, že neležím s koktejlem na pláži, ale celé dny se nezastavím. Věřím, že na stavbě taky neležel, ale prostě chtěl rodinu, ať se smíří s tím, že to tak je a nemůže chtít jen věčný klid pro sebe a ještě si vylívat zlost na ženě, že to tak není. Žena má úplně stejný nárok na práci v klidu a svou seberealizaci jak on. Tak ať se s tím vyrovná.
Moji rodiče se taky po nastěhování rozvedli. Taťka rekonstruoval celý barák téměř sám. Naši zkoušeli i poradnu, ale nepomohla. Taťka se snažil, ale mamka už ne a opustila nás a nechala taťku ve sračkách
@apemi 5 let je strasne dlouha doba. Opravdu jste se odcizili. Nebyli jste spolu skoro vubec a ted spolu mate, jakoby, zase bydlet s travit kazdy den. A najednou to nejde. Zkus se mu nejak zase priblizit. Udelat si chvíli jen sami dva na sebe. Trosku mu nadbihat. Mozna chvalit jak skvele to postavil... Kdyz odmita poradnu, musis to zkusit sama. Drzim palce, nebude to asi lehke, navic s detmi.
@apemi Psychická krize vždycky přichází až potom, co ta reálná odezní. Když je vnější situace nejtěžší, tak člověk napne všechny své síly a nějak to zvládne, obvykle na úkor sám sebe (na dluh) a teprve, když se vše uklidní, tak si to, co prožil, začne vybírat svou daň. Tvůj muž byl ve velkém zápřahu a teď se z něj snaží vzpamatovat, zjišťuje, že to, že dostavil dům, neznamená, že se vše v jeho životě změní k lepšímu. Vlastně je všechno stejné a možná i horší, protože chybí ta naděje, že až to všechno zvládne, tak se bude mít dobře.
Potíž je, že bez vnější pomoci se tohle zvládá těžko. A ty sama s tím moc nenaděláš, můžeš změnit pouze svůj postoj tak, aby ti on sám svým přístupem neubližoval. Nebo prostě doufat, že se to přežene a přejde. To se dost možná taky stane, ale bude to chtít čas a hodně hodně trpělivosti... A druhá komplikace je, že až (jestli) se z toho vzpamatuje, tak může i tebe čekat podobná krize. Obvykle jsou to totiž ženy, které přestěhování do nového domu psychicky nejvíc odnesou (ne vždy, ale často ano).
Vy jste se sobě strašně odcizili, vždyť jste spolu poslední roky skoro nebyli. Nepřistoupil by na manželskou poradnu? Jinak on z toho může být vyhořelý, práce + stavba, to je náročné, do toho vás skoro nezná, nezná specifické potřeby syna s PAS, dcera mu vyrostla před očima, myslím, že si jí vůbec neužil. Může ho to štvát a je z toho frustrovaný a 10 měsíční miminko potřebuje hodně pozornosti.
Nicméně svoji nasranost a nespokojenost by si neměl vybíjet na manželce a dětech.