Rozejít se či vydržet?

@misule55 Upřímně a v čem si tím rozchodem pomůžeš? A jestli v tom Německu má slušný příjem a dluhy splácí...

V naprosto stejné situaci je můj otec - "Veleúspěšný pan podnikatel", který akorát nasekal dluhy. Také to vyřešil tímto způsobem a je to blbé. Mamka sama v baráku jako kráva, pozemek jako prase, zahrada a travnatá plocha ani mluvím. Má svoji práci, do toho rozjela podnikání, které jí díky bohu jen kvete....nicméně nestíhá vůbec nic, na všechno sama, co nedává, musím naklusat já nebo babi, která bydlí taky v naší vesnici. Upřímně si ale nemyslím, že by člověk u nás v ČR byl schopen vydělat takové peníze za takovou práci a ve vaší situaci bych byla ráda, že k dluhům přistupuje svědomitě - můj otec to nedělal roky a dostal se do totální finanční pr***e, z mamky udělal prakticky bezdomovce, protože na baráku je milión exekucí. Jinak byl v Německu pracovně i v době narození mého bráchy - mamka sama na prvňačku a novorozence na baráku se zahradou. Domů jezdil taky jednou za 6 týdnů a zvládli to tak 2 roky. Jestli vám váš přítel a váš vztah za to stojí, to si musíte rozhodnout vy....jen jsem chtěla napsat, že se to zvládnout dá. Pokud se chce na obou stranách.

To co vidím já, je tvůj přítel člověk, co mu podnikání prostě nevyšlo, možná si dlouho namlouval, že to bude lepší a místo přilepšení byly dluhy větší a větší. Cením si toho, že se k tomu postavil čelem a šel ty dluhy řešit. Je pochopitelné, že bys ho teď měla u sebe, ale tím on sám osobně tatínkovi nepomůže. Může ti být psychickou oporou na dálku, přes skype, telefon, atd.. navíc si myslím, že v takových případech by měla držet nejbližší rodina při sobě ( matka, sourozenci, babičky a dědečkové)... Neber si to špatně, ale pokud se k vám chová hezky a miluje vás, je vždy něco za něco, hold takový je život... Moc ráda bych ti pomohla, ale jsou životní situace, které si člověk musí projít sám, vnitřně, intuičně, srdcem,,, Držím palečky❤

Pomuze mi to v tom, ze se kvuli nej nebudu trapit. Dluhy splaci, ale bude je splacet jeste nekolik let a ja jsem ve fazi, kdy se rozhoduju zda mi to za to stoji...myslim, ze jsou i jine cesty, jak dluhy resit a byt s rodinou, jenze on o to nema zajem. Navic od zari nastupuju do prace, bojim se, jak to budu vsechno zvladat. Mam pocit, ze mu to i vyhovuje, nemusi tam nic krome prace resit...jeste musim podotknout, ze ty dluhy sly resit jinak, kdyby s bankou komunikoval, jenze na to kaslal a dopadlo to takhle. Ja bych to asi prezila, jenze ted s tim tatkou je to doslova horor, je to tezky a kdy jindy clovek potrebuje podporu nez v takovych chvilich?ja nevim, jak jinak popsat o co mi jde, mozna uz mi z toho vseho hrabe...

Holky moc dekuji, asi mate pravdu, nema smysl to ted radikalne resit, ja ho mam rada, on nas taky, jenze takovy zivot je pro me hole nestesti...

Popsala jsi to docela stroze. Ale pokud se partner snazi umorovat dluhy,nech ho a bud rada. S tvym tatem je to samozrejme smutne,ale narovinu pokud chces mit pritele doma jako psych podporu,tak zase budes ve stresu,ze vam budou chodit domu veritele,nedej Boze exekutori a to by pro taty mozna byla jeste dalsi velka rana. Zkus to vzit zase z toho druheho konce. Jestlize premyslis o rozchodu pouze z tohoto duvodu a neni za tim nic jineho,opravdu to zvaz. Ja vim(myslim si) ze tu psych.podporu potrebujes,ale kdo ji nejvic potrebuje,je tvuj tata. A tu podporu mu das nejvic ty,ne jeho zetak. Proste nekdo musi vydelavat,nekdo musi psych.podporovat-no a vetsinou jsme to my zeny. V tomto neseme to velky bremeno spokojene rodiny. Rozhodne preji moc sil k zvladnuti teto nezavidenihodne situace.

@misule55 zkus hledat pozitiva ne negativa... pokud i poté negativa budou převládat, je hodně něco špatně.. ale mysli na to, že máte mrňouska... je to sakra složité, já vím, ale dnešní svět není vůbec lehký...

@misule55 souhlasim s ostatnimi, vis, jestli ty dluhy partner plati az ted, je dobre, ze pracuje nekde, kde se vydelek neda srovnat s CR. Chapu, ze se na nej zlobis, ze to neresil driv, jenze to uz stejne nevratis, zijes ted a on to treba taky pochopil az ted. Nekdy se tomu nechce verit, dokud clovek nepadne na hubu uplne. I chapu, ze se na nej zlobis, protoze to ma pohodlnejsi tam, ze nemusi nic resit, ale treba ho to taky trapi. Mas toho hodne, ted se soustred na to, co musis, a ostatni za cas bude vypadat jinak.

připadá mi, že to, co popisuješ, je jen špička ledovce....
jedna věc jsou dluhy a jeho postavení se k tomuto...
druhá věc je, jestli od vás utíká a má vás tak trošku v prdeli, kromě finanční podpory...

Někdy ta touha po radikálním řešení, jako rozchod, rozvod pramení z touhy "už být pryč od toho všeho, nebýt v tom co je teď" - psychika se tím snaží ubránit před přetížením - a to je spíš tím tlakem z nemoci otce.
Neříkám, že to tak je přesně u Vás.

@lv asi to tak bude, mam ted obdobi, ze bych se nejradsi sebrala a odjela nekam hoodne daleko, ale to udelat nemuzu. Asi zkusim antidepresiva a musime to nejak prezit :(

@misule55 Probůh, jen ne žádný "klepky" !!! Pak se toho budeš těžko zbavovat, to si kup radši třezalku, ta je přírodní antidepresivum.. Jinak tě naprosto chápu, taky jsem se ocitla v situaci, kdy bych nejdraši utekla od všeho, jak píše Iv, v situaci, z které nebylo přijatelné východisko ani pro mně, ani pro mého manžela, .. Pokud ho máš ráda, tak vydržíš.. Kolikrát by lidi problémy raději neřešili a utekli od nich, ale když už spolu jednou mají dítě, není tak snadné odejít, i když člověk nějakým způsobem trpí...

@schotja třezalku nesnáší každý zrovna nejlíp, takže na tu taky pozor;)

spíš by to chtělo pořádnou terapii, než jen AD

@schotja Jojo, když se z ní člověk nemůže hnout ze záchoda, tak na jiné problémy nemá čas myslet 😀

@schotja tresalku jsem zkusila jednou v dospivajicim veku a svedilo mi z toho 14 dni cely telo :D

Zakladatelko, jestli se rozejit nebo ne, ti neporadime, ale nejsem si jista, zda ti rozchod v teto situaci pomuze. Spis bych radila s pritelem maximalne komunikovat - nevycitat, ale komunikovat, rikat mu, co potrebujes, povidat si s nim co nejvic po Skypeu, proste ten vztah udrzovat a hledat vsechna reseni spolecne.

@schotja Třezalku beru, ale účinek více méně žádný...Terapie taky nic moc, navíc kde bych na ni vzala :D
Bohuzel tam nema pristup k netu, takze jen telefon a to tak jednou do tydne, je to na prd no,..
Ale díky tehle diskuzi jsem pochopila, ze kdyby byl tady, situace by nebyla lepsi. Spis jde o to, jestli mi stoji za to cekat nekolik let, nez to splati, ale necham tomu volny prubeh, vcera jsem mela uplne nutkani to nejak rozseknout, dnes se s nim musim domluvit, ze to vydrzime, ale musi jezdit domu pravidelne a vse kolem dluhu resit, coz se zatim moc nedeje

Mě k tomu napadá jen to, že jste si slíbili "v dobrém i ve zlém"...není zrovna tohle ta druhá situace?
Samozřejmě ale třeba máte víc problémů, to těžko soudit podle těchhle pár informací...

Taky bych ještě vydržela. Píšeš, že nevíš, jestli ti stojí čekání zato...Je tu někdo jiný, kdo ti poskytne oporu? V čem bude jiné být oficiálně sama, když už tedy fakticky sama jsi? Jen v tom, že nebudeš cítit ono "měl by být se mnou"? Koukala bych na to trochu z pohledu dítěte, má šanci mít za pár let normální rodinu bez dluhů. Pokud teď nemáš "lepší" nabídku, opravdu stojí za to tuhle šanci zničit?
Ale možná jste se prostě už odcizili a tohle je spíš pro tebe takové vnitřní odůvodnění, proč se rozejít..

Terapie lze na pojišťovnu, zrovna v těžkém období ji můžeš potřebovat víc než jindy (napiš si a svou, pošlou ti seznam psychologů v tvém regionu). Držím palce!

@misule55 chce to najít dobrýho terapeuta.
ale jinak moc nechápu, co píšeš.... kdyby tady byl, tak to není lepší, ale zároveň jde o to, jestli ti stojí za to čekat pár let než to splatí? tak je to dobrý a vyřeší se to za pár let tím splacením a tvým čekáním, nebo právěže ani ne?

No já si strašně přála, aby se vrátil a byl tady s náma, jenže mi došlo, že tady nebude mít šanci to platit a byl by zase problém...Jasně, kdybych věděla, že to bude rok, dva, ale tohle vypadá na dlouho a já se bojím, že je to tak dlouhá doba, že se úplně odcizíme...Právě, že mám strašně rozporuplné pocity a neumím se nijak rozhodnout...

@misule55 a nemohl by jezdit aspoň na víkendy? takto to mám já s přítelem který pracuje v německu

A kde tam přítel bydlí? Ma něco pronajatyho? Třeba bys tam mohla někdy jet i s malým... Je to hrozny byt na všechno sama. Nadela dluhy a odneses to ty. Ale jestli vám jinak všechno klape, mas ho rada, on ma rad vas a stara se o vas, tak je škoda to tak utnout. Možná by stalo za to si s jim promluvit a hledat jiný východisko (změnu prace, brigáda,...)

@misule55 no,je to tezke.Osobne mi rozchod v tomto pripade prijde od tebe jako to nejjednodussi reseni.V podstate by se pro tebe toho zmenilo nejmene (pritel je porad pryc),jen bys mu rekla "naschle"a uz na tuto cast sveho zivota uz nemyslela.Kdyz jste meli dite,predpokladam,ze uz dluhy mel,takze si o tom vedela. Nevycitam,jen konstatuji. Najednou jej kvuli tomu opustit,navic,kdyz ocividne se vysekat z dluhu i kvuli vam chce,mi prijde zase nefer vuci nemu.
Zamysli se spise nad tim,jak se chova,kdyz prijde domu - venuje se tobe i malemu? Je hodny?Zajima a stara se o vas?
Vztah na dalku je vzdy proverka vztahu,ale oba jste do toho sli s timto vedomim,ne? A promyslet,zda se neodstehovat za nim,o tom jste nemluvili? Bud rada,ze to resi,taky by mohl sedet doma na zadku a nedelat proto nic.
S tvym tatkou mne to mrzi,ale ted bys mela byt spise oporou ty pro nej a pro mamku.Je potreba,aby rodina drzela ted pohromade.Pritel ti urcite chybi,ale muzete se podporovat emailem,telefonem,skypem.
Navic,v teto situaci,kdyz resis tatinka a brzky nastup do prace,neresila bych ted do toho jeste partnera,jinak se z toho vseho opravdu zblaznis. Dej tomu jeste cas a promluvte si s partnerem v klidu.

@misule55 myslim, ze vas hlavni problem nejsou dluhy, ale tvuj vztek na pritele, ze se zadluzil, plus nenaplnena ocekavani z jeho pritomnosti doma. Kdyz se k tomu prida jeste takovy ten chlapeky pristup typu - takto to je a nic s tim nennadelam, tak se z toho vyklube krize.

@jitulka89 Bohužel dělá i v sobotu a má to přes 1000 km, takže to nejde

@linee
Ano máš pravdu, o části dluhu jsem věděla, ale nyní jsem se dozvěděka že dluží dvakrát tolik a jediná cesta je zkusit insolvenci, jenže on na všechno s prominutím sere a všechno co já řeknu je blbost. Já bych to strašně chtěla neřešit, ale hrozně mě to mrzí, šli jsme do toho oba, ale tou dobou jsem ještě nevěděla o práci, ani že těch dluhů je tolik a ani o ta´tkovi. Jde i o to, jak se ke všemu staví, věty typu,, ale ty to nějak zvládneš a pod. mě dovádí k nepříčetnosti. Jsem asi nějaká přecitlivělá, ale prostě cítím, že takhle opravdu žít několik let nechci, dluhy měl i před tím než jsme se poznali a že to dovede takhle daleko, nechápu. Jsem si jistá, že tohle náš vztah nevydrží, už před odjezdem to nebylo ideální a teď to půjde úplně do... Bohužel komunikace s ním na tyhle témata je o ničem, vždycky se hned urazí...Strašně bych to chtěla vydržet a říkat si, že to bude dobrý, ale prostě to tak necítím a strašně mi to ubližuje...

@prostejina Já se snažím hledat jiné východsko, ale přítel se mnou moc nespolupracuje, takže na to kašlu. Děla na stavbě, takže bydlí s dalšíma 5 dělníkama v bytě, to byx s malým nešlo. Navíc teď, kvůli rodičům a baičce opravdu nikam odjed nemůžu, Jsem teď jediný řidič a člověk schopný něco zařídit, bohužel nikdo jiný už v rodině není, takže tak noo.

Přidávám se k názoru zkusit terapii na pojišťovnu, potřebuješ si o tom všem povídat s někým, kdo bude se zájmem naslouchat a pomůže ti se v tom všem zorientovat. Pak si možná budeš jistější, kterým směrem se vydat, zda vztah udržovat nebo ukončit. Drž se, máš to těžké.